Největší momenty roku 2018

Poslední dobou se toho děje v kosmonautice opravdu hodně. Některé události tak možná nedostávají tolik prostoru, kolik by si možná zasloužily. Proto není občas na škodu zastavit  a ohlédnout se zpět za tím, co se událo. Pokusím se tedy na následujících řádcích stručně zrekapitulovat, co se v uplynulém roce podařilo uskutečnit. Rozhodně toho nebylo málo a tak jsem se pokusil vybrat alespoň 10 nejzajímavějších momentů roku 2018, ale nebylo to jednoduché. Pojďme se tedy společně ohlédnout za minulým rokem, který by se dal mimochodem nazvat rokem nových začátků.

Druhý start rakety Sojuz za 24 hodin

O tom, že včera vynášel poslední Sojuz-FG loď Sojuz MS-15 s tříčlennou posádkou už víte. Dnes v 9:46 SELČ startovala raketa Sojuz (verze 2-1b) znovu – tentokrát z kosmodromu Pleseck. Využila přitom rampy 43/4, což je poslední ze čtyř původních ramp pro Sojuzy na tomto kosmodromu, která je v provozu. Její sesterská rampa 43/3 nyní prochází finálními zkouškami, než se vrátí do služby začátkem příštího roku. Raketa dnes s pomocí horního stupně Fregat vynesla družici Tundra. Tento název nesou pro Rusko velmi důležité družice zajišťující národní bezpečnost. Monitorují totiž starty potenciálně nebezpečných nepřátelských raket, čímž dávají ruské vládě  včasnou možnost adekvátně reagovat.

Úvahy o rozruchu kolem čínských vesmírných start-upů

Můj oblíbený blogger Jean Deville sídlící v Šen-čenu a komentující čínské vesmírné aktivity uveřejnil na blogu china-aerospace pod titulkem Thoughts on the “Hype” about China’s NewSpace Launcher Startups svůj pohled na dění kolem start-upů vyrábějících raketové nosiče (nebo chystajících se k tomu). Pokusím se vám jeho úvahy, a porovnání se situací v USA, ve zkrácené formě reprodukovat.

Když diskutujeme rychlý rozvoj čínského soukromého vesmírného sektoru, zejména v oblasti raketových nosičů, mnoho pozorovatelů poukazuje na to, že jde o bublinu: nezdravě vysoký počet start-upů, které všechny usilují o úspěch ve stejném oboru s podobnými technickými řešeními. To je doprovázeno neudržitelným tempem jejich růstu, který není v korelaci s požadavky trhu na vynášení (malých) satelitů.

SLEDUJEME: Sestavování prototypu Starship

Už tuto sobotu má mít Elon Musk na texaské základně Boca Chica tiskovou konferenci, na které představí aktuální novinky kolem systému Starship. Vynikající kulisou této konference bude prototyp lodi Starship, který by mohl snad ještě v říjnu (reálněji do konce roku) provést zkušební skok do výšky 20 kilometrů. Zařízení je již vybavené třemi motory Raptor a ještě včera jej tvořily tři části – spodní s ocasními plochami a motory, dále zužující se sekce a špička. Dnes ve tři ráno místního času byla špička usazena na zužující se část. Očekává se, že dnes dojde ke spojení obou hlavních částí prototypu. Je možné, že se tak děje jen kvůli blížící se tiskovce, po které bude prototyp opět rozložen, ale i kdyby šlo jen o zkoušku sestavení, bude to jistě mimořádný pohled, o který vás nechceme připravit. Máme tedy pro Vás psaný online přenos a hned dva videopřenosy.

ŽIVĚ A ČESKY: Poslední Sojuz-FG startuje

Začala sloužit v roce 2001 a od té doby letěla zatím 69×. Vynášela nejen pilotované lodě Sojuz, ale i zásobovací lodě Progress. Ve výčtu nákladů bychom našli i evropské sondy Mars Express a Venus Express, nebo několik komunikačních družic. Jubilejní sedmdesátý start bude pro raketu Sojuz-FG derniérou – další lodě Sojuz už budou vynášet modernizované rakety Sojuz-2. Dnes se tedy při startu lodi Sojuz MS-15 s tříčlennou posádkou rozloučíme s raketou, která odvedla hodně práce. A možná se budeme loučit i se startovní rampou, ze které se na svou historickou misi vydal Jurij Gagarin. Její osud totiž není úplně jasný. Co však jasné je, je termín startu – dnes v 15:57 našeho času.

Z Evropy ke Slunci: Elektrická a magnetická pole

V průběhu letošního května a června se podařilo splnit další významný milník ve vývoji evropské sondy Solar Orbiter. Odborníci totiž úspěšně provedli sérii zkoušek, které na letovém exempláři ověřovaly elektromagnetickou kompatibilitu (EMC) a magnetické vlastnosti konstrukce. Poté, co byla sonda vloni odvezena od hlavního výrobce, firmy Airbus Defence and Space, která sídlí v britském Stevenage, prochází v sídle firmy IABG v německém Ottobrunnu nejrůznějšími zkouškami. V našem seriálu jsme se již věnovali testům termálních a mechanických vlastností, ale i zkouškám vyklápění konstrukce. Nejnovějším korálkem na dlouhé šňůrce jsou právě zkoušky EMC a magnetického chování.

