Cesty za kosmonautikou: Exkurze do historie

DSCF0655

Pokud jste si oblíbili náš nepravidelný seriál Cesty za kosmonautikou, je tu pro Vás připravený další díl,který by Vám v ideálním případě měl dát tip na nějaký zajímavý výlet, který má přímou spojitost s kosmonautikou. Dnešní článek bude balancovat na hraně tématu, kterému se věnujeme. Na své si přijdou i fanoušci vojenství – čekají nás nacistické bunkry, které za druhé světové války vyrostly ve Francii. Říká se, že budoucnost nikdy nemůže pochopit ten, kdo nepozná minulost. Proto se dnes zaměříme na absolutní provopočátky, kdy lidé začali pracovat technologiích, na jejichž základě vyrostla celá kosmonautika.

Za druhé světové války postavili Němci v obsazené Francii velké množství pevností a bunkrů, přičemž v některých z nich se pracovalo i s raketami V-2. Provozovatelé těchto objektů moc dobře vědí, že jejich návštěva neláká jen zájemce o historii, ale i fanoušky kosmonautiky. Jsou zde k vidění i modely nosných raket a i suvenýry mají přímou souvislost s kosmonautikou. Právě na tyto bunkry se dnes zaměříme.

Stejně jako v minulých dílech, i dnes bude řeč pouze o místech, která autor sám navštívil. Výpravu do Francie jsem podnikl 7.10. letošního roku společně s Tomášem Přibylem. Vzhledem k nemalé vzdálenosti, která dělí bunkry od ČR se nedá předpokládat, že by se sem někdo vydal jen na otočku. Pokud se ovšem budete někdy pohybovat v okolí Calais, vzpomeňte si na následující tipy. K přenocování jsme využili penzion ve starém mlýně u města Audenfort. Odtud je totiž skvělý přístup ke všem třem bunkrům.

Vstup do podzemního tunelu - shora je krytý mocnou vrstvou skály

Vstup do podzemního tunelu – shora je krytý mocnou vrstvou skály
Zdroj: Archiv autora

Mimoyecques – podzemní dělo mířící na Londýn
Jako první jsme navštívili nejmenší bunkr z trojice, která nás ten den čekala. Parkoviště byla jen udusaná hlína, pokladna a prodejna suvenýrů sídlily ve spojených stavebních buňkách. Zakoupit jste si tu mohli třeba malý model rakety V-2, ačkoliv odsud nikdy startovat neměla. Ovšem prodejci moc dobře vědí, že k nim jezdí i fanoušci kosmonautiky. Po zaplacení vstupného jsme prošli kolem padesátitunové plošiny, která měla být po dokončení děla umístěná nad hlavně podzemního děla a zamířili jsme do tunelu, kudy podle původních plánů měly do komplexu zajíždět zásobovací vlaky. Němci tady v hloubce několika desítek metrů pod terénem nechali vyhloubit tunely, které měly vést k několika hlavním systému V-3, který měl vypouštět salvy projektilů na Londýn. Projektily měly být urychlovány explozemi výbušnin umístěných kolmo k hlavni. Teprve až po válce se ukázalo, že projekt byl odsouzen k zániku, protože na provoz děla by bylo potřeba více střelného prachu, než kolik mělo Německo k dispozici.

Spojenci samozřejmě věděli, že Němci vyvíjí v oblasti zvýšenou aktivitu a masivním bombardováním se snažili jejich práci co nejvíce zkomplikovat. Desítky tun bomb nasypaných do okolí sice proměnily okolní krajinu v terén připomínající lunární scenérie, ale ruch pod zemí neutichal. Spojenci proto sáhli k zoufalému projektu Afrodita – Vysloužilé bombardéry naplnili tunami výbušnin, spojili rádiem s jiným funkčním letounem a společně odstartovali. Posádka v letadle s výbušninami navedla letoun na kurs k bunkru a ještě nad vlastním územím opustila letadlo na padácích. Řízení této superbomby pak převzali vojáci v prvním letadle. Ti ovládali nepilotované letadlo za sebou přes rádio  a navedli jej k nárazu nad bunkr. Nicméně ani tato akce nepřinesla valný úspěch a navíc provedení všech manévrů bylo velmi náročné – při jedné takové akci zemřel Joseph Kennedy, bratr budoucího amerického prezidenta.

