Cesty za kosmonautikou: Technika a umění dohromady?

Po dlouhé době se opět vracíme k seriálu Cesty za kosmonautikou, který přináší osobní zážitky z míst spojených s lety do vesmíru. Dnes navštívíme Spolkovou uměleckou síň, neboli v originále Bundeskunsthalle, která leží v německém Bonnu. Organizátoři zde na začátku října otevřeli výstavu pojmenovanou Outer Space (Faszination Weltraum), tedy volně přeloženo „Vnější vesmír (fascinace vesmírem). Jelikož se na výstavě nachází i skutečné perly z kosmonautiky, rozhodli jsme se ji navštívit a nyní tento zážitek zprostředkujeme i Vám.

Stejně jako v minulých případech bude i tento článek doplněný osobními zkušenostmi autorů přímo z místa, aby byly informace předkládané čtenářům co nejpřínosnější. Bundeskunsthalle v německém Bonnu jsme navštívili v sobotu 4. října během cesty do nizozemského Noordwijku, kde se konal tradiční ESTEC Open day. Ale o tom si na našem webu přečtete až někdy jindy. Dnes je na řadě bývalé hlavní město Spolkové republiky Německo.

Model rakety Ariane 5

Model rakety Ariane 5
Zdroj: Archiv Milana Štrupa

Ještě než se dostaneme na samotnou výstavu, musím zmínit model evropské rakety Ariane 5 umístěný na prostranství před muzeem. Lepší poutač na výstavu asi neexistuje. Výstava Outer Space (Faszination Weltraum) byla otevřena 3. října letošního roku a organizátoři slibují, že zůstane přístupná do 22. února příštího roku. Na návštěvu tedy máte dost času. Bundeskunsthalle se (jak už název napovídá) většinou zaměřuje na vystavování umělecký děl. Je tedy chvályhodné, že se rozhodla rozšířit svou nabídku i o technické zajímavosti.

S uměleckým zaměřením ale souvisí i jistá specifika, se kterými je nutné počítat. Jednak je to zákaz fotografování v prostorách výstavy a pak i pokus o propojení technického umu s uměním. Osobně proti tomuto stylu nic nemám – člověk by měl být otevřený novým zkušenostem, nicméně spojitost motoru z rakety Ariane 4 se sochami znamení zvěrokruhu mi trochu unikla. Pojďme ale na největší lákadla výstavy – milovníci umění jistě odpustí, že budu mluvit pouze o kosmických artefaktech.

Největším magnetem je skutečná loď z amerického programu Mercury. Konkrétně jde o nejslavnější Liberty Bell 7, se kterou Virgil Grisom 21. července 1961 vydal na druhý americký pilotovaný let. Mimořádně cenný artefakt byl do Bonnu převezený ze stálé expozice v kansaském muzeu (kde je její focení mimochodem bez problémů povolené). Už jen samotný pocit, že stojíte vedle tak cenného artefaktu, navodí každému fandovi kosmonautiky husí kůži.

Dalšími zajímavými exponáty byl již zmíněný motor z Ariane 4, nebo měsíční prach dopravený na Zemi pomocí sovětské sondy Luna 24. Tady je ale na místě upozornění, že zvětšovací sklo, které mělo drobný vzorek lépe zviditelnit nebylo umístěné správně a pohled přes něj byl vždy rozmazaný. Za zmínku stojí i expozice kosmických toalet, nebo špička z nacistické rakety V-2. Fanoušky kosmonautiky jistě potěší i velkoplošná projekce startu rakety Sojuz s mocným zvukovým doprovodem. V jiné místnosti čekal na návštěvníky model sondy Rosetta, jinde zase zkušební návratová pouzdra, ale také sextanty a dalekohledy. Pro milovníky sci-fi byla připravena speciální místnost s modely kosmických lodí z nejrůznějších seriálů, ale třeba i model Vetřelce v životní velikosti.

Bundeskunsthalle

Bundeskunsthalle
Zdroj: Archiv Ondřeje Šamárka

Nicméně dnešní článek nebude jen pochvalný. Organizátoři sice sehnali zajímavé exempláře, ale celkově působila výstava v době naší návštěvy trochu neuspořádaným dojmem (snad to bylo tím, že byla v té době otevřena jen dva dny). O špatně umístěném zvětšovacím skle u lunárního prachu jsem už psal, ale byly tu i další nedostatky – fotografií bylo na výstavě mnoho, v některých místnostech pokrývaly většinu stěn, ale přesto byly jejich popisky pouze na jediném místě. Domýšlení, ke které fotce asi tenhle popisek patří, nebylo zrovna příkladem „user-friendly“ přístupu.

