Archiv rubriky ‘Technologické novinky’

Block 5 – nejlepší Falcon 9 v historii

Falcon 9

Napříč několika našimi články ale také v komentářích pod nimi jste se již mohli setkat s krátkými zmínkami o další vývojové verzi rakety Falcon 9 americké firmy SpaceX. Už od začátku SpaceX vyvíjí Falcon 9 postupně během provozu a jednotlivá vylepšení aplikuje v průběhu let. Tento způsob má řadu finančních i technologických výhod, avšak na druhou stranu může být v určitých směrech trochu riskantní. Není tajemstvím, že již brzy do provozu vstoupí poslední plánovaná vývojová verze rakety označovaná jako Block 5. Podle dostupných informací by tato finální varianta rakety měla být ve výrobě právě v těchto dnech. Je tedy na čase naše čtenáře seznámit s chystanými změnami a vylepšeními.

PICA-X – materiál komerční budoucnosti

SpaceX je velmi inovativní společností přinášející na trh kosmické dopravy mnoho nových řešení, postupů a dovedností. Zároveň ale také efektivně využívá technologií a znalostí, jež byly získány během předchozích dekád vývoje a provozu v americkém kosmickém průmyslu. Jedním z největších zdrojů těchto zkušeností je celkem pochopitelně vládní agentura NASA, což vedení SpaceX neopomíná při mnoha příležitostech připomínat a je této organizaci za všemožnou podporu pochopitelně vděčná. NASA je pro SpaceX nejen největším zákazníkem, ale zároveň i mentorem, zdrojem kvalifikovaných mozků s mnohaletými zkušenostmi a bohatě vybavenou testovací základnou.

Budete mít brýle přesné jako čočka vědeckého přístroje pro průzkum Marsu?

Na otázku položenou v nadpisu bychom mohli celkem bez váhání odpovědět ano. Musíte mít však brýle zkontrolované metodou, o které pojednává tento článek. Mnoho z našich čtenářů jistě používá brýle, kontaktní čočky, nebo oční implantáty. Nyní se možná zpřesní jejich výroba díky výzkumu, který primárně probíhal na Mezinárodní kosmické stanici a neměl vůbec za účel vylepšovat tyto propriety pro lepší vidění. Můžeme si tak připsat další nečekané vylepšení, které nám zlepšuje život díky kosmickému výzkumu.

Jak vyrobit kolečka pro ledové světy?

Ozubená kolečka jsou již po celá staletí nedílnou součástí všech možných mechanismů od kapesních hodinek až po mnohatunové těžební stroje. Neobejde se bez nich prakticky žádný robot včetně těch kosmických. Kolečka umožňují provádět jemné a přesně plánované pohyby, které je možné velmi rychle zastavit. Je jasné, že nekvalitní kolečka toho tolik nevydrží – mohou se třepit, praskat, nebo lámat. Když má váš robot odebrat vzorek mimozemského materiálu, nebo se zachytit za výstupek, nemůžete do něj dát obyčejné součástky z obchodu pro kutily.

Jak vypadá situace okolo mikrovlnného (EM) pohonu

V současné době vyšel první článek v recenzovaném vědeckém časopise, který popisuje testy s mikrovlnným motorem. Testy realizované v laboratoři NASA byly první, při kterých se využívalo torzní zařízení pro měření extrémně slabých tahů umístěné ve vakuu. Proto je dobré si nyní situaci okolo mikrovlnného pohonu podrobněji shrnout. Jde o velmi jednoduché zařízení, skládající se z měděného dutinového rezonátoru kónického tvaru. V podstatě se jedná o měděný trychtýř, u kterého je konec s menším průřezem uzavřen dielektrickým rezonátorem. Uvnitř dutiny je pak anténa generující mikrovlnné záření (většinou magnetron) s frekvenci v oblasti gigahertzů. Předpokládá se, že se tímto specifickým tvarem vytváří rozdíl tlaku na předním a zadním konci zařízení. Ve směru k menšímu konci se tak má generovat sice velmi malý, ale podle některých experimentů znatelný tah.

