ESA – 5. díl – Evropští astronauti

Už zítra odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur raketa, která vynese na oběžnou dráhu loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě bude Američanka Karen Nyberg, Rus Fjodor Jurčichin a hlavně člen Evropské kosmické agentury, italský astronaut Luca Parmitano. Cílem této výpravy samozřejmě nebude nic jiného než Mezinárodní vesmírná stanice. Posádka tedy doplní Expedici 36, která se tím stane kompletní. Luca Parmitano tak obnoví evropskou přítomnost na stanici po necelém roce. Posledním evropským astronautem ve vesmíru byl Holanďan André Kuipers, jež byl členem Expedice 30/31. Dnešní článek o Evropské kosmické agentuře tedy využije příležitosti a vy se v něm můžete dočíst o historii Evropanů v kosmu, jejich současnosti, ale také třeba o tom, jak probíhá výcvik evropských astronautů nebo jak se stát jedním z nich. Přeji příjemné čtení.

Vladimír Remek – první Evropan a prozatím jediný Čech ve vesmíru.

Vladimír Remek – první Evropan a prozatím jediný Čech ve vesmíru.
Zdroj: http://forum.valka.cz/

Po sovětské a americké expanzi lidí do vesmíru následovaly různé evropské národy. Můžeme být právem hrdí na to, že třetí národnost na oběžné dráze naší planety byla česká. Vladimír Remek se svým letem v Sojuzu 28 a týdenním pobytem na stanici Saljut 6 nesmazatelně zapsal do historie. Za programem Interkosmos stála především politická prestiž Sovětského svazu a výběr prvního cizího kosmonauta do mezinárodní posádky také silně podléhal politické vůli. Ať už ale za tím stálo cokoliv, nic nevezme Vladimíru Remkovi jeho prvenství a Čech tak zůstane navždy prvním, kdo opustil rodnou planetu a přitom nebyl Rus ani Američan. Ač Vladimír Remek neměl nic společného s Evropskou kosmickou agencoturou, ta jej hrdě považuje za prvního Evropana ve vesmíru.

V minulém díle našeho seriálu jste se dočetli, že ESA zahájila výběrové řízení pro své astronauty na základě dohody s NASA o účasti Evropanů na letech raketoplánu a programu Spacelab. 18. května 1978 ESA oznámila jména svých prvních astronautů. Byli jimi  Ulf Merbold z Německa, Claude Nicollier ze Švýcarska a Wubbo Ockels z Nizozemska. V červenci téhož roku zahájili přípravu v Houstonu, a jak víme, Ulf Merbold byl první, který se dostal do vesmíru. Stalo se tak v roce 1983 při misi STS-9. Druhým byl Wubbo Ockels v roce 1985 při misi STS-61 A. Claude Nicollier se svého letu dočkal až v roce 1992. Mezitím jej ale předběhl Ulf Merbold se svým druhým letem.

Tito tři astronauti sice byli prvními astronauty ESA, nikoli však prvními Evropany ve vesmíru. Dokonce ani Ulf Merbold nebyl prvním Němcem. Všechny samozřejmě předběhli kosmonauti programu Interkosmos. Prvním byl výše zmíněný Vladimír Remek druhým Mirosław Hermaszewski z Polska, který navštívil Saljut 6 tři měsíce po Remkovi, a třetím byl Sigmund Jähn z tehdejšího Východního Německa. Kromě toho v některých zemích fungovaly národní oddíly astronautů, jejichž členové se podíleli jak na letech amerického raketoplánu, tak sovětského Sojuzu. Čtvrtým Evropanem ve vesmíru se tak stal Francouz Jean-Loup Chrétien, který pracoval na Saljutu 7 v roce 1982. Ulf Merbold tedy byl až pátým Evropanem ve vesmíru.

Evropská kosmická agentura ve skutečnosti neměla do devadesátých let, kromě prvních třech řečených, žádné astronauty. Do vesmíru se dostalo mnoho Evropanů, ale všichni uskutečnili své mise díky dohodám jednotlivých států s Američany a Sověty. Nejčetnější evropská přítomnost na oběžné dráze byla v roce 1985 při německé misi Spacelab D-1 (STS-61 A), kdy na palubě raketoplánu byli dva Němci a jeden Holanďan. Tento počet se opakoval ještě jednou a to v roce 1996 při misi STS-75.

