Pokud víme, severní magnetický pól Země byl vždy v pohybu, na rozdíl od fixní polohy geografického severního pólu. Tento poznatek byl ověřován měřeními od prvního v roce 1831 – a byl sledován jeho pomalý přesun z kanadské Arktidy k Sibiři. V současnosti se ale tento pohyb změnil. Mezi lety 1990 a 2005 došlo ke zrychlení pohybu magnetického severu z běžných 0 – 15 km za rok na 50 – 60 km za rok. Ke konci října 2017 překročil magnetický pól datovou hranici ve vzdálenosti 390 km od geografického pólu a nyní míří k jihu (kam jinam, že, pane učiteli?). Vědci se domnívají, že tento úprk je způsoben „přetahovanou“ magnetických bublin hluboko pod námi. Jedou z praktických konsekvencí této změny je to, že musí být (podle aktuální polohy severního magnetického pólu), častěji než jednou za pět let, přepočítáván „World Magnetic Model“, který je zásadně důležitý pro řadu navigačních systémů využívaných např. na lodích, v letadlech, pro Google maps a smartfony. Pro zajímavost – pozice Denverského mezinárodního letiště se za 22 let od jeho zprovoznění změnila o více než 2,5 stupně.

Magnetické pole Země existuje, vzhledem k vířivému pohybu oceánu přehřátého tekutého železa, které tvoří vnější část zemského jádra. Jako otáčející se vodič v dynamu, toto pohybující se železo vybuzuje elektrický proud, který generuje naše neustále se měnící magnetické pole. Sledování změn v magnetickém poli proto může napovědět výzkumníkům jak se železo v jádře pohybuje. S využitím dat získávaných trojicí satelitů Swarm (ESA) během dvaceti let se ukazuje, že pozice severního magnetického pólu je z velké části určována rovnováhou mezi dvěma rozsáhlými laloky negativního magnetického proudu na rozhraní mezi zemským jádrem a pláštěm pod Kanadou a Sibiří. Mise satelitů Swarm agentury ESA sleduje nejen magnetický sever, ale jejich data jsou užívána k měření a sledování různých magnetických polí ze zemského jádra, pláště, kůry, oceánů, ionosféry a magnetosféry – blíže viz článek Hejno zlepšuje naše znalosti magnetického pole. Současný výzkum ukazuje, že změny vzoru v tocích uvnitř jádra mezi lety 1970 a 1999 vedly k zužování Kanadského laloku a ke znatelnému zeslabení jeho projekce na povrchu. Jednoduché modely vycházející z tohoto předpokladu popisují budoucí změny magnetizmu Země v příštích deseti letech tak, že severní magnetický pól bude pokračovat v současné trajektorii a přiblíží se k Severní Zemi a k poloostrovu Tajmyr o dalších 390–660 km.

Zdroj informací:
https://www.slashgear.com/
https://www.esa.int/Our_Activities/

Zdroj obrázků:
http://m.esa.int/…/Magnetic_north_on_the_move_article_mob.png