Archiv rubriky ‘Historie’

Svět nad planetou (2. díl)

Základní blok stanice Mir

Sovětský svaz oplýval poměrně bohatou historií provozu orbitálních stanic. Od roku 1971 se do poloviny osmdesátých let s většími či menšími úspěchy nad planetou prohánělo šest stanic Saljut a Almaz, které se podařilo zabydlet minimálně jednou posádkou. Jejich vnější podoba se v průběhu času zásadně neměnila, koncepce několika spojených válců o různém průměru zůstala stejná. Zato uvnitř se technologie od časů prvního Saljutu změnila téměř k nepoznání. Téměř neexistoval systém, jenž by nebyl během oné půldruhé dekády vylepšen, modernizován, nahrazen systémem lepším či kompaktnějším. Od systému pro zajištění životních podmínek přes solární panely a energetický systém až po orientační a pohonný systém. Klíčovým rysem stanic se stala možnost doplnit zásoby kapalin a plynů přímo na orbitální dráze. Poprvé byl tento prvek otestován na Saljutu 6 a stal se natrvalo součástí sovětského a posléze ruského kosmického know-how. Přes všechna vylepšení však byl vývoj stanic rozhodně spíše evolucí než revolucí. Zdálo by se, že stejně tomu mělo být i u základního bloku plánovaného komplexu Mir. Přesto byla některá technická řešení razantním krokem vpřed…

Evropské solární sondy

Před časem jsme uveřejnili přehled solárních misí asijských států (zejména japonských). Byly zmíněny i dvě čínské sondy a jedna indická. Tentokrát se budeme věnovat evropským solárním misím. Jsou to mise vypravené většinou ve spolupráci s americkou NASA (National Aeronautics and Space Administration). Na evropské straně byly spolupracujícími organizacemi ESRO (European Space Research Organisation) – předchůdkyně ESA (European Space Agency), ESA samotná a německá DFVLR (Deutsche Forschungs- und Versuchsanstalt für Luft- und Raumfahrt) – předchůdkyně současné DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt).

Svět nad planetou (1. díl)

Orbitální komplex Mir

Po prvních krůčcích lidí do vesmíru na začátku šedesátých let minulého století, během nichž kosmonauti a astronauti dokázali, že lidský organismus dokáže fungovat v podmínkách mikrogravitace alespoň po omezenou dobu, bylo pouze otázkou času, kdy budou na oběžnou dráhu vypuštěna zařízení, na jejichž palubách se člověk stane alespoň zčásti druhem „homo cosmicus“. Zrodily se první orbitální stanice. Z dnešní perspektivy se může zdát úsměvným nadšení nad několika týdny strávenými ve vesmíru, nicméně pro tehdejší laickou i odbornou veřejnost byla doba prvních stanic neustálým posouváním hranic při současném očekávání bariéry, skrze kterou už lidské tělo nebude schopno proniknout. Ve stejné době probíhal závod obou kosmických velmocí v několika rovinách jak v civilní, tak ve vojenské odnoži kosmonautiky. O to větší naději pak přineslo tání bariér v první polovině sedmdesátých let, jež vyvrcholilo společným letem sovětského Sojuzu a amerického Apolla. Naděje na postupné sbližování obou rivalů však vzaly záhy zasvé a brzy byly vzájemné vztahy opět na bodu mrazu. Když se v roce 1986 vydal za hranice atmosféry první modul sovětské stanice nové generace, nikdo nemohl předpokládat, že právě tento stroj bude stát na počátku nové éry budování mostů mezi východem a západem. Nikdo také nemohl tušit, že nová stanice přečká rozpad východního bloku, bude hostit stroje, na jejichž přijetí nebyla původně vůbec konstruována a na její palubě padnou rekordy, jež ani dnes, po více než třech dekádách, nikdo nepřekonal. Stanice, tedy to, co z ní zbylo, dnes odpočívá na dně Pacifiku, její jméno je však navždy zapsáno zlatým písmem ve vrcholných kapitolách dějin kosmonautiky…

České dotyky vesmíru – Frank Malina

Česká republika nemá svou vlastní kosmickou agenturu, své vlastní nosiče a (až na čestné výjimky) ani své satelity. V době RVHP jsme měli svého kosmonauta a máme krajanskou vesmírnou komunitu – někteří američtí astronauté měli české předky (nebo manželku Indíru). Již 10 let jsme členy ESA a malým dílem se podílíme na její činnosti. Některá naše pracoviště dodávají komponenty pro přípravu řady sond. V tomto článku se zmíním o jednom krajanovi, o kterém toho v obecném povědomí moc nevíme, a který se ve své době podstatným způsobem vesmíru dotkl.

