Modul BEAM v poločase své mise

Astronauti na palubě ISS společně s odborníky na Zemi se pravidelně snaží provádět měření, která mají za úkol prozradit, jak se konstrukce nafukovacího modulu chová z hlediska strukturální integrity, termální stability, odolnosti vůči kosmickému smetí, radiaci, nebo růstu mikroorganismů. Odborníci z Langley Research Center ve Virginii, kteří neustále analyzují data ze senzorů, zatím zaznamenali několik událostí, které se dají nejpravděpodobněji vysvětlit jako zásah mikrometeoritem, ale modul BEAM odolal přesně tak, jak se čekalo – projektil neproniknul skrz a zadržely jej ochranné vrstvy.

V dalších měsících se hlavní pozornost zaměří na měření radiace s pomocí jednotek REM (Radiation Environment Monitors). Jejich data budou v reálném čase sledovat odborníci z Johnson Space Center v Houstonu. Zatím jsme zjistili, že radiační dávky způsobené zářením ze vzdáleného vesmíru jsou v modulu BEAM srovnatelné s jinými moduly na ISS. Je ale potřeba zjistit, jak ochranné vrstvy zvládají odstínit částice zachycené v magnetickém poli naší planety – především jde o dlouhodobá měření, která budou nutná pro budoucí certifikace nafukovacích modulů. ISS je navíc od velké části radiace chráněna magnetickým polem – budoucí mise v hlubším vesmíru ale budou dostávat plné dávky.

Uprostřed fotky je vidět nainstalovaný polokulovitý kryt radiačního senzoru vytištěný na 3D tiskárně.

Uprostřed fotky je vidět nainstalovaný polokulovitý kryt radiačního senzoru vytištěný na 3D tiskárně.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Na konci dubna specialisté z Johnson Space Center zahájili experiment spočívající ve vytvoření 1,1 milimetru silného štítu kolem jednoho ze dvou senzorů REM. Za zmínku ale stojí, jak toho dosáhli. Astronauti na palubní 3D tiskárně vytvořili polokulovitý štít, který umístili na senzor. V dalších měsících bude tento štít nahrazen jiným štítem, jehož stěna bude 3,3 mm silná a který se také vytiskne na palubní tiskárně. Vše zakončí výměna tohoto malého štítu za poslední exemplář, jeho stěna bude silná 1 cm. Jelikož jeden REM zůstane stále nekrytý, bude možné získat srovnání, jak různě silné štíty ovlivňují naměřené radiační dávky a také lépe určit spektrum částic, se kterými přichází ISS do styku, což nejčastěji bývají částice z tzv. Jihoatlantické anomálie.

Astronauti zatím do útrob modulu BEAM vstoupili od jeho nafouknutí v květnu 2016 devětkrát. Kromě instalace výše zmíněného štítu provedli servis a kontrolu měřících přístrojů a také odebrali vzorky vzduchu na pozemní test přítomnosti mikroorganismů – stejný účel měly i stěry z vnitřních stěn.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss050e037908.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/beam-rem-shield.png

Modul BEAM v poločase své mise, 5.0 out of 5 based on 31 ratings
Pin It
(Visited 2 823 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (31 votes cast)
(Visited 2 823 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


26 komentářů ke článku “Modul BEAM v poločase své mise”

  1. Jirka Hadač napsal:

    Já pořád nevím. Ano, tato technika umožnuje obrovské moduly při relativně malé velikosti při startu, ale z pořád se mi to nezdá. Už jen z principu, při porušení pláště se při ztrátě tlaku narozdíl od kovových modulů smrskne, a hledej pak přilbu. Ale může to být cesta kupředu, ikdyž riskantní krok, ale takový je pokrok. I ta odolnost vůči kosmickému záření, dlouhodobé účinky se sice simulují, ale prostě ověřit se to dá jen reálnými testy. To je jen pár věcí, co mě napadly tak z patra. Ale podotýkám, nemám problematiku prostudovanou, jen mám pocit, že nejsem jediný skeptik mezi místním osazenstvem.

    • Amper napsal:

      Koukal jsem na to pred nejakou dobou a myslim ze problem je v tom ze kdyz clovek rekne “nafukovaci” tak si predstavi neco treba gumoveho. Ale BEAM je slozeny z materialu ktery vlastne pruzny ani tak moc neni. I proto z venku vypada trochu neusporadane. Takze v pripade uniku tlaku by se nesmrskl vlastni pruznosti zpet do kulicky. Teda aspon ja jsem to tak pochopil 🙂

      • pbpitko napsal:

        Ani ja si nemyslím že spľasne, nestane sa vôbec, samozrejme okrem úniku vzduchu, nezmení sa ani intenzita všetkých druhov žiarenia. Okrem vytvorenia vákua s jeho následkami sa nič nezmení. Rovnako ako pri klasickej kovovej konštrukcii.
        pb

      • Jirka Hadač napsal:

        Řeknu to tak, budu moc rád, pokus se všechny mé obavy a předsudky ukážou liché a bude to dobře fungovat. Jinak samozřejmě že to není žádný balón z gumy. To by mě ani ve snu nenapadlo. Já jen sem asi moc v zajetí stereotypů, jak si do toho nemůžu bouchnout a ono to nezaduní …:-D (jasně, při nafouknutí to bude dost tuhé, nechytejte mě za slovo :-)).

