Archiv rubriky ‘Historie’

Vesmírná architektura (5. díl)

Nad kosmodromem Bajkonur se stahují mračna. Teplota klesá pod nulu a fouká silný vítr. Přestože podmínky nejsou optimální, sovětská administrativa se odhodlá zariskovat a dává startu nejsilnější sovětské rakety Eněrgija zelenou. Na „hřbetu“ super nosiče je poprvé a naposled ukotvený majestátní kosmoplán Buran, důstojná odpověď na americký program Space Shuttle. Motory rakety Eněrgija zaburácí a z rampy se zvedá hustý a neproniknutelný dým, který zakrátko zahalí i celý nosič s nákladem. Výkonný nosič stoupá k obloze, dlouhý plamen nakrátko osvítí hustá oblaka a pak raketa i s drahocenným nákladem mizí z dohledu. Přístroje signalizují, že let probíhá v pořádku a přibližně ve 40-ti kilometrové výšce se oddělují bloky prvního stupně a po osmi minutách se uvolní také druhý centrální stupeň. Od té chvíle vše záviselo pouze na kosmoplánu Buran. Měl být chloubou a technickým zázrakem tehdejšího režimu a přestože nezklamal, osud mu vybral jinou cestu.

Mars o Vánocích

Beagle 2 se svou robotickou paží zdroj:esa.int

V čase vánočním máme čas na malé zklidnění a tak často vzpomínáme, co jsme kde zažili s našimi blízkými, prohlížíme staré fotografie a vůbec relaxujeme. Pak jsou ale tací z nás, kteří se o vánočních svátcích rádi pohybují, někdo už jen pomocí auta, když objíždí známé a rodinu, někdo i po vlastních. Pro mě je to tak od všeho něco a protože jsme tvor sentimentální, zavzpomínal jsem, kterak jsem já trávil Štedrý den s Marsem a zároveň myslím na všechny ty roboty, ať už funkční, nebo dávno umrzlé v marsovských pustinách. A dnes, kdy tento článek čtete máme důvod ke vzpomínce, byť poněkud smutné. Dnes před 13 lety se o přistání neúspěšně pokusil Beagle 2. A protože tu jsou mezi námi tací, kteří tehdy také kvůli němu nemohli spát, nebo tací, které zajímá, co se děje na Marsu o Vánocích, zvu vás k našemu svátečnímu čtení. A najdeme si chvilku i pro obdivovatele nebeských jevů obecně.

Cesta kosmonautiky zpět na výsluní

Stalo se již tradicí, že i na štědrý den vychází na Kosmonautixu článek. Takový článek je specifický. Vzhledem k pohodové atmosféře, klidu a míru, který má o Vánocích panovat, se článek snaží za něčím ohlédnout, nebo navodit správnou vánoční a kosmickou náladu naráz. V roce 2014 jste tak dostali návod, jak slavit Vánoce ve vesmíru. V roce následujícím jsme se ohlédli za nejsilnějšími nejen vánočními okamžiky strávenými ve vesmíru. Letos budeme opět bilancovat. K vánočnímu času patří i ohlížení se za uplynulými dny, měsíci a roky a hodnocení toho, co se za tu dobu změnilo. Dnes se ohlédneme za událostmi, které se udály v minulých pěti až šesti letech. Je to jednak doba shodná s existencí portálu Kosmonautix a také období, kdy se výrazně změnila kosmonautika a to velmi výrazným způsobem.

Globální síť jménem Iridium – historie

Vizualizace použití systému Iridium

Ne každý komerční telekomunikační projekt se může pyšnit přívlastky jako nejsložitější, největší, nejznámější a zároveň také největší finanční průšvih, zbytečný, technologicky zastaralý a … stále funkční a pořád ještě „zářící“. Ale jeden takový tu určitě je. Jmenuje se Iridium. Pomalu umírá, ale stále je tu s námi, jako symbol vize, pokroku a vzdoru. Seznamte se.

Poprvé k Měsíci

Víte, kdy lidé letěli poprvé k Měsíci? Jaké zkušební lety předcházely této misi? Jaké byly její alternativy? A jak by mohl vypadat příští „první“ let k Měsíci? V dnešním článku se pokusíme na všechny tyto otázky zodpovědět. Právě dnes totiž přichází výročí, které se nerozlučně pojí s historickou výpravou zástupců lidského pokolení k našemu nejbližšímu kosmickému sousedovi. Ale v článku nebude řeč jen o minulosti. Právě naopak. podíváme se na zoubek i pilotované výpravě v lodi Orion. I na ni totiž čeká v dalších letech velmi podobná mise. Srovnání se tedy samo nabízí.

