TOP5: Kandidáti na mezihvězdný pohon

Deadalus

Léto je v plném proudu, začaly nám prázdniny, lidé tráví více času odpočinkem a my v tento čas již potřetí startujeme náš letní seriál TOP5. Ten se v každém díle opět zaměří na určité téma z oblasti kosmonautiky a vybere pět nejlepších, nejzajímavějších, nejrychlejších a dalších nej… reprezentantů daného tématu. Dnešní článek se zaměří na téma, které na náš portál zdánlivě nepatří – mezihvězdné cestování. V současnosti se jedná spíše o téma vhodné pro sci-fi, avšak my jsme se pokusili pojmout jej co nejrealističtěji a v rámci možností současných technologií. A jelikož by se pozemská kosmonautika neměla v budoucnu omezit jen na Sluneční soustavu, považujeme za vhodné krátce se rozepsat o pohonech, které by jednou mohly být kandidáty pro cesty mimo Sluneční soustavu nebo rovnou k cizím hvězdám.

5) Iontový pohon

Iontový motor urychlí vesmírnou sondu jen o několik kilometrů za hodinu v řádu dní, za tu dobu však spotřebuje minimum paliva.

Iontový motor urychlí vesmírnou sondu jen o několik kilometrů za hodinu v řádu dní, za tu dobu však spotřebuje minimum paliva.
Zdroj: https://d1o50x50snmhul.cloudfront.net/

V nedávné době ještě byly různé alternativy tzv. elektrických pohonů spíše raritou, technologickými demonstrátory či experimentálními platformami. Dnes je ale všechno jinak. Iontové motory jsou čím dál běžnější na čím dál více významnějších vědeckých sondách a stále častěji je také vídáme na komerčních družicích všeho druhu. V iontových motorech je nepochybně (blízká) budoucnost kosmické dopravy. Nebo alespoň její část.

Iontový pohon ke své práci využívá malého množství ionizovaného plynu, který je urychlován na rychlosti v řádech desítek kilometrů za sekundu. Jelikož je tato výtoková rychlost mnohonásobně vyšší než u klasických chemických raketových motorů, dosahují iontové pohony vyššího specifického impulzu. Znamená to tedy, že jsou schopny s určitým množstvím paliva urychlit stejnou hmotnost nákladu na vyšší rychlost. Jinými slovy jsou iontové motory velice efektivní a mají nízkou spotřebu. Jejich nevýhodou je ovšem velice nízký tah, tudíž zrychlují velice pozvolna. Ke své práci navíc potřebují velké množství elektrické energie. V okolí Slunce to není problém. Tady nám solární panely poskytují nepřetržitý přísun energie. Při případných mezihvězdných cestách však bude zapotřebí radioizotopového termoelektrického generátoru nebo jiného zdroje stálé energie. Obrovskou výhodou iontového motoru je, že může pracovat týdny, měsíce i roky v nepřetržitém provozu a po celou tuto dobu tedy může neustále zrychlovat.

Nejtypičtějším příkladem efektivního využití iontového pohonu je sonda Dawn, která se jako první usadila na oběžných drahách dvou cizích těles Sluneční soustavy – planetce Vesta a trpasličí planetě Ceres. Bez iontového pohonu by byl tento úkol nesplnitelný. Sonda měla na počátku k dispozici 425 kg xenonu, které jí slouží jako palivo. Díky tomu disponuje možností svou rychlost změnit o více než 10 km/s. Kdyby namísto toho nesla klasické raketové palivo s okysličovadlem, stěží by zvládla desetinu.

I když je iontový pohon velice nadějným kandidátem na vesmírný pohon budoucnosti, k nejbližší hvězdě nás nejspíš nedopraví. Přestože dokáže pomalu zrychlovat prakticky pořád, taková mise je z hlediska délky lidského života a z hlediska životnosti sondy neuskutečnitelná. Neznamená to však, že by nám iontový pohon nemohl dobře posloužit při cestách do periferií Sluneční soustavy nebo do mezihvězdného prostoru.

4) Atomový motor

Atomový motor NERVA, který byl vyvíjen a úspěšně testován v NASA.

Atomový motor NERVA, který byl vyvíjen a úspěšně testován v NASA.
Zdroj: http://www.chris-winter.com/

Oproti iontovému motoru se to má s atomovým poněkud naopak. Největší naděje na reálné použití zažil především v 60. letech minulého století, avšak dnes stojí spíše na okraji zájmu. Na vině z nemalé části jistě stojí všeobecné negativní asociace s čímkoliv, co má v názvu slovo atomový. V oněch šedesátých letech NASA vyvíjela motor NERVA (Nuclear Engine for Rocket Vehicle Applications), se kterým se původně počítalo pro třetí stupeň superrakety Saturn V nebo pro kosmický tahač spolupracující s raketoplánem. Díky dvojnásobné efektivitě motoru NERVA oproti motoru J-2 by nosnost Saturnu přesáhla úctyhodných 200 tun. K tomu, aby mohl být třetí stupeň Saturnu V takto vylepšen, byla připravena i budova VAB, která byla záměrně postavena vyšší, než bylo potřeba. Atomový motor NERVA byl poměrně velký a raketa by tak narostla do výšky přibližně o 20 metrů. Saturnům však relativně brzy odzvonilo a v novém programu raketoplánů se pro něj nakonec nenašlo uplatnění.

Palivem atomového motoru je tekutý vodík, který proudí skrze aktivní zónu atomového reaktoru, kde se ohřívá a dále opouští trysku motoru velmi vysokými rychlostmi. Velkou nevýhodou samozřejmě jsou radioaktivní spaliny. Z tohoto důvodu se s takovými motory vždy počítalo až do horních stupňů raket. I přesto se ale Američané neostýchali a provedli v Nevadě řadu testů motoru NERVA, při nichž byly do atmosféry vypouštěny nebezpečné spaliny, a jednou dokonce motor záměrně nechali explodovat, aby pozorovali jeho chování a následky. Na druhou stranu je konstrukce takového motoru relativně jednoduchá a díky tomu je dosaženo vysoké spolehlivosti.

Ač to dříve vypadalo, že atomový motor čeká zářná budoucnost, doposud do vesmíru žádný neletěl. Jeho naděje znovu krátce svitla s programem Constellation, kde měl být použit pro meziplanetární loď, která měla dopravovat posádku k Marsu.

3) Sluneční plachetnice

Fotografie historicky první úspěšné sluneční plachetnice IKAROS na cestě do meziplanetárního prostoru.

Fotografie historicky první úspěšné sluneční plachetnice IKAROS na cestě do meziplanetárního prostoru.
Zdroj: http://www.technovelgy.com/

Zpočátku to zní možná trochu archaicky a podivuhodně. Vždyť plachetnice z našich moří a oceánů vymizely s příchodem průmyslové revoluce a dnes už nacházejí uplatnění pouze ve sportu a rekreaci. Jakým způsobem by nás mohly přepravovat ve vesmíru, kde navíc nefouká žádný vítr? Omyl. Fouká. Tedy obrazně řečeno. Slunce, stejně jako jakákoliv jiná hvězda, v každém okamžiku vyzařuje nepředstavitelné množství energie. Tuto energii lze využít a přeměnit ji na energii kinetickou. K tomu je zapotřebí velké reflektivní plochy, neboli plachty, která odrazí maximální možné množství slunečního záření. Díky odrazu záření od plachty je pak těleso urychlováno a nakláněním plachty lze korigovat zrychlení i směr letu.

