Štítek ‘Deník astronautky’

Rukavice skafandru musí perfektně padnout

Vzpomínky na výcvik

„Právě jsem se vrátila ze zkoušení rukavic, které používám v Laboratoři neutrálního vztlaku NASA (NBL – Neutral Buoyancy Lab) při výcviku výstupů do volného kosmu. Tyto rukavice už jsem během svého výcviku používala, avšak správná úprava a nastavení rukavic je umění a i přesto nikdy nedosáhnete perfektního výsledku. Vždy je zde něco nového, co musíte zkusit, abyste se ujistili, že to v rukavicích dobře zvládnete. Je-li nějaká změna, o kterou se pokoušíme výrazná, naši odborníci na skafandr EMU naplánují takovouto zkoušku, abychom se ujistili, že nám rukavice stále padnou a jejich celková konfigurace je stále dobrá.

Deník astronautky, návrat (druhá část)

úvodní obrázek

„Toto je druhý zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi! Připoutání se v Sojuzu není tak rychlé jako zapnutí bezpečnostního pásu v autě. Prostor je velice stísněný, poloha těla je nepohodlná a na některé popruhy není jednoduché dosáhnout. Jak jsem se navíc naučila během naší zkoušky těsnosti skafandru Sokol, stav beztíže tuto činnost nijak neusnadňuje, protože vaše tělo nezůstává v sedadle. Když tedy bylo všechno hotovo, byla jsem vděčná. Kyslíková i ventilační hadice byly připojeny, komunikační a biometrické kabely také, ramenní, stehenní a kolenní popruhy zapnuty. Zatím jsem je nedotáhla, protože od brzdícího zážehu a vstupu do atmosféry nás stále dělí několik hodin. Navzdory fyzické námaze při poutání jsem stále v Sokolu necítila horko, takže jsem nezapnula ventilaci skafandru a užívala si několik minut ticha navíc.

Už žádná voda v přilbě

Vzpomínky na výcvik

„Včerejší den byl plný výcviku, který byl rozdělen do mnoha malých a různorodých činností sahajících od radioamatérského vysílání přes robotiku, snímání oční sítnice až po odstraňování některých poruch počítačových sítí LAN. Jedna výuka však byla velice odlišná a zvláštní – byl to výcvik v citlivosti HAP. HAP je absorpční vložka, kterou nyní přidáváme do přilby amerického skafandru EMU sloužícího pro vycházky do volného kosmu. Tato vložka pomáhá snižovat riziko při potenciálním úniku vody, který nastal v roce 2013 při výstupu Lucy Parmitana.

Deník astronautky, návrat (první část)

úvodní obrázek

Ano, ano, je to tak – Samantha Cristoforetti opět píše! Život často přináší vtipné, paradoxní a hlavně nečekané situace. Minulý týden jsme Deník astronautky ukončili. Více než dva měsíce po ukončení mise Samanthy jsme čekali na její dojmy z návratu na Zemi a snažili se náš seriál do té doby udržet. Nakonec jsme se tedy přeci jen dočkali. Samantha velice podrobně píše o svých posledních okamžicích ve vesmíru a prvních dojmech a aktivitách po návratu. Oživme tedy ještě na chvíli náš seriál a začtěme se do vyprávění italské astronautky… „Po letní rehabilitaci a předání mnoha hlášení (a ano, po dvou týdnech dovolené), je čas dovést vyprávění o mé misi na ISS ke zdárnému konci. Toto je první zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi!

Deník astronautky, rozloučení

Samantha Cristoforetti

Samantha Cristoforetti je italská astronautka, vojenská pilotka, bloggerka, fotografka, lingvistka, vědecká pracovnice a donedávna bezpochyby velice populární hvězda Mezinárodní vesmírné stanice. Její tweet s fotografií z vyhlídkového modulu Cupola, kde má na sobě uniformu mezihvězdné lodi USS Voyager ze seriálu Star Trek, obletěl svět. „V té mlhovině je káva,“ citovala kapitánku lodi Kathryn Janeway. Ukazovala přitom na zásobovací loď Dragon společnosti SpaceX, která na ISS dopravila italský přístroj na výrobu espressa. O pár dní později si Samantha znovu oblékla uniformu kapitánky Janeway a vyfotila se, jak v Cupole usrkává kávu z šálku Zero-G. „Káva: nejlepší organická suspenze, jaká byla kdy vymyšlena,“ tweetla Samantha spolu s fotografií přímo z vesmíru a opět tak citovala další populární výrok postavy ze sci-fi seriálu. Kromě mnoha odkazů na kultovní Star Trek Samantha také velice často odkazovala na jinou legendu sci-fi tvorby – trilogii o pěti dílech Stopařova průvodce Galaxií. Citace z knih Douglase Adamse byly během její mise všudypřítomné.

Ani molekula nesmí zůstat v klidu

úvodní obrázek

„Před několika týdny jsem v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu úspěšně složila zkoušku ECLSS, která byla součástí mého výcviku v systémech Mezinárodní vesmírné stanice. ECLSS znamená Environmental Control and Life Support System (Systém řízení podpory života, pozn. redakce) a je jedním ze systémů, do kterého posádka stanice nejvíce zasahuje. To, co pro nás dělá příroda, když jsme na planetě, musíme s pomocí technologií sami sobě zabezpečit, když jsme ve vesmíru. Některé věci jako je například nakládání s odpady a šetření s vodou bereme v potaz už i na Zemi, protože si uvědomujeme, že už začínáme tlačit na limity přírody uspokojit naše potřeby. Jak je to ale s něčím tak banálním, jako je cirkulace vzduchu?

Jídlo a pití ve skafandru

Vzpomínky na výcvik

„Možná vám už někdy vrtalo hlavou, jestli astronauti mají během svých náročných výstupů do volného kosmu co jíst a pít. Tyto výstupy totiž zpravidla trvají 7 až 8 hodin. Slyšela jsem, že v minulosti byly ve skafandrech k dispozici nějaké tyčinky. Zkušenost však ukázala, že byly spíše přítěží než pomocí. Co se týče dostatku energie, je lepší se prostě spoléhat na velkou snídani.

Leonardo a strážní andělé

úvodní obrázek

„Pokud někdy budete mít šanci navštívit Laboratoř neutrálního vztlaku NASA – a že ta návštěva opravdu stojí za to – zajisté si všimnete zářivé velké malby na zdi hlavní řídící místnosti. V její levé části je neobvyklé zobrazení Vitruviánského muže Leonarda da Vinci, které plynule přechází do lidské bytosti ve stejné póze, avšak oblečené do amerického skafandru EMU určeného pro výstupy do volného kosmu. EMU mimochodem znamená Extravehicular Mobility Unit, říkáme mu ale jednoduše „skafandr“.

Jak vyvážit skafandr ve vodě

Vzpomínky na výcvik

„V uplynulém týdnu jsem strávila značné množství času v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Facility) v Houstonu. Předtím než vůbec začne naše šestihodinová těžká práce pod vodou, veškeré důležité úkony provádějí potápěči. Nejdříve se mnou pořádně zatřesou, aby se zbavili vzduchových bublinek v mém skafandru, které zůstaly v přehybech vnější vrstvy. Po tomto úkonu by jakékoli další bublinky znamenaly, že skafandr někde netěsní, takže je toto zatřesení vítanou závěrečnou zkouškou. Po udělení souhlasu od specialisty na skafandry, který se dívá ze břehu, nás potápěči vezmou na dno bazénu, aby zajistili naše vyvážení.

Potápění u ISS

úvodní obrázek

„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.