jeden z podzemních památníků padlým vojákům

jeden z podzemních památníků padlým vojákům
Zdroj: Archiv autora

K opuštění rozestavěného a nikdy nedokončeného podzemního děla přiměla Němce až náhoda. Jedna z tisíců spojeneckých bomb totiž po dopadu nevybuchla. Banální závada, řeknete si možná, ale tahle bomba shodou okolností spadla do bezprostředního okolí střelecké šachty, ve které měly být umístěné hlavně děla. Nevybuchlá bomba tedy sjela až dolů, do hloubky několika desítek metrů a tady – zcela nečekaně vybouchla. Škody, které exploze způsobila na technice nebyly velké. Hlavní bylo, že výbuch pohnul skalním masivem a do podzemních prostor začala vnikat podzemní voda. Bylo jí tolik, že se nedala odčerpat a Němci museli odejít. Nyní je turistům přístupné horní patro tunelů, zbytek chodeb pak jako své nocoviště využívají netopýři.

Cena vstupného: 5,50 Eura dospělí, děti (6-16 let) platí 4 Eura
Otevírací doba: 9:00 – 18:00 (otevře se až v dubnu 2014)
Ideální cesta: Možnosti jsou dvě
a) státní hranice (Krásný Les/Breitenau) – Lipsko – Dortmund – Antwerpy – Dunkerque
b) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Frankfurt – Köln – Brusel – Dunkerque
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 996 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus): 950 km
Parkoviště: Pár desítek metrů od silnice – hned vedle vstupu do areálu
Webové stránkyhttp://www.mimoyecques.com/

Impozantní bunkr u města Watten

Impozantní bunkr u města Watten
Zdroj: Archiv autora

Blockhaus d’Eperlecques – obří kostka

Jen po pár kilometrech jízdy od výše popsaného bunkru leží další objekt naší cesty. V lesích u městečka Watten se ukrývá obří kostka z betonu. Bunkr, kterému se říká Blockhaus d’Eperlecques. Oproti prvnímu navštívenému bunkru je rozsáhlejší a i služby pro návštěvníky jsou tu na vyšší úrovni – u vstupu si třeba můžete vybrat ze široké nabídky suvenýrů.  Ovšem zrak fanoušků kosmonautiky okamžitě spočine na replice spalovací komory rakety V-2 v životní velikosti – tady si člověk uvědomí, jak složitý mechanismus to byl. Model je vystavený hned vedle pultu, kde si kupujete lístky. Okolo něj najdete i další modely, které souvisí s raketou V-2. Třeba i malé dioráma, které zachycuje válečnou scénu a kde hraje hlavní roli právě V-2.

Model spalovací komory rakety V-2

Model spalovací komory rakety V-2
Zdroj: Archiv autor

Samotný bunkr vyrostl za účelem odpalování raket V-2. Ty sem měly přijet po železnici (plánované bylo betonovým stropem kryté podzemní nádraží), tady by se do jejich nádrží natankovalo palivo a kapalný kyslík, otevřela by se velká vrata, raketa by vyjela před bunkr a během několika desítek sekund odstartovala. Nakonec nacisté své plány přehodnotili a rakety se zde měly jen skládat – de facto si Blockhaus d’Eperlecques prohodil úkoly s kopulí u Wizernes, o které bude řeč na konci článku. Stavba vyrůstala za nestálého bombardování spojeneckými letouny. Do okolí dopadaly tuny bomb Tallboy a Disney, ovšem kromě kráterů v okolí žádný významný posun nepřicházel. Osud betonové kostky zpečetilo až zničující bombardování, kdy se do okolí během 55 minut sneslo 366 bomb. Každých devět vteřin tu explodovala bomba o váze několika tun. To vyvolalo nefalšované lokální zemětřesení, které rozechvělo základy stavby. A jelikož k sobě jednotlivé bloky nebyly pevně spojené, poškodila se statika celého bunkru.

