Archiv rubriky ‘Budoucnost’

Známe externí náklady jedenácti dalších Dragonů

Firma SpaceX pomalu dokončuje vyšetřovací proces havárie rakety Falcon 9 s družicí Amos 6 a chystá se na návrat do služby. Je proto čas přemýšlet o plánech na další měsíce a roky. To se týká i vztahů vůči NASA, pro kterou SpaceX zajišťuje zásobování ISS pomocí lodí Dragon. Nejbližší zásobovací let nás čeká v lednu, ale tím to ani zdaleka neskončí. Ve spolupráci se zástupci týmů zodpovídajících za provoz stanice byl nyní představen plán zásobování na příštích jedenáct letů, které proběhnou v následujících třech letech.

Už i NASA důvěřuje drobečkům

Můžeme to brát jako barometr, který ukazuje nálady změny v chápání kosmonautiky a v jejím technickém využívání. až doposud byly cubesaty a další malé satelity využívány jako technologické demonstrátory, na kterých se testují nové systém, které se mohou uplatnit na větších družicích. Nyní se ale karta začíná pomalu otáčet. Malé družice totiž pomalu začínají pronikat do oblasti vědy. Nečeká se od nich, že nahradí mnohatunové satelity, které fungují několik let, ale tihle drobečkové je mohou velmi slušně doplňovat. Asi nejlépe je vzestup významu malých družic vidět na přístupu NASA, která na další měsíce chystá hned několik velmi zajímavých vědeckých satelitů, které bychom mohli zařadit mezi cubesaty a malé družice obecně.

Ariane 6 bude skutečně mezinárodní produkt

Ariane 6

Poprvé má letět v roce 2020 a měla by vystřídat aktuálně využívanou Ariane 5, která je pro většinu zákazníků až moc silná a bohužel i drahá. Ariane 6 by měla nabídnout sice slabší nosnost, ale oproti „pětce“ bude její cena sotva poloviční. Podle společnosti Arianespace by mohly výrobní linky každý rok vytvořit 11 až 12 kusů tohoto nového nosiče. Tato raketa má mít na prvním stupni motor Vulcain na kapalný kyslík a vodík, který pohání současné Ariane 5. Na horním stupni pak bude pracovat vylepšený motor Vinci, jehož předchůdce byl plánován pro vylepšenou verzi Ariane 5. O pomoc při startu se postarají dva nebo čtyři urychlovací bloky na tuhá paliva. Kdo ale bude vyrábět jednotlivé komponenty tohoto nosiče? Půjde o vskutku mezinárodní projekt, což dokládá infografika, kterou na naše fórum umístil uživatel s nickem Pospíšil a kterou Vám nyní s českým překladem rádi předáváme dál.

Atlas ještě jednou pomůže lodi Cygnus

Když se firma Orbital ATK rozhodla dát sbohem motorům AJ-26 (předělané staré motory NK-33 ještě ze Sovětského svazu) a předělat svou raketu Antares na nové motory RD-181, věděla, že to nebude rychlý proces. Aby splnila své závazky vůči NASA, objednala si od firmy United Launch Alliance dvě rakety Atlas V, které vloni v prosinci a letos v březnu. Atlasy úspěšně dopravily obě lodě Cygnus na dráhu vstříc ISS a když se v říjnu do služby vrátila raketa Antares vybavená novými motory, zdálo se, že už se vše vrátí do starých kolejí a lodě Cygnus budou létat jen na raketách Antares. Ale chyba lávky!

Co chystá NASA na další roky?

Webové stránky americké kosmické agentury NASA asi není potřeba detailněji představovat, protože je asi všichni čtenáři našeho portálu znají. Méně se už ale ví o ohromném množství subdomén, které se na web nasa.gov navěšují a to samé platí i o nejrůznější zákoutí tohoto značně rozvětveného webu. Před pár dny se objevila nová sekce, která mne svým zaměřením opravdu velmi zaujala a rád bych se o ni podělil i s Vámi. Na jednom místě totiž najdete nejzajímavější momenty, které americká státní agentura chystá mezi roky 2016 až 2021.

