Štítek ‘ESA’

Kosmotýdeník 371 (21.10. – 27.10.)

Na stole se vám již jistě kouří z nedělního oběda a tak je ideální čas, aby vyšel pravidelný souhrn informací z kosmonautiky, které se udály za posledních sedm dní. Kosmotýdeník se tentokrát rozrostl o poněkud obsáhlejší téma prvních snímků, které pořídil evropský rentgenový teleskop eROSITA na ruském teleskopu Spektr-RG. Podíváme se však také na přípravu na testování záchranného systému lodi Crew Dragon, anebo na vozítko Curiosity, které na Marsu právě provádí opravdu zajímavý experiment, na který se vědecký tým těšil už od doby, co v roce 2012 vozítko na Marsu přistálo. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Automatické systémy omezující kolize družic

Tradiční smutný pohled na zaneřádění nízké oběžné dráhy zdroj:theblaze.com

Evropská kosmická agentura vydala zprávu, že začíná s přípravami inovativního systému, který by využíval procesů strojového učení, aby chránil družice před hrozbou kolize s jinými objekty – ať již pasivními družicemi nebo kosmickou tříští. Jinými slovy ESA vyvíjí systém, který zabrání kolizím, jelikož bude automaticky vyhodnocovat míru rizika srážky na oběžné dráze. Tento systém by umožnil zlepšit celý proces rozhodování, zda je úhybný manévr potřebný, či nikoliv. Systém by dokonce měl být schopen posílat konkrétní a na míru šité pokyny konkrétním družicím, kterým kolize hrozí, aby se mohly vyhnout.

Svět nad planetou (54. díl)

Mir s připojeným Atlantisem (STS-74)

V Americe bylo krátce po půlnoci 15. listopadu 1995 a Moskva se již začala pomalu probouzet, když se začalo odehrávat závěrečné dějství orbitálního baletu, během nějž se měl raketoplán Atlantis již podruhé připojit k ruské stanici Mir. Americký stroj se v tu dobu nacházel zhruba 15 km za stanicí a jeho posádka navázala spojení s palubou Miru. V půl sedmé ráno moskevského času se vzdálenost začala snižovat a současně posádka Atlantisu přemístila robotickou paži do polohy, kde nepřekážela nadcházejícímu spojení. Současně měla kamera na „lokti“ paže zprostředkovávat boční pohled na proces spojování DM a stykovacího uzlu modulu Kristall. V 8:04 se Atlantis nacházel ve vzdálenosti necelých 100 metrů přímo pod Mirem a Ken Cameron převzal řízení raketoplánu čistě do svých rukou. Oproti Hootu Gibsonovi měl Cameron poměrně mizerný výhled, protože mu v něm bránil dokovací modul. Tím pádem musel velitel STS-74 vzít zavděk pohledem na monitor, kam byl přenášen záběr z kamer umístěných jak uvnitř DM, tak na jeho povrchu a také z kamery na robotické paži. Navíc byl připraven příruční laserový dálkoměr, jehož paprsek měl být odrážen od reflektorů na Kristallu. Když oba stroje dělila vzdálenost přibližně 54 metrů, Cameron Atlantis zabrzdil a po čtvrthodině posledních prověrek obdržel od řídicího střediska definitivní bene. Bylo 9:27:34 moskevského času, když se stykovací uzel APAS na DM dotknul svého protějšku na Kristallu. Už podruhé bylo na orbitální dráze vytvořeno gigantické soulodí o hmotnosti přes 200 tun…

Dva přesuny evropských vědeckých misí

V krátkém časovém sledu se Evropské kosmické agentuře sešly přesuny dvou atraktivních vědeckých misí na kosmodromy, odkud se vydají do kosmického prostoru. Zatímco Cheops, který bude studovat již objevené exoplanety, již dorazil do jihoamerického Kourou, Solar Orbiter zatím na svůj přesun na Floridu čeká. Transport dokončené vědecké sondy z Evropy na kosmodrom je pokaždé velkou a významnou událostí. Jedná se o jednoznačný důkaz, že zevrubné zkoušky, které sonda podstoupila v uplynulých měsících neobjevily žádnou závadu. Jde o potvrzení, že všechny systémy byly správně sestaveny a v kosmickém prostoru budou fungovat tak, jak mají.

Naděje pro padáky ExoMarsu

Sekvence vystřelování padáků v rámci mise ExoMars 2020.

V uplynulém měsíci se událo hned několik pozitivních kroků, které zvyšují úroveň naděje, že evropsko-ruská mise Exomars 2020 odstartuje příští rok během letních prázdnin. Její přistání potřebuje dva padáky – každý s vlastním výtažným padáčkem – aby došlo ke zpomalení na potřebnou úroveň. K vystřelení prvního padáku dojde ve chvíli, kdy rychlost klesne z původních 21 000 km/h na 1 700 km/h. Zhruba za 20 sekund se v rychlosti 400 km/h otevře padák druhý. Kilometr nad povrchem se aktivují motory na přistávací plošině Kozáček, které se postarají o přistání. Celá fáze průchodu atmosférou zabere pouhých šest minut.

