21. června 2019
Na první start Falconu Heavy jsme čekali několik dlouhých let. Mezi prvním a druhým startem této nejsilnější rakety současnosti uplynul rok a dva měsíce. Nyní nás čeká třetí start, přičemž od toho druhého uplynuly sotva dva měsíce. Falcon Heavy tentokrát v rámci mise s označením STP-2 poslouží americkému letectvu, pro které vynese na tři různé oběžné dráhy celkem 24 družic. V dnešním článku si posvítíme na celou misi a ukážeme si, na co bychom se mohli těšit. Pravidelní čtenáři totiž moc dobře vědí, že starty Falconu Heavy jsou skutečně nezapomenutelné. Přesto už teď můžeme říct, že před SpaceX stojí opravdu složitá výzva v podobě nejkomplexnější a z hlediska manévrů horního stupně i nejnáročnější mise v historii.
Falcon Heavy pro misi STP-2 vyjel 19. června na floridskou rampu 39A, kde byl ráno místního času vztyčen. Floridský kosmodrom umožňuje pozorovatelům pohodlný výhled na rampu, a jelikož Falcon Heavy nestartuje každý den, bylo na místě hodně lidí. Ti si okamžitě všimli, že na raketě něco přebývá – konkrétně aerodynamický kryt. SpaceX dříve prováděla statické zážehy s připojeným krytem, ale poté, co při přípravě na zážeh v září 2016 přišla o družici AMOS-6 od tohoto postupu upustila.
Falcon Heavy pro misi STP-2 během čekání na statický zážeh zvěčnila Julia Bergeron.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Výjimky byly doposud jen dvě – před misí DM-1 (nepilotovaný test lodi Crew Dragon), přičemž tehdy se počítalo s tím, že loď by se v případě anomálie zachránila vlastními motory SuperDraco a pak také před misí Starlink 1. U ní vsadila SpaceX na zážeh s nákladem proto, že náklad nepatřil nějakému zákazníkovi, ale SpaceX. Firma tak mohla být trochu méně opatrná. Ale u STP-2 neplatí ani jedna z možností – na krytu nejsou žádné záchranné motory a nejedná se o interní misi SpaceX.
Postupně se internetem začaly šířit spekulace založené na absenci grafiky na krytu. Použitý aerodynamický kryt byl čistě bílý – dokonce i bez americké vlajky. To vedlo některé diskutující k myšlence, že kryt je ve skutečnosti prázdný. Tuto domněnku později potvrdil i web spaceflightnow, který doplnil, že statický zážeh proběhl s připojeným aerodynamickým krytem na žádost zákazníka, tedy amerického letectva. Jeho zástupci prý chtěli ještě před startem získat informace o úrovních hluku uvnitř krytu.
Samotný statický zážeh se odložil o několik hodin a SpaceX dokonce požádala o prodloužení okna pro zážeh. To se otevřelo 19. června v 18:30 SELČ a mělo trvat jako obvykle šest hodin. SpaceX jej nakonec prodloužila až do osmé hodiny ráno našeho času, ale to nakonec nebylo potřeba. Tradiční simulace předstartovních činností běžela podle plánu a ještě během středoevropské noci (V 5:30 SELČ) mohlo dojít ke krátkému zapálení 27 motorů Merlin. Za pár hodin SpaceX vydala tradiční tweet potvrzující provedení statického zážehu.
Static fire of Falcon Heavy complete—targeting June 24 launch of STP-2 from Launch Complex 39A in Florida → https://t.co/QjQ85Pfc1O
— SpaceX (@SpaceX) June 20, 2019
Zatímco odborníci u počítačů vyhodnocovali data nasbíraná během zážehu, technici na rampě odčerpali z nádrží kapalný kyslík i letecký petrolej, aby nosič mohl být sklopen do horizontální polohy. K tomu došlo až v pátek našeho času, kdy už Floridu halila tma. Dá se očekávat, že se již brzy dočkáme přesunu do nedaleké montážní haly HIF, kde bude raketa definitivně připravena na start.