        • Amper napsal:

          Tak v tom pripade nezkousej busit do trupu Boeingu 787, ten uz totiz taky neduni (otestovano osobne, v muzeu, ne na letisti :-D) . Je z uhlikoveho laminatu 😀

        • Anton napsal:

          Mňa zaujala myšlienka, či bude možné vhodné zosilniť modul BEAM pomocou 3D tisku. Veď nemusíme stále posielať odpad z vesmírnych staníc zhorieť do atmosféry.
          Určite s podobnou myšlienkou rátali inžinieri. V článku je aj zmienka…
          Na konci dubna specialisté z Johnson Space Center zahájili experiment spočívající ve vytvoření 1,1 milimetru silného štítu kolem jednoho ze dvou senzorů REM.
          V realite ide najmä o to vyniesť na obežnú dráhu s čo najmenšími nákladmi a priestorovými nárokmi obyvateľny modul. Alebo iba pre potreby skladovania, servisu a výroby.Ani ľudia nemávajú na Zemi svoje domy v továrňach a skladoch. Konfigurácia a tvar sa upraví na obežnej dráhe podľa požiadavky potrieb. Bezpečnostné prvky sa neskôr zosilnia pomocou 3D tisku podľa potrieb.
          V tom je projekt revolučný.
          Už tam nebudeme musieť vynášať predom určené tvary obmedzené veľkosťou raketových trupov, nosnosťou.

          Aj čo sa týkalo projektov základni na Mesiaci, Marsu, niektoré uverejnene vízie na obrázkoch, mi pripadali čosi s cesty. Si niektorí amatéri predstavovali, že tam budeme vynášať zo Zeme kovové trupy a robiť s ných nákladné obyvateľné skladačky pre posádky?
          Okamžite ma napadla možnosť vhĺbiť do povrchu Mesiaca, Marsu tunely a vytvoriť podzemné mestá.V podzemí by horniny čosi chránili kolónie pred radiáciou steny hornín. Zosilniť pomocou 3D tisku.
          Existujú aj možnosti použiť aj na ten účel vhodné jaskyne, ktoré sa nachádzajú ako na Marsu, tak aj na Mesiacu. Akurát neviem, či vo vhodných lokalitách.
          Elon Musk sa vlastne tiež zaoberá raziacimi strojmi na tunely na Zemi a chce tam zaviesť revolučné technológie. Možno to je tiež jedná zo skladačiek projektu osídlenia Marsu. Ak sa to vyplatí a osvedčí na Zemi, tak prečo nie na Marse, alebo Mesiaci? Aj ESA sa zaoberá výskumom 3D tlače pre stavbu Mesačnej základne.

        • RiMr napsal:

          “Okamžite ma napadla možnosť vhĺbiť do povrchu Mesiaca, Marsu tunely a vytvoriť podzemné mestá.V podzemí by horniny čosi chránili kolónie pred radiáciou steny hornín. Zosilniť pomocou 3D tisku.”

          Slovy klasika:
          “Teď tu byl, teď tu byl! Museli jste se minout! Počkejte, podívám se. Nějakej Alfréd Nobel.”

        • Jirka Hadač napsal:

          To s tou radiací, k tomu tématu mluvil na jedné přednášce Michal Václavík, který bývá hodně dobře informován. A zmiňoval tam výslovně to, že se sice můžem zahrabat desítky metru pod povrch a stejně radiaci neutečeme, že nás dostihnou sekundární spršky. Prostě to pořád zůstává bodem č.1 na seznamu problémů.

        • vedator napsal:

          Jirka Hadač: V dopravnych prostriedkoch na Mars sa uvazuje o tieneni ludi vodou alebo platmi ‘kovu’ s hrubkou na urovni desiatok centimetrov a odbornici to povazuju za dostatocne. Tvrdit, ze desiatky metrov zeminy nedokazu efektivne odtienit kozmicke ziarenie je, zrejme dost nepresne. Vies mi poslat link na tu prednasku, kde to pan V. tvrdi?

        • tyčka napsal:

          “na Mars sa uvazuje o tieneni ludi vodou alebo platmi ‚kovu‘ s hrubkou na urovni desiatok centimetrov a odbornici to povazuju za dostatocne.”
          Jen můj názor – odstínění lodi je možná dostatečné pro plánovanou dobu letu. Nikoliv tedy pro delší pobyt – jaký se pak předpokládá na povrchu Marsu.