Sedm dní s Johnem Glennem – den sedmý

John Glenn byl frajer. V tom nejlepším slova smyslu. Mnohokrát dávat v sázku zdraví a život pro dobrou věc. Někdo může namítnout, že za to byl dostatečně odměněný platem senátorem, mnohými poctami, přístupem k vlivným tohoto světa, cestováním, životem na vysoké noze… Jenže on nežil ve své uzavřené bublině a byl ochoten se o svoji radost nezištně podělit. Třeba na žádosti o podpis reagoval (kladně) ještě několik měsíců před svými 94. narozeninami… Navíc za autogramy nechtěl nikdy ani cent. Srovnejte si třeba s Buzzem Aldrinem, jehož historický význam je nesrovnatelně menší, a cenami autogramů v jeho osobním e-shopu (https://store.buzzaldrin.com/english/autographed-photos.html). Mnozí astronauti pak na sběratele a nadšence zvysoka kašlou. Někteří mi odmítli podepsat i snímek, na němž jsou vyfotografováni s dětmi – jde tedy o artefakt, který absolutně není ke komerčním účelům, ale jenž patří na čestné místo do rodinného alba.

Sedm dní s Johnem Glennem – den šestý

„Nikdy jsem neplánoval napsat knihu. … Jenže lidé se začali právě po knize, kterou jsem nikdy nechtěl napsat, ptát. … Nakonec jsem dospěl k názoru, že Annie a já máme skoro osmdesát let a že jsme zažili třetinu historie naší země. Měli jsme čest projít namáhavé i triumfální doby, stejně jako se měli možnost setkat s mnoha významnými postavami. Když jsem nad tím přemýšlel, musel jsem připustit, že přece jen máme co říci.“ Stejně jako úvod, tak i následující pasáže jsou přeložené z knihy Johna Glenna napsané společně s Nickem Taylorem a pojmenované „John Glenn – A Memoir“ (Bantam Book 1999). Aneb John Glenn slovy Johna Glenna. „Nikdo netušil, jaká vlastně budou kritéria [pro výběr astronautů]. Ve skutečnosti NASA původně plánovala veřejný konkurz, do něhož by se přihlásili nejen piloti, ale kdokoliv, kdo se věnuje náročné a nebezpečné práci jako je služba na ponorkách, polární průzkum, horolezectví nebo hloubkové potápění. Jediné, co se mi podařilo zjistit, že bude nějaký limit na věk, hmotnost, výšku a vzdělání.

Sedm dní s Johnem Glennem – den pátý

Tucet míst, která nám navždy připomenou Johna Glenna
„Amerika má mnoho astronautů, ale jen jednoho Johna Glenna.“ Bonmot, který se šířil v roce 1998 při návratu 77leté legendy do vesmíru a se kterým se nedá než souhlasit. Přestože nás navždy opustil, je tu mnoho míst, která jej budou navždy připomínat. Pojďme tedy v tomto článku alespoň některá z nich navštívit.

Sedm dní s Johnem Glennem – den čtvrtý

Senátor John Glenn

Psal se počátek roku 1995. Jako každý rok, i nyní se schylovalo ke každoroční debatě o rozpočtu NASA. Jedním z těch, kteří se tradičně do debat, handrkování a tahanic zapojovali, byl i senátor John Glenn. Mezi členy amerického zastupitelského sboru bychom našli pouze málo lidí, jež by měli k NASA bližší vztah než právě tento muž. Jeden z první sedmičky amerických astronautů a první Američan, který vykonal orbitální kosmický let, byl po právu národním hrdinou. I nyní, tři dekády po jeho letu do historie a amerických učebnic dějepisu, jej každou chvíli někdo žádal o podpis, společnou fotografii nebo alespoň o potřesení rukou. Glenn seděl u svého stolu v pracovně a probíral se podklady k nadcházející debatě. Zrovna byl zahloubán do knihy „Space Physiology and Medicine“, která byla dílem několika lékařů ve službách NASA. Náhle jej zaujala jedna ze statí v knize. Popisovala vliv pobytu ve vesmíru na astronauty. Autoři ve stati zmiňovali osteoporózu, poruchy spánku, kardiovaskulární změny, problémy s rovnováhou a další průvodní projevy pobytu v mikrogravitaci. Glenn měl neodbytný pocit, že tyto problémy mu cosi připomínají…

Sedm dní s Johnem Glennem – den třetí

Je prostá – a přitom krásná. Řeč je o poštovní známce, kterou americká pošta nachystala k vydání na den startu prvního Američana na oběžnou dráhu. Příprava známky přitom představovala skutečné dobrodružství… United States Post Office Department (od roku 1971 přejmenovaný na U.S. Postal Service) se chystal připomenout historickou událost – let prvního občana USA na oběžnou dráhu – vydáním poštovní známky. Byl ale mezi mlýnskými kameny. Na kdy vydání nachystat, aby reagovalo na aktuální vývoj věcí? Jak bylo možné dočíst se ve včerejším díle našeho seriálu, start Johna Glenna byl odkládaný, odkládaný, odkládaný…