Štítek ‘Kosmonautika pomáhá’

Kosmonautika ve výzkumu Alzheimerovy nemoci

Na palubě Mezinárodní kosmické stanice je v současné době realizován výzkum, jehož cílem je poodhalit tajemství Alzheimerovy choroby. Tato neurodegenerativní choroba, jeden z typů demence, se projevuje postupným ubýváním nervových buněk, následkem čehož pacienti trpí poruchami paměti. Alzheimerovou nemocí trpí celkově cca 1% populace. Její výskyt pak stoupá v jednotlivých věkových skupinách. Od 65 let až po 84. rok věku tímto onemocněním trpí od 4% do 17% lidí. To z tohoto onemocnění činí významný nejen zdravotní, ale i socioekonomický problém. Uvádí se také, že Alzheimerova choroba je 4. – 5. nejčastější příčinou smrti.

Otrokářství viděné z vesmíru

8_7 Speakers

Podle posledních odhadů Mezinárodní organizace práce (ILO) je na světě v současné době kolem 40 miliónů lidí drženo v porobě. Najít je je obtížné, vzhledem k tomu, že tito lidé jsou často skrýváni, zejména před dohledem jednotlivých států (i když existují i otrokářské státy). Doreen Boyd, docentka geografie na Univerzitě Nottingham, odhaduje, že známky o otrockých podmínkách asi jedné třetiny z nich jsou zjistitelné pomocí sledování z vesmíru (ať již to jsou trvalejší šrámy v krajině kolem cihelen nebo ilegálních dolů nebo obrysy přechodných táborů na zpracování ryb).

Pomohou astronauti astmatikům?

Astronaut a astmatik spolu mají společného více než jen první tři písmena. Na našem webu se snažíme čas od času věnovat vědeckému přínosu, který kosmonautika má. Jenže v mnoha případech může být složité si průběh experimentu představit a proto velmi oceňujeme videa Evropské kosmické agentury s německým astronautem Alexanderem Gerstem. Ve videích jsou rozhovory natočené ještě před startem, kdy astronaut popisuje daný experiment a obrazovou složku tvoří reálné záznamy z paluby ISS, kde Alexander daný experiment provádí. Dnes se podíváme na pokus zvaný Airway monitoring, který by mohl pomoci milionům lidí s astmatem.

Výzkum na ISS – Plodnost, DNA a choroby

Před měsícem jsme vydali krátký článek věnovaný souhrnu činností astronautů na ISS. Z reakcí jsme zjistili, že se Vám tento formát líbí a proto jsme se rozhodli zavést nepravidelný seriál Výzkum na ISS, který čas od času ukáže, čemu přesně se astronauti na největší kosmické stanici v dějinách přesně věnují. Dnes se podíváme, jak to na stanici vypadalo v pátek 20. července. Posádka na ISS v tento den rozdělila svou činnost mezi široké spektrum úkolů – od studia plodnosti, přes výzkum mikroorganismů, až po obsluhu zařízení k hledání pokročilých možností léčby například Alzheimerovy choroby nebo cukrovky.

Sentinel pomáhá i pěstitelům rýže

V souvislosti s pozorováním Země se velmi často hovoří o tom, jak jsou data z těchto družic užitečná, jak mohou najít uplatnění v mnoha oborech lidské činnosti, ale stejně si to člověk moc nedokáže představit. Ale když začnou ze světa přicházet zprávy o tom, jak tato data skutečně pomáhají, je to povedený důkaz, který ukazuje význam těchto nebeských pomocníků. Dnes se podíváme na to, jak užitečný umí být evropský program Sentinel – konkrétně Sentinel-1. A nemyslete si, že evropské družice pomáhají jen v Evropě – dnešní příběh nás zavede do Indie.

Perfektní bezoblačná Evropa z družice Sentinel 2A

Oblačnost je přirozenou součástí atmosféry, ale když chcete snímkovat Zemi z oběžné dráhy, velmi často Vám budou mraky překážet, protože zakrývají výhled na povrch. Stejný problém řeší i specialisté, kteří pracují s daty z družice Sentinel 2A. Nabízí se pochopitelně možnost, jak tento problém vyřešit – mraky se pohybují a pokaždé zakrývají jiné místo. Stačí tedy v počítači fotky stejného místa spojit a využít pouze výřezy, kde mraky nejsou. To může fungovat v malém měřítku, ale při rozměrech Evropy už musí pomoci počítače.

Praskající led pohledem evropských Ochránců

Sentinel-2 a vizualizace jeho snímkování

Evropské satelity Sentinel mají široké využití, které se velmi těsně dotýká života běžných lidí. Sentinel můžeme do češtiny přeložit jako Ochránce a právě tuhle roli satelit plní. Pro nejnovější příběh se musíme vypravit až k nejjižnějšímu kontinentu – k ledem pokryté Antarktidě. Když totiž vědci objevili velkou prasklinu v ledovém příkrovu blízko výzkumné stanice Halley VI, odborníci sáhli po datech z družic Sentinel 1 a Sentinel 2. S pomocí aktuálních a hlavně mimořádně přesných informací mohli specialisté rozhodnout o dočasném uzavření této stanice. Dnes Vás seznámíme s dalším příběhem z nepravidelného seriálu Kosmonautika pomáhá.

Budete mít brýle přesné jako čočka vědeckého přístroje pro průzkum Marsu?

Na otázku položenou v nadpisu bychom mohli celkem bez váhání odpovědět ano. Musíte mít však brýle zkontrolované metodou, o které pojednává tento článek. Mnoho z našich čtenářů jistě používá brýle, kontaktní čočky, nebo oční implantáty. Nyní se možná zpřesní jejich výroba díky výzkumu, který primárně probíhal na Mezinárodní kosmické stanici a neměl vůbec za účel vylepšovat tyto propriety pro lepší vidění. Můžeme si tak připsat další nečekané vylepšení, které nám zlepšuje život díky kosmickému výzkumu.

Kosmonautika pomáhá: Účinná hnojiva

Které jídlo udělá astronautům největší radost? Lidé jsou různí, ale nejčastěji to bývají pokrmy čerstvé – ideálně šťavnaté – jako je třeba vlastnoručně vypěstovaný salát. Nyní se na ISS dělají v tomto směru první kroky, které by mohly najít využití v příštích desetiletích, až se lidstvo vydá na delší toulky vesmírem. Experimentu VEGGIE, který umožňuje astronautům pěstovat na ISS různé plodiny pro konzumaci jsme se věnovali již před pár dny, ale nyní se k tomuto tématu vracíme znovu, jen z lehce jiného pohledu. Podíváme se totiž, jak kosmické zemědělství může pomáhat zemědělcům pozemským.

Monitoring zemětřesení z oběžné dráhy

Evropské družice Sentinel-1 a Sentinel-2 poskytují pozemním odborníkům skvělá data, kterými je možné nakrmit výkonné počítače a čekat na jejich zpracování. Výsledkem je podrobné monitorování evropských oblastí, kde se objevují zemětřesení. Satelity z programu Copernicus hledají na zemském terénu posuvy v řádu milimetrů. Používají k tomu radar – technologii, která vznikla v minulém století pro sledování letadel, která letí rychlostí několik set kilometrů za hodinu. Dnešní radary jsou mnohem pokročilejší a dokáží na vzdálenost několika set kilometrů zaznamenat i běžným okem neviditelné posuny, které se dějí rychlostí srovnatelnou s tím, jak rychle nám rostou nehty.