Archiv rubriky ‘Historie’

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (19.díl)

V minulém díle jsme ukončili společnou cestu s USAF a jejich programem vztlakových těles. Závěrečným letem X-24B, pilotovaným Billem Danou, došlo zároveň k završení třiceti let testování nejrůznějších raketově poháněných experimentálních strojů. My se pro změnu vracíme zpět v čase. Tentokrát se budeme zabývat stejný typem programu, ale z dílny agentury NASA. Stejně jako letectvo tak i NASA projevovala zájem o tuto kategorii strojů a vedla svůj vlastní vývoj. Cesty obou programů, NASA i USAF, se postupem času úspěšně protnuly a pokračovaly v X-24B. Bylo to zcela logické a během běhu každého programu se střídali v letovém programu i piloti obou stran. Samotný program vyprodukoval i několik astronautů, kteří v budoucnu navštívili vesmír a zapsali se do dějin lidstva. Obecně se dá říct, že tato doba byla velmi zajímavá a plná zajímavých programů bez omezení, s jedním velkým cílem, a tím byl vesmír. Než se však můžeme pustit do prvního stroje z dílny NASA, musíme se také seznámit s prostředím agentury,respektive FRC.

Deep Space Network pod lupou

Pro velký ohlas k článku pojednávajícím o přetížení Deep Space Network jsem se rozhodl, že by bylo dobré se více podívat na historii tohoto systému, který je nesmírně důležitý pro podporu pilotovaných i nepilotovaných misí v rámci výzkumu vesmíru. Dále bychom se zaměřili i na budoucnost provozu DSN. V předešlém článku jsme se věnovali problémům, kterým nyní celá síť čelí. Tyto problémy způsobuje především narůstající počet vesmírných misí v kombinaci se zpožděním modernizace sítě a zmenšujícím se rozpočtem. Tato kombinace tlačí vedení DSN do situace, kdy bude muset striktně odmítat pokusy o spojení s družicemi, které se odmlčí. Sama ředitelka DSN, Suzanne Dodd, uvedla k celé situaci: „Pokud neuslyšíme váš signál, vaše mise je u konce“. Problémy hrozící síti byly známy již delší dobu, ale mise Artemis I ukázala, že se nejedná o malý problém.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (18.díl)

Za pouhých deset měsíců od rozhodnutí došlo k přestavbě kluzáku X-24A na další vývojovou etapu X-24B. Systémově se oba stroje od sebe moc nelišily, ale vnějším tvarem se jednalo o diametrálně jiné stroje. X-24B byl další vývojový stupeň, který měl ukázat možnosti větších doletů a zvýšení poměru vztlak/odpor. Všechny poznatky získané v rámci celého programu PILOT (Piloted Lowspeed Tests) budou nakonec zúročeny v budoucí legendě pilotované kosmonautiky. V minulém díle jsme se věnovali především konstrukční části X-24B a nyní se podíváme na letovou část projektu a jeho přínos. Tímto dílem dovršíme období strávené s projekty USAF a otočíme se k agentuře NASA, která se také zabývala oblastí vztlakových těles schopných provozu na orbitě. Snahy NASA i USAF se postupem času spojily, a to právě v projektu X-24B, který je společně s dalšími stroji tak trochu v pozadí historie o raketoplánu.

Oldřich Pelčák (1943-2023)

Oldřich Pelčák

Asi málokdo si dokáže představit, čím prochází člověk, jenž došel až těsně pod vrchol možného, aby byl vzápětí otočen a zdálky musel sledovat, jak na onen vrchol vystupuje někdo jiný. Nemluvě o tom, že kdykoli se o něm posléze hovoří, vždy je zmiňováno ono slovo, které dopadá jako kladivo – „náhradník“. Přesto lze i po takovémto zážitku žít nikoli s kypící hořkostí v mysli, nýbrž s nadhledem a pokorou k realitě. A prožít život tak, aby se za ním bylo možné ohlédnout a říci si, že byl dobrý a plodný. Vyžaduje to však sílu charakteru a moudrost. Ne každý by se s takovýmto osudem vyrovnával s grácií, přesto takoví lidé existují. Jeden z nich odešel minulý týden a kosmonautická komunita tak přišla o svéráznou postavu, která nebrala sebe ani ostatní zbytečně vážně a nikdy neměla daleko k úsměvu a žertu. 7. října 2023 se vydal na poslední let Oldřich Pelčák, člověk, v jehož biografii figuruje ono slovo „náhradník“, přesto by bylo velkou chybou a křivdou na jeho život nazírat jen s touto nálepkou…

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (17.díl)

V předchozím díle jsme probírali vztlakový letoun X-24A. Šlo vlastně o následníka úspěšného SV-5 vyvinutého v dílnách společnosti Martin Marietta. SV-5 byla velmi úspěšná aerodynamická konfigurace, která byla původně použita už v programu X-23 PRIME. Dále pak pokračovalo využití v programu X-24A, který měl za úkol ověřit možnosti pilotovaného letu s přistáním. Vztlakové těleso X-23 ověřilo návrat do atmosféry v rychlostním rozmezí Mach=24 až Mach=2, na které pak navázal kluzák X-24A, který létal do rychlosti M=2. Další otázka, která se začala okolo programu objevovat, byla o použití stroje s takovými parametry. Přece jen parametry a konfigurace dosahované X-24A v kombinaci s X-23 se nejlépe hodily k plnění úkolů, jako vynášení nákladů, lidí a družic na oběžnou dráhu Země. Podobně jako později s raketoplánem. Ale projekt X-24 spadal stále pod program START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests) a to znamenalo, že hlavní směr udávalo letectvo. USAF mělo zájem, aby se dokázala zvýšit flexibilita a praktický dolet vztlakového tělesa. Proto se začal rozvíjet další pokračovatel X-24A.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (16.díl)

