Štítek ‘Sluneční soustava’

Otevření pražské planetární stezky

13. května v 11 hodin se na severním okraji Prahy na pravém břehu Vltavy slavnostně otevře planetární stezka, kterou postavil Kosmo klub. Jste zváni! 11. května 9:45

Kometa Čurjumov-Gerasimenko je kontaktním binárním tělesem

Je tomu už víc než rok, co nám kometa 67P naservírovala nečekané překvapení. Jak se sonda Rosetta přibližovala k jádru, a palubní kamery začínaly rozeznávat první detaily (z počátku o velikosti několika pixelů), bylo jasné, že Čurjumov-Gerasimenko není fádní víceméně sférický kosmický valoun. Čekání na další nově uveřejněné snímky agentury ESA připomínalo hysterii fanoušků nejúspěšnějších současných internetových a televizních seriálů. Čeho se dočkáme příště? Prakticky od úplného počátku, kdy nám rozlišení umožnilo pozorovat větší detaily, bylo zřejmé, že tělo komety je daleko členitější než nejdivočejší sny odborníků pro výzkum meziplanetární hmoty. Původ a vývoj jejího jádra provázely rozvášněné debaty. Je nepravidelný tvar 67P důsledkem dlouhotrvající nepravidelné eroze? Narušuje sublimace středové oblasti komety více než okrajové výčnělky? Nebo jde naopak o těleso složené ze dvou objektů?

Nejúspěšnější kometární lovec všech dob

Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000. Než začala sonda pozorovat Slunce a jeho okolí, podařilo se nám objevit něco kolem devíti set komet díky pozemským pozorováním a pouhých pár desítek pomocí kosmických observatoří. Primárním cílem mise, jak už z názvu vyplývá, je nepřetržité monitorování slunečního povrchu a jeho okolí. Dvanáct palubních přístrojů umí nezávisle měřit a pozorovat naši mateřskou hvězdu či její jednotlivé oblasti, nebo dohlížet na provoz jiných zařízení sondy.

Poslední update mise New Horizons

Minulý pátek opět rozvířil vody internetových fanoušků vesmírného výzkumu tým mise New Horizons, dokonce rovnou jeho vedoucí Alan Stern. V pátek večer proběhla v rámci pravidelného pořadu Weekly Space Hangout (o který se starají redaktoři serveru Universe Today) webová konference s opravdu zajímavými hosty. Za všechny jmenujme Sterna, jeho “pravou ruku” Alici Bowman (ta dohlíží na tým letové kontroly), či neúnavnou publicistku Emily Lakdawalla ze Společnosti pro planetární výzkum. Pojďme si teď stručně shrnout některé novinky kolem tohoto zajímavého projektu.

Ještě než se dostaneme ke klíčové novince konce pracovního týdne, zrekapitulujme si krátce, jak je na tom nyní sonda i její tým. Pro Alana Sterna bylo toto léto nejzajímavějším obdobím jeho profesní dráhy. Vědecký tým mise vypracoval rozsáhlý odborný článek na základě dat, která stačila dorazit do sítě DSN v průběhu konce července a srpna. Text je momentálně pod odbornou kontrolou před publikací, a je pod ním podepsaných plných 152 spoluautorů. V současné době členové týmu připravují ještě rozsáhlejší práci (tzv. white paper), která by měla být dokončena příští měsíc, a veřejně publikována na listopadové “Planetary Science Conference”. Tam bude tématice planetky Pluto a sondě New Horizons věnováno na osmdesát prezentací.

New Horizons se dnes probouzí z poslední hibernace

Ve včerejším článku jsme se si letmo připomněli počátek mise, průlet kolem Jupiteru, pravidelná roční testování, úspěšnou navigaci palubní kamery LORRIE a poslední uvedení přístrojů do stavu hlubokého spánku. I to bude už za chvíli minulostí a rozběhne se program, jenž nám poprvé umožní prohlédnout si zblízka druhou největší planetku kuiperova pásu – poněkud rozporuplné těleso, které přišlo o status planety v roce 2006 na mezinárodním kongresu astronomické unie v Praze , což je dodnes předmětem emotivních sporů.

Poslední hibernace skončí dnes ve 21:00 SEČ. Po dalších 90 minutách odešle sonda Zemi hlášení o vstupu do aktivního režimu. Tento signál bude rychlostí světla cestovat k naší planetě další čtyři hodiny a nacelých dvacet pět minut. Potvrzení proto očekáváme až v neděli ve 03:30 SEČ. V tu dobu bude sonda 4,6 miliard kilometrů od nás a pouhých 260,7 milionů km od systému Pluto – to je méně než 2 au.