Na některých popisech byly navíc zavádějící informace – popisek třeba uvádí, že je na fotce Jurij Gagarin, kterého jsme ale ani po velké snaze nenašli. Trochu nemístně ale působila místnost s „kachnami na Měsici“, které člověk mohl sledovat pomocí kamer ve virtuálním řídícím středisku. Asi mám slabé umělecké cítění, ale dát vedle sebe fotku otisku boty z programu Apollo a fotku otisku kachní nohy v sádře … to už mi přišlo téměř za hranou – jako znevážení reálných letů na Měsíc.

Organizátoři chtějí výstavu udržovat aktuální, proto připravili několik doplňkových akcí – muzeum by měl navštívit německý astronaut Alexander Gerst a bude tu možné sledovat i přistání pouzdra Philae na jádru komety. Do kosmické tématiky je laděný i vstup do muzea, kde je například vystavený více než dva metry vysoký model raketoplánu na mobilní transportní plošině a pásovém dopravníku vyrobený z papíru a pěnové hmoty. Pod stropem je zavěšený model Mezinárodní vesmírné stanice. Naštěstí se alespoň zde mohlo fotit.

Doplňkové akce k výstavě

Doplňkové akce k výstavě
Zdroj: Archiv autora

Abych to shrnul – pokud máte rádi kosmonautiku, jistě si na výstavě v Bonnu přijdete na své – osobní setkání s reálnými kosmickými artefakty má svoje nepopsatelné kouzlo. Pokud se dokážete oprostit od všech nedodělků a chyb a zaměříte se pouze na vystavený hardware, jistě budete z Bonnu odjíždět spokojení. Neodpustím si ale jedno doporučení. U článku z loňské návštěvy Technického muzea ve Speyeru, jsem psal, že je možné toto muzeum navštívit z ČR jen na otočku během jediného dne. U Bonnu tato možnost připadá v úvahu pouze pro obyvatele z lokalit u německo-českých hranic. Pokud se do Bonnu vydáte, bylo by vhodné cestu ještě s něčím spojit. Nejsem si totiž stoprocentně jistý, zda tato výstava stojí za samostatnou cestu. Nicméně pokud budete mít cestu do okolí Bonnu, pak jistě neváhejte.

Abych ale o bonnské výstavě nemluvil jen já, podívejme se, jaké dojmy zanechala návštěva této výstavy na ostatních členech naší výpravy.

Ondřej Šamárek:
Na výstavu „Outer Space“ v Bundeskunsthalle jsem se těšil hlavně kvůli kabině Mercury pocházející z mise MR-4, na jejímž závěru Gus Grissom málem utonul a jeho „Liberty Bell 7“ se potopila na dno Atlantiku. Webové stránky ale slibovaly mnohem více, a nakonec tomu bylo skutečně tak. Mezi exponáty se vyjímaly například palubní toalety ze Sojuzu a z Miru, kapsle, ve které se do vesmíru podíval šimpanz Enos, nebo třeba skafandr Orlan-DM, který byl pro tuto příležitost zapůjčen z muzea ve Speyeru.

Model astronauta z programu Apollo ve skafandru

Model astronauta z programu Apollo ve skafandru
Zdroj: Archiv autora

Třešničkou na dortu byla krom zmíněné Mercury i špice rakety V2, trocha měsíčního prachu, který dovezla v srpnu 1976 sovětská sonda Luna-24, nebo třeba motor z prvního stupně Ariane-4, bizarně obklopený plastikami, znázorňujícími znamení zvěrokruhu. A tady možná vězí základní problém této výstavy – nejsem si jist konceptem celé akce. Nemám vhled do moderního umění a netroufám si hodnotit díla, vystavovaná současně s kosmonautickými artefakty (které samy o sobě někdy připomínají umělecká díla, respektive jimi vlastně jsou).

Nicméně členění výstavních prostor mi připadalo zmatečné a k vylepšení dojmu nepomohly ani popisky, umístěné nepochopitelně po stěnách výstavních místností, nikoli u exponátů samotných. Navíc byly v případě některých exponátů neúplné, popřípadě nepravdivé, což pro mě bylo trochu šokující. Velkým mínusem pro mě byl i zákaz fotografování, ale to je u „umělecké“ výstavy pochopitelné. Pokud mám tedy shrnout své dojmy, jsou rozporuplné – napůl umělecká, napůl technická výstava, která dle mého tak úplně neuspokojí ani jednu z cílových skupin návštěvníků. Nicméně za tu Mercury to rozhodně stálo!

