Svého času to byl „černý kůň“ kosmických závodů o let soukromé lodi nad „magickou“ hranici jednoho sta kilometrů. Nebyla to jen mediální bublina: společnost Canadian Arrow (Kanadský šíp) byla považována za jednoho ze tří hlavních kandidátů v boji o Ansari XPrize společně se Scaled Composites a Armadillo Aerospace. Firmu Canadian Arrow založili v roce 1999 podnikatelé Geoff Sheerin, Dan McKibbon a Chris Corke. Stalo se tak ve městě London v kanadské provincii Ontario. Jejich společným cílem bylo vyvinout dopravní prostředek pro suborbitální kosmické „vyhlídkové“ lety. Počítali s cenou jedné letenky ve výši zhruba čtvrt miliónu dolarů. Vytvořili koncept 16,5 m vysoké dvoustupňové rakety s třímístnou kabinou. Raketa svým tvarem velmi připomínala nacistickou V2 (výška 14 m).
„Kanadský šíp“ měl využívat motor o tahu 254 kN po dobu 55 sekund, ihned poté by se zapálily čtyři motory druhého stupně na tuhé pohonné látky. Ty měly sloužit i jako záchranný systém v případě mimořádné události při startu.
Foto: Canadian Arrow
První stupeň měl z výšky 80 km, kterou by dosáhl setrvačností, přistávat na čtyřech padácích do oceánu. Druhý stupeň by s kabinou s pasažéry překonal stokilometrovou hranici, až poté se měl oddělit. On i kabina by pak přistával samostatně na padácích.
Foto: Canadian Arrow
Kanadští podnikatelé dotáhli svůj záměr poměrně daleko. Pátého října 2002 dokončili testovací stavu pro motory prvního stupně – a 7. listopadu 2003 na něm odzkoušeli první prototyp. Čtrnáctého srpna 2004 pak vyzkoušeli shoz kabiny z vrtulníku a její přistání na padácích.
Vzniklo také výcvikové středisko pro posádku a pasažéry. Dokonce byl ustanovený první oddíl pilotů, kteří měli s raketou Canadian Arrow létat: tvořili je David Ballinger, Ted Gow, Terry Wong, Jason Dyer, Larry Clark a Jaroslav Pustovoj. Posledně jmenovaný byl z Ukrajiny a mohl se pochlubit tím, že absolvoval skutečný kosmický výcvik. Byl totiž náhradníkem prvního ukrajinského kosmonauta Leonida Kadenjuka při letu raketoplánu Columbia STS87 v roce 1997.
Foto: Sbírka autora
Trojice podnikatelů financovala první roky vývoje z vlastní kapsy, pak sehnala na léta 2003 až 05 investora. Jenže ten pak ve financování nepokračoval – a další zdroj peněz se získat nepodařilo. Canadian Arrow sice postupně uzavřel několik „strategických partnerství“, pak jej převzala společnost PlanetSpace (ta se mimochodem marně ucházela o komerční kontrakt na zásobování ISS, z něhož vyšly zásobovací lodě Dragon a Cygnus). V únoru 2013 ale ukončila svůj provoz.
Prototyp rakety Canadian Arrow byl dlouhé roky uskladněný na letišti Chrise Hadfielda v Sarnia Ontario. Nedávno ho zakoupila nejmenovaná osoba, která ho následně zapůjčila odtahové službě Sarnia’s ́Preferred Towing.
Prototyp nyní slouží jako reklamní poutač u dálnice 402.
Foto: Canadian Arrow
Další informace:
http://en.wikipedia.org/
http://www.aerospaceguide.net/
http://blackburnnews.com/
Zdroje obrázků:
Canadian Arrow
Sbírka autora
No, technicky je možné ledascos, i tohle. Ony takový skoky nejsou totiž dnes už nic jiného než turistická atrakce. Něco jako jumping na gumovém laně. A k zajištění potřebné spolehlivosti je ještě sakra daleko. Myslím že je jen logické, že to zase na čas utichlo.
Celkem smutný konec jedné zajímavé vize… Podle té úvodní fotky soudím, že ani místní klima není k tomuto „reklamnímu poutači“ právě zrovna nejmilosrdnější – do prototypu se už zjevně začíná zakusovat koroze. Je to škoda, myslel jsem, že to skončilo třeba v nějakém leteckém muzeu.
Jen bych k tomu ještě doplnil, že později, už pod investorem Planet Space ještě firma zkoušela prorazit s projektem raketoplánu Silver Dart. A že jeden z pilotů pro Canadian Arrow David Ballinger svůj sen o cestě do kosmu nevzdal a v současné době je aktivní v rámci projektu Astronauts4Hire, organizace, která si klade za cíl vytrénovat svoji skupinu komerčních astronautů-specialistů a ty pak následně „pronajímat“ jako obsluhu experimentů na budoucích plánovaných kosmických dopravních prostředcích soukromých firem.