ŽIVĚ A ČESKY: Osmá loď HTV čeká na start

Dva týdny – přesně tak dlouho trvalo vyřešit problémy, které se 10. září objevily na rampě kosmodromu Tanegašima. Zhruba tři hodiny před plánovaným startem rakety H-2B se zásobovací lodí HTV-8 se totiž na rampě objevily plameny. Jejich hašení sice trvalo jen chvilku, ale poté následovalo vyšetřování celé mimořádné události. To je již u konce a tak nic nebrání tomu, aby dnes v 18:05 raketa odstartovala vstříc temné obloze. Loď HTV-8 veze na ISS několik tun nákladu včetně další várky nových akumulátorů.

Svět nad planetou (50. díl)

Atlantis pohledem z Miru

Američané do projektu Shuttle-Mir vložili nemálo finančních prostředků a úsilí. Předpokládali, že jejich investice jim přinese důležité poznatky během plánovaných společných letů raketoplánů a Miru a také během pobytů amerických astronautů na palubě komplexu. Přestože jsou cesty do vesmíru samy o sobě riskantními, Američané zastávali filosofii, jejímž imperativem bylo nezvyšovat zbytečně riziko jak pro posádky, tak pro stroje. Když proto přišli Rusové s plánem na „snímek desetiletí“, pro jejich zámořské partnery to byl tak trochu šok. Tento „snímek desetiletí“ měl být pořízen Anatolijem Solovjovem a Nikolajem Budarinem během odletu raketoplánu od Miru. Neměl být ovšem pořízen zevnitř stanice, ale zvenčí! Sojuz TM-21 se Solovjovem a Budarinem se měl odpojit od Miru, provést oblet komplexu a následně zaviset u levoboku stanice. Mezitím se měl odpojit i raketoplán a posádka Sojuzu měla pořídit ony spektakulární záběry Atlantisu v době těsně před jeho odpojením a během něj. Přibližně po půlhodině samostatného letu se měl Sojuz opět připojit k Miru a Solovjov s Budarinem měli přejít na jeho palubu. Na krátkodobém odpojení Sojuzu nebylo nic zvláštního, Američany však znepokojoval fakt, že během této operace měl Mir zůstat bez posádky. Riziko, že by došlo ke ztrátě orientace stanice a střetu s raketoplánem bylo poměrně malé, horší byla možnost, že se z jakéhokoli důvodu Sojuz nedokáže s Mirem opět spojit. Pokud by následně Mir v důsledku ztráty orientace přišel o elektrickou energii, mohl se opakovat scénář z února 1985, kdy Saljut 7 potkal právě tento problém. Jen s obrovským úsilím a díky mistrovství posádky Sojuzu T-13 se podařilo stanici opět přivést k životu. Američané byli znepokojeni potenciální ztrátou vložených financí. Rusové však byli neoblomní. Manažer ruské části programu Shuttle-Mir Valerij Rjumin prohlásil: „To je naše riziko, ne vaše.“ Operace nazvaná „Rodeo-2“ dostala zelenou…

Ruská snaha o metanovou raketu

V roce 2017 Rusko určilo, že projekt Sunkar se stane základem nové generace raket, čímž se zrodil plán na raketu Fenix, později pojmenovanou Sojuz 5, která je dnes známá jako Irtyš. Vývoj však pokračuje i nadále a konstrukční kancelář Progress pracuje na kosmickém nosiči, který by spaloval kapalný metan. Tato raketa byla často označována jako Sojuz 7, přičemž nejčastěji se mluvilo o používání motorů RD-0164. V letošním roce však bylo označení Sojuz 7 použito pro nově navrženou raketu, která má na prvním stupni používat motor RD-180. Podle všeho se zdá, že i přes menší zmatky v pojmenování stále „metanová verze“ žije – aktuálně se ukrývá pod zkratkou RN SPG.

HabEx – dočkáme se giganta pro výzkum exoplanet?

NASA se neustále snaží dodávat astrofyzikům a astronomům mise, které by odborníkům poskytly opět o něco lepší informace o vzdálených objektech vesmíru. Součástí této snahy je i Astro2020: Decadal Survey on Astronomy and Astrophysics, tedy jakýsi sborník úkolů, požadavků a vizí, které by se měly na poli astronomie a astrofyziky rozvíjet v dalším desetiletí. Momentálně se ve fázi koncepčních studií nachází čtyři velké kosmické teleskopy, o kterých jsme psali už před dvěma lety. Dnes se zaměříme na jeden z nich – Habitable Exoplanet Observatory alias zkráceně HabEx.