Dnešní americká výzva, předurčila zítřejší osud lidstva. Znáte tuto větu? Je možná podobně důležitá jako ta, která zazněla z úst Neila Armstronga, když poprvé vstoupil na povrch Měsíce. Tato slova totiž vyslovil naopak poslední muž, který se v roce 1972 procházel po Měsíci. Nutno však dodat, že za touto větou následovalo ještě prohlášení: Odcházíme stejně tak, jako jsme přišli: V zájmu Božím, míru a ve prospěch celého lidstva. Autorem těchto slov je Eugene Cernan, muž mající česko-slovenské kořeny, odvážný a odhodlaný astronaut, vizionář a dobrý voják. Připadl mu titul posledního člověka na Měsíci, a jak on sám říká, přál by si, aby mu tento titul někdo už konečně vzal anebo aby zanikl úplně. Pojďme se však vrátit na začátek. Životní osudy Gena, jak mu všichni říkají, jsou zajímavé a plné zvratů.

1/7 Dělat věci pořádně anebo vůbec

Rok 1934 byl rok plný změn. Krize sice pomalu odcházela, ale politická situace světa nebyla v nejlepším stavu. Pomatený šašek, jak říkával Genův otec Hitlerovi, si v té době snažil vydobýt své místo na politické scéně Německa tím, že vyvraždil své odpůrce ve vlastní straně a začal si říkat Führer. Stalin v té době uvažoval o dalších čistkách příliš chytrých lidí v moc významných pozicích a po světě byl cítit jakýsi nejistý nádech nesrovnaných účtů v koloniích i Evropě samotné. Ten rok se však stalo ještě něco. Konkrétně 14. března se v nemocnici Sv. Antonína v Chicagu narodil druhý syn jedné přistěhovalecké rodiny, který se jmenoval Eugene Cernan. Tehdy ještě nikdo netušil, že je to muž, který jako poslední bude kráčet po Měsíci a kdyby to tehdy někdo řekl otci Andrewovi, či jeho matce Rozálii, nejspíše by ho poslali na nejbližší psychiatrickou léčebnu.

Příběh Gena Cernana však můžeme posunout ještě o dvě generace nazpátek. Jeho rodiče totiž pochází z bývalého Rakouska-Uherska ze zemí, které se posléze staly Československem. Rodiče matky se do Chicaga přistěhovali v roce 1903 a jmenovali se František a Rozálie Cihlářovi. Ti měli dceru Rozálii Cihlářovou – Genovu matku. Pocházeli z Tábora. Naopak rodiče z otcovy strany pocházeli ze severního Slovenska a jmenovali se Štefan a Anna Čerňanovi. Jejich syn už dostal jméno americké, tedy Andrew Cernan. Všichni se usadili v Chicagu a připojili se k velké české komunitě v tomto městě.

Cernanovi rodiče se však společně s větší částí rodiny z Chicaga přestěhovali na venkov, na rodinný statek ve Wisconsinu. Pro všechny to tehdy byla velká změna. Zatímco v Chicagu mohli užívat všech vymožeností tehdejšího světa, jako byla tekoucí teplá voda, záchod, či koupelna a elektřina. Zde na statku to bylo o poznání jednodušší žití. Otec i matka pocházeli z chudých poměrů a byli tak navyklí tvrdé práci, kterou vyžadovaly i po Genovi. Díky tomu mu narostly silné svaly a urputnost, díky které byl pak tak známý v roli astronauta.

Táta Gena ho vždy nabádal, aby pracoval s ním a ať už vyklízeli latrínu na statku nebo generálkovali motor, musel u toho být i jeho syn a pomáhat mu. Jak sám Gene říkal, táta ho vždy nutil, aby věci dělal tak, jak to umí nejlépe a nikdy se nesnažil polevit. Když špatně zatloukl hřebík do prkna, musel ho vytáhnout, narovnat a opět zatlouct správně. Neustále mu říkal, že buď bude věci dělat pořádně, nebo ať je raději nedělá vůbec. To byla životní zkušenost, kterou si pak Gene zachovával po celý život a která ho mimo jiné přivedla i do lunárního programu.

