Iontový pohon pro BepiColombo nainstalován

Evropsko-japonská mise BepiColombo se dočkala dalšího velkého posunu vpřed. Do přeletového modulu byly nainstalovány čtyři iontové motory T6, které budou potřeba během šest a půl roku dlouhé cesty k první planetě sluneční soustavy. Přeletový modul bude mít za úkol dopravit k Merkuru evropskou sondu MPO (Mercury Planetary Orbiter) a japonskou MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter). Čtyři iontové motory jsou umístěny na spodní straně tohoto modulu a jejich úkolem bude provádět korekce dráhy, přičemž jednotlivé zážehy budou vzhledem k nízkému tahu iontových motorů trvat i několik měsíců. Iontové motory pracují na principu ionizace paliva, k čemuž potřebují elektrickou energii,o jejíž dodávku se postarají solární panely. Motory T6 díky tomu urychlí misi BepiColombo až 15× efektivněji, než by to zvládly motory na principu chemického spalování. Nevýhodou je naopak nízký tah, který vyžaduje opravdu dlouhé zážehy.

K instalaci motorů do těla přeletového modulu došlo v technologickém středisku Evropské kosmické agentury ESTEC v Nizozemí. Všechny čtyři motory o průměru 22 centimetrů vyrobila britská firma QinetiQ, která se takzvanými elektrickými pohony zabývá již od šedesátých let. Za zmínku stojí, že motory T6 jsou zvětšenou verzí motorů T5 o průměru 10 centimetrů, které bychom našli na evropské sondě GOCE měřící gravitaci Země. Tato sonda letěla kvůli svému účelu na velmi nízké oběžné dráze, kde ji tření o zbytky atmosféry silně zpomalovalo. Iontový motor tak tuto ztrátu neustále kompenzoval.

Ale zpět k BepiColombo. Specialisté již chystají největší vakuovou komoru v Evropě – Large Space Simulator, ve které by měly jednotlivé díly absolvovat zkoušky na konci letošního roku. Z komory bude odčerpán vzduch, aby bylo možné otestovat funkčnost iontových motorů, ale sonda bude zároveň čelit i dalším zkouškám – simulátor umí testovaný exemplář vystavit imitaci slunečního záření s intenzitou až 11 000W/m2.

https://www.youtube.com/watch?v=jEW3eRvYEX0

Zdroje informací:
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Mercury_Transfer_Module_with_integrated_ion_thrusters.jpg

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Hlášení chyb a nepřesností
Pomozte nám článek vylepšit

Hlášení chyby

Iontový pohon pro BepiColombo nainstalován

Zprávu a kontaktní údaje zpřístupníme redakci a předáme autorovi článku, aby mohl hlášení vyřídit.

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
17 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
trabis
trabis
10 let před

Jen laická otázka: Špekuluju co je energeticky náročnější (z hlediska nebeské mechaniky nikoliv technologicky)? Je to za A sestoupení od Země na nižší orbit kolem slunce, právě například na úroveň Merkuru (či třeba k oněm zde zmíněným nízkým průletům s „plachetnicemi“) , nebo je to B výlet mimo Sluneční soustavu typu Voyager.

Asi jako každému moulovi mi napoprvé připadá intuitivně B správně, ale čím víc o tom přemýšlím… je nějaké jednoduché selské přirovnání typu zrychlení k Marsu je vydanou energií podobné jako „zpomalení“ k Venuši? díky

Dušan Majer
Dušan Majer
10 let před
Odpověď  trabis

Je pravda, že sestoupit blíže ke Slunci je mnohem náročnější, než se může zdát. Sonda musí de facto neustále brzdit, aby snižovala oběžnou dráhu. Takže let k Venuši se dá srovnat s letem k Marsu.

gg
gg
10 let před
Odpověď  trabis

Čistě z hlediska kinetické energie by pád do Slunce a únik od něj měly stát stejně. Už věta o viriálu říká, že ve vázané soustavě N těles je kinetická energie v průměru rovna mínus polovině energie potenciální. Pro jedno těleso na kruhové oběžné dráze to pak platí v každém okamžiku. Ovšem z hlediska delta V to znamená, že únik od Slunce vyžaduje (√2-1)krát tolik „extra“ metrů za sekundu (po opuštění vlivu Země) co pád do Slunce, tedy asi 0.4142krát tolik. Což znamená, že dostat se velice blízko Slunci je v praxi větší problém, než od něj uniknout.

Lukáš
Lukáš
10 let před
Odpověď  gg

To je pravda pokud jde o pád do Slunce, dosažení přibližně kruhové dráhy kolem Slunce o malém poloměru je podstatně náročnější.

Franta
Franta
10 let před

Na tohle existuji takove pekne „metro“ planky… Pouzivam to hlavne v Kerbal space programu 🙂

http://i.imgur.com/AAGJvD1.png

Franta
Franta
10 let před
Odpověď  Franta

z cehoz vlastne vyplyva, ze z LEO zeme je potreba:

+2500m/s na LEO Marsu
a
-3580m/s na LEO Venuse

Franta
Franta
10 let před
Odpověď  Franta

+3210 unikovka z leo od zeme jsem zapomnel.

holubin
holubin
10 let před
Odpověď  Franta

jojoo, DeltaV mapa je hodně užitečná věc, přidávám trochu obsáhlejší verzi z /r/RealSolarSystem – http://i.imgur.com/WGOy3qT.png

Spytihněv
Spytihněv
10 let před

Jaký důvod má to, že japonský MMO je po dobu přeletu kryt sluneční clonou MOSIF (která se po příletu k Merkuru oddělí) a evropský MPO je bez clony? Napadá mě, že MPO již má nějakou ochranu zabudováno přímo ve svém těle a MMO nikoliv, ale vzhledem k tomu, že MMO bude na oběžné dráze poté stejně bez této clony, tak tomu nerozumím.