Obrovskou výhodou takového pohonu je absolutní absence paliva. Ve skutečnosti zde není ani žádný motor, žádné pohyblivé části, žádné složité konstrukce a vůbec žádné palivo. Stačí jen tlak slunečního záření. Nejedná se však o sluneční vítr, jak se někteří mylně domnívají. Tlak částic slunečního větru je asi 10 000× slabší. Na druhou stranu je zapotřebí ultratenký, pevný a lehký materiál, ze kterého bude plachta vyrobena. Jelikož je tlak slunečního záření slabý, je nutné, aby byla plachta co největší (ideálně několik kilometrů čtverečních) a zároveň co nejlehčí. Velice limitovanou hmotnost pak musí mít i užitečné zatížení a cesty s lidskou posádkou tak nepřipadají v úvahu.

Reálné využití slunečních plachetnic na Zemi nebo v jejím okolí je nemožné. I na nízké oběžné dráze totiž existují rušivé vlivy jako například odpor řídké exosféry, které nad slunečním zářením převládají. Avšak i pro mezihvězdné cesty není plachetnice ideální, jelikož za heliopauzou, což je ve vesmírném měřítku na prahu našeho vesmírného domova, již tlak záření našeho Slunce nepřevládá nad tlakem okolních hvězd. K mezihvězdnému letu je tak zapotřebí získat veškerou rychlost už na počátku mise, což znamená, že solární plachetnice zažije obrovské přetížení působící dlouhodobě. K tomuto účelu je nutné sondu nejdříve vyslat blízko ke Slunci, kde je tlak jeho záření mnohonásobně vyšší, nebo energii naší hvězdy suplovat velmi silnými lasery.

Ačkoli je reálné využití slunečních plachetnic značně omezeno, svého ostrého nasazení se již dočkaly a i do budoucna se s nimi počítá. Nejvýznamnějším zástupcem je IKAROS Japonské kosmické agentury s hmotností plachty 10 gramů na čtvereční metr. Existují dokonce teoretické návrhy na miniaturní mezihvězdné sondy poháněné právě sluneční plachtou.

2) Plazmový motor

Testovací plazmový motor VX-200 při plném výkonu.

Testovací plazmový motor VX-200 při plném výkonu.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/

Plazmový motor je znám především pod jménem VASIMR (Variable Specific Impulse Magnetoplasma Rocket). Tato technologie slibuje značené zkrácení cest lidských posádek po Sluneční soustavě a její případné nasazení je horečně očekáváno mnoha fanoušky kosmonautiky. Jako palivo tento motor využívá vodík (nebo hélium), který je pomocí rádiových vln ionizován do stavu plazmatu o vysoké teplotě v řádu milionů stupňů Celsia a poté pomocí magnetického pole urychlován na obrovské výtokové rychlosti. Stejně jako iontový pohon i ten plazmový patří do skupiny elektrických pohonů. Vyžaduje tedy velké množství elektrické energie, což je jeho nevýhoda. Pro reálné použití při meziplanetární pilotované výpravě bude zapotřebí energetický zdroj o výkonu v řádu desítek či spíše stovek megawattů. Cesta k Marsu by ale zabrala jen pár týdnů. Na rozdíl od iontového motoru však VASIMR dokáže měnit svůj specifický impuls a generovat vyšší tah, což z něj dělá favorita pro pilotované lodě.

Koncept motoru VASIMR byl navržen v roce 1977 bývalým astronautem NASA Franklinem Chang Díazem a testy probíhaly na Massachusettském technologickém institutu od roku 1983. V současnosti je tato technologie testována společností Ad Astra a motor o příkonu 200 kW dosahuje výtokové rychlosti spalin 50 km/s při specifickém impulsu 5000 s.

1) Warpový pohon

Charakteristickým prvkem lodí s warpovým pohonem ze seriálu Star Trek jsou dvě gondoly oddělené od trupu lodi.

Charakteristickým prvkem lodí s warpovým pohonem ze seriálu Star Trek jsou dvě gondoly oddělené od trupu lodi.
Zdroj: http://cdn.playbuzz.com/

Tento pohon je jako jediný z dnes zmíněných kandidátů skutečně vhodným kandidátem pro mezihvězdné cestování. Jako jediný ovšem také existuje pouze v rámci matematických výpočtů a simulací. I to je ale dobrá zpráva, protože ještě donedávna byl pouze vynálezem vědecko-fantastické tvorby.

Warpový  pohon se stal známým díky seriálu Star Trek, avšak poprvé byl představen Johnem Campbellem ve sci-fi románu Islands of Space z roku 1931. Podle Alberta Einsteina a jeho teorie relativity je rychlost světla maximální možnou rychlostí ve vesmíru a nic ji nemůže překonat. Je dokonce velice náročné se jí jen přiblížit. Warpový pohon tento zákon šikovně obchází tím, že rychlost světla sice překonává, ale ve skutečnosti stojí na místě a v prostoru se tudíž nepohybuje. Jak je to možné? Tento pohon kolem kosmické lodi vytvoří časoprostorovou bublinu, přičemž před lodí je časoprostor stlačován a za lodí naopak natahován. Loď je tedy v bublině nehybná, ale pohybuje se samotný vesmír kolem ní. Tímto způsobem lze teoreticky dosáhnout nadsvětelných rychlostí bez negativních relativistických vlivů.

I když je existence takovéhoto typu pohonu teoreticky možná, jeho chod by vyžadoval energetické nároky daleko přesahující naše současné technologické možnosti. Co je ale problém dnes, nemusí být problém v budoucnu. Studiem možností warpového pohonu se dokonce zabývá i NASA. V seriálu Star Trek byl tento typ pohonu poprvé otestován v roce 2063. Někteří z nás se tohoto data nepochybně dožijí a tak budou mít možnost porovnat fikci s realitou. Skutečné nasazení warpového pohonu by znamenalo, že se lidstvo stane mezihvězdnou civilizací. Prozatím bychom se ale měli držet při zemi (s malým z), opustit Zemi (s velkým Z) a stát se alespoň civilizací meziplanetární.

Zdroje informací:
Přibyl, Tomáš. “Cesta do hlubin vesmíru.” Tajemství vesmíru, Listopad 2012.
https://en.wikipedia.org/wiki/Dawn_(spacecraft) 
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_thermal_rocket 
https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_sail 
https://en.wikipedia.org/wiki/Variable_Specific_Impulse_Magnetoplasma_Rocket 
https://en.wikipedia.org/wiki/Warp_drive 

Zdroje obrázků:
http://files.abovetopsecret.com/files/img/xb51d170ea.jpg 
https://d1o50x50snmhul.cloudfront.net/wp-content/uploads/2007/09/dn12709-1_517.jpg 
http://www.chris-winter.com/CATS_Quest/NERVA_1a.jpg 
http://www.technovelgy.com/graphics/content10/ikaros-solar-sail.jpg 
https://en.wikipedia.org/wiki/Variable_Specific_Impulse_Magnetoplasma_Rocket#/media/File:VX-200_operation_full_power.jpg 
http://cdn.playbuzz.com/cdn/fa8563a6-dce2-490d-b791-1b900874b915/8dd5fda9-0ee9-40af-80fd-d17988cf028a.jpg

TOP5: Kandidáti na mezihvězdný pohon, 5.0 out of 5 based on 45 ratings
Pin It
(Visited 10 799 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (45 votes cast)
(Visited 10 799 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


83 komentářů ke článku “TOP5: Kandidáti na mezihvězdný pohon”

  1. Branislav Pecho napsal:

    V rámci Slnečnej sústavy by som pre nákladnu dopravu použil iontové motory, prípadne plachetnicu. Čas by tu nehral takú úlohu. Laicky si však myslím, že je treba dostať do vesmíru výkonný jadrový reaktor, tým by sa vyriešil zdroj energie pre VASIMR a tým aj pohon pre pilotované lode v rámci nášho Solárneho systému.
    Škoda, že sa nedokončil vývoj motoru NERVA a jeho derivátov, bol by to skvelý ťahač minimálne v cislunárnom priestore. Ozaj, ako je to s “ekológiou” v medziplanetárnom priestore? Ak z motoru vychádza rádioaktívny plyn, čo sa s ním deje vo vesmíre? Zamorí ho, alebo je radiácia pozadia vyššia?