Známe posádky „redukovaných“ Sojuzů

O tom, že Rusové sníží počet svých kosmonautů ze současných tří na dva se spekulovalo už dříve, ale minulý týden to bylo přímo potvrzeno ruskou kosmickou agenturou Roskosmos. Důvody jsou dva – jednak snaha o úspory a hlavně tři Rusové momentálně nemají na ISS dostatek práce. To by se mělo změnit po připojení stále odkládaného laboratorního modulu Nauka. Proto je snížení počtu kosmonautů jen dočasné a po vypuštění Nauky se má vše vrátit do starých kolejí. Kosmická agentura nyní vydala i seznam posádek příštích lodí Sojuz. Pojďme se tedy podívat, jak to bude v dalších měsících vypadat.

Vesmírná architektura (3. díl)

Mars habitat

Pro naše předky byl kvalitní domov otázkou přežití. Podobné nároky máme však i dnes. Pocit bezpečí je pro nás stejně důležitý jako kdysi. Umění stavět v sobě ukrývá odvěkou touhu člověka po hledání dokonalosti, krásy, identity a kultury. Jak s tím však souvisí vesmírná architektura? Zejména tím, že se snaží tyto hodnoty nově uplatnit také ve vesmíru. Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu, ve kterém jste již měli možnost seznámit se s historií vesmírné architektury. A myslím, že právě teď je ta vhodná chvíle podívat se také na to, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá. Tento obor byl totiž překvapivě definován až v 21. století a to i přesto, že je reálně využíván téměř od počátku pilotovaných letů do vesmíru. Tehdy však nebyl ještě pojmenován. Zatímco architektura na Zemi potřebuje nosné a opěrné body a to zejména vertikály, jako jsou sloupy, klenby, tunely nebo stěny, zkrátka vše, co je nezbytné, aby konstrukce byla schopna unést vlastní tíhu, v prostředí s jinou gravitací se mění pravidla a architekturu zde je třeba chápat zcela jinak.

První prodlužovač života družic

Společnost Orbital ATK zažívá v těchto dnech úspěšné období. Ještě předtím, než se jejich raketa Antares vrátila do služby se jim podařilo uzavřít důležitý kontakt. Ten se týká prvního exempláře zařízení, které zatím nemá v historii kosmonautiky obdoby. Jde o robotický servisní tahač, který by měl pomáhat především družicím na geostacionární dráze. Aktuální kontrakt byl uzavřen se společností International Launch Services, která zajišťuje zakázky zahraničních partnerů pro ruské nosiče. Premiérový zástupce nové technologie bude v roce 2018 sdílet místo na raketě Proton s komunikační družicí Eutelsat.

Lepší radioizotopové zdroje se skutterudity

Základním druhem pohonu výprav po Sluneční soustavě je solární energie. Jak jsme se nedávno přesvědčili díky misi Rosetta a Juno, solárními panely již dokážeme pohánět mise až po dráhu Jupiteru a s dalším vývojem bychom se možná dostali až k Saturnu. Nejvzdálenější mise a sondy letící za dráhu Neptunu, stejně jako speciální mise na povrchu Marsu je ale výhodnější osadit radioizotopovým termoelektrickým generátorem (RTG). Jedny z posledních kilogramů plutonia využije marsovské vozítko chystané pro rok 2020. V současné době víme, že NASA již obnovila produkci plutonia, které je pro RTG potřeba a tak nehrozí, že by další mise, například k Uranu, neměly případně dost paliva. Vývoj se však nezastavil a tak to vypadá, že s využitím nových materiálů se podaří zvýšit výkon nové generace RTG zdrojů.

Obama: Na Marsu budeme ve třicátých letech

Dosluhující americký prezident Barack Obama svým vystoupením v televizi CNN podpořil myšlenku letů lidské posádky na Mars. Podle prezidentových slov by se měli Američané i díky zapojení soukromého sektoru dostat na povrch Marsu za méně než 15 let. „Pro další kapitolu amerického příběhu ve vesmíru jsme si stanovili jasný cíl: Poslat před začátkem třicátých let lidskou posádku na Mars a vrátit je bezpečně na Zemi. Finální ambicí je, zůstat tam jednou na delší dobu.“ Můžeme jen spekulovat, zda jde jen prohlášení ve stylu „slibem nezarmoutíš“, nebo zda tu máme novodobou obdobu legendárního Kennedyho projevu „We choose to go to the Moon“.