Sestavování testovací Starship pokračuje

Bez ohledu na mezisváteční období je na budovaném texaském kosmodromu hodně živo. Před několika dny jsme Vám přinesli fotografie konstrukce, která má být testovacím exemplářem pro motorické skoky lodi Starship. Tehdy byly jednotlivé prvky ještě rozmístěné na několika místech. Na místo však dorazil autojeřáb, který sestavil horní část testovacího exempláře. Tato konstrukce by měla být následně spojena s válcovitou částí, která je osazena trojicí nohou. V dnešním článku najdete nové fotografie, které vznikly v uplynulých hodinách a také koláž, jak by mohl vypadat sestavený exemplář.

Návrat k poslovi bohů – 12. díl / Pohled pod kůži

MMO

Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) neboli Mio, je menší ze dvou vědeckých družic mise BepiColombo, která v říjnu odstartovala na svou dlouhou cestu k Merkuru, a která bude od začátku roku 2026 nejmenší planetu Sluneční soustavy zkoumat. K tomu využije pětice vědeckých přístrojů, které nese na své palubě. Dalších jedenáct experimentů má k dispozici její evropský spolucestující, evropská vědecká družice Mercury Planetary Orbiter (MPO). Tyto přístroje jsme si již popsali v devátém a desátém díle našeho seriálu Návrat k poslovi bohů. Dnes nám tedy zbývá podívat se na zmiňovanou pětici, pomocí které bude Mio zkoumat Merkur.

SpaceX sladila design věže rampy

Již za několik týdnů by měla z floridské rampy odstartovat raketa Falcon 9 na misi DM-1. Při ní bude vypuštěna nepilotovaná loď Crew Dragon a půjde o testovací let k Mezinárodní vesmírné stanici. Přípravy na tuto misi jsou již v plném proudu a snad ještě před koncem roku bychom se měli dočkat fotografií ze zkušebního vývozu rakety Falcon 9 s lodí Crew Dragon na startovní rampu. Dnes se však podíváme na to, že SpaceX ani v rámci této události nechce ustupovat od nastoleného trendu atraktivního designu. Nosná raketa Falcon 9 je od verze Block 5 laděná do bíločerné barevné kombinace. Podle všeho to není náhodná volba, protože stejné barvy najdeme i na přístupovém rameni pro astronauty, lodi Crew Dragon i na samotných skafandrech. Není proto překvapením, že se do této barevné kombinace v současné chvíli obléká i výrazná konstrukce  u rampy 39A – obslužná věž pro přístup astronautů.

Jaký bude průlet kolem Ultima Thule?

Ultima Thule v představách umělce.

Sonda New Horizons se nezadržitelně blíží ke svému dalšímu cíli. Poté, co splnila svůj hlavní úkol a poskytla nám první podrobné fotka a informace o trpasličí planetě Pluto, pro ni vědci našli nadstavbový úkol. Na Nový rok si totiž připíše další unikát – proletí kolem zatím nejvzdálenějšího objektu v historii. Cílové těleso má generické označení 2014 MU69, které se někdy nahrazuje provizorním názvem Ultima Thule. Finální název bude vybrán až příští rok, aby odpovídal tomu, co o objektu New Horizons zjistí. Emily Lakdawalla vytvořila mimořádně detailní souhrn informací věnovaný této události a my jej použijeme jako základ pro tento článek.

Zkouška záchranného motoru lodi Orion

Možnost záchrany pilotované kosmické lodi je pro bezpečnost posádky mimořádně důležitá. NASA, Northrop Grumman a Lockheed Martin společně testují záchrannou věžičku pro novou americkou loď Orion. 13. prosince došlo ke statickému zážehu abort motoru, tedy právě toho motoru, který se při kritické situaci postará o odlet kabiny od nebezpečné rakety. Samotná záchranná věžička je ale tvořena motory tří různých typů. Kromě abort motoru zde najdeme i attitude control motor pro manévrování oddělené lodi a také jettison motor pro odhození.