Tomáš Kohout:
Muzeum umění v bývalém hlavním městě SRN, Bonnu nabídlo svým návštěvníkům opravdu nevšední podívanou – spojení umění a vesmíru respektive kosmonautiky. Nás jako nadšené fandy všeho, co má přídomek kosmický, nemohlo nechat nabízené téma chladnými.

Prostranství před muzeem dominoval poměrně velký model Ariane 5, podoben vítězným sloupům, které podobným místům dodávají lesku.

Model raketoplánu

Model raketoplánu
Zdroj: Archiv autora

Ve vstupní hale upoutal náš pohled model raketoplánu a pokud jsme zdvihli svůj zrak ke stropu, zavadil o Mezinárodní kosmickou stanici. To nejlepší samozřejmě čekalo až v samotných výstavních prostorách. Nejprve kosmické skafandry dvou soupeřů v závodě o dobytí Měsíce. Americký A7L i sovětský Orlan měly oba původně stejný účel, umožnit člověku procházet se po lunárním povrchu. Oba se shodně dočkaly přepracování na skafandr pro použití ve volném vesmíru. Duo doplňoval ještě skafandr Sokol chránící kosmonauty lodí Sojuz.

Vybavení, nacházející se na kosmických stanicích a lodích, bylo součástí další expozice. Té dominovaly kosmické toalety a jejich miniaturizované verze, jež jsou součástí skafandrů.

Zlatým hřebem pak byl originál lodi Mercury s označením Liberty Bell 7. Obdivným pohledům návštěvníků se může těšit teprve 15 let. Před tím odpočívala na dně oceánu, kam klesla, když se po dosednutí na hladinu odstřelil vstupní průlez. Stáli jsme fascinovaně, maje před sebou tento div technického umu počátku 60. let 20. století. Teprve při shlédnutí na vlastní oči člověk dostatečně ocení odvahu prvních dobyvatelů kosmu. Velmi stísněný prostor, kde je slovo pohodlí prakticky zapovězeno. Syrový interiér, kde je dominantním materiálem kov. To vše dotváří změti kabelů a palubní deska s četnými „budíky“, jejímž středobodem je stínítko periskopu, který u prvních misí jako jediný nabízel astronautovi pohled do okolního prostoru.

Dalším majestátním objektem byl motor Viking z prvního stupně Ariane 4. Tento výrobek firmy Volvo, známé spíše výrobou daleko přízemnějších dopravních prostředků než jsou kosmické rakety, se rovněž zdál na fotografiích menší než se pak jevil v reálu. Dlužno podotknout, že Volvo se podílí i na motoru Vulcain pro Ariane 5, silnější a mladší sestřičku výše zmíněné předchůdkyně.

Jak se sluší na správné muzeum umění, kosmickou techniku doplňovaly působivé plastiky, obrazy a další způsoby, kterými mohli umělci působit na pravou hemisféru mozku. Možná by bylo správnější napsat, že kosmická technika měla s nimi tvořit jeden harmonický celek. K vidění byla i díla inspirovaná vesmírem nebo nabízející svůj pohled na vesmír. Hmatatelným kouskem byla například dřevěná koule v jejíchž útrobách se náhle ocitnete pod noční oblohou.

Bundeskunsthalle v Bonnu

Bundeskunsthalle v Bonnu
Zdroj: Archiv Milana Štrupa

Radost z výstavy nám kalily občasné chyby v popiscích. Navíc často nebylo poznat, ke kterému exponátu či fotografii popisek patří. Také nám bylo líto, že není možné na výstavě pořizovat fotografie vystavených kousků techniky, přitom ve svých mateřských sbírkách, odkud byly zapůjčeny, je lze běžně fotit. Důvodem bylo právě přítomné umění, které mělo kosmickou techniku přiblížit více emočně zaměřeným návštěvníkům. I přes tyto drobnosti převážil dobrý dojem. K další baště kosmonautiky jsme tak odjížděli plni zážitků, jež nám výstava v bonnském Muzeu umění nabídla.

Milan Štrup:
Výstava sama sebe definuje jako na rozhraní mezi uměním a vědou. Mohli jsme tu tak shlédnout vedle sebe skutečné rekvizity použité v mnohdy notoricky známých sci-fi filmech tak technologické artefakty spojené s odvěkou lidskou snahou o výzkum kosmického prostoru.