    • Vojta napsal:

      Radioaktivní plyn v meziplanetárním prostoru není problém. Koneckonců ze Slunce létá spousta protonů, které se také dají považovat za radiaci nehledě na záření z okolního vesmíru. Problém bude jen ve směru výtoku, ale jen do určité vzdálenosti. Pak splyne s pozadím. Co se obecně děje s plynem ve Sluneční soustavě, je zajímavá otázka. Podle mě se bude tlakem slunečního záření posouvat k heliopauze a odtud by se měl postupně dostat do mezihvězdného prostoru. Nějaké drobky pak pochytají i planety, ale to bude nejspíš zanedbatelné.

      • Petr Scheirich napsal:

        Plyn se v meziplanetárním prostoru v podstatě nevyskytuje (alespoň tedy plyn podle fyzikální definice, ale to je samozřejmě slovíčkaření 🙂 – vždy jde o plazma, tedy o nabité částice. Pokud vypustíme do prostoru plyn, velice rychle mu sluneční záření “oholí” elektrony z vrchní části el. obalu a vzniknou ionty. Ze stejného důvodu tvoří nejvyšší části planetárních atmosfér ionosféry.
        Největším zdrojem plazmatu ve Sluneční soustavě je Slunce, a protože plazma si sebou nese magnetické pole, je jeho vliv na ostatní ionty obrovský a bere je sebou a vynáší pryč ze Sluneční soustavy. Bere sebou i části ionosfér planet, takže planety spíš než že by vychytávaly “plyn” z meziplanetárního prostoru, tak k němu naopak významnou měrou přispívají.

  2. Josif napsal:

    Ideální by bylo, kdyby se plazmového motoru chopila SpaceX. I když si nejsem jistý, jak by zapadal do konceptu ITS.

    • Malky napsal:

      Všechny Muskovi firmy staví na technologiích, které již existují a jsou k dispozici “off the shelf”. Viz Tesla, používající staré, trapné, lithiové baterie. Viz SolarCity, používající obyčejné solární panely. A především viz SpaceX, používající dvou stupňovou raketu, na nejběžnější palivo v kosmonautice, s klasickými tryskovými motory. Pokud se SpX někdy vydá cestou nějakého “alternativního” pohonu, bude to nejspíše něco atomového (hádám že NTR).

      • Jaro Pudelka napsal:

        A čo vývoj Raptoru? Technológia na pristávanie prvých stupňov? Prečo sú líthiové batérie “trapné”?

        • Malky napsal:

          Raptor je trošičku inovativní, ale když to porovnáme se všemi těmi divokými ideemi, co létají éterem a které se některé firmy pokoušely realizovat, tak je to pořád stará, známá technologie – chemický raketový motor. Technologie přistávání prvních stupňů je asi to nejtrapnější, co v repozitáři SpaceX vůbec lze nalézt – vždyť je to to samé, co dostalo LM na Měsíc v roce 1969! Šíleně jim pomáhají dnešní mdoerní supervýkonné a miniaturní počítače, ale to je technologie, na jejímž vývoji se SpaceX sama nijak nepodílela. Pak už je to “jen” o trošce šikovného softwareového inženýrství. A co se baterií týče, každou chvíli vyskočí článek o nějaké nové, převratné technologii, co umožní plné nabití za pikosekundu a dojezd milíon mil. Mezitím Tesla staví a prodává elektromobily s bateriemi, které najdete v každém notebooku a mobilním telefonu.

          Jen aby bylo jasno, nijak SpaceX ani ty ostatní firmy nehaním – právě naopak! Obrovské množství společností se pokusilo provést revoluci v nějakém oboru za pomoci nových, neozkoušených technologií a selhalo: pro představu o čem mluvím, viz článek z oblasti kosmonautiky: https://www.kosmonautix.cz/2016/01/znovupouzitelne-rakety-z-let-minulych/ (ačkoli se domnívám, že podobné příběhy lze nalézt v celé řadě odvětví).

          Mezitím Musk dokáže vzít technologie, které už existují a dokázat s nimi zázraky. To považuji za jeho nejsilnější stránku.

          • Dušan Majer napsal:

            Jen je potřeba říct, že srovnávat přistávání „kvádru“ v šestinové gravitaci bez atmosféry s přistáváním 40 metrů dlouhého válce v 1g a husté atmosféře není úplně fér.

        • Adam Trhoň napsal:

          Raptor i přistávání prvních stupňů jsou zdokonalením stávajících technologií. V žádném případě nechci SpaceX shazovat, protože to zdokonalení je monumentální. Strašně moc jim fandím a doufám, že budou zdokonalovat ještě dlouho, protože nevěřím tomu, že bych se dožil člověka na Marsu čistě pod taktovkou NASA (je mi 29). Pravdou ale je, že žádnou dříve nepoužívanou technologii zatím nepředstavili.

        • Adam Trhoň napsal:

          přistávání prvních stupňů je asi to nejtrapnější, co v repozitáři SpaceX vůbec lze nalézt

          To mě strašně pobavilo 🙂 Číňani prohlásili že je to moc náročné, ULA prohlásila že je to nerentabilní, Rusové raději mlčí a pánovi to připadne trapné 😀 Přitom pokaždé když přistanou, tak všichni (věřím tomu, že i pan Pudelka) oslavujeme jako pan Majer při BulgariaSat-1 😉 A že trapné… Takto by měl vypadat správný internetový trolling 🙂

        • kastelan napsal:

          No protože jestli jste se někdy koukal jak zevnitř vypadají baterky pro teslu, Tak jsou to obyčejný dobíjecí “buřty” spojený do serie.. Jen nevím, jestli tento muskuv styl je výhoda nebo nevýhoda…

        • Jaro Pudelka napsal:

          Aj keď pristávanie SpaceX je už takmer rutina, ešte vždy mám zimomriavky. Prehlásiť pristávanie za trápne, je trápnosť sama. Ale nechcem takto diskutovať.

        • Malky napsal:

          “Jen nevím, jestli tento muskuv styl je výhoda nebo nevýhoda…”

          Inu, Muskovi společnosti dokazují věci, o kterých všichni ostatní “vědí” že nejsou možné. Já bych to jednoznačně označil za výhodu. Koneckonců, vymyslet nějaké strašně složité řešení je jednoduché, to jednoduchá řešení jsou projevem geniality. Jenom si porovnejte Falcon 9 a raketoplán – raketoplán na to šel extrémně složitě, používal motory, které ještě v historii nic nepřekonalo, byla to raketa a letadlo současně, k tomu pilotovaná kosmická loď pro sedm lidí, kosmická stanice s obrovským nákladním prostorem… A proto také byl neuvěřitelně drahý, na vývoj i provoz.

