Štítek ‘eLisa’

Květnová kosmoschůzka 2019

kosmoschůzka zdroj: nasa.gov a kosmoklub, .z.s.

Tentokrát opět tradičně poslední středu v měsíci, to jest 29.5.2019, pořádá Kosmo Klub z.s. akci s názvem Kosmoschůzka, na níž můžete shlédnout a poslechnout si obvykle dvě až tři zajímavé přednášky z kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka proběhne opět v prostorách pražského Planetária. (viz mapa níže). První část květnové Kosmoschůzky bude vyhrazena aktualitám z kosmonautiky. Ve druhé a třetí části se dotknete fyziky a astronomie. Nejprve se podíváte na to nejnovější, co se událo ve výzkumu gravitačních vln a poté vás čekají planety u červených trpaslíků. Akce začíná v 17:30.

Pohled pod kůži: LISA Pathfinder (koloidní mikrotrysky)

LISA Pathfinder

LISA Pathfinder je technologický demonstrátor pro budoucí velkou misi nazývanou eLISA (Evolved Laser Interferometr Space Antenna), která bude zkoumat gravitační vlny a její start je plánován až na první polovinu třicátých let. Tak vzdálené datum startu je odůvodněno vysokou náročností a vyspělostí konstrukce sondy. Některé technologie, které má eLISA nést na své palubě je ještě potřeba doladit a zjistit, které z možných provedení je to nejvhodnější. Jiné technologie dokonce ještě ani nebyly vyvinuty. A právě na jeden z klíčových komponentů se podíváme v dnešním Pohledu pod kůži. V tomto článku podrobně rozebereme konstrukci mikrotrysek sloužících k přesnému udržování polohy sondy LISA Pathfinder v prostoru. S hrdostí můžeme říci, že na vývoji a výrobě této vysoce vyspělé technologie mají své otisky i zlaté české ručičky.

Vstupujeme do nové éry astronomie

„Objevili jsme gravitační vlny“ – tento přelomový vzkaz včera vypustili do světa odborníci v pečlivě sledované tiskové konferenci. Gravitační vlny vzniklé slučováním dvou černých děr zaznamenala vloni v září obě zařízení LIGO – ve státě Washington a v Louisianě. Díky analýzám se podařilo dosáhnout „spolehlivosti“ 5-sigma, což je ve vědeckém světě dostatečně důvěryhodný výsledek. Zcela právem se začalo hovořit o novém věku astronomie a také o tom, že si objevitelé téměř s jistotou řekli o Nobelovu cenu. Nepřímé náznaky gravitačních vln tu sice byly už dříve, ale první přímé pozorování přišlo až nyní – shodou okolností téměř přesně sto let poté, co je Albert Einstein definoval ve své teorii relativity.

Malé novoroční zamyšlení nad malými satelity

Schema optického systému VTAS

O tom, že se ze mě během provozu kosmonautixu stal nadšenec do cubesatů, už asi naše čtenáře nemusím sáhodlouze přesvědčovat. O tom, že se jedná o zajímavý a životaschopný segment kosmonautiky, jsem snad většinu z vás přesvědčil také. V dnešním novoročně odlehčeném článku se zamyslíme nad provázaností vývoje cubesatů a jejich plnokrevných bratříčků. Dnešní článek bude zmiňovat leckteré informace, které už na kosmonautixu vyšly, ale nebudu zabíhat do podrobností, jde mi spíše o širší souvislosti ohledně technologického vývoje.

Odpoví budoucí mise na nezodpovězené otázky?

Úvodní obrázek

Výzkum blízkého i vzdáleného, viditelného i neviditelného vesmíru hrál vždy v Evropské kosmické agentuře významnou roli. Po počátečních vědeckých misích v 60., 70. a 80. letech přišla v roce 1984 ESA s prvním velkým vědeckým programem, který se díval trochu více do budoucna a počítal s velkými a významnými misemi, které by mohly významným způsobem přispět k pochopení tajemství kosmu. Tímto programem byl The Horizon 2000 plan, jehož součástí byla např. mise Cassini-Huygens. Nesmírně úspěšná mise k Saturnu, která pokračuje do dnešních dní. Počátkem nového tisíciletí přišla ESA s novým programem nazvaným Cosmic Vision 2015-2025 jehož součástí jsou Large missions. První velkou misí označovanou L1, se stala JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer), která odstartuje v roce 2022 a bude detailně zkoumat Jupiter a jeho měsíce. Letošní rok nadešel čas, abychom se ale poohlédli po dalších velkých vědeckých misích, které budou po JUICE následovat.