Dne 17. dubna 1969 se odpoutává od nosného letounu NB-52 netradiční kluzák. Na jeho palubě se nachází pilot Jerauld R. Gentry, který povede svůj stroj k přistání na dně vyschlého jezera u Edwardsovy letecké základny. Na jiných základnách by kluzák X-24A mohl působit jako z říše sci-fi, ale na Edwardsově základně už byli zvyklí na ledacos. Přece jen to byl domov i Test Pilot School pod velením slavného Chucka Yeagera a na základně se stále zkoušely nové stroje. Své letové zkoušky si zde odlétaly i letouny z kategorie vztlakových těles, ať už z dílny NASA nebo USAF. NASA i USAF navíc uzavřely společné memorandum o spolupráci v této oblasti a jejich vývojové snahy se postupně propojovaly. Prostřednictvím projektu X-24 nám také vrcholil celý program START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests), se kterým zde trávíme již nějaký čas.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (15.díl)

Program amerického letectva START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests) byl určen k výzkumu vztlakových těles, která budou schopná řízeného návratu z vesmíru. Za tímto účelem byly spuštěny programy ASSET a PRIME. V minulých dílech jsme se postupně věnovali každému z těchto strojů. Nyní se budeme věnovat dalšímu z pokračovatelů těchto projektů, a to projektu PILOT (Piloted Lowspeed Tests). Předchozí projekty se věnovaly hlavně proveditelnosti takového letu, tzn. volbě odolného materiálu pro tepelné namáhání, aerodynamice a aeroelasticitě během letu, přístrojovému vybavení a jeho precizní funkci a v neposlední řadě i řiditelnosti takového kluzáku. Už během vzniku projektu X-23 došlo k rozjezdu projektu PILOT. Nyní nastal čas na další úkol, kterým byl pilotovaný let takového stroje. Logickou otázkou totiž nyní bylo, jak dokáže člověk pilotovat takovýto stroj ve vysoké rychlosti.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (14.díl)

Píše se 21. prosince roku 1966 a ze startovní rampy SLC-3 Vandenbergovy základny se zvedá raketa SLV-3 Atlas. Pod aerodynamickým krytem na svém vrcholu skrývá dva metry dlouhý kluzák, o kterém by asi málokdo řekl, že letí za hranici naší atmosféry. Jeho úkolem je po oddělení pokračovat v suborbitálním letu a provést návrat do naší atmosféry. Hlavním úkolem je přežít průchod do atmosféry s použitím ablativního tepelného štítu a pokračovat v hypersonickém letu. Právě během letu hypersonickou rychlostí má kluzák prověřit možnosti řízení a manévrovatelnosti. Údaje jsou důležité, protože poskytnou další část dat použitelných ve vývoji okřídlených vesmírných těles. První množství dat přinesl předchůdce projektu X-23, ASSET. X-23 ale není zdaleka konečnou cestou v průzkumu návratu a už se na obzoru rýsuje další pokračovatel v rámci programu START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests).

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (13.díl)

V červnu 1965 byl uzavřen kontrakt mezi USAF a společností Martin Marietta, která měla postavit vztlakové těleso schopné suborbitálního letu. Jednalo se vlastně o následníka úspěšného programu ASSET, který měl rozšířit znalosti v oblasti hypersonického návratu do atmosféry. ASSET se věnoval především materiálové části a aeroelasticitě. Nový program se ale měl věnovat řízenému návratu a manévrovatelnosti. Původně byl stroj ve studiích označen jako SV-5 a později přeznačen na X-23 v rámci projektu PRIME (Precision Recovery Including Maneuvering Entry). Společně s projektem ASSET a PILOT patřily tyto projekty do programu letectva označeném jako START. Projekt PRIME prošel během studií mnoha měřeními v aerodynamických tunelech, aby bylo možné stanovit nejvhodnější tvar pro návrat. Právě duchovním otcem podoby SV-5 byl německý inženýr Hans Multhopp, který pracoval u společnosti Martin Marietta. Z dostupných materiálů lze říct, že Multhopp patřil k velmi respektovaným inženýrům v rámci společnosti.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (12.díl)

Program ASSET splnil úspěšně svůj letový plán a poskytl inženýrům neocenitelná data pro další vývoj návratových těles. Konstrukce tohoto stroje umožnila i ověření různých materiálů najednou. Po ukončení ASSETu bylo logickým pokračováním výzkum letových vlastností okřídlených těles, která projdou bez úhony atmosférou. Na tento úkol navazoval projekt X-23 PRIME (Precision Recovery Including Maneuvering Entry). Tento projekt spadal společně s ASSET a X-24 do programu START (Spacecraft Technology and Advanced Re-entry Tests), který USAF započal po zrušení X-20 Dyna Soar v rámci dalšího vývoje návratových těles, tzv. lifting bodies. Oficiálně byl tento program označen, jako Air Force Program 680A. Tyto snahy dále dokazují, že USAF se nehodlalo vzdát své myšlenky o vztlakovém tělese operujícím na oběžné dráze, které se po splnění své mise bez problémů vrátí zpět na domovskou základnu. Dalším důvodem podpory této technologie nebyla jen přítomnost příslušníků letectva na oběžné dráze Země, ale i možnost dopravy výzvědného materiálu zpět na Zem.