V naší minisérii věnované raketám Antares jsme se dostali až do současnosti. A ta se nese ve stejném duchu změn a překvapení jako předešlé roky této rakety. Nosiče Antares totiž budou znovu měnit raketové motory na svém prvním stupni. A tentokrát půjde opravdu o výraznou změnu, neboť se přestanou používat ruské raketové motory. Nahradit je mají výtvory americké společnosti Firefly Aerospace.
Rubrika Foto a video, Technologie 
Štítky: Antares 230, Antares 330, Cygnus, Firefly Aerospace, Vesmírná technika 
Raketa Antares prošla v uplynulých letech celou řadou modernizací. Ty se nejprve týkaly druhého stupně na tuhé pohonné látky. Verze 120 se stupněm Castor 30B letěla pouze dvakrát a verze 130 vybavená stupněm Castor 30XL vzlétla dokonce pouze jedinkrát – stopku této verzi vystavila havárie prvního stupně pouhých 15 sekund po premiérovém startu. Obě varianty (120 a 130) měly možnost létat i v třístupňové konfiguraci, ovšem na to nikdy nedošlo.
Rubrika Foto a video, Technologie Štítky: Antares, Antares 120, Antares 130, Castor 30B, castor 30XL, Vesmírná technika 
V minulém díle našeho pořadu jsme si popsali první verzi prvního stupně rakety Antares na kapalné pohonné látky. K dosažení oběžné dráhy je však nezbytné použít i druhý stupeň, který je však již na tuhé pohonné látky. Kromě toho se však u raket Antares počítalo s možností přidání dodatečného třetího stupně, který by také spaloval tuhé pohonné látky. Na jeho použití však nikdy nedošlo, protože všechny rakety Antares vynášely pouze lodě Cygnus na Mezinárodní kosmickou stanici ISS.
Historie rakety Antares je hodně spletitá. Ještě v době, kdy se jmenovala Taurus II pro její první stupeň firma Orbital Sciences Corporation vybrala raketové motory AJ-26 od firmy Aerojet. Zajímavé bylo, že šlo o téměř tři desítky let staré motory NK-33 postavené ještě v Sovětském svazu. Jejich parametry vak byly velmi dobré a proto se měly po drobných úpravách používat na raketách, které dnes známe jako Antares.
Rubrika Foto a video, Technologie Štítky: Aerojet, AJ-26, Antares, NK-33, taurus II, Vesmírná technika 
I říjen byl bohatý na starty raket. K čínské kosmické stanici se vydal laboratorní modul Mengtian. Na ISS se vystřídaly posádky. Na stanici dorazili astronauti z mise Crew-5 a na Zemi se vrátila posádka Crew-4. I OneWeb se dočkal startu, tentokrát na raketě LVM-3. Do kosmu se podívala raketa Alpha. Zásoby na ISS dovezl Progress MS-21. Na závěr několik komerčních aktivit. Na svou misi se vydaly Intelsat Galaxy 33 a 34, Eutelsat Hotbird 13F a tři várky konstelace Starlink. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
Rubrika Aktuální dění, Foto a video Štítky: Alpha (raketa), Crew-4, Crew-5, Eutelsat Hotbird 13F, Intelsat Galaxy 33, Intelsat Galaxy 34, LVM-3, Mengtian, OneWeb, Progress MS-21, Starlink, Vesmírné výzvy 
Podnět k vzniku rakety, kterou dnes známe pod jménem Antares, dala NASA, když potřebovala zajistit zásobování Mezinárodní kosmické stanice ISS po vyřazení raketoplánů z aktivní služby. Tato raketa nebyla vybrána napoprvé, ale uspěla až ve druhém kole. To jako kdyby předznamenalo její další nelehký osud. V její historii najdeme například změny názvu nosiče i jeho provozovatelů, ale i změny konstrukce.
Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.
Americko-evropsko-kanadská kosmická observatoř, Webbův teleskop (JWST) pořídila snímky bujné a detaily oplývající oblasti – ikonických Sloupů stvoření, kde v hustých pracho-plynných mracích vznikají nové hvězdy. Tyto trojrozměrné pilíře připomínají kamenné formace, ale navzdory tomu jsou tvořeny mnohem jemnějším a lépe průchodným médiem. Tyto sloupy tvoří chladný mezihvězdný prach a plyn, které se v infračerveném záření jeví poloprůhledné. Nově vznikající protohvězdy dominují snímku z kamery NIRCam. Vidíme je jako jasně červené kuličky, které zdobí typické difrakční hroty. Tyto hvězdy se nachází mimo prašné Sloupy. Když se v pilířích plynu a prachu vytvoří oblasti s dostatečnou hmotností, začnou se pod vlastní gravitací hroutit, pomalu se zahřívají a nakonec vytvoří nové hvězdy.
Na evropském kosmodromu CSG u města Kourou ve Francouzské Guyaně došlo k prvnímu sestavení testovacího modelu centrálního těla nové rakety Ariane 6. Tělo tohoto nového nosiče se stane prvním zástupcem rodiny Ariane, který bude sestavován horizontálně, což je jednodušší a také cenově výhodnější než tradiční vertikální sestavování. Na přiloženém videu se díváme na instalaci jednoho ze čtyř pomocných urychlovacích stupňů P120C na tuhé pohonné látky. Poté vidíme převoz centrálního těla (centrální a horní stupeň) v horizontální poloze z montážní haly na rampu. V obslužné věži je poté toto tělo překlopeno do vertikální pozice a usazeno mezi pomocné urychlovací stupně. Po usazení na správné místo mohly začít kombinované zkoušky ověřující kompatibilitu mezi jednotlivými komponenty kompletního systému rakety.
Jelikož při prvních misích Apollo nikdo netušil, zda s sebou astronauti z Měsíce nevědomky nepřivezli nějakou skrytou hrozbu, musela být velká pozornost věnována způsobu, jak zacházet s astronauty po návratu z Měsíce. Výsledkem byl proces, který měl co nejvíce omezit kontakt nechráněné posádky a přivezeného nákladu s pozemským prostředím. Součástí prvních misí proto byla i karanténa, ve které posádky strávily několik dní. I tady ale platilo, že čím více jsme se o Měsíci v průběhu jednotlivých misí dozvídali, tím více se zprvu striktní pravidla uvolňovala.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
27. listopadu 2022 
