Archiv rubriky ‘Ostatní’

Nikdy si neberte módní radu od astronauta

Vzpomínky na výcvik

„Na Twitteru jsem zveřejnila fotku podivných částí oblečení a pobídla ke kvalifikovaným odhadům, k čemu by to asi tak mohlo být. Mnoho lidí tipovalo, že by to mohl být nějaký druh anti-G obleku podobný tomu, který nosí bojoví piloti po celém světě. A je to skutečně tak. Tedy částečně. Tento kousek se totiž používá během návratu Sojuzu do atmosféry, ale proti zvýšenému přetížení nijak nepomáhá.

Co takhle jízda v největší centrifuze na světě?

Deník astronautky Speciál

„Kabina se otáčí do startovní pozice.“ oznamuje hlas z reproduktoru pár minut potom, co byl za mnou uzavřen poklop. Pohodlně si ležím ve velkém sedadle rovnoběžně s podlahou. Přesně tak, jak budu ležet před startem na špici rakety Sojuz. Vím, že mě bedlivě pozoruje zdravotnický personál. Nejen, že mě mohou vidět na záběru z kamery, ale díky hrudnímu pásu také mohou monitorovat můj tep a dechovou frekvenci, zatímco manžeta na mé paži se bude pravidelně nafukovat, aby mi změřila krevní tlak. Další senzory mám ještě na prstu a jeden na uchu.

Co kdyby vám na autě přistál satelit?

Na Silvestra se lidé rádi baví a proto z tohoto trendu nevybočíme ani my. Přinášíme Vám veselé video z amerického pořadu, který nachytává běžné kolemjdoucí na skrytou kameru. Jak budou dotyční reagovat když se na chvilku otočí a vzápětí uvidí, že na jedno ze zaparkovaných aut dopadla družice, která nápadně připomíná legendární Sputnik 1, tedy až na výrazné logo NASA? Reakce jsou různé.

Únik čpavku na ISS

Vzpomínky na výcvik

„V současnosti máme období procvičování stavů nouze. Minulý týden to byly simulace Expedice 42 a příští týden to budou simulace pro Expedici 43. Cílem je procvičit reakce na nouzové situace v kombinaci obou kompletních posádek, tedy v šesti lidech. Kromě požáru a dekomprese je dalším scénářem, který bez pochyby vyžaduje okamžitou reakci, únik čpavku do vnitřního prostoru stanice.

Kolik stojí přistání na kometě?

Philae se úspěšně oddělil od Rosetty.

Největší událostí letošního roku byla jistě mise sondy Rosetta, která nejprve v srpnu jako první lidmi vyrobený výtvor vstoupila na oběžnou dráhu kolem jádra komety a vše korunovala v listopadu, kdy došlo k historickému přistání pouzdra Philae na povrchu jádra. Tato mimořádná událost dostala opět kosmonautiku i do masmédií, která většinou o vědě moc neinformují. V diskusích jsme se pak mohli dočíst, že lety do vesmíru jsou zbytečné a drahé. Vyvrácení prvního omylu není tak těžké, ale možná i ve svém okolí máte někoho, kdo spílá na ceny letů do vesmíru. Snad Vám při argumentování pomůže tato infografika z portálu scienceogram.com, kterou jsme přeložili do češtiny.

Jak slavit Vánoce ve vesmíru

Ani v tento den, kdy většina z Vás dokončuje poslední úklid Vašich domovů a balí poslední dárky, nezůstane náš blog bez článku. Ale protože je den, kdy máme být hlavně klidní a přemítat nad věcmi, na které běžně nemáme čas, vezmeme Vás tentokrát na malou poznávací výpravu za tím, jak slavit Vánoce ve vesmíru. Nejen posádka Mezinárodní kosmické stanice totiž tráví svátky ve vesmíru, ale v minulosti už tento nevšední zážitek mohlo prožít více astronautů. Jak tedy slavit Vánoce ve vesmíru? Čtěte dál.