24 družic pro misi STP-2
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Součástí přípravy bude i sejmutí prázdného aerodynamického krytu a jeho nahrazení krytem skutečným, který ve svých útrobách ukrývá celkem 24 družic různého určení. Pokud budou všechny kontroly úspěšné, zamíří Falcon Heavy na startovní rampu znovu, tentokrát však již na start. Nutno připomenout, že boční stupně této rakety (B1052 a B 1053) měly už před statickým zážehem typickou patinu signalizující, že nejsou zbrusu nové. Je to skutečně tak – oba boční stupně jsou použité opakovaně. Premiéru si odbyly před pár týdny na misi s telekomunikační družicí Arabsat 6A, kdy úspěšně přistály na pevnině. Centrální stupeň pro aktuální misi je nový (B 1057) – nesouvisí to ani tak se ztrátou centrálního stupně z mise Arabsat 6A. O tom, že pro STP-2 bude vyroben nový centrální stupeň, se hovořilo ještě před startem Arabsatu.
Start mise STP-2 je momentálně naplánován na 25. června, přičemž startovní okno trvá čtyři hodiny a otevře se v 5:30 našeho času. To znamená jediné – na Floridě bude v té době noc (23:30 – 3:30 místního času) a my se tak dočkáme vůbec prvního nočního startu Falconu Heavy. Obě dosavadní mise této rakety proběhly za denního světla, takže nás čeká mimořádný zážitek.
Raketa po zážehu 27 motorů Merlin nabere směr nad Atlantik a postupně začne sklánět špičku k obzoru. Konkrétní časy jednotlivých událostí zatím nejsou k dispozici – SpaceX je zveřejňuje až v press-kitu, který vydává při vývozu rakety na startovní rampu. Časy na dalších řádcích jsou tedy odhadnuté podle předchozích misí a oproti realitě se mohou drobně lišit. Zhruba dvě a půl minuty po startu se vypnou motory na bočních stupních a za další čtyři sekundy dojde k jejich oddělení, zatímco centrální stupeň bude stále pracovat. K jeho vypnutí dojde tři a půl minuty po startu, přičemž v té době už za sebou budou mít boční stupně zpětný zážeh, který obrátí směr jejich letu zpátky nad pevninu.
Porovnání pozic přistávací plošiny při misi Arabsat 6A a STP-2.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Pár sekund po dohoření centrálního stupně dojde k jeho odhození a za dalších pár sekund se zapálí motor horního stupně. Oba boční stupně by měly přistávat synchronně na vybetonovaných plochách floridského kosmodromu, přičemž souběžné noční přistání bude jistě kouzelným zážitkem. Centrální stupeň se pokusí o přistání na mořské plošině, která bude čekat v rekordní vzdálenosti. Doposud byla nejdále při posledním startu Falconu Heavy (mise Arabsat 6A), kdy byla 967 kilometrů od pobřeží. Tentokrát však bude ještě dál – celých 1236 kilometrů od pobřeží. Připomeňme, že u první mise Falconu Heavy centrální stupeň záměrně minul přistávací plošinu, protože mu došla zápalná směs u motorů. U druhé mise centrální stupeň úspěšně přistál na mořské plošině, ale než k ní přijeli dělníci, aby stupeň zajistili, tak vlny rozhoupaly plošinu tak, že se stupeň skácel. Věřme tedy, že tentokrát to bude do třetice všeho dobrého.
Mr. Steven se nově označuje jako Ms. Tree
Zdroj: https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/
Leckoho možná napadne, zda bude do akce povolána loď Ms. Tree dříve známá jako Mr. Steven, která chytá aerodynamické kryty. Ještě včera se zdálo, že odpověď bude negativní, ale nakonec přece jen vyplula na moře. Nechme se tedy překvapit. Horní stupeň svým prvním zážehem dosáhne parkovací oběžné dráhy a pak začne něco, co rakety běžně nedělají. Běžně to funguje tak, že se náklady oddělí na stejné dráze, maximálně že horní stupeň doručí náklady na dvě různé dráhy. Jenže tady se bude doručovat na tři různé dráhy. Trochu to připomíná situaci, kdy se parta kamarádů po náročné noci složí na taxík, aby je rozvezl do jejich domovů. A v roli onoho taxikáře bude tentokrát horní stupeň Falconu Heavy.