Evropské centrum pro výcvik astronautů, Kolín nad Rýnem, Německo.

Evropské centrum pro výcvik astronautů, Kolín nad Rýnem, Německo.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

V roce 1998 se státy ESA, díky spolupráci na projektu Mezinárodní vesmírné stanice, rozhodly, že sjednotí své národní týmy astronautů a vytvořily tak Evropský sbor astronautů (EAC – European Astronaut Corps). Tento sjednocovací proces byl dokončen v roce 2002. Rozhodnutí vytvořit Evropský sbor astronautů je považováno za velmi důležitý milník. Dalo by se říct, že díky tomu započala nová éra evropské pilotované kosmonautiky. Sbor je v současnosti tvořen čtrnácti astronauty z Belgie, Dánska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemí, Švédska a Velké Británie. Pro porovnání, americká NASA má v současnosti 49 aktivních astronautů, ruský Roskosmos 43, Čínská CNSA 21 a kanadská CSA 3. Hlavním cílem Evropského sboru astronautů je poskytnout co nejkvalitnější výcvik, aby jeho členové oplývali pokud možno co nejhlubšími znalostmi v různých oborech a tím se stali cennými pro vesmírné mise, což zajistí zapojení ESA do pilotovaných letů.

Osm ze současných čtrnácti členů sboru se již zúčastnilo alespoň jedné mise. Všichni kromě Jeana-Francois Clervoye byli i na ISS. Tento Francouz letěl dvakrát na palubě Atlantis a jednou na palubě Discovery při servisní misi k Hubbleovu vesmírnému teleskopu. Nejmladší člen sboru je Thomas Pesquet (35) zatímco nejstarším je Hans Schlegel (61). Jedinou současnou evropskou astronautkou je Samantha Cristoforetti. V minulosti byli členkami sboru ještě dvě ženy, ale jedna nikdy do vesmíru neletěla a druhá, Claudie Haigneré se po dvou misích vzdala své kariéry ve prospěch politiky.

A co dělají evropští astronauti, když zrovna nepracují na ISS? Jejich spektrum práce je velmi široké. Kromě samotného výcviku se podílejí na pracích při vývoji nových technologií. V minulosti tak například spolupracovali při vývoji modulu Columbus nebo nákladní lodě ATV. Dále zprostředkovávají komunikaci s astronauty při probíhajících misích podobně, jako to dělají američtí astronauti. V neposlední řadě se také podílí na nekonečné řadě aktivit spojených se stykem s veřejností, jako jsou konference a přednášky. Dělí se tak o své jedinečné zkušenosti a formují tím přístup veřejnosti k vědě a zejména ke kosmonautice. To je v dnešní době, ač se to možná nezdá, velice důležité. Kosmonautika je nákladný obor a bez zájmu a nadšení široké veřejnosti je těžší obhájit návrhy rozpočtů a zamýšlených misí. Stykem s veřejností si navíc ESA vytváří potencionální zájemce do svých řad a zejména mladým lidem poskytuje obrovskou motivaci.

Charta Evropského sboru astronautů, která byla podepsána astronauty 15. srpna 2001.

Charta Evropského sboru astronautů, která byla podepsána astronauty 15. srpna 2001.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

V roce 2001 byla vytvořena Charta Evropského sboru astronautů, ve které se odráží filozofie, zaměření, vize a hodnoty evropské kosmonautiky. Evropští astronauti pocházejí z různých zemí. Jsou to konstruktéři, vědci, doktoři, testovací piloti… Svou odlišnost a rozmanitost považují za sílu, která pomáhá dosáhnout společného cíle, jímž je mírumilovný průzkum vesmíru ve prospěch celého lidstva a zejména obyvatel Evropy. Ačkoli jsou členové sboru rozdílní, rádi vidí sami sebe především jako Evropany, sdílející společné hodnoty. Jen díky tomu mohou být úspěšní v uskutečňování svého společného cíle. Takto by se dal shrnout obsah a hodnoty Charty Evropského sboru astronautů, která byla vytvořena právě za účelem vyjádření těchto idejí.

