Štítek ‘požár’

AKTUALIZOVÁNO: Cygnus opouští ISS a čeká na požár

Kosmická loď Cygnus dopravila na konci března k Mezinárodní vesmírné stanici více než tři tuny nákladu včetně mnoha vědeckých experimentů. Nyní je již naložena nepotřebným materiálem a odpadky. Posádka ISS má dnes naplánováno oddělení zásobovací lodi od stanice – Američan Tim Kopra a jeho britský kolega Tim Peake by měli společnými silami loď vypustit z držení staniční robotické paže okolo 15:30 našeho času. Vysílání NASA TV by mělo začít zhruba o půl hodiny dříve. V tomto článku máte možnost sledovat celou operaci živě.

Na palubě lodi Cygnus se rozhoří požár

Nebojte se, není to žádná výhrůžka, ani anonymní hrozba duševně vyšinutého jedince. Jde o vědecký experiment, který má naopak pomoci k bezpečnějším kosmickým letům. Když se zeptáte kosmonautů, jaká hrozba jim při pobytu ve stavu beztíže nahání největší strach, bude se mezi nejčastějšími odpověďmi zmiňovat oheň. S tímto živlem se sice lidé přímo setkali pouze jednou – na stanici MIR, ale je jasné, že časem mohou nastat podobné situace – čím častěji budeme létat do kosmu, tím spíše se budou lidé dostávat do podobných situací – statistika a pravděpodobnost se obelhat nedají. Je proto potřeba být dobře připraven.

Požár v ruském segmentu a evakuace ISS

úvodní obrázek

„Servisní modul plný kouře tak hustého, že stěží vidíme jeden druhého a někde za panely modulu je skrytý požár, který je potřeba najít a zneškodnit. Během toho všeho mám na sobě plynovou masku, ve které se člověk dokáže hezky zahřát. Tak vypadal začátek mého dne. Jakmile se servisní modul zaplnil kouřem, popadli jsme s Antonem a Terrym naše plynové masky. Zadrželi jsme dech, nasadili si masky a poté zprudka vydechli do chemického zásobníku, abychom započali reakci, která nám poskytne kyslík k dýchání na další hodinu. Jedná se o izolovaný systém: k produkci kyslíku tato reakce využívá oxidu uhličitého a vodních par, které vydechujeme. Jde zároveň o exotermickou reakci, což znamená, že generuje teplo. Chvíli to trvá, zvyknout si na dýchání horké a suché dodávky plynu ze zásobníku a každý z nás si trochu zakašlal. Určitě je to ale lepší, než dýchat spaliny ze skutečného požáru na oběžné dráze!

Hoří!

úvodní obrázek

„Jak vždy a všude ráda vysvětluji, naše Mezinárodní vesmírná stanice je velice bezpečné pracovní prostředí. Faktem však zůstává, že se tento komplex nachází ve vesmíru, obklopený vakuem a kroužící kolem naší planety rychlostí 28 000 km/h ve výšce 400 km. To všechno zapříčiňuje, že některé situace na stanici vskutku mohou být poměrně kritické a potenciálně i život ohrožující. Právě proto všechny posádky podstupují rozsáhlý výcvik, aby věděli, jak správně reagovat na možné nouzové scénáře. Tady je příběh z jedné takové nouzové simulace: požár na palubě!

Vesmírné osudy 90. díl – John Young

John Young v první polovině 80. let

Program orbitálních testů Shuttlu se rozběhl a John Young se mohl opět ujmout své pozice šéfa oddílu astronautů, na které jej během výcviku k STS-1 zastupoval Alan Bean. Young tak mohl pracovat na sestavování posádek od STS-3 výše. Svá doporučení pro složení posádek posílal vždy Georgi Abbeymu, který měl poslední slovo. Podle Youngových vzpomínek se ale málokdy stalo, že by vzájemně s výběrem nesouhlasili. Samozřejmě také zůstával aktivním členem oddílu astronautů a pokračoval ve výcviku. Vesmír byl jako droga, když jste se podívali na Zemi z ptačí perspektivy, chtěli jste další dávku. 30. dubna 1982 byly oznámeny nominace na lety STS-7, -8 a -9. Každá z těchto misí měla mít své dílčí prvenství. Poslední jmenovaný let měl být prvním čistě ve prospěch vědy, přičemž v nákladovém prostoru se měl nacházet evropský vědecký modul Spacelab. A při vědomí důležitosti mise Young nominoval do velitelského křesla sám sebe. Tento let přinesl krom Spacelabu ještě několik dalších prvenství, ačkoli o ně žádný člen posádky nestál a některá se astronautům odhalila až v průběhu letu…

Deník astronautky, požár v Sojuzu

vzpomínky na výcvik

„Mám za sebou úžasný týden! Společně s Antonem a Terrym jsme prošli závěrečnými kvalifikačními zkouškami v Sojuzu a ruském segmentu Mezinárodní vesmírné stanice a včera jsem byla součástí série tradičních událostí, které souvisí s cestou na startovní rampu. Byla to emocionální horská dráha!

Jeden požár a několik odkladů

O tom, že kosmonautika je komplexní obor není potřeba dlouze diskutovat. K tomu, aby jakákoliv mise probíhala správně nestačí ani zdaleka jen správně fungující loď či družice a spolehlivá raketa. Na mise je napojené velké množství dalších podpůrných systémů, které jsou bezpodmínečně nutné ke správnému provozu kosmické lodi, nebo družice. Jen nejsou tolik na očích a jejich význam si v plné míře uvědomíme, teprve až když z jakéhokoliv důvodu nejsou k dispozici.