          Mezitím Falcon 9 je nejobyčejnější raketa, jakou si lze představit, dva stupně, kerolox, neefektivní motory… A díky tomu je laciná i jednorázově, a co teprv, až se začnou projevovat úspory ze znovupoužitelnosti!

        • Malky napsal:

          “To mě strašně pobavilo Číňani prohlásili že je to moc náročné, ULA prohlásila že je to nerentabilní, Rusové raději mlčí a pánovi to připadne trapné ”

          Jen taková drobnost: to, že označím pokroky SpaceX za trapné, neznamená, že pokroky ostatních nejsou ještě trapnější. O, počkat, jaké pokroky? Rusové inovovali naposledy, když to byl jinej stát, Čína má parádně našlápnuto, ale zatím jen dohání, ULA má pár pěkných nápadů, ale zatím toho moc reálně nepředvedli. Jediný, kdo se trochu přibližuje SpaceX je Blue Origin, ale i to je zatím spíše jen v rovině toho, o co se snaží, ne toho, co už dokázali (New Shepard je cool, ne že ne, ale je to prakticky totéž co Grasshopper).

      • Petr Scheirich napsal:

        Gutenberg nevynalezl knihtisk, pouze zdokonalil již existující techniku a uměl její využití především dobře prodat. Edison nevynalezl žárovku, pouze zdokonalil již existující věc a uměl ji především dobře prodat. A podobně je to v historii s řadou dalších věcí.

      • Yokotashi napsal:

        Svym zpusobem mate pravdu (pristani prvniho stupne je zopakovani pristani LEMu na Mesici), ale z druhe strany opomijite jednu dulezitou vec. Nejde inovovat vsechno najednou. Nejlepsi je pouzit vyzkousene veci a inovovat jenom jednu – pak totiz mate mnohem vetsi kontrolu nad tim, co se muze podelat a co jak testovat.

        Falcon 9:
        – trapny obycejny (levny!) kerolox. Motor Merlin ma nejlepsi pomer tah-hmotnost na svete (mezi kerloxovymi motory, nebo uplne – to nevim) a to ani nema uzavreny cyklus (spaliny z generatoru nejdou do hlavni spalovaci komory). Pouzivaji mnohem chladnejsi palivo, nez vsichni ostatni, takze je hustsi. Obycejna technologie, ale udelana nejlepe, jak to slo.
        – obycejne nadrze z kovu, ale slitina AlLi je o neco lehci, nez normalni hlinik a vyztuhy jsou varene a ne frezovane, takze je mnohem levnejsi pro podobnych parametrech. Obycejna technologie, ale levna.
        – motoricke pristani v atmosfere – to je ta jedna klicova inovace. Vykonne pocitace.

        Ted bych se na Elonove miste soustredil na odolnost HW (kdy uz to jde po startu zachranit), coz zda se dela (titanova rostova kormidla). Az bych dostal HW na limity (uz se nevyplati delat to lepe, aby se dosahlo vetsiho poctu startu), tak bych pokracoval s necim prevratnym. Ja osobne bych se pokusil o kompozitni nadrze z uhlikovych vlaken (o to se mimochodem taky snazi). Elon zjevne planuje prejit na methan + tekuty kyslik, ktery ma o neco vetsi specificky impuls bez zvyseni slozitosti systemu (naroky na chlazeni pro obe slozky jsou podobne, ne jako u tekuteho vodiku).

        Vetsina veci, ktere se povedly sla krok po kroku – k overene technologii pridat jednu novou vec a dukladne to otestovat. Dostat to na limity moznosti a pak pridat dalsi novou vec. Snaha menit hodne veci najednou vede jenom k prusvihum, protoze nikdo neodhadne, jak jedna neznama prevratna technologie ovlivni druhou neznamou prevratnou technologii.

        Ohledne Tesly – nevim o zadnych akumulatorech, ktere by mely vetsi hustotu energie, nez LiION a byla by zvladnuta jejich produkce ve velkem mnozstvi za akceptovatelnou ceny. LiFePO4 jsou na tom hur.

        I hyperloop je vlastne transsonicke letadlo na supravodivych kolejich z japonskeho maglevu v nedokonale vyvakuovane trubce z LHC. Takze je potreba vyresit “jenom” nejake inzenyrske a ekonomicke zalezitosti, ale ne objevovat novou technologii. Elon neni silenec, aby vsadil svoje penize na to, ze nez to dodelaji nekdo prijde na to, jak vyrobit supravodic supravodivy pri pokojove teplote. Treba se to stane. Ale treba v nem bude tolik drahych kovu, ze to bude nerentabilni. Nebo v nem budou transurany a vydrzi par minut, nez se rozpadnou a poskodi strukturu v okoli. Nebo bude tak krehky a kazda vibrace ho poskodi takovym zpusobem, ze nepujde temer k nicemu pouzit. Moznosti, jak se muze neco podelat je hodne a doba, nez se nekomu podari prijit na to, jak to obejit muze byt dlouha (nebo nekonecna – muze to byt slepa ulicka stejne, jako kamen mudrcu).

      • maro napsal:

        Malky, vy jste dobrej komik. Srovnávat robotické přistávání vysokého válce s úzkou základnou motorů padajícího z výšky desítek kilometrů nadzvukovou rychlostí v zemské gravitaci a atmosféře na flek o rozměru deset krát deset metrů se skoro tak širokou jako vysokou krabicí ze staniolu, padající v prostoru se šestkrát menší přitažlivostí, navíc řízenou manuálně člověkem s přesností dopadu tak dva krát dva kilometry. To je jako říct, že ten Saturn V je vlastně nic. Vždyť to von Braun uměl už se svou V2.

      • Martin napsal:

        Ja len dodam ze si treba uvedomit ze firma SpaceX existuje len 15 rokov a zdaleka nemala od zaviatku take financie ako maju vladne agentury. Vize najskor sa musi zastabilizovat, zarobit a az potom moze davat prachy na nieco nove co tu este nebolo a nikoho ani len nenapadlo 🙂

  3. Petr Tomek napsal:

    Ten článek je totálně neodborný. Jednak jste vynechali všechny opravdu použitelné pohony pro mezihvězdný let až na jeden a ten se navíc takto pro mezihvězdné lety použít nedá. Proto Robert L. Forward navrhoval laserově pulzní plachetnice.

    • Jaro Pudelka napsal:

      Tak ho doplňte v diskusii. Vymenujte všetky ostatné možné pohony s popisom ich aktuálneho vývoja.

      • Vojta napsal:

        Nejzajímavější je asi pulzně detonační motor.
        Dá se použít chemická varianta, která má díky vyšší teplotě spalování výrazně vyšší Isp (normálně je v raketovém motoru přebytek paliva nad okysličovadlem, aby se neroztavil). Myslím, že NASA na něčem takovém i dělá.
        Pokud jde o mezihvězdné cestování, tak je možné uvažovat o jaderném typu: Za loď by se v intervalech vypouštěly miniaturní jaderné (fúzní) nálože. Ty by explodovaly po stlačení soustavou laserů a postrčily loď vybavenou stíněním a tlumičem nárazů dopředu. Je to sice hodně sci-fi, ale pořád méně než warp.
        Další je třeba fotonový motor. Byl naznačen u plachetnic poháněných lasery z pevných těles, ale existuje varianta, ve které by si loď pohonný laser vezla s sebou. Nepotřebuje palivo, spotřeba energie je šílená, ale bavíme se tu o hvězdoletu, takže není důvod nepopustit uzdu fantazii.

