Archiv rubriky ‘Budoucnost’

Dream Chaser v nákladní verzi

Když byl před několika měsíci miniraketoplán Dream Chaser vyřazen z finálového výběru nových soukromých lodí, které budou vozit astronauty na ISS, bylo jasné, že se firma SNC, která za ním stojí, bude snažit hledat nová odbytiště. Nyní se zdá, že by se lehce upravený miniraketoplán mohl ucházet o druhé kolo dopravy nákladů na ISS, které má odstartovat v roce 2018. Stroj má disponovat sklopnými křídly, takže by se při startu vešel po běžný pětimetrový aerodynamický kryt. miniraketoplán má být znovupoužitelný, nebude používat toxická paliva a po přistání na ranveji letiště bude možný okamžitý přístup k nákladu.

Druhé kolo dopravy nákladů na ISS

V roce 2008 NASA uzavřela smlouvy se dvěma soukromými firmami na dopravu nákladu na ISS. SpaceX měla za 1,6 miliardy dolarů dopravit na stanici 12 lodí a OSC za 1,9 miliardy 8 lodí Cygnus. Program CRS (Commercial Resupply Services) momentálně probíhá a NASA oběma společnostem přidala pár misí – od SpaceX nakonec poletí tři Dragony a od OSC jeden Cygnus navíc. Jenže ISS bude fungovat minimálně do roku 2020, možná až 2024. Současný program CRS ale skončí v roce 2017. NASA proto připravuje jeho nástupce – CRS-2.

Jupiter u ISS? Za pár let možná ano

Najděte si nějaký hodně velký mixér a vložte do něj čtyři základní ingredience – sondu MAVEN, která momentálně krouží kolem Marsu a studuje jeho atmosféru, přidejte k ní evropskou zásobovací loď ATV, která před pár týdny dokončila svou poslední misi, přidejte i horní stupeň Centaur a nezapomeňte na robotickou paži, kterou znáte třeba z raketoplánů nebo ISS. Nechte mixér dělat svou práci a až jej vypnete, možná v něm nenajdete jen rozemletou směs drátů, kovu a tištěných spojů. Možná se budete dívat na základ nové kosmické lodi, která bude létat k ISS.

Kosmotýdeník 129. díl (2.3. – 8.3.2015)

Ceres

Tento týden se nesmazatelně zapsal do historie výzkumu vesmíru hlavně díky sondě Dawn, které se jako první podařilo usadit na orbitě trpasličí planety Ceres. My se však v kosmotýdeníku budeme věnovat i dalším zajímavým událostem. Podíváme se například na čtyři nové lety k ISS, které si NASA objednala na rok 2017, nebo se zaměříme na explozi meteorologické družice DMSP-F13. Ve zkratce se porozhlédneme i po dalších událostech uplynulého týdne, které ovlivnily svět kosmonautiky. Přeji hezkou neděli a příjemné čtení.

Kam dosedne InSight

Příštím americkým průzkumníkem Rudé planety se má stát americká sonda InSight, která se na svou cestu vydá už příští rok. Pokdud půjde všechno podle plánu, měla by v září 2016 dosednout do oblasti Elysium Planitia. Tady bude po dobu minimálně jednoho roku provádět měření zaměřená na studium vnitřní struktury planety – ve výbavě bude i seismometr. Vědci nyní představili primární přistávací lokalitu, na kterou by se v dalších týdnech měla zaměřit sonda MRO, která pořídí detailní fotky.

Zavře se nad Deltou voda?

Raketové nosiče označované jménem Delta fungují spolehlivě již od šedesátých let minulého století a za tu dobu posloužily mnoha desítkám úkolů. Jejich služeb využívala americká armáda, NASA i zahraniční klienti. Na dalších pět let je nasmlouváno 15 startů, přesto se zdá, že by se v dalších letech mohl provoz raket Delta utlumovat. Důvodů je víc, ale tím největším je velká finanční náročnost těchto raket, což opatrně připouští i sám provozovatel. Aktuální vývoj v celém oboru přitom směřuje spíše k levnějším, ale přitom spolehlivým nosičům.

Dočká se Mars telekomunikační družice?

Laserová komunikace mezi Marsem a Zemí - zatím jen jako umělecká představa

Průzkum Marsu udělal v posledních letech velký pokrok dopředu. V začátcích byli lidé rádi, když kolem planety jejich sonda jen prolétla, následovalo usazení na oběžné dráze, měkké přistání, vozítka a tak dále, takže dnes je Mars nejzkoumanější planetou z hlediska počtu robotických průzkumníků (až po Zemi pochopitelně). Plány ale jdou dál, v dalších letech bychom se mohli dočkat tolik očekávaného návratu vzorků z Marsu, nebo dokonce pilotované mise. Jedno je jisté – nároky na kvalitní datové spojení se Zemí porostou. Bude potřeba posílat jak pokyny z řídícího střediska, tak i fotografie a další naměřená data.

Rosetta vyfotila vlastní stín

Model sondy Rosetta letící ke kometě Churyumov-Gerasimenko

14. února, na den svatého Valentýna si několik set milionů kilometrů od Země dala evropská sonda Rosetta rande s jádrem komety 67P-Čurjumov/Gerasimenko. Prolétla pouhých šest kilometrů od jádra a do dnešního dne jsme se mohli těšit pouze ze snímků kamer NavCam. Ty byly sice působivé, ale všichni čekali na detailní fotky z kamery OSIRIS. U ní platí, že fotky nejprve dostanou k dispozici odborníci, kteří se na projektu podílejí a teprve po určité době, až se fotky důkladně analyzují a prozkoumají, mohou být zveřejněny. Dnes jsem se alespoň v jednom případě dočkali a stojí to za to.

Rusové ISS neopustí

Události posledních měsíců přinesly mnoho otázek, které se točily kolem budoucnosti Mezinárodní vesmírné stanice. Ať již šlo o politické spory kvůli rusko-ukrajinské krizi, zákaz společných konferencí odborníků z NASA a Ruska, nebo o prohlášení vicepremiéra Dmitrije Rogozina, že Američané mohou pro dopravu na ISS použít trampolínu, nebyly to momenty, které by nějakým výrazným způsobem dokazovaly souznění obou stran. Ozývaly se dokonce hlasy, že není vyloučeno rozdělení ISS na ruskou a “západní” část. jenže nic není tak horké, jak se uvaří, což dokazuje vývoj v nedávných dnech.

Kosmičtí těžaři využijí opravdu miniaturní dělníky

DSI zdroj: deepspaceindustries.com

Jak si představujete těžbu na asteroidech? Ze Země vystartuje kosmická sonda nebo spíše robot, který po ukotvení k asteroidu do něj začne vrtat a odebírat odvrtaný materiál. Ten se pak začne zpracovávat, tak aby zpět na naši planetu putoval vzácný kov nebo jiný požadovaný materiál v co možná nejčistější formě bez nežádoucích příměsí. Příznivci pilotované kosmonautiky by navíc těžní stroje rádi viděli obsluhované kosmonauty, někteří by je nechali klidně zatloukat ručně geologické sondy, podobně jako to viděli u dobyvatelů Měsíce z legendárního programu Apollo. Ale co když může kosmická těžba vypadat docela jinak?