Známe sice plánovanou sekvenci oddělování družic, přesto se i zde sluší připomenout, že dokud nebude vydán press-kit, jsou další řádky pouhým odhadem – především z hlediska zážehů horního stupně. Nejprve bude oddělena družice OCULUS a cubesaty na dráze 300 × 860 km se sklonem 28° k rovníku. Následně horní stupeň vystoupá na novou dráhu (kruhová 720 km, sklon 24°), kde se oddělí PROX-1, NPSAT, OTB, GPIM a COSMIC-2. Následovat bude další změna dráhy – tentokrát na eliptickou 6000 × 12 000 se sklonem 44°, kde dojde k oddělení posledního nákladu – družice DSX. Jenže ani po oddělení nákladů mise pro Falcon Heavy neskončí. Následovat bude na přání zákazníka tři hodiny dlouhá přeletová fáze, po které přijde ještě pětisekundový zážeh motoru. Falcon Heavy tím americkému letectvu dokáže, že se umí restartovat i několik hodin po startu a zároveň tímto zážehem dojde k pasivaci nádrží.
V minulém odstavci jsme si již vynášené družice vyjmenovali, ale zatím o jejich úkolech nepadlo žádné slovo. Pojďme to tedy napravit a představme si cestující, kteří poletí na misi STP-2.
Družice DSX
Zdroj: https://www.spacex.com
DSX – touto zkratkou se označuje družice amerického letectva o hmotnosti 600 kg, která má provádět základní výzkum v drsném radiačním prostředí střední oběžné dráhy. Na palubě družice najdeme tři základní experimenty. WPIx (Wave Particle Interaction Experiment) má rozřešit problémy s interakcí velmi nízkých frekvencí VLF s částicemi v okolí Země. SWx (Space Weather Experiments) změří a zmapuje rozložení protonů, elektronů a nízko energetického plazmatu ve vnitřní magnetosféře, aby mohly být vylepšeny předpovědní modely této oblasti. Z nich budou těžit provozovatelé družic při návrhu i provozu. Třetím experimentem je SFx (Space Environment Effects). Jeho úkolem je určit efekty střední oběžné dráhy Země na běžné elektronické součástky, obvody a materiály. Součástí jsou i experimenty NASA označované jako SET (Space Environment Testbeds). SET má definovat, jak záření ze Slunce v průběhu času ovlivňuje vlastnosti hardwaru. Cílem je najít cestu k omezení efektů solární aktivity na družice a kosmické lodě.
Družice COSMIC-2
Zdroj: https://www.spacex.com
COSMIC-2 je sestava šesti družic (každá o hmotnosti 200 kg), které vznikly spoluprací mezi Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA), americkým letectvem (USAF), kalifornskou JPL, tchajwanskou Národní kosmickou organizací (NSPO), britské firmy Surrey Satellite Technology Limited (SSTL), Brazilského institutu kosmického výzkumu (INPE) a Australského meteorologického institutu (BoM). Tyto družice budou využívat signálu družic GPS, které budou z jejich pohledu nízko nad obzorem, takže jejich signál proletí zemskou atmosférou. Průchod vzdušnou masou pochopitelně signál ovlivní a z těchto změn bude možné určit, jakými podmínkami (především vlhkost a teplota) prošel. Z těchto dat bude možné zpřesnit předpověď počasí, ale uplatní se i u výzkumu ionosféry, klimatu či gravitace.
Družice GPIM
Zdroj: https://www.spacex.com
GPIM je 180 kg těžká družice, o které jsme již na našem webu psali. Celý název Green Propellant Infusion Mission přehledně říká, o čem tahle mise je. Má za úkol otestovat „zelenou“, tedy ekologicky příznivější alternativu tradičních chemických raketových motorů. Pokud by se tato méně škodlivá paliva prosadila, bylo by tankování raket i družic bezpečnější, rychlejší a méně nákladné. Méně striktní předpisy by zkrátily přípravy z týdnů na dny. V případě GPIM se má testovat palivo označované jako AF-M315E na bázi dusičnanu hydroxylamonného. Na družici najdeme dvě testovací trysky – jedna s tahem 22 N a druhá s tahem 1 N. Na misi spolupracuje NASA se společností Ball Aerospace & Technologies Corp. z coloradského Boulderu.
