Štítek ‘Rusko’

Posádku Sojuzu MS-10 ohrozil vadný senzor

11. října startovala z Bajkonuru raketa Sojuz-FG s pilotovanou lodí Sojuz MS-10. Ta měla na Mezinárodní vesmírnou stanici dopravit dvoučlennou posádku – v sedačkách leželi Američan Nick Hague a Rus Alexej Ovčinin. Jejich let však skončil jen po několika desítkách sekund anomálií při oddělení postranních urychlovacích bloků a loď musela přejít na záchranný režim. Oba muži zažili při neřízeném balistickém sestupu přetížení 6,7 g, ale přistání v kazašské stepi u města Žezkazgan přežili ve zdraví. Alexej Ovčinin a Nick Hague měli mimo zemský povrch strávit několik měsíců, ale jejich let nakonec trval jen 19 minut a 41 sekund, z čehož většinu času zabrala návratová fáze. Rusové zřídili hned dvě vyšetřovací komise – ta státní včera v 10:00 našeho času spustila tiskovou konferenci, která představila zjištěné výsledky.

První ruská Arktika poletí v roce 2020

Rusko připravuje unikátní satelitní síť, která bude zaměřená na sledování Arktidy. Tisíce kilometrů ruského území se táhnou podél pobřeží Severního ledového oceánu a Rusko čelí mnoha výzvám, když se zde snaží najít rovnováhu mezi ekonomickým rozvojem a ochranou přírody v těchto pustých severských lokalitách. Blízko pólů jsou možnosti tradičních komunikačních a meteorologických družic, které jsou „zavěšené“ nad rovníkem, značně omezené. Rusové proto pro sledování těchto oblastí musí připravit speciální družicový systém, který nese jméno Arktika.

Svět nad planetou (3. díl)

Železniční stanice Ťuratam v roce 1980

Jednou z nevýhod kosmického průmyslu, jež přetrvává dodnes, je jeho geografická struktura. Firmy vyrábějící družice či kosmické lodi se nacházejí v oblastech, kde mají dobrý přístup k dopravní infrastruktuře, kde lze optimalizovat styky a dodávky od subkontraktorů a kde v neposlední řadě mohou ubytovat své nezřídka velmi vysoce kvalifikované zaměstnance. Z principu věci se jedná o města či oblasti s velkou hustotou obyvatelstva. Na druhou stranu místa, odkud jsou ony stroje posílány do vesmíru, mají – krom dostupnosti dopravní infrastruktury – přesně opačná kritéria. Jedná se o velmi řídce osídlené oblasti, odkud jsou nejbližší velká města poměrně daleko. Za výjimku lze v tomto smyslu považovat kosmodrom KSC, jehož střelecký sektor směřuje nad Atlantický oceán, a může tak být od velkoměsta Orlando vzdálen pár desítek kilometrů. Nicméně Sovětský svaz neměl při budování svého nejznámějšího kosmodromu příliš na výběr. Z několika míst, jež připadala v úvahu bylo nakonec vybráno místo v blízkosti železniční stanice Tjuratam v Kazachstánu. Civilizace odtud začínala ve vzdálenosti mnoha kilometrů a velké výrobní závody kosmického průmyslu sídlily většinou v Moskvě, tedy více než 2 500 km daleko. Přeprava velkých komponentů a strojů proto nebyla a dosud není nijak jednoduchou záležitostí.

ISS čeká nezáviděníhodný logistický hlavolam

Včerejší úspěšný start rakety Sojuz 2-1B znamenal návrat těchto nosičů do služby po selhání pilotované mise Sojuz MS-10. Zdálo by se, že stačí vypustit ještě několik raket z této rodiny, které ověří spolehlivost, pak poletí na ISS pilotovaná loď a všechno je vyřešeno. Jenže situace je mnohem zamotanější, než se může zdát. Neúspěšný start dvoučlenné posádky Sojuzu MS-10 prakticky roztrhal veškeré harmonogramy práce na Mezinárodní vesmírné stanici a i kdyby se opravdu na začátku prosince na ISS dostala nová posádka, stále bude potřeba vyřešit mnoho věcí, které se jako jednoduché označit nedají.

Sojuzy jsou zpět v provozu

Pouhé dva týdny uplynuly od anomálie, která 11. října způsobila nouzové přerušení startu pilotované lodi Sojuz MS-10. Od té doby byly starty raket Sojuz dočasně zastaveny a vyšetřovací komise hledala odpověď na otázky spojené s příčinami této mimořádné události. Další rakety pochopitelně nemohly startovat, protože nikdo nechtěl riskovat, že by se podobná událost opakovala znovu. Vyšetřovací komise má sice své výsledky představit až za několik dní, ale za velmi dobrý ukazatel průběhu vyšetřování nám může posloužit start, který proběhl dnes ráno.