Středisko pro výcvik astronautů EAC (European Astronaut Centre) se nachází v Kolíně nad Rýnem v Německu. Typickou rolí dnešních evropských astronautů je letový inženýr při dlouhodobých misích na palubě ISS. Samotný výcvik astronauta se odehrává ve třech fázích – základní, pokročilý a specifický, který předchází konkrétní misi. Nový astronaut, vstupující do řad sboru, zahájí svůj šestnáctiměsíční základní výcvik v EAC ihned po nástupu. Tento výcvik se skládá ze čtyř tréninkových bloků a má za úkol poskytnout astronautovi souhrnné seznámení s jeho budoucí kariérou. Prvním blokem je Úvod. Ten začíná informacemi o ESA, ale i dalších kosmických agenturách a jejich hlavních programech a cílech. Dále se probírá vesmírné právo a mezinárodní dohody, které řídí světovou spolupráci ve vesmíru. Druhý blok je nazván Základy. V tom probíhá základní výuka vesmírného a elektrického inženýrství, aerodynamiky, pohonů, orbitální mechaniky, materiálů, astronomie nebo také lidské fyziologie ve stavu mikrogravitace a dalších vědních oborů. Tento blok má za úkol především poskytnout novým astronautům s různým odborným pozadím společné minimum vědomostí. Ve třetím bloku probíhá seznámení s hlavními systémy ISS. Sem patří zejména struktura ISS, navigace a řízení, systémy tepelné kontroly a výroby a distribuce elektřiny, systémy podpory života, robotické systémy a další. Kromě ISS se astronauti učí také systémy lodí, které ISS zásobují a to jak pilotované tak nákladní. Jde tedy o ruské lodě Sojuz, Progress, evropskou ATV a japonskou HTV. Základní trénink je završen blokem speciální dovedností, ve kterém probíhá výuka rozmanitých oborů, jako jsou potápění (důležitý základ pro budoucí nácviky EVA v bazénu i samotné výstupy do kosmu), robotika, setkání dvou těles a jejich dokování na oběžné dráze, ruský jazyk, psychologie a další.

Belgický astronaut a bývalý vojenský pilot Frank De Winne řekl: „Během základního výcviku získáte některé obecné myšlenky o tom, co je to ISS, jaké to je být astronautem a jaké úkoly na vás čekají tam nahoře. Jednou z částí základního výcviku je naučit se, jak se chovat pod vodou. Tuto schopnost budete potřebovat pro výstupy do volného kosmu. Každý člověk, který chce podstoupit EVA, musí mít certifikát o základním potápěčském výcviku, protože podmínky které panují během vesmírné procházky, jsou podobné těm, které můžete zažít, když se potápíte.“

André Kuipers během výcviku v maketě ISS.

André Kuipers během výcviku v maketě ISS.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

Po dokončení základního výcviku astronauti postupují do výcviku pokročilého. Ten poskytuje především hlubší znalosti o ISS, které jim umožní ovládat, udržovat a obsluhovat jednotlivé moduly stanice. Dále se učí ovládat a dokovat loď Sojuz a ATV. V neposlední řadě samozřejmě probíhá výuka toho, jak provádět experimenty v laboratorním modulu Columbus. Pokročilý trénink trvá přibližně stejně dlouho jako ten základní, ale už neprobíhá pouze v EAC, ale také v Houstonu, Hvězdném městečku, Tsukubě (Japonsko) či Montrealu. Hlavním rozdílem mezi základním a pokročilým výcvikem je především to, že při základním výcviku vše probíhá teoreticky, kdyžto při tom pokročilém už je výuka více praktická a je používáno maket, modelů, simulátorů atd. I přesto je pokročilý výcvik stále velmi obecný a poskytuje minimum potřebných znalostí, které jsou důležité pro jakoukoliv misi k ISS. Po absolvování pokročilého výcviku je astronaut způsobilý k misi.