        • gg napsal:

          “a stejně radiaci neutečeme, že nás dostihnou sekundární spršky.”

          Jenže ty nás dostihnou i na Zemi. A co má být? 😉 Pořád je to mnohem slabší dávka, než kdybychom nad sebou neměli deset tun atmosféry (na metr čtvereční).

    • peter napsal:

      ….no….ešte kým BEAM nebol na ISS , a BA mali ešte len testovacie moduly na obžnej dráhe, tak som kdesi čítal, že čo sa týka odolnosti voči vesmírnemu smetiu, tak je minimálne tak odolný ako súčasné moduly na ISS ak nie je ešte náhodou na tom lepšie..to už si nepamätám presne. Samozrejme, v prípade nejakej havárie (niečo ako sa stalo na MIR-e s Progresom) tak by to bolo iné, ale možno, že aspoň tá nejaká pružnosť plášťa by vo výsledku by si viedla lepšie ako tuhý kovový. Aj spolu s tým, čo písali predchádzajúci čitatelia, tak by som to nevidel tak černe.

    • Edemski napsal:

      Asi zapomínáš, že je tam vakuum, tam se nic nesmrskává, naopak, vše se snaží “rozervat”! Dyť je tam cca jedna atmosféra, to je tlak 10tun na metr čtvereční. Ano, na Zemi to tlačí na tebe (viz odčerpaný vzduch z barelu), ale ve vakuu to je naopak 😉

  2. Štěpán napsal:

    Taková blbá otázka, ale komu patří BEAM? Kdyby se tam daly nějaké experimenty a tak… Může ho např. využívat i ESA?

    • Štěpán napsal:

      Jinak firmu Bigelow mám hrozně moc rád

    • Jirka Hadač napsal:

      Díval jsem se na net, ale nic výslovného jsem nenašel, možná sem špatně hledal a místní pánové mě opraví. Ale pokud jsem dobře četl tak je to modul postavený americkou firmou za sponzoringu NASA vyneseného pomocí CRS-8. Takže a to hádám, to asi bude mít jako kupříkladu Destiny. Malé procento CSA a zbytek NASA. A o údržbu se rozdělí stejným koláčem jako u všeho v západní části.

      • Dušan Majer napsal:

        Přesně tak, pokud by ESA chtěla, určitě by se to dalo nějak domluvit. Na ISS si tímto způsobem „pronájmu“ západní agentury pomáhají hodně často.

  3. KarelK napsal:

    Docela by mě zajímala problematika růstu mikroorganismů na stanici. Mohl by z toho být zajímavý článek 😉

  4. Jiný Honza napsal:

    Trochu mě překvapil ten experiment se “stíněním” senzoru. Měl jsem naivní představu, že díky desítkám specializovaných družic víme o kosmickém záření, slunečním větru a jeho interakci se zemskou magnetosférou první poslední.
    Ne že bych chlapcům a děvčeti nepřál trochu toho hraní s 3D tiskárnou. 🙂

    • Štěpán napsal:

      No, největší prace je to vymodelovat na PC, a to asi na ISS nedělají, takže zábavy tam moc není.. Ne dobře, myslím že to musí být zajímavé sledovat a tvořit Spíše me napadá že chtějí zjistit jak moc je ta 3D tiskárna použitelná, tak zkouší doslova všechno

    • Dušan Majer napsal:

      Jasně, zkušenosti jsou (nedovolím si hodnotit, jak rozsáhlé), ale nikoliv ve vztahu k radiaci uvnitř nafukovacích modulů, jejichž stěny zatím nebyly testovány.

      • ventyl napsal:

        Ono skusenosti z nafukovacich modulov by asi aj boli, ved jeden uz lietal samostatne a radiacny senzor na palube urcite mal. Skor ide o to porovnat data statisticky s datami z kovovych modulov, ktore lietaju prakticky na tom istom mieste, takze sa vyluci vplyv nejakej casovo-miestnej anomalie.

    • maro napsal:

      Určitě se hodně ví o záření. Ale tohle se děje ve vesmíru, navíc v úplně jinak izolovaném modulu než je kovový válec všech dosavadních kosmických lodí. Takže jde už o maximální zpřesňování modelu stínění záření, navíc pomocí nejlevnějšího materiálu, tedy plastu. A v několika různých tloušťkách. Tiskne se to samo, takže to moc času kosmonautům nezabere a je to současně dobré využití té 3D tiskárny pro užitečná měření.

  5. Petr Kasan napsal:

    Paráda, díky za článek.
    Jak jsem si přečetl nadpis, napadlo mě “snad to není poločas rozpadu” 🙂

Zanechte komentář