Družice OCULUS
Zdroj: https://www.spacex.com
OCULUS je družice postavená studenty Michigan Technological University skrze program amerického letectva University Nanosatellite Program. Jeho cílem je poskytnout pozemským pozorovatelům kalibrační možnost, když se snaží určit polohu a konfiguraci družic pomocí optických snímků. Na povrchu této družice najdeme panely z různých materiálů a s různými tvary, které budou pozorovány ze Země. Družice bude zaznamenávat historii svých pozic pro dodatečnou korekci chyb pozemních pozorování.
Družice OTB
Zdroj: https://www.spacex.com
OTB alias General Atomics Orbital Test Bed je modulární platforma založená na vyzkoušeném designu, která umožňuje testovat a ověřovat nové technologie. Na misi STP-2 bude platforma OTB vybavena hned několika technologickými experimenty, z nichž nejznámější jsou atomové hodiny pro hluboký vesmír. S jejich pomocí by se měla zrychlit výměna informací o pozici družice či kosmické lodi. V současné době to funguje tak, že pozemní středisko vyšle vstříc sondě signál a sonda jej okamžitě odešle zpět. Signál tedy putuje tam a zpět a z rozdílu času odeslání a přijetí se určí vzdálenost objektu. Pokud by však byly na sondě mimořádně přesné atomové hodiny, stačilo by jen vyslat signál ze Země a sonda sama by si vypočítala, jak dlouho signál letěl. Tyto konkrétní atomové hodiny postavili specialisté z JPL a od reálného času se odchylují o jednu sekundu za tři miliony let. I o této technologii jsme na našem webu již vydali samostatný článek.
Družice NPSAT
Zdroj: https://www.spacex.com
NPSAT ukrývá dva experimenty Laboratoře námořního výzkumu NRL. Jejich cílem je prozkoumat kosmické počasí a podpořit povědomí o stavu okolního prostředí. Přístroje mají studovat ionosférické struktury a hustotu jejich elektronů, které komplikují radiovou komunikaci či navigaci. Na palubě je třeba CERTO – koherentní elektromagnetický radiový tomograf, nebo Langmuirova sonda vyrobená na NRL, která má zpřesnit data existujícího modelu ionosféry.
Družice PROX-1
Zdroj: https://www.spacex.com/
PROX-1 je mikrodružice, kterou postavili studenti Georgia Institute of Technology v Atlantě, opět prostřednictvím programu University Nanosat Program od amerického letectva. Tato družice bude mít za úkol vyzkoušet pohyb družice v těsné blízkosti jiných objektů, ale i setkávání s jinými objekty.
Právě z jeho útrob bude uvolněná družice LightSail 2, pomocí které plynule přejdeme k poslední kategorii nákladu, kterou jsou cubesaty. Samotná LightSail 2 (též někdy označovaná jako LightSail B) je projektem Planetary Society a její realizaci zaplatila veřejnost. Jak již název napovídá, jejím cílem je ověření technologií sluneční plachty pro pohon družic pomocí tlaku slunečního záření. Její plachta bude mít plochu 32 metrů čtverečních a podle Planetary Society by měla být schopna zvýšit oběžnou dráhu o 1 km za den – na tomto 3U cubesatu nebude žádný jiný pohonný mechanismus.
Zbývajícími cubesaty na palubě jsou:
Dva cubesaty E-TBEx, které měří zkreslení radiových signálů cestujících skrz ionosféru použitím „majákových tónů“ vysílaných z osmi míst – šesti družic COSMIC-2 a dvou E-TBEx
Launch Environment Observer (LEO) & StangSat: Měří termální a vibrační prostředí během startu a má ověřit možnosti přenosu dat mezi dvěma cubesaty pomocí wi-fi.
PSAT2: Má podpořit globální komunitu radioamatérů tím, že jim poskytne přenosovou kapacitu. Cílí především na studenty a vědce po celém světě. Občany ČR může těšit, že na tomto 1,5U cubesatu je výrazný podpis odborníků z Brna, konkrétně z Vysokého učení technického.