Evropský hon na temnou hmotu: Termálně-vakuové zkoušky

Evropská kosmická agentura vydala na svém webu první díl seriálu, ve kterém pokryje přípravy a zkoušky strukturálně-testovacího (STM) i letového (FM) modelu družice Euclid. Pro nás to znamená, že podobně jako v případě seriálů Z Evropy ke Slunci (Solar Orbiter) nebo Evropský vědecký JUICE budeme tyto články překládat. Náš seriál dostal jméno Evropský hon na temnou hmotu, což v kostce vystihuje zaměření projektu Euclid. Tento infračervený teleskop má startovat v roce 2022 a vědci si od něj slibují zmapování geometrie vesmíru, což pomůže k lepšímu porozumění fenoménům jako je temná energie či temná hmota, které tvoří většinu vesmíru.

Svět nad planetou (52. díl)

Emblém mise Euromir 95

Stanice Mir byla v polovině devadesátých let jedinou platformou, na níž bylo možné provádět dlouhodobé experimenty pod přímou lidskou kontrolou. Oproti americkým raketoplánům, které nabízely let maximálně zhruba dva týdny dlouhý, byl Mir ideálním prostředkem pro plnění letového plánu o délce několika měsíců či let. To bylo pochopitelně lákavé nejen pro ruské výzkumníky, ale také pro jejich kolegy z mnoha zemí světa. Proto se také na palubě Miru vystřídalo mnoho „internacionálů“. Svá želízka v ohni měla i evropská agentura ESA, která s ruskými protějšky spustila program s názvem Euromir. V polovině roku 1993 začala výcvik pro tento program čtveřice mužů: Němci Ulf Merbold a Thomas Reiter, Švéd Christer Fuglesang a Španěl Pedro Duque. Merbold byl následně vybrán pro uskutečnění prvního letu v rámci programu, přičemž jeho dublérem byl Duque. Reitera a Fuglesanga pak čekal druhý let Euromiru. Zatímco Merboldova mise Euromir 94 trvala přibližně měsíc, druhý let nazvaný Euromir 95 měl svou délkou kopírovat délku ruských expedic. Naplánována byla mise trvající zhruba 135 dní. Zprvu byl hlavním kandidátem pro let Christer Fuglesang s tím, že Thomas Reiter bude jeho dublérem. Ale 17. března 1995 generální ředitel ESA Jean-Marie Luton na tiskové konferenci oznámil, že misi Euromir 95 nakonec uskuteční Reiter. V dubnu začal ve Hvězdném městečku výcvik posádek pro nadcházející internacionální expedici…

Poprvé uskuteční EVA dvě ženy

Říjen a listopad budou na Mezinárodní kosmické stanici ve znamení těžko uvěřitelného počtu vycházek do volného prostoru – EVA. Jen na říjen je aktuálně plánováno pět EVA s tím, že možná přibude šestá – pokud vše půjde dle plánu a v listopadu se pak bude v tomto tempu pokračovat. Nás tentokrát bude zajímat čtvrtá z prvních pěti EVA. Jedná se o první vycházku, v rámci které se do volného prostoru vypraví dvě ženy. Krom této skutečnosti je však čeká velmi nabitý a zajímavý program, který má co dočinění s akumulátory stanice – což je také hlavní program všech prvních pěti vycházek. Podíváme se také na další plánované vycházky, které navážou hned v listopadu. 

Hlavní motor Ariane 6 dokončil kvalifikační zkoušky

Ariane 6

Nová evropská raketa Ariane 6 má za sebou další významný milník na cestě k prvnímu startu. Její motor Vulcain 2.1 na kapalné pohonné látky úspěšně dokončil fázi kvalifikačních testů, což znamená, že mohou začít kombinované zkoušky. Motor Vulcain 2.1 vyvine tah 135 tun, což s pomocí dvou či čtyř pomocných motorů na tuhé pohonné látky dostane raketu Ariane 6 během osmi minut od startu do výšky zhruba 200 kilometrů. Minulý týden se hodnotící proces dostal do finále fáze, která probíhala po dobu 15 měsíců. V jejím rámci se na dvou demonstračních modelech během dvou kampaní prováděly statické zážehy. Dějištěm těchto zkoušek bylo středisko německé agentury DLR v Lampoldshausenu.

Kosmotýdeník 367 (23.9. – 29.9.)

Kosmotýdeník vás již pravidelně nechá ohlédnout za uplynulým týdnem a tím, co se v něm dělo na poli kosmonautiky. Téma tohoto týdne je jasné, je to Starship, prezentace Elona Muska a vše kolem tohoto projektu. I na něj v Kosmotýdeníku dojde, ale v hlavním článku vás necháme nahlédnout do projektů, které finančně podpořila NASA a souvisí s budoucími plány na osídlení Měsíce a Marsu. Podpořené projekty jsou opravdu velmi zajímavé. Dále se podíváme na stavbu rampy pro Ariane 6 anebo na aktuální posádku ISS. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.