Štítek ‘ESA’

Testy evropského cubesatu pro internet věcí

Největší zařízení, které Evropská kosmická agentura používá k testování antén zůstává v provozu navzdory pandemii COVID-19. Nyní zde probíhají testy posledního exempláře družicové sítě, která bude sloužit takzvanému internetu věcí. „Hlavním rozdílem oproti běžným testům je, že kontakt mezi lidmi musí být minimalizován, abychom dodrželi požadavky na dodržování bezpečnostních odstupů,“ vysvětluje Eric Van Der Houwen, testovací inženýr antén a dodává: „Znamená to, že zákazníci dorazí do naší komory k instalaci jejich nanodružice a pak odejdou. Normálně zůstali na místě po celou dobu zkoušek. Po většinu času pracuji ze svého stanoviště a na dálku spolupracuji s kolegou, který se jmenuje Alfredo. Když potřebuju osobní pomoc, třeba je nutné něco zkontrolovat, nebo posunout něco těžkého, tak kolega přijde. Oba máme roušky a dodržujeme bezpečné odstupy jak to jen jde.“

Špičatá koruna jako základ mikropohonu

Dnešní článek bude o malé součástce z wolframu, která vypadá jako koruna s vysokými špičkami, která má poloviční velikost než euro-deseticent (tedy asi 1 cm). Přirovnání k evropské měně nebylo náhodné – tahle součástka je totiž součástí nejmenšího a nejpřesnějšího evropského pohonného systému. Indium FEEP Multiemitter (IFM) Nano Thruster má pomoci družicím vzdorovat odporu atmosféry, nebo slabému, ale trvalému vlivu tlaku slunečního záření. Podle potřeby může být do cubesatu či jiné malé družice umístěno odpovídající množství těchto pohonných systémů, přičemž se nabízí i možnost využít jich k přesnému manévrování jednotlivých složek družicových sítí, ale i k efektivnějšímu stahování objektů do atmosféry.

Evropa pomůže dopravit Američany na Měsíc

Jestli je něco v kosmickém výzkumu opravdu cenné, je to schopnost vzájemné spolupráce mezi státy. Jednou z ukázkových spoluprací je samozřejmě Mezinárodní kosmická stanice, ale tím to rozhodně nekončí. Další spoluprací, která bude ukázkově prospěšná pro obě strany, je evropská participace na americkém programu Artemis. Evropa dodala již jeden servisní modul pro loď Orion a druhý právě staví. Nyní byla podepsána smlouva, která tuto výrobu rozšiřuje a co víc. Třetí servisní modul pro misi Artemis III bude ten, který umožní americkým astronautům doletět k Měsíci, kde by pak v roce 2024 mělo proběhnout přistání. Evropa si tím zajistí místo pro své astronauty na dalších misích!

Potvrzeno: Artemis III bude mít ESM

Evropská kosmická agentura oznámila oficiální dohodu, že pro misi Artemis III dodá servisní modul vyrobený firmou Airbus. Dohoda se týká šesti exemplářů. 26. května 12:56

Termín startu ExoMars 2022

Michal Václavík přinesl informaci o nově stanoveném termínu startu – 21. září 2022. Přílet k Marsu by měl přijít 10. června 2023. 26. května 12:10

Kosmotýdeník 401 (18.5. – 24.5.)

Máme za sebou další týden, který byl napěchovaný událostmi v kosmonautice. Kosmotýdeník vám jako vždy poskytne přehled toho nejzajímavějšího, co se stalo během těchto sedmi uplynulých dní. Hlavním tématem však překvapivě nebude Crew Dragon chystající se na misi DM-2. Budeme se mu sice věnovat také, ale nejdříve zamíříme do Ruska a podíváme se na jednu zajímavou armádní družici, která byla vynesena raketou Sojuz 2-1b. Nevynecháme však ani další dění a nepřijdete ani o tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Ultratenká membrána pro sluneční plachetnice

Malinká plachta tvořená nejtenčím známým materiálem – jeden atom silnou vrstvou grafenu – prošla prvotními zkouškami, které mají prokázat, jestli by se tento materiál nedal využít pro stavbu slunečních plachetnic. Mezi pohonnými technologiemi představují právě sluneční plachetnice velmi atraktivní obor – mnoho lidí fascinuje možnost, že by díky nim mohly naše sondy doletět k jiným hvězdám jen za několik desítek let. Tradiční sondy nesou pohonné látky pro své motory umožňující měnit jejich dráhu. Sluneční plachetnice nepotřebuje pohonné látky – je proto mnohem lehčí a raketa ji dostane na oběžnou dráhu mnohem snáze.

Sucho v ČR očima družic

Dlouhé období sucha v České republice bývá experty někdy označováno jako nejhorší sucho za posledních 500 let. Vědci využívající data z evropských družic proto celou situaci sledují. Dnes byly představeny mapy vytvořené nizozemskou společností VanderSat, které ukazují rozsah sucha v našem státě. Mapa porovnává údaje o vlhkosti půdy v ČR mezi 10. dubnem a 10. květnem 2020 (viz náhledový obrázek článku) s průměrnými údaji ze stejného období v uplynulých šesti letech (2015 – 2020). Některé oblasti letos vykazují až třetinový rozdíl oproti průměru – nejzasaženější jsou podle těchto map místa v okolí Olomouce a Ústí nad Labem.

Cesta k rentgenovému oku

ESA představila fotografii kterou vidíte na náhledovém snímku tohoto článku. Jedná se o prototyp vytvořený na 3D tiskárně a později opracovaný. Inženýři takto hledají optimální design dílu, který se v budoucnu stane „okem“ evropského rentgenového teleskopu Athena. Projekt vedený odborníky z ESA vytvořil tuto trojrozměrnou strukturu metodou plasmové depozice kovu (plasma metal deposition). Výtrysky horkého plasmatu formují kov do roztavených kapiček, které se pak pokládají, kam je potřeba. Touto metodou bylo celkem vytvořeno šest částí a výroby se ujala rakouská společnost RHP Technology GmbH ve spolupráci s AAC Aerospace and Advanced Composites a FOTEC Forschungs- und Technologietransfer GmbH. Detailnější informace najdete v našem loňském článku, který se tomuto tématu věnoval.

Radiofrekvenční štítky pro bezpečnější setkávání

ESA pracuje na vývoji radiofrekvenčních štítků, které by měly usnadnit odstraňování kousků kosmické tříště. Jednou z největších výzev pro činnosti v těsné blízkosti je správné určení relativní vzdálenosti, rychlosti, otáčení a pozice cílového objektu. K měření těchto vlastností se dají použít senzory – třeba LIDAR (LIght Detection And Ranging), který laserovými pulsy skenuje cíl a měří čas, který světlo potřebuje k odražení od cíle a cestě zpět. Vlnová délka světla je mnohem kratší než u radiových vln, takže tento „laserový radar“ dává mnohem přesnější výsledky. Na druhou stranu má však velké nároky na množství elektrické energie, což je na oběžné dráze vzácný zdroj. Kvůli tomu ESA studuje možnosti dalších systémů, které mají usnadnit navigaci družice k cíli – jedním z nich jsou pasivní radiofrekvenční (RF) štítky.