Svět nad planetou (2. díl)

Základní blok stanice Mir

Sovětský svaz oplýval poměrně bohatou historií provozu orbitálních stanic. Od roku 1971 se do poloviny osmdesátých let s většími či menšími úspěchy nad planetou prohánělo šest stanic Saljut a Almaz, které se podařilo zabydlet minimálně jednou posádkou. Jejich vnější podoba se v průběhu času zásadně neměnila, koncepce několika spojených válců o různém průměru zůstala stejná. Zato uvnitř se technologie od časů prvního Saljutu změnila téměř k nepoznání. Téměř neexistoval systém, jenž by nebyl během oné půldruhé dekády vylepšen, modernizován, nahrazen systémem lepším či kompaktnějším. Od systému pro zajištění životních podmínek přes solární panely a energetický systém až po orientační a pohonný systém. Klíčovým rysem stanic se stala možnost doplnit zásoby kapalin a plynů přímo na orbitální dráze. Poprvé byl tento prvek otestován na Saljutu 6 a stal se natrvalo součástí sovětského a posléze ruského kosmického know-how. Přes všechna vylepšení však byl vývoj stanic rozhodně spíše evolucí než revolucí. Zdálo by se, že stejně tomu mělo být i u základního bloku plánovaného komplexu Mir. Přesto byla některá technická řešení razantním krokem vpřed…

Návrat Sojuzu

Již za dva dny bychom se mohli dočkat návratu do služby rakety Sojuz s družicí Lotos-S1 po nedávné havárii pilotované verze nosiče. Zdroj 22. října 20:09

Protony mají příští rok navýšit startovní tempo

Ruské rakety Proton momentálně neprožívají aktivní období – zatím poslední start tohoto nosiče proběhl v dubnu letošního roku a šlo zatím o jediný start této rakety v letošním roce. Nad osudem Protonu se už začaly stahovat temné mraky. Alexej Varočko, šéf Chruničevova výrobního závodu, který staví rakety Proton, je však optimistou. Podle jeho slov může společnost v příštím roce vypustit až deset raket Proton. „Díky podpoře od agentury Roskosmos může náš výrobní závod postupně rozjíždět výrobu raket na obou výrobních místech – v Moskvě a v Omsku. Příští rok čekáme navýšení aktivit z hlediska startů našich těžkých raket. Mohli bychom se dostat až na deset vypuštěných Protonů a mohli bychom vykonat i další letovou zkoušku Angary 5,“ uvedl Varočko v tiskové zprávě, kterou vydal Roskosmos.

Svět nad planetou (1. díl)

Orbitální komplex Mir

Po prvních krůčcích lidí do vesmíru na začátku šedesátých let minulého století, během nichž kosmonauti a astronauti dokázali, že lidský organismus dokáže fungovat v podmínkách mikrogravitace alespoň po omezenou dobu, bylo pouze otázkou času, kdy budou na oběžnou dráhu vypuštěna zařízení, na jejichž palubách se člověk stane alespoň zčásti druhem „homo cosmicus“. Zrodily se první orbitální stanice. Z dnešní perspektivy se může zdát úsměvným nadšení nad několika týdny strávenými ve vesmíru, nicméně pro tehdejší laickou i odbornou veřejnost byla doba prvních stanic neustálým posouváním hranic při současném očekávání bariéry, skrze kterou už lidské tělo nebude schopno proniknout. Ve stejné době probíhal závod obou kosmických velmocí v několika rovinách jak v civilní, tak ve vojenské odnoži kosmonautiky. O to větší naději pak přineslo tání bariér v první polovině sedmdesátých let, jež vyvrcholilo společným letem sovětského Sojuzu a amerického Apolla. Naděje na postupné sbližování obou rivalů však vzaly záhy zasvé a brzy byly vzájemné vztahy opět na bodu mrazu. Když se v roce 1986 vydal za hranice atmosféry první modul sovětské stanice nové generace, nikdo nemohl předpokládat, že právě tento stroj bude stát na počátku nové éry budování mostů mezi východem a západem. Nikdo také nemohl tušit, že nová stanice přečká rozpad východního bloku, bude hostit stroje, na jejichž přijetí nebyla původně vůbec konstruována a na její palubě padnou rekordy, jež ani dnes, po více než třech dekádách, nikdo nepřekonal. Stanice, tedy to, co z ní zbylo, dnes odpočívá na dně Pacifiku, její jméno je však navždy zapsáno zlatým písmem ve vrcholných kapitolách dějin kosmonautiky…

Všechny urychlovací bloky Sojuzu nalezeny

V neděli budou tyto díly rakety, která ve čtvrtek selhala, dopraveny do CSKB Progress v Samaře. Vyšetřovatelé mají i video z palubní kamery 13. října 22:10