TEPCE: Chce prověřit proveditelnost elektrodynamického pohybu. Ze svých útrob odvine kilometr dlouhé vlákno, které je elektricky vodivé a následně se bude pokoušet změnit svou oběžnou dráhu aniž by spotřebovával jakékoliv palivo.
Falcon Heavy na vizualizaci z roku 2011 – do dneška se hodně změnil. Prodloužily se mu nádrže, zesílily motory a začal používat podchlazené pohonné látky. To vše zvýšilo jeho nosnost.
Zdroj: http://iho.hu
Jak již bylo uvedeno výše, letectvo si u SpaceX objednalo tuto misi už v roce 2012, tedy jen rok po představení tohoto nosiče. To by vysvětlovalo až nečekaně nízkou hmotnost celého nákladu – 3,7 tuny. Leckoho tak možná napadne, proč se pro tuto misi použije Falcon Heavy – nestačil by jen Falcon 9? Důvody jsou v zásadě dva. Jednak je to dáno specifickými požadavky na profil mise, kdy má horní stupeň provést několik zážehů a roztahat družice na různé oběžné dráhy. U STP-2 bude na horním stupni ležet velká zodpovědnost a palivově si sáhne na dno. Bude se mu tedy hodit, že se ke slovu dostane o minutu později, než při běžném letu Falconu 9.
Druhý důvod souvisí s tím, že v roce 2012 měl být Falcon Heavy slabší než je dnes. Současná raketa tedy má při této misi stále určité rezervy. Svého času se dokonce uvažovalo o tom, že společně s družicemi poletí i pětitunový balast. Ten však byl nakonec z programu vypuštěn. Pokud bude mise úspěšná, dostane SpaceX za splnění všech milníků zaplaceno 160,9 milionu dolarů, což je nejvyšší cena v historii společnosti. Dá se to ale pochopit. SpaceX ještě nikdy neprovedla komplexnější a na plánování manévrů náročnější misi. Vždyť celá mise potrvá šest hodin, z čehož vypouštění nákladů zabere dvě třetiny. Celková cena této mise pro letectvo se pohybuje kolem 3/4 miliardy dolarů – do této sumy jsou započítány nejen náklady na start, ale i jednotlivé náklady.
Zdroje informací:
https://www.elonx.cz/
https://www.spacex.com/
https://forum.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://i.redd.it/7hazyaxhakp21.png
https://pbs.twimg.com/media/D9a_-q8XUAAjxQb?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/D9X_7TOWkAULFXw.jpg
https://pbs.twimg.com/media/D9X9ktuXsAcHa5Y.jpg:large
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…049317715f7b8a51a1b5c2ec4feddc38&oe=5BDDF2AE
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_DSX_1.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_FS7.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_GPIM_1.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_Oculus_1.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_OTB_1.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_NPSAT_1.jpg
https://www.spacex.com/sites/all/themes/spacex2012/images/stp/STP_Stills_Prox1_1.jpg
http://iho.hu/img/repules_12_06/120602_falcon_heavy/falcon-heavy-rocket.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Presskit priniesol zaujimave info 🙂
A.) k oddeleniu 2-ho stupna pride ± v rovnaky cas ako Arabsat6, ale centralny stupen doleti o 300 km dalej, k oddeleniu asi pride vyssie ???
B.) presskit nepopisuje pasivaciu stupna, konci vypustenim DSX.
C.) podla presskitu bude 2-hy stupen robit 4 zazihy:
1. 300 s – 300 x 860 km
– vypustanie
2. 21 s – 720 x 720 km
– vypustanie
3. 29 s – 720 x 6000 km
4. 36 s – 6 000 x 12 000 km
– vypustenie DSX
Ohledně toho převržení centrálního stupně při druhé misi – podle informací, které jsem našel byl problém v tom, že pro uchycení centrálního stupně nebyl uzpůsoben robot, který obvykle zachycuje první stupně F9 (octagrabber?). Centrální stupeň FH má jinou konstrukci okolo motorů a tak standardní robot nemohl být použit. Přeprava 600 km po moři asi nějakou formu ukotvení vyžaduje a tak posádka měla zajistit nějaké náhradní ukotvení, které mělo nahradit práci robota?