Okolí plánovaného vlakového nádraží bylo zasaženo nejvíce. Naopak samotná konstrukce bunkru je relativně nepoškozená

Okolí plánovaného vlakového nádraží bylo zasaženo nejvíce. Naopak samotná konstrukce bunkru je relativně nepoškozená
Zdroj: Archiv autora

Na návštěvníky zde čeká procházka, při které potkají třeba modely ponorek, ale i ukázky vojenské techniky z druhé světové války v měřítku 1:1. Fanoušky kosmonautiky ovšem nejvíce potěší prohlídka vnitřní části bunkru – zde je vystaven model rakety V-2 v životní velikosti. Před bunkrem pak stojí mobilní odpalovací rampa pro V-1.

Model rakety V-2 v životní velikosti vystavený uvnitř bunkru

Model rakety V-2 v životní velikosti vystavený uvnitř bunkru
Zdroj: Archiv autora

Cena vstupného: 9 Euro dospělí, děti platí 5 Euro
Otevírací doba: Otevřeno denně. Otevírací doba se liší podle měsíců
Ideální cesta: Možnosti jsou dvě
a) státní hranice (Krásný Les/Breitenau) – Lipsko – Dortmund – Antwerpy – Dunkerque
b) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Frankfurt – Köln – Brusel – Dunkerque
Cesta z bunkru Mimoyecques: 35 km
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 971 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus): 924 km
Parkoviště: Hned vedle vstupu do areálu
Webové stránkyhttp://www.leblockhaus.com/fr/

Nad zemí viditelná kopule je jen částí rozsáhlého komplexu

Nad zemí viditelná kopule je jen částí rozsáhlého komplexu
Zdroj: Archiv autora

Wizernes – Kopule
Posledním bodem naší návštěvy byl bunkr u města Wizernes, kterému ovšem kvůli jeho tvaru skoro nikdo neřekne jinak než „kopule“. Na návštěvníky tu čeká asi nejpropracovanější zázemí, nechybí zde velký obchod se suvenýry. Každý u vstupu dostane sluchátka, která při procházení areálu informují o tom, u čeho zrovna stojíte. Jedinou nevýhodou je, že při přecházení mezi stanovišti se sluchátka snaží chytit signál a docela výrazně šumí. Propracované je i to, že během procházení tunelů se z reproduktorů jednou za čas začnou ozývat zvuky nalétávajících letounů, světla začnou poblikávat a člověk si tak alespoň částečně uvědomí, jaké to bylo zažít nálet.

O tom, jak důkladně byla kopule postavená, svědčí i historka z nedávné doby. Organizátoři se rozhodli, že prorazí průlez o průřezu cca. 2 x 3 metry, aby mohli návštěvníci procházet na vnější okruh. Dělníci měli k dispozici všechny moderní prostředky – sbíječky, diamantové řezáky atd. Přesto vyražení cesty trvalo třicet dní.

Osud bunkru jsme rozebrali už v předchozí kapitole, nyní je pod stropem kopule rozsáhlá expozice zaměřená z velké části na techniku. Návštěvníci zde mohou třeba vidět model atomové bomby Little boy. V tomto bunkru nejvíce ze všech v tomto článku popsaných, myslí na kosmonautiku. Jsou zde vystavené modely Saturnu V, Sojuzu, R-7, ale i Sputniku. Nechybí samozřejmě všudypřítomné modely raket V-2.

V Kopuli si na své přijdou i fanoušci kosmonautiky. O modely raket tu nouze není.