Dušan Majer
Dušan Majer
10 let před
Odpověď  Spytihněv

Jediné vysvětlení jsem našel na tomto webu.

As the MMO is a spinning spacecraft, it needs to be thermally protected during the interplanetary cruise phase – this is done by the MOSIF (figure above).

Spytihněv
Spytihněv
10 let před
Odpověď  Dušan Majer

Na to jsem taky koukal, ale příliš moudrý z toho nejsem. Právě vzhledem k tomu, že tento štít bude ihned po příletu k Merkuru odhozen…

Trabis
Trabis
10 let před
Odpověď  Spytihněv

Není to tedy spíše myšleno jako štít proti prochladnutí/prehřátí na cestě při neaktivitě- přeci jenom budou systémy této sondy plně aktivované až po oddělení a poté již i lépe sama zvládne termoregulaci.

Spytihněv
Spytihněv
10 let před
Odpověď  Spytihněv

Jo, koukám, že jsme to psali současně. Viz níže 🙂 A v podstatě jsme se shodli.

Spytihněv
Spytihněv
10 let před
Odpověď  Dušan Majer

Teď mě napadá, že důvodem by mohla být absence rotace během přeletu a tím pádem se bude slunce opírat dlouhodobě do některých míst a na oběžné dráze Merkura už rotovat bude a teplo se rozloží.

Jaroslav Alois
Jaroslav Alois
10 let před

Země se pohybuje kolem Slunce rychlostí 30 km/s. Pro pád na Slunce je tedy třeba tuto rychlost zbrzdit min. o 27 km/s. Tuto rychlost musí mít sonda na hranici Hillovy sféry Země. Při startu by tudíž musela dosáhnout rychlosti skoro 40 km/s.Pro let ke hvězdám postačí dosáhnout při startu III. kosmickou rychlost, což je asi 16,5 km/s, na hranici Hillovy sféry z toho zbude cca 5 km/s.
Nepoměr je dán tím, že rychlost Země je v prvém případě ke škodě, v druhém případě k užitku.
Energetické nároky se ovšem v obou případech dají redukovat gravitačními asistencemi, nebo prvém případě neletět ze Země ke Slunci, ale na opačnou stranu po výstřední elipse a někde v prostoru Neptuna zabrzdit.

trabis
trabis
10 let před
Odpověď  Jaroslav Alois

Děkuji všem … nikdy by mě nenapadlo hledat sluneční soustavu ve tvaru metroplánku – jak jednoduché 🙂 . A ostatní odpovědi jsou o to zajímavější, že s pomocí jiných slov a vstupních veličin popisují totožný jev – moc dobré pro laika k rozšíření „slovní zásoby“ a i k ukázce uvažování od obecné teorie k reálným číslům z praxe.

Franta
Franta
10 let před
Odpověď  trabis

Doporucuji zahrat si KSP, z toho mi teprve presne doslo, jak nebeska mechanika funguje, jak funguje aerobraking atp 😉

křišťálová lupa

Křišťálová lupa – hlasujte pro naše stránky

sociální sítě

Přímé přenosy

Electron (The Sea God Surveys)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

  • Lightspeed

    Zpoždění družic určených k ověření technologie pro plánovanou širokopásmovou konstelaci Lightspeed společnosti Telesat posunulo zahájení globálních služeb o tři měsíce, nově přibližně na konec druhého čtvrtletí roku 2028. Kanadský družicový operátor to oznámil 29. října.

  • FCC

    Předseda americké Federální komise pro komunikace (FCC) Brendan Carr jmenoval bývalou poradkyni FCC Courtney Reinhardovou do čela úřadu Space Bureau, který se zabývá regulací vesmírných aktivit.

  • NASA

    Představitelé NASA uvádějí, že mise SR-1 využívající elektrický pohon napájený jadernou energií by měla být stále vypuštěna koncem roku 2028, a to navzdory tomu, že zatím nejsou k dispozici podrobnější informace o jejích nákladech a časovém harmonogramu.

  • Boeing

    Americké Vesmírné síly plánují zadat společnosti Boeing zakázku bez výběrového řízení v hodnotě až 945,9 milionu dolarů na údržbu a modernizaci vojenských komunikačních družic a pozemních systémů. Jako důvod uvádějí, že Boeing vlastní proprietární technická data a software nezbytné k provedení těchto prací.

  • U.S. Space Force

    Vypuštění prvních operačních družic amerických Vesmírných sil určených ke sledování raket se nyní očekává na jaře 2027, tedy téměř o dva roky později, než se původně plánovalo. Vláda totiž zvažuje provedení dalších letových zkoušek, než se rozhodne o rozsáhlých nákupech senzorů nové generace.

  • Virgin Galactic

    Nejnovější suborbitální kosmický letoun Apeiron společnosti Virgin Galactic dorazil na kosmodrom firmy v Novém Mexiku, kde zahájí letové zkoušky. První komerční lety společnosti se však opět odsouvají, tentokrát až na rok 2027.

  • MP Space

    Australský startup MP Space získal v rámci počátečního investičního kola (seed funding) 16 milionů dolarů na rozšíření výroby standardizovaných systémů pro napájení družic a ukládání energie. Společnost, kterou založili dva bývalí inženýři Tesly, to oznámila 26. října.

Zobrazit všechny krátké zprávy »

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Kosmonautix.cz

Vítejte na palubě

Načítám zabezpečený formulář…

Otevřít přihlášení na samostatné stránce ↗