Jakmile je astronaut nominován do konkrétní mise, začíná jeho specifický 18ti měsíční výcvik zaměřený na úkoly konkrétní expedice. Členové posádky jsou sloučeni dohromady a veškerý výcvik podstupují společně. To je velmi důležité, protože členové expedice se musí vzájemně dobře poznat. Vždyť spolu stráví půl roku ve stísněných prostorách bez možnosti úniku. Také se díky společnému výcviku naučí pracovat efektivněji jako tým. Jednotlivé úkoly na ISS jsou astronautům přidělovány individuálně podle jejich osobních zkušeností a profesionálního zaměření. Každý systém na ISS vyžaduje aby ho posádka ovládala na třech různých úrovních – uživatel, operátor a specialista. Pro zdárný průběh mise jsou tak role u jednotlivých systémů rozděleny mezi posádku. Astronaut je tak specialistou na některé systémy, kdežto u jiných už je operátor a u dalších jen uživatel. Díky tomu je program výcviku každému ušit na míru podle toho jaké mu byly stanoveny kvalifikační úrovně u jednotlivých systémů.

Luca Parmitano těsně před spuštěním do bazénu během výcviku v NBL.

Luca Parmitano těsně před spuštěním do bazénu během výcviku v NBL.
Zdroj: https://encrypted-tbn0.gstatic.com

Jednou z důležitých součástí výcviku je příprava na výstupy do volného prostoru neboli EVA (Extra Vehicular Activity). Tato příprava probíhá v největším bazénu světa NBL v Houstonu nebo v Gagarinově centru pro výcvik kosmonautů v Rusku. Během těchto cvičení jsou astronauti ve skafandrech vybaveni závažími a plovoucími zařízeními tak, aby se ve vodě nepotápěli ani nestoupali, ale nadnášeli se. Ačkoli tento stav není úplně přesnou demonstrací prací v prostředí mikrogravitace, je to nejbližší možný způsob jak se tomuto prostředí na Zemi přiblížit. Evropským rekordmanem v délce EVA je se souhrnem necelých 32 hodin ve volném vesmíru Švéd Christer Fuglesang, který uvedl: „Před každou jednotlivou EVA musí být uskutečněno několik tréninkových jednotek. Jeden výstup trvá okolo pěti hodin a dnešním standardem je, že strávíte pět až sedmkrát více času během nácviků v bazénu podle toho, jak je výstup náročný.“ Zda bude astronautům umožněno zúčastnit se EVA během mise, je rozhodnuto už během počáteční fáze výcviku v bazénu. Ti, kteří si poradí se svým úkolem během prvního cvičení dobře, budou vybráni k provedení EVA a podstoupí plnohodnotný výcvik.

Zajímalo by vás, jaký má vlastně takový astronaut plat? Při nástupu a zahájení základního výcviku je to průměrně 5200 € měsíčně. Po úspěšném absolvování základního výcviku plat stoupá na průměrných 6400 €. A konečně po uskutečněné misi může měsíční příjem evropského astronauta vystoupat až na 7900 €, což je při dnešním kurzu více než 205 000 Kč.

Jak se normální člověk může dostat mezi hrstku vyvolených a splnit si sen, který má většina malých chlapců? Jak se stát skutečným astronautem? Přirozeně to není nic jednoduchého. Neexistuje žádná přímočará cesta, po které byste se měli vydat. Neexistuje žádná vysoká škola pro astronauty ani nic podobného. Takže jak to vlastně udělat? ESA hledá nejlepší možné kandidáty. Výcvik astronauta je pro vesmírné agentury značná investice. Je velmi dlouhý a drahý. Naplánovat a připravit vesmírnou misi trvá mnohdy roky a do procesu přípravy astronauta jsou zahrnuty stovky lidí. Astronaut je klíčovým prvkem při uskutečnění pilotované mise a těch je skutečně jen hrstka. ESA si tudíž musí být naprosto jistá, že krátký čas strávený ve vesmíru bude využit s maximální efektivností a profesionalitou. Základním požadavkem na tuto profesi je vysokoškolské vzdělání ve vědeckých a technických oblastech, tříletá praxe v oboru pokud možno podpořená pokročilým používáním počítačových systémů a aplikací. Je velkou výhodnou, avšak ne povinností, pokud zájemce studoval kosmonautiku či letectví. Předchozí zkušenosti s letectvím jsou také velkou výhodou, zejména jedná-li se o zodpovědné a náročné funkce jako například testovací pilot. Čím více znalostí a zkušeností zájemci mají, tím lépe, jelikož právě ona variabilita zvyšuje jejich schopnost ujmout se různých úkolů. Shrnuto a podtrženo, je celkem jedno, co jste vystudovali, ale musíte v tom být dobří.