Avšak o tom, jakou cestou se mladý Gene vydá, nebylo dlouho jasno. Chtěl být mnohým tím, čím chtějí být mladí kluci. Popelářem, nebo truhlářem. Velice ho však ovlivnily události druhé světové války. Ne, že by se jí sám účastnil. Když Japonci zaútočili na Pearl Harbor, bylo mladému Genovi jen sedm let, avšak každý pátek chodili jeho rodiče do venkovského kina, které dávalo takzvaný dvojprogram, nejdříve běžel černobílý týdeník se zprávami z války v Tichomoří a posléze samotný film. Mladý Gene se tehdy přistihl, že se mu mnohem více líbí právě ten týdeník, který napjatě sleduje a společně s hrdinnými letci z letadlových lodí prožívá jejich dobrodružství. Tehdy ho prý napadlo, že právě tím by chtěl být.

Po skončení druhé světové války se Genova rodina přestěhovala zpět do Chicaga. Zmáhající se ekonomika zapříčinila i zvýšené příjmy rodiny, která si tak mohla dovolit malý městský dům. Gene se svojí sestrou poprvé od narození měli své vlastní postele. Po ukončení osmé třídy nastoupil Gene na střední školu, kterou ukončil s výbornými výsledky a jen z finančních důvodů nenastoupil na nejlepší techniku v zemi MIT, ale na cenově dostupnější, ale podobně kvalitní Purdueovu univerzitu v Indianě. Avšak ještě před nástupem na tuto univerzitu vypukla Korejská válka, která plán trochu usměrnila. Gene se zapsal do programu ROTC v rámci studia techniky na této univerzitě, který byl zaměřen na výcvik bojových letců. Ovšem námořnictvo mu tehdy nevěnovalo celé stipendium a navíc ho vzalo jen do programu záložních letců, což se Genovi nelíbilo, ale na naléhání otce nakonec souhlasil. Nyní měl studovat na teoretického letce, který má startovat z letadlové lodi, kterou sám ještě nikdy neviděl.

Ve druhém ročníku se Gene setkal s nenápadným a klidným mladíkem, který byl na školu převelen armádou, poté co měl za sebou přes sedmdesát osm bojových letů na Pantherech. Tento tichý mladík, kterému by nikdo nehádal jeho nedávnou vojenskou minulost, se jmenoval Neil Armstrong.

K závěru studia patřilo i několik týdnů plavby na letadlové lodi, kde se na posledních plavbách Gene konečně dostal poprvé do letadel. Nakonec se za něj přimluvilo několik vojenských pilotů a stal se stálým členem námořních sil. Avšak v roli řadového důstojníka byl dlouho jen pozorovatelem výcviku bojových letců. Jeho perfektní technické znalosti ho v roce 1957 přivedly do kokpitu letadla a pro jeho bezproblémové ovládání a chápání stroje už po jedenácti letových hodinách létal sám. Po stu hodin se upsal na další dva roky jako bojový pilot námořnictva a nadšen z toho, že dělá přesně to, co si vysnil, byl spokojen se svým životem. V roce 1957 zaznamenal úspěšný pokus Sovětského svazu vyslat družici na oběžnou dráhu a neúspěšný pokus amerického námořnictva v přímém přenosu. Vnímal to jako prohru USA, ale ani koutkem mysli nepomyslel, že by se do kosmických závodů on sám mohl nějak zapojit. V roce 1958 ukončil výcvik námořního letce jako třetí nejlepší z ročníku a byl převelen na leteckou základnu v San Diegu. Nicméně měla přijít nabídka a změny, které jeho cestu posunou ještě o pár desítek kilometrů výše.

Zdroje obrázků:
http://media-3.web.britannica.com/eb-media/46/100146-004-4537EF2E.jpg
http://cmster.com/media/oHofiO29aSri5Sh9lc2xeBZ7uDnEZeFhoMYTay2o4ZvzoTWHmDHzgXNnrqufjwi6.jpg
http://37.media.tumblr.com/f64dee780811a718110f1034755d0a91/tumblr_mn6gvgT7Ke1qd5t95o1_500.jpg
http://37.media.tumblr.com/tumblr_lmuyrubN7D1qipjqbo1_500.png