Zajištění udělali, ale buď selhalo ve vlnách nebo ještě nebylo dodělané a noha praskla
Pokud vim, tak zajisten vubec nebyl. Personal nesmel na palubu OCISLY kvyli vysokym vlnam.
Přesně tak.
Ano, počítalo se s tradičním zajištěním řetězem jako u klasického F9. Ale robot je již schopen jistit i centrální stupně FH.
Nu, po pravdě byl tentokrát problém někde jinde. Robot byl zatím použit jen párkrát, většina stupňů to zvládla i bez něj. A že to někdy na palubě tancovalo… Tentokrát to nevyšlo, těžko říct proč.
V podstate spravne, ale trosku to opravim 🙂
Ako pisete, Octagraber nebol pripraveny, centralny stupen ma ine kotevne body ako standardny F9. Takze plan bol pouzit hevery a retaze (tak sa to robilo aj pred Octagraberom).
Hevery a retaze si vyzaduju X hodin prace na palube ASDS, co nebolo vtedy mozne nakolko predpoved pocasia nebola uplne presna. Do oblasti pristatia prislo zle pocasie, vysoke vlny ovela skor ako sa predpokladalo. Posadka sa nemohla preto nalodit na ASDS a stupen zaistit. Vplyvom vysokych vln sa stupen prevratil.
Nie je to prvy raz, co falcon poskakoval po plosine.
Vynikajuci clanok.
Mohli by ste blizsie vysvetlit pojem „pasivace nádrží“ a preco to robia ?
Jde o postup, kterým se nádrž stane pasivním objektem. Konkrétně se to dělá třeba otevřením ventilů na nádržích, aby se v nich nehromadil tlak, který by je mohl roztrhat.
škoda že se ten horní stupeň z té vysoké dráhy nestáhne do atmosféry. Ale v té výšce je odpadu celkem málo a místa málem nekonečně.
Oni ho práve stiahnu do atmosféry, po vypustení za niekoľko hodín urobí drorbitačný zážih.
Takhle jsem to nepochopil. Ten poslední pětisekundový zážeh má být jen na potvrzení schopnosti ho provést. Na deorbitaci to asi stačit nebude.
Přesně tak, máte pravdu. Jde jen o prokázání schopnosti zážehu po průletu van Allenovými pásy v době, která odpovídá doručení nákladu na GEO.
Aha tak obobom teda ďakujem sa opravenie. 🙂
Ked som na zaciatku clanku cital ze misia bude pre americke letectvo, tak som si predstavoval, ze to budu nejake tajne „nezaujimave“ druzice vojenskeho vyznamu. to, ze sa vskutocnosti jedna o technologicke demonstratory a vedecke zariadenia ma milo prekvapilo.
Horny stupen FH sa nejako odlisuje od bezneho stupna F9? predpokladam ze je pevnejsi ale do velkosti a mnozstva paliva sa asi neodlisuju alebo ano? prekvapuje ma moznost menit orbitu v takom rozsahu – dokopy 24 uhlovych stupnov je celkom slusny vykon.
Snad sa to do tretice so zachranou centralneho stupna podari, drzim palce a tesim sa na start uz teraz 🙂
Ano, to je pravda, letectvo se hodně snaží fungovat i jako katalyzátor technického vývoje (ze kterého pak samo může těžit).
Podle dostupných informací se horní stupně F9 a FH nijak neliší. Rozhodně ne z hlediska velikosti nádrží. Rozdíly jsou možná v detailech nějaké nosné konstrukce.