        Na téma mezihvězdných letů napsal před pár lety vynikající články pan Vladimír Wagner:
        http://www.osel.cz/7031-je-mozna-hvezdna-budoucnost-lidstva.html
        http://www.osel.cz/3838-jaderne-zdroje-pro-vesmirnou-kolonizaci.html
        Ale není to úplně lehké prázdninové čtení.

        • Rudolf Šíma napsal:

          Každopádně pan Wagner dokáže zaujmout i lidi, kteří nevystudovali zrovna jadernou fyziku. Kdo ale nedával ve škole pozor vůbec, ten ať ty články nečte. 🙂

    • bill napsal:

      Dobrý den pane Tomku. Vše kolem nás je relativní. Mě se článek líbil, měl tu správnou hloubku pro to, abych o těch typech pohonů byl schopen přemýšlet na své úrovni chápání. O kosmonautiku se nezajímají jen vědečtí pracovníci, myslím, že je to zajímavé téma i pro “průměrného” čtenáře, třeba se sklony k technice, kreativitě a romantice. Všichni Ti autoři tady vydávají dobrovolně a nezištně to nejlepší ze sebe a za to bychom jim měli poděkovat. Třeba i tím, že pro svoji myšlenku nebo podnět najdeme formulaci, která daného autora spíše povzbudí. Jinak nás všechny tady zmíněné téma jistě velmi zajímá, takže pokud máte nějaké informace, které toto téma dále doplní, tak budeme moc rádi, když nám o tom napíšete… sám nebo třeba i skrze autora tohoto článku, kterému dodáte výchozí informace.

    • Jirka Hadač napsal:

      Já bych se článku trošku zastal. Je součástí takového prázdninového cyklu, není to podrobný rozpis úplně do hloubky a je to zkrátka je takové shrnutí, prostě top 5 na různá témata. Jednou se hodnotí rovery, jindy selhání raket atd… Prostě krátký popularizační článek vhodný pro prázdniny, spíš ve stylu kratších informací o více věcech.

    • pbpitko napsal:

      Už to čo článok M.Voplátka popisuje je do istej mieri Sci-Fi.
      To čo nepopisuje a čo by tam podľa Vás malo byť je v súčasnosti výlučne iba Absolut-Sci-Fi. Platí to aj o warpovom pohone. Ako chceš vytvoriť časopriestorovú bublinu ? To nikto ani netuší a najpravdepodobnejšie sa to ani niky nebude dať. Nie je ani vôbec isté či niečo také vôbec môže existovať. Najskôr sú to len matematické úlety.
      pb 🙁

      • tyčka napsal:

        Dokud není hotova a ověřena teorie kvantové gravitace a potvrzen nebo vyvrácen graviton jsou veškeré závěry zcela předčasné.
        Je to totéž jako by vám někdo říkal o možné přeměně jednoho prvku na jiný – snu všech alchymistů – před objevem radioaktivity.

    • KarelTv napsal:

      Mě se článek naopak líbil. Kromě sci-fi warpu popisuje především reálně odzkoušené pohony. A například údaj o dvojnásobné efektivitě jaderného motoru a další informace jsem nevěděl. Takže autorovi palec nahoru !

  4. Adam Trhoň napsal:

    Anglicky namluvená přednáška o probíhajícím výzkumu fyziky za warpovým pohonem: https://www.youtube.com/watch?v=9M8yht_ofHc

    Předesílám, že to není warpový pohon jako takový, spíš se jen snaží zjistit, jestli existuje a jak funguje odpovídající fyzika. Nicméně i to, že v tomto poli už probíhá nějaký výzkum, mi přijde hodně zajímavé.

  5. Pokky napsal:

    Plazmový pohon s funkčním fůzním reaktorem by asi vyřešil cestování po sluneční soustavě.

    Navíc by šla použít plazma těžkých těžko slučitelných prvků přímo z reaktoru.

  6. Adam Trhoň napsal:

    Mé oblíbené silně kontroverzní téma je EM drive. Když to shrnu (a trochu zveličím) tak do plechového sudu pustili mikrovlny a zjistili, že ta soustava generuje tah. Hodně malý, ale je tam. Bez potřeby jakéhokoliv paliva, což je ta kontroverzní část, protože to porušuje zákon zachování hybnosti.

    Je to zajímavé a smutné zároveň. Někdo zjistí, že určitá aparatura generuje tah a přitom by neměla. Místo toho, aby to každý ověřil a vyvrátil, tak prostě prohlásí “že to určitě tah negeneruje, protože jsem fyzik a vím to líp” a šmitec. Přitom podle NASA to něco dělá: https://www.sciencealert.com/it-s-official-nasa-s-peer-reviewed-em-drive-paper-has-finally-been-published

    Osobně si myslím, že EM drive nás ke hvězdám neodtlačí. Pokud by fungoval podle nejoptimističtějších představ, tak by se s ním dalo sestrojit perpetuum mobile, což je moc silná káva. Spíš jsme dostali neznámý jev, který spouští mikrovlnka v sudu. Což mi v době, kdy novou fyziku hledáme ve 27 kilometrů velkém urychlovači, přijde hodně zajímavé.

    • JardaP napsal:

      Bohužel se nakonec zjistilo, že tah negeneroval motor.

    • pbpitko napsal:

      Prevratným objavom by bolo keby plechový sud s dierkou napumpovaný mikrovlnným žiarením by neprodukoval ťah !!!

      • pbpitko napsal:

        Takýto plechový sud by nebol ničím iným ako známou fotónovou raketou. Dierkou v sude by rýchlosťou svetla unikali fotóny mikrovlnného žiarenia a produkovali by ťah.

    • pbpitko napsal:

      Žiadne perpetum. Je to len fotónová raketa.

    • Honza napsal:

      Vřele doporučuju tenhle článek. http://www.osel.cz/9118-jak-vypada-situace-okolo-mikrovlnneho-em-pohonu.html Závěry nejsou veselé, ale nejsou jednoznačné. Zatím se neví, jestli je to skutečně jen fotonová raketa.
      Nejvíc by se mi líbilo, kdyby někdo vyslal na orbitu nějaký levný demonstrátor. To by snad konečně bylo jasno.