Další důležitou vlastností zájemce o profesi hvězdoplavce je výborná fyzická kondice. Astronauti podstupují náročný trénink a jejich mise mnohdy trvají několik měsíců, během kterých je jejich tělo vystaveno vysokému stresu. Perfektní stav jejich tělesné schránky jim umožní snášet tyto náročné podmínky mnohem lépe. Se stresem jde ruku v ruce psychická kondice. Astronauti mají během misí obrovskou zodpovědnost, jsou vystaveni velkému psychickému zatížení a musí žít ve stísněných prostorech s lidmi, kteří pochází z jiných zemí s odlišnou kulturou. Musí tedy umět pracovat v týmu, mít vysokou úroveň sebeovládání, vyrovnanou osobnost a hlavně se s chladnou hlavou vypořádat s případným stresem či krizovými situacemi, které mohou nastat a rychle se adaptovat na jakékoliv změny situace. Navíc musí být astronaut připraven cestovat na velké vzdálenosti nejen ve vesmíru, ale také na Zemi. Během výcviku totiž může strávit i roky v cizích zemích daleko od domova. Dále jsou astronauti často ve světle reflektorů a veřejnost se zajímá nejen o jejich práci, ale i o soukromý život. To znamená, že astronauti by měli být komunikativní ve vztahu k novinářům. V neposlední řadě je samozřejmostí ve všech ohledech výborný zdravotní stav. Zájemce nesmí trpět žádnou fyzickou či psychickou nemocí a nesmí být závislý na jakýchkoli drogách, tzn. ani alkoholu nebo tabáku. Ideální věk je mezi 27 a 37 lety.

Pokud splňujete všechna výše zmíněná kritéria a máte vysokou úroveň anglického jazyka, který je povinný, můžete si podat přihlášku. Znalost dalších jazyků není nutná, ale je velkou výhodou. Během výcviku navíc probíhá výuka ruštiny. Samotné výběrové řízení se skládá z několika fází. Po selekci přihlášek jsou kandidáti přizváni k psychotestům. Ti, kteří uspějí, absolvují další kolo náročnějších psychotestů, pohovor a další zdravotní testy.

Poslední výběrové řízení do řad sboru proběhlo v roce 2009. Ze všech přihlášek bylo vybráno 8413 kandidátů, kteří se zúčastnili výběru v EAC. 20. května 2009 bylo představeno šest nových astronautů, kteří v září započali základní výcvik. A právě jeden z těchto nováčků, Luca Parmitano, už zítra odstartuje ke své první vesmírné výpravě. Držme mu palce.

Na závěr ještě několik čísel pro zajímavost. Bývalých astronautů ESA je stejně jako těch současných čtrnáct, z toho jeden jediný člen (výše zmíněná astronautka) nikdy do vesmíru neletěl. Z těch současných členů se jich do vesmíru ještě nepodívalo šest. Na oběžné dráze už ale bylo více Evropanů a to především díky programu Interkosmos (7 kosmonautů) a spolupráci na letech Space Shuttle, Sojuz a Mir (12). Nejvíce svých občanů za hranice atmosféry vyslalo Německo (10) následováno Francií (9), Itálií (5), Belgií, Bulharskem, Nizozemím, Velkou Británií (2), Českou republikou (Československem), Dánskem, Maďarskem, Polskem, Slovenskem, Španělskem, Švédskem, Švýcarskem, Rakouskem a Rumunskem (1).

Pokud někdo z vás touží stát se astronautem a má potřebné kvality, neváhejte vyzkoušet své štěstí. Kdo nic nezkusí, ničeho nedosáhne. Kdo ví, třeba se zrovna jeden ze čtenářů tohoto článku stane druhým Čechem ve vesmíru. Je nejvyšší čas, aby se náš národ vrátil do kosmu. Astronauti ESA mohou být vybráni pouze z členských států, kterým Česká republika je. Budoucí evropské astronauty čekají mise nejen k ISS, ale věřím, že i k Měsíci a doufejme, že za pár desítek let také k Marsu. Představte si, jaká by to byla prestiž, kdyby česká národnost nebyla jen třetí ve vesmíru, ale také druhá u Měsíce nebo dokonce na něm!