Detail motorové sekce modelu Ariane 5

Detail motorové sekce modelu Ariane 5
Zdroj: Archiv Milana Štrupa

Hned u vchodu návštěvníky přivítá několikametrový model Ariane 5, Evropa je na ní zjevně patřičně pyšná. Model je vskutku podařený a přímo vybízí ke snaze o fotografii, která by se mohla vydávat za snímek přímo z Kourou. Však jsem také při této snaze zvěčněn ležíce v pro fotografy typicky nepohodlné pozici na zemi, ale snímek se dle mého soudu podařil.

Ještě než zaplatíte vstup, tak u pokladny se můžete pokochat zavěšeným modelem ISS a na zemi Space Shuttle i s přepravní plošinou. V první místnosti je vystavena špice z německé V2, kde se na zdi za ní promítá start nosiče Sojuz, snad jako připomínka dvojsečnosti moderních dějin výzkumu vesmíru.
Asi největším lákadlem tu byla kabina Mercury-Redstone 4 (MR-4), jejíž kapitán Virgil „Gus“ Ivan Grissom ji pokřtil jako Liberty Bell 7. Další libůstkou tu byl motor Viking 5C používaný v Ariane 4. Liberty Bell byla pečlivě schovaná v bytelném obalu z kovu a plexiskla, zatímco Viking 5C byl k osahání.

Ke shlédnutí byly autentické kosmické skafandry, kosmické toalety, vzorek měsíčního prachu, dobové astronomické dalekohledy, fotografie, jeden z nejstarších známých meteoritů, měsíční prach a třeba mapa známých hvězd které ukončily svoji aktivní existenci. Z říše fantazie byly k vidění modely kosmických skafandrů, představy filmových tvůrců o mimozemském životě i technice, kterou by snad lidstvo mohlo v budoucnosti používat. Jednalo se o opravdu známé počiny jako Vetřelec, Vesmírná Odyssea 2001, Horizont Událostí nebo Pátý Element a další. Zejména modely z filmu Vesmírná Odyssea 2001 mě přiměly k zamyšlení a srovnání se skutečným stavem, Clarke je známý a uznávaný za snahu o technickou realističnost své tvorby, což pokud mohu soudit stále platí, ale s těmi časovými údaji poněkud přestřelil.

Celkově byla výstava v Bonnu asi nejuhlazenější, byl tu znát umělecký záměr, ale poněkud zbytečně a nepochopitelně tu celou práci odvedenou na výstavě shazuje úroveň popisků. Nejen, že bylo často nutné spekulovat kam který popisek patří, což je sice nepříjemné ale lze to přežít, ovšem zásadní věcné chyby jsou už stěží odpustitelné, konkrétně jsme si všimli chyb v popiscích osob na dobových fotografiích. Ani popisky u zmiňovaného motoru Viking nebyly zcela v pořádku. Mimo to, dle mého soudu byly popisky až příliš strohé, na rozdíl od svých kolegů zastávám názor, že by jim prospěl třeba opticky oddělený odstavec malým písmem s hlubšími informacemi, koho by podrobnosti nezajímaly ten je přeci jednoduše nemusí číst.

Cena vstupného: 10 Euro dospělí, 6,5 Euro děti
Otevírací doba: pondělí – zavřeno, úterý, středa = od 10:00 do 21:00, čtvrtek až neděle = od 10:00 do 19:00
Ideální cesta: státní hranice – Norimberk – Würzburg – Frankfurt am Main – Bonn
státní hranice – Drážďany – Erfurt – Giessen – Bonn
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus): 500 km
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 590 km
ParkovištěParkovací dům na křižovatce Bauscheindtstrasse a Oscar-Romero-Allee
Webové stránkyhttp://www.bundeskunsthalle.de/ausstellungen/outer-space.html
Autorovy fotografie z místaZDE

TIP pro rodinný výlet: Z památek lze doporučit třeba Bonnskou katedrálu, nebo Starou radnici.

Zdroje obrázků:
http://www.bundeskunsthalle.de/fileadmin/user_upload/01Ausstellungen/outer-space/outer-space_astronaut-ed-white960x397.jpg
Archiv autorů

Cesty za kosmonautikou: Technika a umění dohromady?, 2.5 out of 5 based on 3 ratings
Pin It
(Visited 768 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (3 votes cast)
(Visited 768 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


Zanechte komentář