      • pbpitko napsal:

        Prečítal som si pozorne ten článok a utvrdil ma v tom, že je to len fotónová raketa. Zariadenie generuje mikrovlnné fotóny ktoré podľa Planckovho zákona a Einsteina nesú hybnosť a nevyhnutne musia generovať ťah.
        Žiadne porušenie zákona akcie a reakcie, ani zákona zachovania energie ani zákona zachovania hybnosti.
        Okrem generátora mikrovĺn len učivo z vyšších ročníkov ZŠ.
        pb 🙂

        • Honza napsal:

          “Pozorovaný tah na jednotku výkonu je však stále o více než dva řády vyšší, než by byl u ideálního fotonového motoru.”
          Navic samotny mechansmus, jak se ty fotony maji dostavat zevnitr ven a produkovat tah (i kdyby to skutecne byly jen ony) je zcela nove, teoreticky a nepotvrzene navrzen. Tedy rozhodne ne druhy stupen ZS. Na medeny sud dobry…

        • pbpitko napsal:

          Je tam predsa ten otvor resp. trychtýř. Vezmi si mikrovlnku, navrtaj do jej okna a do mriežkz otvor väčší ako je vlnová dĺžka mikrovlnného žiarenia a máš ten “zázrak”, vrátane impulzu.
          A mal by som podobný “zázrak”. Do malej na jednej strane zaslepenej trubičky vlož na dno nejaký rádioaktívny žiarič a hotovo.
          Ak by si mal námietky že z RA žiariča unikajú aj hmotné častice v podobe alfa a beta častíc tak ich odtieň. Na alfa častice stačí cigaretový papier, na beta niečo hrubšie. Gama žiarenie ktoré unikne z trubičky cez otvorený koniec vygeneruje ťah.
          Nepočítal som s akým špecifickým impulzom ale ak by sme to prepočítali na jeden atóm RA žiariča bol by určite gigantický.
          A nepotrebuješ ani žiaden prívod energie, vlastne nepotrebuješ žiadnu energiu okrem tej čo sa samovoľne uvoľňuje z RA žiariča vo forme žiarenia.
          Na prvý ale aj na druhý… pohľad neskutočne jednoduché.

        • Samo napsal:

          Je problém že mikrovlnné fotóny z toho medeného sudu neunikajú len sa odrážajú od stien vnútri “Kovy mikrovlny neprepúšťajú, pretože majú voľné elektróny. Vzhľadom na vlnovú dĺžku nemôžu mikrovlny prechádzať ani malými otvormi v kovoch.”

        • pbpitko napsal:

          A možno Ťa poteší, že špecifický impulz na jeden atóm sa nezmení ani za milióny rokov.
          Ťah bude postupne zoslabovať podľá polčasu rozpadu RA žiariča. 🙁
          Super ! Nie ?

        • Honza napsal:

          Ale v EMdrive žádná díra není a žádné detekovatelné fotony neunikají. Navrhované řešení, které jsem kdysi četl, počítalo s tvorbou páru fotonů, které se nějak navzájem rušily, což jim umožňovalo unikat skrz kov (a také unikat detekci). Bohužel se mi nedaří rychle dohledat, kde jsem to četl, už je to delší doba. Ovšem ani tohle vysvětlení nestačí na to, že na fotonovou raketu to má účinnost přes 10 000%, jak už jsem citoval výše.

        • pbpitko napsal:

          Je tam predsa ten třychtýř-otvorenýkoniec.
          Mikrovlny sa pumpujú do suda, obrážajú sa od stien a unikajú cez Třychtýř.
          Urob si takú trubičku, vlož do nej žiarovku alebo LEDku ako zdroj žiarenia. Svetlo sa bude odrážať od stien trubička (resp. aj pohlcovať) ale bude aj unikať von z trubičky cez otvorený koniec. To viditeľné svetlo zo žiarovky či LEDky bude dokonca generovať ešte väčší ťah, pretože energia fotónov viditeľného žiarenia je o niekoľko rádov väčšia ako energia mikrovlnných fotónov.
          A stále to bude fotónová raketa.

        • pbpitko napsal:

          A na čo je tam potom ten třychtýř keď je zaslepený a nič cez neho neuniká ? Je tam predsa na to aby z neho unikal obsah sudu, teda mikrovlnné žiarenie.
          To by tam bol celkom zbytočný a nemuseli ho tam vôbec dávať. Ten třychtýř je díra.

        • pbpitko napsal:

          Dokonca ten třychýř môžme aj vzduchotesne zaslepiť nejakou platňou prepúšťajúcou mikrovlny a aj tak to bude fungovať.
          Tá platňa môže byť napr. z chloridu draselného alebo z iných materiálov podobných vlastností z ktorých na vyrábajú napr. IR spektrometre.

        • Honza napsal:

          Trychtýř se říká, protože komolý kužel je hůř stravitelné. Jen popisuje obecný tvar. Jinak je dutina kompletně uzavřená. Mědí. Schéma zde: http://emdrive.com/images/fig01.jpg , konkrétní obrázky přístrojů zde: http://emdrive.com/images/emdrive.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons /1/10/EmDrive_built_by_Eagleworks_inside_the_test_chamber.jpg Všimněte si nýtů (nebo co to je) po obou stranách. Rozdíl velikosti ploch a tím pádem odlišný tlak záření na každou z nich by měl nějak vyvolávat tah.
          Pokud stojíte o další diskuzi (a ne jen vykřikování), laskavě okomentujte tah převyšující možnosti fotonových raket nebo přineste nějakou novou informaci. Jinak vám přeji hezký den.

        • tyčka napsal:

          Podle jiného vysvětlení se jedná o nějaký exotický druh elektromotoru využívající magnetické pole Země jako svůj stator.
          Takže celkem možná relativně jednoduché vysvětlení a cesta k bez-palivovému pohonu družic na oběžné dráze by byla otevřena – ne vše je vhodné hned zavrhovat.
          Tranzistor byl též náhodný objev – znalosti předtím umožňovali pouze konstrukci polovodičové diody.

      • pbpitko napsal:

        Dokonca tá trubička môže byť z jedného materiálu a úplne uzavretá zo všetkýcg strán, môže v nej byť aj vákuum, ale nemusí, postačí ak na jednom konci bude nepatrne tenšia. Mikrovlnné žiarenie vždycky nejako unikne a bude unikať cez tenšiu stenu, teda do určitého smeru.
        Dokonca nemusí to byť ani trubička, stačí aj tyčinka z jedného materiálu a zahrievať ju na jednom konci a už sa vyvinie ťah smerom od teplého konca ku chladnejšiemu.
        Teplejší koniec bude vyžarovať viac mikrovlnného žiarenia ako chladnejší koniec a teda na teplejšej strane bude vyvýjať vyšší tlak žiarenia ako na chladnejšom.
        To je vlastne ešte väčší “zázrak” !?

  7. Jirka Hadač napsal:

    Zajímavý článek. Přidal bych odkaz na svou oblíbenou přednášku pana Petra Tomka na téma mezihvězdných pohonů. Osobně jsem ji viděl už několikrát a myslím si, že jako doplnění článku pro ty, kteří se chtějí dozvědět více stojí za to.

  8. David R. napsal:

    Dovolím si pár poznámek které zde i přes velký počet příspěvků nezazněly a myslím že jsou dost podstatné.
    1. Žádný ze zmíněných pohonů není použitelný pro start z povrchu Země. Dokud nebude vesmírný výtah nebo katapult, je chemický pohon jediný použitelný pro tento účel a jeho efektivita je závislá na znovupoužitelnosti hardwaru.
    2. Všechny ty zázračné pohony potřebují enormně mnoho energie. 10x vyšší výtoková rychlost = 100 X víc energie na urychlení! Neexistuje a není na obzoru vhodný zdroj energie. Reaktor je super ale chlazení média ho váhou radiátorů deklasuje na úroveň solárních panelů. Kdyby ta věc měla v dohledné době řešení, někdo by na tom pracoval.
    To co jsem napsal zni asi velmi pesimisticky ale doufám že se objeví jiné lepší principy a i lepší zdroje energie a především hrubá síla sebereplikačních robotů nakonec umožní realizovat megastavby dnes zhola nemožné a kosmonautika se pak dostane do jiných měřítek…

    • ptpc napsal:

      A podľa vás nepracuje?

