Pilotovaná kosmonautika je právem považována za technologický vrchol letů do vesmíru. Důvodů je mnoho – od komplexnosti, přes správnou funkci až po spolehlivost všech systémů. Odpovídá tomu i pečlivost při kontrolách všemožných systémů. Staré a ověřené technologie jsou proto těmi novými nahrazovány jen pozvolna a navíc po velmi opatrném prověřování. Nikdo samozřejmě nechce riskovat, že by se nový a neověřený systém mohl nějak pokazit a ohrozit tak zdraví či životy posádky. Inženýři proto uvítali nedávnou misi lodi Sojuz MS-14, která se k ISS vydala bez lidské posádky. Jejím hlavním úkolem bylo prověřit kompatibilitu s nosnou raketou Sojuz 2-1a a certifikovat ji pro vynášení pilotovaných lodí, ale inženýři této možnosti využili i k otestování dalších systémů. Ty se týkaly systému přistání, což je společně se startem vždy ta nejrizikovější část celého kosmického letu.

Za největší změnu považují odborníci systém zodpovědný za navigaci a řízení lodi během řízeného sestupu, který prošel v rámci mise Sojuz MS-14 znatelnou modernizací. Starší systém byl totiž analogový a nový, který jej tentokrát plně nahradil, již pracuje v digitálním režimu. Jde o přístroj založený na systému, který se v ruštině označuje zkratkou BIUS (blok integrirovaňa uglovych skorostěj), což v češtině znamená Jednotka pro integraci úhlové rychlosti. Zařízení bylo vyvinuto v konstrukční kanceláři RKK Eněrgija a v rámci mise Sojuz MS-14 nešlo o její první kosmický let. Jednotka totiž letěla už na Sojuzech MS-04, MS-06 a MS-11. V rámci aktuální mise však došlo k výrazné změně. U všech výše uvedených předešlých misí lodí Sojuz byl totiž nový systém používán jakožto záloha pro analogový systém, který plnil hlavní roli. Digitální jednotka tehdy pokaždé pracovala v tzv. indikačním režimu, kdy do řízení nijak nezasahovala a jen se sledovalo její chování. U Sojuzu MS-14 však digitální systém přešel do hlavní pozice.

Podle webu russianspaceweb.com, který se odvolává na zdroje z průmyslových podniků, byly v rámci mise lodi Sojuz MS-14 testovány i další prvky přistávacího systému. Jedním z nich je BASIO-S (blok avtomaťiky ispolnitělnych organov spuska), tedy jednotka automatiky pro systém řízení sestupu, dále třífázový statický konvertor PTS-250RN (preobrazovatěl trechfazny staťičeskij) a jednotky koordinačních zařízení BSU-R a BSU-5M (blok isoglasujuščich ustrojstv).

28. srpna, tedy zhruba týden po startu, na setkání hlavních designérů vystoupil i šéf kanceláře RKK Eněrgija, Nikolaj Sevasťjanov. Podle jeho slov se vlivem těchto změn stane přistání Sojuzu MS-14 mimořádně důležitou událostí. Výše uvedený výčet změn navíc není kompletní. Během sestupu z oběžné dráhy byl Sojuz MS-14 vůbec poprvé plně závislý na novém indikátoru úhlové rychlosti TVIUS (trechosnyj volnovoj izměritěl uglovoj skorosti). Ten se dříve používal na Sojuzu MS-11 a Progressu MS-11, ovšem pokaždé v již zmíněném indikačním režimu.

Znovu se sluší připomenout, že hlavní úkol si Sojuz MS-14 odbyl už při startu 22. srpna. Prokázal, že raketa Sojuz 2-1a může v roce 2020, tedy 16 let po svém prvním startu, začít vynášet lidské posádky. Nová raketa by měla posádce pilotovaných lodí Sojuz nabídnout také větší komfort, jak upřesňuje Michal Václavík z České kosmické kanceláře: „Je tu nový způsob oddělováni kosmické lodi Sojuz od posledního stupně nosné rakety. Byl přepracován celý mechanismus a nyní probíhá odděleni jemněji bez výraznějších rázů.“ Ale i přistání Sojuzu MS-14 v noci ze 6. na 7. září bylo důležité. Potěšující je, že Roskosmos prostřednictvím robota Fedora krátce po přistání oznámil, že zkoušky nového přistávacího systému proběhly bez zádrhelů.

Přeloženo z:
http://www.russianspaceweb.com/

Zdroje obrázků:
https://phototass1.cdnvideo.ru/…/tass/m2/en/uploads/i/20190907/1230760.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/iss/soyuz_ms/soyuz_ms14/postlanding_1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/iss/soyuz_ms/soyuz_ms14/robot_sa_B_1.jpg