V Kopuli si na své přijdou i fanoušci kosmonautiky. O modely raket tu nouze není.
Zdroj: Archiv autora

Návštěva bunkru se doporučuje pouze dětem starším dvanácti let. Součástí expozice jsou totiž i výjevy z koncentračních táborů. Na prohlídku celé kopule si rezervujte minimálně dvě a půl hodiny. Kromě samotného bunkru můžete navštívit i nedávno otevřené 3D planetárium, které ovšem nemohu hodnotit, jelikož jsme jej nenavštívili.

Cena vstupného: 9,5 Euro dospělí, děti platí 5,5 Euro
Otevírací doba: Otevřeno denně od 9:00 do 18:00, během letních prázdnin pak 10:00 – 19:00
Ideální cesta: Možnosti jsou tři
a) státní hranice (Krásný Les/Breitenau) – Lipsko – Kassel – Dortmund – Antwerpy – Gent
b) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Frankfurt – Liége – Lille
c) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Mannheim – Saarbrücken – Reims
Cesta z bunkru Mimoyecques: 47 km
Cesta z bunkru Eperlecques : 19 km
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 965 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus) – varianta b: 909 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus) – varianta c: 959 km
Parkoviště: Hned vedle vstupu do areálu
Webové stránkyhttp://www.lacoupole-france.com/

Autorovy fotky ze všech tří bunkrů najdete zde.

Náš miniseriál má za sebou tři díly a nyní si dá na chvilku přestávku. Jak jsem již několikrát poznamenal, budeme zde dbát na to, aby se psalo pouze o místech, která autor sám navštíví, aby mohl čtenářům přinést zaručené informace z první ruky. Až se tedy někdo z našich redaktorů opět dostane na nějaké zajímavé místo, které souvisí s kosmonautikou, přijde další článek z této série.

Zdroje informací:
http://www.mimoyecques.com/
http://www.leblockhaus.com/
http://www.lacoupole-france.com/

Zdroje obrázků:
Archiv autora

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


3 komentáře ke článku “Cesty za kosmonautikou: Exkurze do historie”

  1. Amper napsal:

    Technicke

    – myslim ze bombardery byly ovladany bezdratove pomoci radia a nikoliv pomoci dratu. Fyzicky propojene byly jen nemecke pokusy Mistel (slo o upraveny bombarder ktery na zadech vezl stihacku – bylo to urceno pro utoky na sovetske strategicke zdroje za uralem, elektrarny,prehrady atd….)

    – pokud se dobre pamatuji z knih o Wallisovi a 617te tak v pripade V-3 neslo o nahodny zasah Tallboyem. Naopak, bylo pouzito tzv. znackovani kdy maly/obratny letoun (Mosquito nebo Mustang, nevim ktery byl pouzit pri tomdle naletu) lokalizoval cil, svrhl na nej svetlice a bombometcici se zamerovali pouze na tydle svetlice. 617ta (Dam Busters – slavni nicitele prehrad) byla elitni jednotka ktera se specialne cvicila pro presne zasahy pomoci Tallboyu/Grand Slamu (ostatne co jineho kdyz bombarder uvezl jen jednu pumu) a i diky tomu se jim povedlo znicit spolehlive V-3 i Tirpitze. Stastne zasahy byly mozna nejake predchozi z kobercoveho ale Tallboye si na nahodu moc nehrali, to bylo nejbliz za celou 2.WW k tomu cemu se dnes rika chirurgicky zasah. Chapu ze se nam to muze zdat jako nahodne (vzhledem k mnozstvi pum schozenych) ale je potreba si uvedomit ze v te dobe se na presnost moc nehralo. Plus minus par kilaku se to nekam nasypalo 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Díky moc za postřehy, informace jsem poskládal hlavně z infopanelů přímo na místě. Je možné, že některé informace jsem pochopil špatně tu chybu s drátem opravím. Přecijen historie není můj hlavní obor. 🙂 Děkuji za doplnění.

      • Amper napsal:

        Ty infopanely asi maji do dokonalosti daleko (viz dopadova rychlost M3 kterou jsme diskutovali na foru)

Zanechte komentář