Což je celkem škoda, že horní stupeň nemá minimálně větší nádrže. Stoupla by tím asi i výrazně nosnost. Pokud je horní stupeň optimalizován na F9 tak nemůže být ideální pro Hevy. Centrální i boční stupně dosahují větší rychlosti a minimálně boční stupně potřebují více paliva na otočku. Problém je ale v konstrukci, i jenom prodloužení nádrží znamená změnu ve výrobě a prodražení. Při zachování tahu motoru druhého stupně a zvětšením nádrží znamená i prodloužení dob zážehů a hrozí tu že to nestihnete, nedostanete se na orbitu dřív než minete nejvyšší bod (asi nehrozí pro let na vysoké dráhy jen u LEO). Další možnost je použití většího 2 stupně se silnějším motorem, SpaceX má Raptora, ten je sice na metan, ale kvůli SpaceShip se stejně na Floridě metanové zázemí musí vybudovat a metan je pro druhý stupeň rozhodně lepší palivo. Na druhou stranu až začne létat SpaceShip FH půjde do muzea. Každopádně FH tak jak je má dostatek výkonu na jakýkoliv dnešní náklad tak je to asi jedno i když to není optimální.
V podstatě jste to nakousnul – pro SpaceX je výhodnější používat pro obě rakety stejný horní stupeň. Vývoj samostatného stupně pro FH by bylo drahé a náročné a vložené prostředky by nestály za získané přínosy.
,,zároveň tímto zážehem dojde k pasivaci nádrží“
Mohu se zeptat, o co konkrétně jde prosím??
Jde o postup, kterým se nádrž stane pasivním objektem. Konkrétně se to dělá třeba otevřením ventilů na nádržích, aby se v nich nehromadil tlak, který by je mohl roztrhat.
Velice děkuji za odpověď, i když jsem se nestihl zeptat první. 🙂 Upřeštení tohoto termínu mne hned napadlo, že jsem se s tímto termínem ještě nesetkal. Vždy se rád něčemu přiučím a to jsem tu každy den několikrát po dobu několik let. Ještě jednou děkuji.
Není vůbec zač. 😉
Pasivace nádrží zahrňuje vypuštění/spálení všech zbylých pohonných látek. Tím že nádrže budou prázdné (bez tlaku), nebude moci dojít k roztržení nádrží působením tepla či jinými vlivy. Tedy družice zůstane v jednom kuse a nemůže se stát že vybuchne a stane se z ní spousta trosek.
I když k nákladu připočítám 5 tun balastu a nějaký mechanizmus uchycení a distribuce družic pod ochranným krytem dostanu se výrazně pod 10, slovy Deseti tun. To je na nosič s propagovanou nosností na LEO kolem 63 tun zatraceně málo i kdyby celý náklad posílal na únikovou dráhu. Nechce se mi věřit, že by to bez toho balastu, tj. náklad kolem 5, slovy Pěti tun nedokázal F-9. Zřejmě by bylo nutné obětovat první stupeň v lepším případě přistávat na moři v zjednodušené sekvenci. Samozřejmě pokud na dopravě na oběžné dráhy společnost vydělá je zcela nepodstatné jak hmotný je náklad, navíc vlastně zákazník zaplatí další zkoušku složitého stroje a všechny tři návratové stupně budou mít pro návrat paliva co hrdlo, resp. jejich motory ráčí. Let s výrazným přebytkem výkonu je zajímavý i pro pojišťovny neb výrazně snižuje pravděpodobnost pojistné události.
Tedy proč ne.
Důvody použití FH jsou v článku jasně popsány.Prosím pane Alois, přečtěte si znovu článek.
Dušane, perfektní článek!
Rádo se stalo a díky za pochvalu.
Díky za radu, nemohu se ubránit pocitu, že je poněkud servilní. Mohu se ovšem mýlit, v každém případě by bylo vhodnější diskutovat k tématu a odpustit si podobné invektivy. Ovšem k tomu je potřeba mít vlastní názor.
Letectvo si objednalo FH a tak ho chtějí otestovat. To je možná největší důvod. A dává to i smysl z hlediska toho zážehu s AD krytem ro sběr akustických dat. A i když většina nákaldu z téhle mise letí na LEO, stále je tu ještě poslední zážeh, který už cílí na MEO.
Vzhledem k tomu, jak velké změny dráhy budou dělat bych řekl, že F9 by to najednou nemohl zvládnout ani náhodou
Souhlasím, těch manévrů je opravdu hodně a jsou i výrazné.