Výzkum mikrovlnného záření prošel revolucí

Některé věci si člověk uvědomí až zpětně. Když žijeme současností, málokdy si uvědomíme, jak velký posun udělala věda za poslední roky. Více než dobře je to vidět na měření odchylek mikrovlnného záření kosmického pozadí. To poprvé odhalili v roce 1965 američtí vědci Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson. Tomuto zajímavému fenoménu se v budoucnu věnovalo několik vědeckých týmů a pomohly i vědecké družice, mezi kterými ční americké satelity COBE a WMAP a evropská sonda Planck. V našem dnešním článku se podíváme na to, jak neuvěřitelným zpřesněním prošlo mikrovlnné záření kosmického pozadí, o kterém jsme před pár desítkami let ani netušili, že existuje.

Mozková gymnastika

Vzpomínky na výcvik

„Dnes je to už týden, co jsem v Montrealu. Bydlím v půvabné čtvrti Plateau Mount Royal a celé dny trávím výcvikem v robotice v Kanadské kosmické agentuře. Prozatím jsem se neodvážila vydat se mimo trasu, po které dojíždím do práce, s výjimkou krátkých procházek do blízké kavárny na snídani. Můj malý každodenní rituál, který se každé ráno postupně posouval s tím, jak jsem pomalu trávila šestihodinový časový posun z Evropy. Je mi potěšením prozkoumávat malebné ulice obklopené stromy a řadovými domy, kde má každý unikátní fasádu a venkovní schodiště vedoucí do vchodu samostatného druhého patra. Ať už rovné či zatočené, jednoduché či komplikované, tato schodiště vykouzlují dynamiku, která ladí s barvitým životem sousedství.

Použití vesmírné toalety

Vzpomínky na výcvik

„Z Houstonu jsem se jen krátce zastavila na víkend doma v Evropě a už jsem zase zpátky v Hvězdném městečku. Je čas ponořit se na následující tři týdny zpátky do světa Sojuzu. Nejdříve bych vám ale chtěla povědět o poslední lekci, kterou jsem minulý týden absolvovala v Johnsově vesmírném středisku, než jsem odtamtud odjela. Jde o nepovinnou lekci, o kterou si členové posádky mohou zažádat, cítí-li potřebu znovu prozkoumat jedno z nejdůležitějších vybavení na palubě ISS, které bude pravděpodobně první věcí, kterou budu chtít použít po mém příletu. Jde o WHC (Waste and Hygiene Compartment) – mezi přáteli vesmírná toaleta.

Říční koryta na Marsu

úvodní obrázek

Úspěšný italský astronom druhé poloviny 19. století Giovanni Schiaparelli se zajímal především o detailní pozorování těles Sluneční soustavy. Při studiu Marsu si všiml podlouhlých linií na povrchu, které brázdily povrch Rudé planety v různých směrech. Domníval se, že jde o přírodní koryta vyhloubená vodou. Nazval je italským slovem canali. Nesprávnou interpretací a překladem se pak lidé domnívali, že jde o umělé kanály vytvořené tamní civilizací. Nejednalo se však o jedno ani o druhé. Tehdejší pozorovací technika neumožňovala spatřit na povrchu tak vzdáleného tělesa žádné detaily a tak Schiparelliho kanály byly způsobeny s největší pravděpodobností vadami optické soustavy jeho dalekohledu. Na to se však přišlo až o mnoho desítek let později, kdy k nejsledovanější planetě dorazili první lidmi vyrobení robotičtí průzkumníci. Ti nejenže žádné kanály ani koryta nenašli, ale nespatřili ani žádná očekávaná jezera, moře či známky života. Od té doby už ale uplynula dlouhá řada let, lidé Mars prozkoumali mnohem podrobněji a dnes můžeme s naprostou jistotou říci: říční koryta na Marsu skutečně jsou!