      • David napsal:

        ? podmět ?

        • ptpc napsal:

          Tomu “podmetu” zasa ja nerozumiem.
          Ale máte pravdu, moja otázka bola nepresná. Takže ešte raz – podľa vás nikto nepracuje na využití jadrového reaktoru vo Vesmíre?

      • David napsal:

        Aha, už chápu dotaz. Pokud jde o štěpné reaktory, tak nevím o tom, že by někdo nějaký chystal. Leda v teoretické rovině. Jen ty ruské ze 60. let stále krouží kolem Země…

        BTW: Podle výše uvedené přednášky pana Tomka ale štěpná reakce má pro hvězdolet malý Isp a je třeba použít termojadernou fúzi. A to nikoli k výrobě elektřiny, ale přímo “v motoru” k urychlení pohonné látky.

        Já bych nicméně štěpný reaktor viděl jako užitečný zdroj energie pro rychlejší pohyb po sluneční soustavě, zejména dál od Slunce, ale technologicky by se muselo pracovat s mnohem vyšší teplotou média, aby se zmenšil chladič. A to by byl velmi drahý vývoj. Zdá se zatím, že je snazší zkonstruovat o řád lehčí solární panely, případně je použít v kombinaci se zrcadly z tenkých folií pro soustředění většího výkonu na plochu.

        • ptpc napsal:

          Odhliadnuc od toho že jadrové reaktory už boli úspešné vyskúšané na družiciach okolo Zeme v Rusku, tak áno, aj v súčasnosti sa vyvíja jadrový reaktor na použitie vo Vesmíre a to v Číne. Prvý takýto reaktor by mal mať výkon 100 kW.

  9. Tomáš Vodička napsal:

    Díky za pěkný článek.
    Jen bych řekl, že koncept warpového pohonu je poněkud mimo jeho rámec, protože je (velmi pravděpodobně) fyzikálně neproveditelný;
    Ačkoli lze matematicky popsat pohyb hmoty v “časoprostorové bublině”, pokud vím, neexistuje ani teoretický model který by popsal, jak takovou “bublinu” s konečným množstvím dodané energie vytvořit.
    Což je velký rozdíl oproti konceptům, které třeba zcela přesahují naše technologické možnosti, ale alespoň jsou v rámci známé fyziky principiálně možné.
    Mimochodem, v oblasti jednotek až desítek LY lze teoreticky cestovat i bez obcházení relativity (v dosahu jsou nejspíš desítky až stovky planetárních soustav).
    Kdybychom měli kosmickou loď schopnou letět s trvalým zrychlením 10 m/s 2 (ideální tíže pro posádku), cesta do soustavy Centauri by trvala méně než 5 let. Pro posádku by to ale byly jen měsíce.
    A je to zcela proveditelné na bázi známé fyziky, chybí jen pohon s dostatečně velkým ISP a zdroj energie…

    • pbpitko napsal:

      Súhlasím.

    • iss84 - Miro napsal:

      …môj skromný súkromný odhad je, že za asi 150-300 rokov dospejeme do štádia cestovania mimo slnečnú sústavu…

    • tyčka napsal:

      Psal jsem výše: Dokud není hotova a ověřena teorie kvantové gravitace a potvrzen nebo vyvrácen graviton jsou veškeré závěry zcela předčasné.

    • tyčka napsal:

      Nedávno se k problému warpového pohonu vrátila dvojice fyziků z Baylor University v Texasu, již zmíněný Cleaver a jeho kolega Richard Obousy, a Alcubierrovy myšlenky rozvinula o nejnovější poznatky z teorie superstrun. Podle ní vesmír nemá jen 4 rozměry, které přirozeně vnímáme (výšku, šířku, délku plus čas), ale že existují ještě další dodatečné dimenze, které jsou před námi skryty. Celkem jich má být 11. Nadbytečné dimenze nám unikají, protože jsou na mikroskopické úrovni svinuty samy do sebe.

      Cleaver a Obousy jsou přesvědčeni, že objevili způsob jak svinutých dimenzí (konkrétně jedenáctou z nich) využít k manipulaci s časoprostorem tak, aby došlo ke vzniku Alcubierrovy bubliny. „V principu bychom mohli změnou poloměru nadbytečných dimenzí ovlivňovat hustotu energie časoprostoru,“ tvrdí Cleaver a Obousy.

      • tyčka napsal:

        Je to citace z článku z roku 2009.

      • Vladimír Wagner napsal:

        Warp je opravdu mimo fyzikální realitu a pouze hypotéza či fikce. Strunové a superstrunové teorie jsou také zatím pouhé hypotézy a neví se, jestli popisují reálný svět. Podle mého názoru warp určitě do tohoto přehledu nepatří.

  10. Filip napsal:

    Dobrý den, myslím si, že na prvním místě měl být uveden jaderný pulzní pohon projektu Orion. Možná je dnes z politických důvodů u ledu, ale jistě by se na tu první příčku dostal v situaci, při které by bylo opravdu potřeba spolehlivě vyslat těžkou loď na meziplanetární nebo i delší cestu. V takové situaci nyní nejsme, proto si také můžeme dovolit hračičkovat s nesmyslně nevýkonnými technologiemi popsanými v článku. Jakmile bude potřeba zasáhnout například proti zkázonosnému asteroidu nebo kometě, budeme pak oprašovat desítky let staré plány projektu Orion. Uvažme také, že by taková loď Orion přirozeně disponovala palebnou silou danou vlastní pohonnou jednotkou, kterou by mohla využít při samotném odvrácení asteroidu. Bohužel právě tato schopnost pulzní jaderný pohon zřejmě poslala k ledu.

    • Dušan Majer napsal:

      On má tento systém i technické překážky. Jinak v tomto seriálu se bude velmi často stávat, že se na všechny projekty nedostane. Jsme omezeni pěti příčkami a autor se vždy snaží co nejlépe rozložit pořadí.

      • Filip napsal:

        Neberte to prosím jako útok na autora. Chtěl jsem článek jen doplnit o trochu jiný úhel pohledu. Kdyby článek neobsahoval warpový pohon, jehož realizace v blízké budoucnosti není ani sci-fi ale spíše fantasie, také bych Orion nezařadil mezi zmíněné ostatní typy pohonů. Každý systém má technické překážky, i chemické rakety padaly a budou padat. Warpový pohon, ten je snad nemá? Orion byl zatracen z politických důvodů v docela pokročilé fázi vývoje a je to smutné, protože podobně bude zatracena spousta jiných technologií i v budoucnosti. Proto mě zamrzelo, že jste Orion vypustili i v tomto článku, hlavně za ty, kteří na něm pracovali a dali do něj kus svého života a pak to někdo škrtl na papíře.

        • Dušan Majer napsal:

          Rozhodně jsem to jako útok na kolegu nebral. 😉
          Jen jsem chtěl říct, že udělat žebříček není jednoduché. Plně chápu Váš názor, třeba se příští téma bude lépe krýt s Vašimi preferencemi.