Uplynulo 90 let od prvního letu raketového letadla

Téměř vše v historii lidstva začíná postupným vývojem, a proto někdy bývá velmi těžké označit či určit jednoznačný počátek. Podobné je to i s kosmonautikou a raketovou technikou. Když však nahlédneme do historie a budeme pečlivě hledat nějaký skutečný moment prvního praktického využití raket v letectví, tak to bude zřejmě legendární let raketové „kachny“. Letos od tohoto památného dne uplynulo již 90. let a my si nejen tuto událost v následujících řádcích připomeneme.

Evoluce systému Big Falcon Rocket (4)

Náš seriál mapující vývoj nové supertěžké rakety od SpaceX se pomalu chýlí ke konci. Dnes vychází jeho předposlední díl, ve kterém navážeme na situaci, ve které jsme skončili minule. V roce 2016 už i veřejnost věděla, že SpaceX připravuje nějakou raketu tohoto jména, ale detaily stále chyběly. Blížilo se však Muskovo prohlášení, ve kterém představil dosavadní výsledky. I dnes budeme pokračovat v překladu rozsáhlého článku, který několik měsíců tvořili experti soustředění kolem portálu nasaspaceflight.com.

Evoluce systému Big Falcon Rocket (3)

Oddělení lodi BFR od nosiče BFS.

Náš pětidílný seriál mapující vývoj připravované rakety BFR od společnosti SpaceX se dnešním vydáním přehoupne do své druhé poloviny. I dnes se podíváme na přeloženou část obřího článku, který vyšel před několika týdny na webu nasaspaceflight a který má dohromady kolem deseti tisíc slov. Na přípravě tohoto anglicky psaného originálu pracovalo několik měsíců několik specialistů z tamního fóra a právě díky tomu se podařilo do článku dostat ověřené a v mnoha případech i doposud nezveřejněné informace. Minulý díl končil v roce 2014, kdy se experti z webu NSF pustili do simulací a předpokladů podoby rakety BFR, o které byly k dispozici jen hrubé náznaky.

Evoluce systému Big Falcon Rocket (2)

V prvním vydání našeho pětidílného seriálu o vývoji systému BFR, jsme se věnovali základnímu popisu celé architektury a kromě toho jsme začali rozplétat historii tohoto projektu. První díl končil v době, kdy se Elon Musk se svými kolegy nedokázal dohodnout s ruskou stranou na zakoupení rakety Dněpr, která měla vynést na Mars robotický skleník. V dnešním díle se podíváme na pokračování celého příběhu – opět půjde o překlad části masivního článku s délkou deset tisíc slov, který vyšel na webu nasaspaceflight a který několik měsíců tvořili specialisté z tamní uzavřené sekce L2.

Solární mise asijských států

asahi-hino-de

Současný zvýšený zájem o výzkum Slunce podnícený nedávným startem sondy Parker Solar Probe, která se stane lidským výtvorem, který se přiblíží ke Slunci na bezkonkurenčně nejbližší vzdálenost (v přísluní jen 6,2 mil. km), je dobrou příležitostí k rekapitulaci i jiných – předešlých, současných i budoucích – solárních misí. Tentokráte necháme stranou solární mise vypravené samostatně (i společně) americkou NASA a evropskou ESA a zaměříme se na solární mise tří asijských států: Japonska, Číny a Indie (vč. případných spoluprací s agenturami jiných států). Nejvíce aktivní v oblasti výzkumu fyziky Slunce zatím bylo Japonsko, které vypustilo tři sondy (Hinotori, Jókó a Hinode) a start čtvrté (zatím označené kódově jako Solar-C) má přichystaný předběžně na únor roku 2019. U Národního vesmírného vědeckého centra Čínské akademie věd (CAS – NSSC) a Indické vesmírné výzkumné organizace (ISRO) se jedná o mise připravované do blízké budoucnosti.

Rakesh Sharma, jediný občan Indie v kosmu

Digitální časopis ThePrint uveřejnil interview s prvním indickým mužem v kosmu, podplukovníkem Rakeshem Sharmou, který letěl v roce 1984 jako 125. člověk v kosmu. 69 letý Sharma prohlásil, že je nadšen oznámením o indické pilotované misi tříčlenné posádky v roce 2022, a že se 34 let po svém letu cítí trochu osamocený jako jediný kosmonaut (vyomanaut – vyom = vesmír v sanskrtu) v Indii. Pilotovaná mise ISRO, kterou provede vlastními silami, vyžaduje finance, mozky a odhodlání. ISRO podle Sharmy dosáhla bodu, kdy je technologicky schopná tuto misi uskutečnit již dnes. Vláda nyní ISRO poskytla podporu a finance, které ji umožní postoupit v uskutečnění tohoto cíle o krok dále, dodal. Ocenil také, že Modi (indický předseda vlády) nechce let uskutečnit pomocí cizí technologie a z cizího území.