Mám naprosto totožný názor, pokud chtějí jedním zážehem zvýšit perigeum na 6000km, apogeum na 12000km a upravit sklon dráhy o 20°, tak to opravdu bude vyžadovat obrovskou práci horního stupně, která bude muset být podpořena stupněm prvním. Dle všeho to bude zážeh dost neefektivní, ve smyslu toho, že že se bude dělat ve špatnou chvíli a najednou. Pokud by měl být efektivní, měl by se dělat nadvakrát.Nejdřív apogeum, a potom v apogeu sklon dráhy a perigeum.
Tam asi nejvíc paliva spotřebují ty změny sklonu, už ta první ještě v rámci LEO, přeci jen 4° není málo a takhle nízko, tj. při vysoké orbitální rychlosti to bude velká změna rychlosti. Udělám menší spekulaci: První zážeh druhého stupně je jasný, navedení na dráhu 300×860 km 28°. Následuje první vypouštění družic. Druhý zážeh přijde ve výšce 720 km a bude muset obsahovat i radiální a normálovou složku, aby sestava nestoupala do původního apogea ve výšce 860 km a také aby se snížil sklon dráhy na 24°. Po druhém vypouštění družic přijde třetí zážeh, který vytáhne apogeum do výšky 12 000 km. Tam přijde čtvrtý zážeh s normálovou složkou, který zvýší perigeum na 6 000 km a zároveň zvýší sklon dráhy na 44°, protože v apogeu je to nejefektivnější (tímto děkuji KSP 🙂 ). Pak už je to jednoduché, vypustí se poslední družice a pátý zážeh uklidí druhý stupeň. No a nebo to může být úplně jinak 🙂
Přesně si trefil ten největší hřebíček na hlavu. Zážehy jsou jen 4, 4tý má být pasivace. Takže ve tvém popisu bude nutno sloučit třetí a čtvrtý do jednoho. Ale tohle rozsoudí jen nějaký oficiální článek anebo jak píše Dušan – press kit.
A je to vobec mozne takyto zazeh ?
Z kruhovej drahy 720 km na elipticku 12 000 x 6 000 km.
Nieco som odohral v KSP a nejako sa mi to nepozdava pri jednom zazehu. Jedine, ze by trval velmi, velmi dlho pri malom vykone aby vytiahol perigeum z 720 na 6 000 ???
Osobně se též domnívám, že to jedním zážehem nejde.
Zapomínáte na to, že ti opilí kamarádi v taxíku chtějí každý jinam. A to si myslím, že by taxík F9 nezvládl a při odvozu posledního kamaráda, co bydlí na periferii vysoko nad ostatními, by mu došlo palivo.
Přečtěte si ten článek ještě jednou, jsou tam uváděné i dráhy, na které se letí.
Díky pane Majere za skvělý popis nákladu.
Díky za pochvalu, těší mne, že se líbil. 😉
Dráhy jsou jasné, zážehy nikoliv. Už 14 dní mě z nich bolí hlava 😀
Další typický „kolesovský“ koment od Aloise. Jako by ten člověk byl odtržený od reality. Při čtení článku z něj vytáhne nějakou informaci a na základě jí vymyslí hovadinu. Je jedno že je v tom samém článku na ní odpověď již obsažena. Ne je mu to jedno. Další typickou vlastností je, že nikomu už tenhle místní autista už neodpoví.
Hlavní motiv napsání komentáže byl totiž již splněn, upoutání pozornosti. O nic jiného mu totiž nejde.
Poprosil bych příště o trochu slušnější komentář. Na našem webu není zvykem komentovat osobu diskutujícího, zvlášť takovými ostřejšími výrazy. Děkuji za pochopení.
Doporučuji si zjistit co vlastně autismus znamená
Android: Proč urážíte ostatní? O autismu jste evidentně pouze někde slyšel.
Ja som rad, ze leti FH. Ak zvladnu taky narocny let, tak dostanu dalsie objednavky na lety FH a bude na co pozerat 🙂
Tak tenhle start je evidentne narocny i pro FH (podle rekordni vzdalenosti pristani centralniho stupne). Mozna by se to dalo rozdelit na 2 F9, ale to by si USAF nevyzkouselo FH.
Super článek. To bude škody když FH bouchne 24 najednou.
Díky za pochvalu a o některých věcech se nežertuje! 😉