Cubesat s butanovým pohonem má hotovo

Osudu cubesatu GomX-4B jsme se věnovali již ve dvou článcích. Nyní se na něj podíváme potřetí a zhodnotíme jeho misi. GomX-4B je unikátní tím, že se jedná o největší cubesat v historii Evropské kosmické agentury, jehož rozměry jsou pro lepší představu přirovnávány ke krabici s cereáliemi. Nyní jeho primární mise skončila a je tedy čas si ukázat, jak si vedl cubesat, který měl otestovat komunikaci mezi malými družicemi (se sesterskou družicí GomX-4A), dále hyperspektrální snímač, sledovač hvězd a pohonný systém na principu butanu.

Evropská kosmonautika v roce 2018

S blížícím se koncem roku zcela logicky roste počet rekapitulací a hodnocení. Ani kosmonautika tomuto trendu neuniká a také na našem webu na konci prosince nacházíte častěji než obvykle články věnované hodnocením končícího roku. Dnes Vám přinášíme video z produkce Evropské kosmické agentury, která se v něm ohlíží za svými největšími úspěchy v roce 2018. Čeká nás třeba vypuštění družic Sentinel 3B, Aeolus, či Metop-C, dokončení stavby systému Galileo, desáté výročí modulu Columbus, pobyt Alexandra Gersta na ISS, nebo práce na servisním modulu Orionu, vypuštění mise BepiColombo, či uvolnění balíku informací z mise Gaia.

SpaceX staví testovací Starship pod otevřeným nebem

Starship je název pro novou velkou kosmickou loď, kterou chce SpaceX v příštích letech využít k mnoha úkolům včetně kolonizace Marsu má využívat motorické přistávání. Jenže i když má SpaceX zkušenosti s přistáváním prvních stupňů raket Falcon, tak vzhledem k rozměrům lodi Starship nemůže vše odvodit a potřebuje si to otestovat v praxi. Elon Musk již před několika měsíci oznámil, že na konci roku 2019 by mohly přijít testovací skoky lodi Starship (v té době ještě označované jako BFS – Big Falcon Ship), ale události z posledních dnů ukazují, že celá věc nabrala poměrně rychlý spád.

Příprava na start z Vostočného

Do konce roku zbývá už jen několik dní, ale i v nich by měly proběhnout nějaké starty. Momentálně máme nejblíže k vypuštění družic Kanopus 5 a 6 určených k dálkovému průzkumu, kterým bude dělat společnost 12 cubesatů Dove, tři družice SAMSON a 29 mikrosatelitů. Raketa Sojuz 2-1a se na tento úkol již pečlivě připravuje. Na nový ruský kosmodrom dorazila 18. června letošního roku, aerodynamický kryt dorazil společně s horním stupněm Fregat 9. listopadu. Na konci listopadu ještě došlo k odkladu startu z původně plánovaného 25. prosince na 27. prosinec v 6:20 našeho času.

Svět nad planetou (11. díl)

Volkov s Krikaljovem při výcviku

Když Volkov s Krikaljovem začínali svůj výcvik coby čtvrtá základní posádka Miru, plán jejich letu byl náročný a poměrně vzrušující. Ještě před zahájením mise měl ke stanici dorazit doplňkový modul 77KSD (Kvant-2). Ten měl, krom jiného, obsahovat i přechodovou komoru pro výstupy do volného prostoru. Volkov a Krikaljov počítali s tím, že do prostoru vystoupí hned šestkrát – většina výstupů měla zahrnovat modifikace stanice po připojení Kvantu-2. Přílet tohoto modulu měl také znamenat začátek velmi zajímavé periody. Po přemístění Kvantu-2 na jeden z radiálních portů přechodového úseku by se Mir nacházel v asymetrické konfiguraci a bylo by značně ztíženo ovládání a orientace komplexu. Proto ještě před koncem Volkovovy, Krikaljovovy a Poljakovovy expedice bylo v plánu připojení dalšího modulu 77KST (Kristall). Po jeho přemístění na protilehlý radiální port oproti Kvantu-2 by se vrátilo těžiště Miru zase do rozumných mezí. Rušná expedice EO-4, během níž mělo dojít k významnému rozšíření prostoru i možností stanice, byla rozpočítána zhruba na půl roku, ovšem, jako mnohokrát předtím i potom, realita byla nakonec úplně jiná. Ještě před vzletem se začaly přepracovávat plány a v průběhu několika měsíců z hlavních bodů této expedice nezbylo téměř nic…