 

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://en.wikipedia.org/
Tajemství vesmíru, květen 2013

Zdroje obrázků:
http://spaceinimages.esa.int/
http://forum.valka.cz/
http://spaceinimages.esa.int/
http://spaceinimages.esa.int/
http://spaceinimages.esa.int/
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/

 

ESA - 5. díl - Evropští astronauti, 2.5 out of 5 based on 18 ratings
Pin It
(Visited 945 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (18 votes cast)
(Visited 945 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


12 komentářů ke článku “ESA – 5. díl – Evropští astronauti”

  1. Tomáš Kohout napsal:

    Výborný článek. Akorát u závěrečného výčtu kosmonautů bych Slovensko zařadil výš. My máme trochu tendenci si Remka přisvojovat jako Čecha, ale on to byl opravdu Čechoslovák (i když občanství má české)- otec Slovák, matka Češka. Tím pádem má Slovensko vlastně dva kosmonauty Remka a Bellu.

    • Michael Voplatka napsal:

      To je pravda, je to trošičku záludné. Ale napsal jsem to tak, jak to je, právě proto, že měl Vladimír Remek české občanství, i když jsme se se Slovenskem dělili o jeden stát. A to že měl otce ze Slovenska bych nepovažoval za směrodatné. To bychom si pak například mohli přivlastňovat americké astronauty s českými kořeny.

      • Tomáš Kohout napsal:

        Ano, je to tak. Byl a je skutečně národnosti české. Když ale vezmu v úvahu, že mu ten československý původ určitě trochu pomohl, tak bych se o něj se Slováky podělil. Každopádně u nás ve Strakonicích ho máme rádi i za to, že díky svým dobrým kontaktům v Rusku pomohl zachránit spoustu pracovních míst v místním strojírenském podniku.

        Americké astronauty bych si přivlastnil rád 🙂 . Kolik států se může chlubit svojí vlajkou na Měsíci. Pro nás to udělal Eugene Cernan a my bychom mu za to měli být vděční.

  2. winter napsal:

    Hlavně ať ISS shoří 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Mohl bych se zeptat, proč přejete největší vesmírné laboratoři v dějinách lidstva takovou věc? Ona jednou shoří, nejdříve v roce 2020, ale spíše až o několik let později.

  3. ethael napsal:

    Skvely clanok. Neda mi podotknut, ze ak sa Remek zaratal Ceskej republike, mal by sa zaratat aj Slovensku, ako druhej z nastupnickych krajin. No a v ramci deblokacie ruskych dlhov letel este jeden slovak, Ivan Bella na MIR. Cize Slovensko by sa malo posunut o jednu priecku vyssie k Britanii a dalsim 🙂

    • ethael napsal:

      Prave som si vsimol, ze to uz je v komentaroch. Som mal v prehliadaci otvoreny ten web hodiny takze som komentar nevidel. Pardon 🙂

  4. Albert Blaho napsal:

    Cologne je předpokládám Kolín nad Rýnem, v originále Köln. 🙂 Ale jinak díky za zajímavý článek.

  5. Michal Václavík napsal:

    Vzhledem k tomu že jsme Češi, tak nevidím důvod proč psát Cologne (německy Köln), když máme krásný český název pro toto město „Kolín nad Rýnem“. I použití českého názvu, a familiarizace města, pomůže propagaci kosmonautiky. Použití neznámého Cologne, nikoho nenadchne, protože neví kde to je a neví, jak blízko to je k ČR.

    • Tomáš Kohout napsal:

      Souhlasím, že to propagaci kosmonautiky pomůže. Co mě ovšem překvapilo, je užívání jména Cologne i v některých německých textech. To je jako kdybych já napsal:“Jedu do našeho hlavního města Prague.“

    • Michael Voplatka napsal:

      Souhlasím. Měl jsem se nad tím zamyslet. Přepíšu to.

Zanechte komentář