    • Jirka Hadač napsal:

      Jako souhlasil bych s Filipem v tom, že bych tam nedával ten Warp. Všechno ostatní je řekneme plus minut rozumné, ikdyž solární plachetnice mi přijde rozumná tak pro malou sondu. Ale dobré, pořád je to reálné. Spíš bych na místo číslo jedna dal nějakou formu a/m motoru. Prostě nic účinější není a je to opravdu menší sci-fi než warp. Ale jak říká Dušan Majer, je to subjektivní. A hlavní účel to splnilo, rozjelo to pořádnou a hezkou diskuzi :-). Článek, pod kterým nejsou komentáře, zjevně za to nestál. Tedy pokud nejde o anoncaci živého přenosu či videa.

      • ptpc napsal:

        “Článek, pod kterým nejsou komentáře, zjevne za to nestál.” To myslíte vážne?

        • Jirka Hadač napsal:

          Omlouvám, se, opět špatně pochopen. Já vždy příspěvky napíši trošku zkratkovitě, a málem jsem tu před nedávnem málem nazlobil redaktora Thomasova fotokoutku, než mě pochopil.
          Myslel jsem to následovně a nebudeme teď brát do úvahy krátké zprávy, upozornění na přenosy či videa ano?
          Je tu spousta snílku, fantastů, techniků, vědců atd. A u každého článku přemýšlí, spekulují, vyvozují závěry a napadají je otázky, z nich potom plynou další nápady, otázky, doplňují a obohacují vlastně text původní zprávy. A je to tak dobře a proto se mi tu líbí. Opravdu myslíte, že článek tohle nemá probouzet? A článek, který tohle v čtenářích neprobouzí byl napsán nejlépe jak mohl? Aby bylo jasno, velmi si vážím práce redaktorů tohoto serveru, a nerad bych se jich jakkoliv dotkl. Dělají svou práci skvěle. A pokud jsem tak učinil, dodatečně se omlouvám.
          Mrzí mě jen, že ste si z celého mého příspěvku vybral tuto jedinou větu. To opravdu nic jiného nestálo za komentář?

        • ptpc napsal:

          Tak takto – samozrejme ani ja som sa vás nechcel dotknúť. A keď moja otázka vyznela príliš “agresívne” tak sa vám sa ospravedlňujem. 🙂
          A teraz k meritu veci. Samozrejme som nemyslel typ článkov ktoré popisujete v druhom odstavci vášho príspevku. A musím podotknúť že diskusie na tunajšom blogu stoja zato (a niektoré teda obzvlášť). A tiež si nesmierne vážim prácu jednotlivých redaktorov.
          Ale preto som z vášho predchádzajúceho príspevku vypichol túto jednu vetu, lebo z nej vyplýva že čím lepší článok tým má viac komentárov. No a s takýmto tvrdením nesúhlasím. Článok môže byť výborný (každý to posudzuje subjektívne, preto to myslím z pohľadu kvality a množstva informácii) a môže byť pod ním minimum komentárov. Ak by ste mali záujem, môžem to ešte viac rozviesť ale v tomto mieste by som nateraz skončil lebo som už OT.

  11. Petr Hájek napsal:

    Dobrý článek ,dík autorovi . Osobně si myslím že dokud nebudeme umět levně vyrábět a uchovávat antihmotu jako palivo tak jsou výlety mimo SS nereálné alespoň pro živou posádku . Výroba “antihmoty” je reálná ,jen jí zdokonalit .Hodil by se i levný zdroj energie ro výrobu ,třeba fůze .Pak může přijít SpaceX a efektivně použít a geniálně sladit “staré ,známé technologie” a letíme ke hvězdám.

  12. David napsal:

    Dobrý článek a také – možná hlavně – dobré téma pro diskuzi.
    Jen mně jěště napadá jedna věc: Mezihvězdné lety jsou zatím poněkud scifi, a ty reálnější z výše uvedených motorů (iontový, plazmový, atomový) nemají bohužel ani trochu použitelné Isp pro takový let. Pokud ale dojde k boomu těžby ve vesmíru, kolonizaci Marsu atd., tak se o několik řádů zvedne “provoz” v rámci sluneční soustavy, a bude to veliký byznys, a tyto motory se jistě uplatní, zatímco hvězdolet bude stále jen nepatrná třešnička na dortu a stále “jen” věda, za to jen se omlouvám, ale chci říci, že se bude asi stavět z peněz daňových poplatníků nebo nějaké nadace (pochybuji, že by nějaká soukromá firma vrazila miliardy do toho, že se za cca 50 let něco dozví o sousední hvězdě) – a to je značný handicap.

  13. Vladimír Wagner napsal:

    Ty mé články o možných energetických zdrojích pro vesmírné lety už zde zmínil Vojta, tak bych zmínil pro zájemce ještě populární přednášku, kterou jsem měl na toto téma pro Týden vědy:
    http://tydenvedy.msite.cesnet.cz/Mediasite/Play/be3265eadd264d4eb9f489c2526533401d?catalog=1e79760d-8359-4ee4-88a6-b4e264249e54

    Pár poznámek. Atomový pohon je asi správněji označit jako štěpný jaderný a jak už bylo poznamenáno v diskuzi, v přehledu není ještě efektivnější jaderný fúzní (termojaderný), který patří do top přehledu určitě. No a pak případné využití antihmoty. Právě termojaderný je principiálně z pohledu současné fyziky asi nejrealističtější (u té antihmoty je to složitější).

    Podrobněji, jak je možné využít plachetnici i k mezihvězdným letům je zde: http://www.osel.cz/8921-kdy-budou-potreba-kapitani-slunecnich-plachetnic.html
    Podrobněji je i zmíněno, že by se spíše dala použít jako přídavný pohon nebo by se musel použít laser (jak už bylo zmíněno v diskuzi).
    Existuje ještě jedna možnost, kterou je gravitační prak, podrobněji zde:

    http://www.osel.cz/8972-gravitacnim-prakem-strilime-do-mezihvezdneho-prostoru.html

  14. David Altmann napsal:

    Já osobně bych za motor považoval i elektromagnetické urychlení samotné sondy či kosmické lodě s posádkou. …Mít něco jako je CERN, krapet většího a umístěného na Měsíci, tak by bylo v rámci letů po sluneční soustavě vystaráno.
    El. mag. urychlovač o dostatečné velikosti na Měsíci, by měl nejen dostatečný přísun el.energie a komfortní zázemí. Měl by také díky menší gravitaci měsíce, příhodnější startovací parametry i pozici. U sond by se dalo urychlovat dle potřeby a dle možností dané samotnou stavbou do rychlostí hraničících s materiálovým omezením samotné sondy. Znamenalo by to i jisté možnosti co se celkové hmotnosti sondy týče. Sonda by takto mohla být urychlena pod přímím dohledem a k tomu třeba i s nějakým typem motoru, jenž by pracoval až během letu sondy do někam. …Jedinou potíží tak zůstává ovladatelnost a akceschopnost sondy během té dosažené rychlosti. Páč to co platí o velkých rychlostech tu na zemi, to bude asi platit i v kosmu. …No a brzdění je kapitolou samo o době. Zabrzdit něco co jsme pracně urychlili na zlomek rychlosti světla, bude stejně pracné jako to urychlení.

  15. Zdeněk Trčka napsal:

    Ještě mě napadnul jeden “teoreticky” vhodný pohon z dob dávno minulých – projekt Orion, šlo o pohon kdy se za lodí vyhazují atomové bomby a jejich výbuchy urychlují loď krytou radiačním štítem.

Zanechte komentář