Nafukovací modul už přináší první poznatky

Celé dva roky má být k Mezinárodní vesmírné stanici připojený nafukovací modul BEAM od společnosti Bigelow. Jedná se o první nafukovací modul s certifikací pro lidskou posádku, který je připojený k obytné stanici. Už nyní ale senzory v něm umístěné přináší cenné informace. Hlavním cílem je ověřit, zda jsou nafukovací moduly bezpečné a využitelné pro budoucí průzkum vesmíru. Modul sice není příliš velký a posádka do něj vstupuje jen občas, přesto nejsme daleko od pravdy s tvrzením, že tenhle drobeček patří mezi nejzajímavější technologické projekty, které na ISS probíhají.

Čína vstupuje na pole nové orientace kosmických sond

Čínská raketa Dlouhý pochod 11 se včera v 0:42 našeho času dočkala svého již druhého startu. Z kosmodromu Ťiou-čchüan vynesla hned několik satelitů, z nichž nejzajímavější exemplář má za úkol ověřit možnosti navigace pomocí pulsarů. Raketa, která má všechny stupně na tuhá paliva dopravila náklad na heliosynchronní dráhu. Tady se od horního stupně oddělila jak družice XPNAV-1 zaměřená na pulsarovou navigaci, tak i cubesat Xiaoxiang-1, který má ověřit systémy stabilizace pro malé teleskopy. Společně s těmito družicemi letěly i další cubesaty určené ke sledování Země.

Už i NASA důvěřuje drobečkům

Můžeme to brát jako barometr, který ukazuje nálady změny v chápání kosmonautiky a v jejím technickém využívání. až doposud byly cubesaty a další malé satelity využívány jako technologické demonstrátory, na kterých se testují nové systém, které se mohou uplatnit na větších družicích. Nyní se ale karta začíná pomalu otáčet. Malé družice totiž pomalu začínají pronikat do oblasti vědy. Nečeká se od nich, že nahradí mnohatunové satelity, které fungují několik let, ale tihle drobečkové je mohou velmi slušně doplňovat. Asi nejlépe je vzestup významu malých družic vidět na přístupu NASA, která na další měsíce chystá hned několik velmi zajímavých vědeckých satelitů, které bychom mohli zařadit mezi cubesaty a malé družice obecně.

První prodlužovač života družic

Společnost Orbital ATK zažívá v těchto dnech úspěšné období. Ještě předtím, než se jejich raketa Antares vrátila do služby se jim podařilo uzavřít důležitý kontakt. Ten se týká prvního exempláře zařízení, které zatím nemá v historii kosmonautiky obdoby. Jde o robotický servisní tahač, který by měl pomáhat především družicím na geostacionární dráze. Aktuální kontrakt byl uzavřen se společností International Launch Services, která zajišťuje zakázky zahraničních partnerů pro ruské nosiče. Premiérový zástupce nové technologie bude v roce 2018 sdílet místo na raketě Proton s komunikační družicí Eutelsat.

Lepší radioizotopové zdroje se skutterudity

Základním druhem pohonu výprav po Sluneční soustavě je solární energie. Jak jsme se nedávno přesvědčili díky misi Rosetta a Juno, solárními panely již dokážeme pohánět mise až po dráhu Jupiteru a s dalším vývojem bychom se možná dostali až k Saturnu. Nejvzdálenější mise a sondy letící za dráhu Neptunu, stejně jako speciální mise na povrchu Marsu je ale výhodnější osadit radioizotopovým termoelektrickým generátorem (RTG). Jedny z posledních kilogramů plutonia využije marsovské vozítko chystané pro rok 2020. V současné době víme, že NASA již obnovila produkci plutonia, které je pro RTG potřeba a tak nehrozí, že by další mise, například k Uranu, neměly případně dost paliva. Vývoj se však nezastavil a tak to vypadá, že s využitím nových materiálů se podaří zvýšit výkon nové generace RTG zdrojů.