Dlouhá cesta k novým horizontům

29. srpna uvedla letová kontrola NASA naposledy do hibernace sondu New Horizons. Poslední období jejího odpočinku končí 6. prosince po 99 dnech. Za dalších šest týdnů pak začne samotná fáze průletu kolem planetky Pluto. Vyvrcholit by měla 14. července 2015 ve 13:49:59 SLČ, kdy sonda po devíti a půl letech proletí 10 000 km od trpasličí planety a 27 000 km od měsíce Charon relativní rychlostí 13,78 km/s (49 600 km/h). Pojďme si u příležitosti zahájení plného provozu v dnešním článku připomenout, co se kolem mise New Horizons dělo letos, abychom si v dalším textu přiblížili, co se bude se sondou dít v roce následujícím.

Kometární výzkum pokračuje: pod pokličkou Rosetty

Dnešní aktuality o výzkumu komety 67P sondou Rosetta trochu netypicky začnu i zakončím stejným tématem – krátkou fotogalerií navigační kamery sondy. Pravidelní návštěvníci stránek ESA si určitě všimli, že každodenní fotogalerie kamery NavCam byla po určitou dobu přerušena. Konkrétně se poslední snímek objevil 23.8. Po tomto datu následovala několikadenní pauza, která samozřejmě nebyla způsobena nějakou technickou vadou kamery, či problémy v komunikaci se sondou, ale bouřlivými událostmi minulého víkendu ohledně užšího výběru místa přistání modulu Philae, o kterém jsem se zmiňoval v posledním článku. NavCam fotila a fotí každý den – zatím jde o jeden z nejdůležitějších opěrných bodů při sestupu sondy na nižší oběžnou dráhu kolem jádra 67P. Ale změnil se způsob, jakým se snímky pořizují.

ESA nastavila metu: “Dostanem vás na kometu!”

Úžasný detailní snímek OSIRIS za použití narrow-angle camera ze 7.8.2014 a vzdálenosti 104 km od komety. kredit: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Je ještě brzy na publikování obšírných článků o povaze komet, neboť podrobný výzkum 67P Čurjumov-Gerasimenko je teprve v plenkách. Každým dnem přichází nové informace, tak si zkusme jen podtrhnout a sumarizovat události posledních dnů. U takového typu mise můžou některá data uveřejněná v úterý přestat platit už ve středu, takže následující řádky berte spíše jako otisk konkrétních událostí. Poprvé v dějinách kosmického výzkumu naše sonda jen neprolétla v krátkém okamžiku kolem “mrazničky” uchovávající prapůvodní materiál z dob vzniku naší sluneční soustavy, ale doslova zaparkovala na její oběžné dráze. Žeň informací tohoto výzkumu bude bezprecedentně detailní. A to nás ty největší objevy pořád jen čekají.

Proklatý perihel aneb jak nás ISON vodil za nos…

Kam čert nemůže, tam nastrčí…kometu.

Tak by se dalo stručně charakterizovat dění kolem světoznámé vlasatice C/2012 S1 ISON, která večer a v noci ze čtvrtku na pátek zamotala hlavu jak profesionálům, tak amatérům, kteří mohli v živém přenosu sledovat dlouho očekávaný blízký průlet ISONu kolem Slunce. Ten uspořádala NASA přímo ve velíně slunečního detektoru SDO v Goddardově centru (jedné z kosmických observatoří, sledující naši nejbližší hvězdu) za účasti známých osobností astromického a populárně vědeckého dění. Desítky tisíc lidí po celém světě sledovaly přenos, který se bez přehánění dá označit jako astronomická událost roku. Málokdy má totiž nějaký kosmický jev tak masivní podporu médií, což je na jedné straně v popularizaci (nejen) astronomie velká výhoda, na druhé straně to způsobilu takovou vlnu mediální hysterie, kterou už dlouho nepamatujeme (což je ale pro komety typické už po tisíce let – dlouho před vznikem masmediálního světa).

Sonda IBEX opět zpřesnila tvar heliosféry

sonda IBEX v představě malíře zdroj:nasa.gov

Naše Sluneční soustava si za sebou při své cestě Mléčnou dráhou táhne chvost vysokoenergetických částic, silně připomínající ohon komety. Jeho tvar a povaha je výsledkem interakce částic vyvrhovaných Sluncem s částicemi mezihvězdného prostoru, ke které dochází na samé hranici Sluneční soustavy. Vědci již dříve pozorovali tyto chvosty u jiných hvězd, ovšem u našeho vlastního systému to bylo díky pohledu zevnitř poměrně obtížné a do doby, než NASA vypustila sondu IBEX, to bylo spíše takové paběrkování dílčích fragmentů.