Maratónsky beh po Marse (desiata časť)

Pamätáte si ešte na seriál Maratónsky beh po Marse, ktorý na našom blogu vychádzal minulý rok? Vtedy som ho po štyroch mesiacoch zakončil deviatou časťou. Prečo? Nebolo už o čom písať! V deviatich článkoch sa mi viac menej podarilo zmapovať cestu dvoch najúžasnejších a najúspešnejších strojov kozmonautiky. Desať rokov na Marse, je veľmi dlhý čas. Hlavne ak si uvedomíme, že pôvodne mali oba rovery fungovať deväťdesiat, maximálne stopäťdesiat dní. Prejdená trasa tiež niekoľkokrát presiahla pôvodné odhady a Spirit a Opportunity tak po červenej planéte zajazdili plnohodnotný maratónsky beh, plus ešte pár metrov navyše.

„Území nikoho“ na ISS

Modul Zarja (Úsvit) je velmi specifickou součástí Mezinárodní kosmické stanice. Propojuje „východní“ a „západní“ segment komplexu a vzhledem k tomu, že jej vyrobilo Rusko, leč financovaly Spojené státy, je často označovaný jako „území nikoho“. Zarja je přímým pokračovatelem sovětského dopravního systému TKS. Jeho vývoj byl zahájený 12. října 1964 konstruktérem Vladimirem Čelomějem: šlo o odpověď na o rok dříve vyhlášený americký program pilotované průzkumné stanice MOL (Manned Orbiting Laboratory). Hlavní dodavatel sovětské kosmické techniky, konstrukční kancelář OKB-1 Sergeje Koroljova tehdy nestíhala práce na všech projektech, a tak vývoj vojenské stanice s pilotovanou lodí připadl právě Čelomějovi.

Vítejte zpátky v zemské tíži

Rytmus Mezinárodní vesmírné stanice je poměrně stálý – každý rok startují čtyři lodě Sojuz, které pokaždé dopraví na ISS tři členy posádky. Ti pobývají ve stavu beztíže zhruba půl roku a pak se vrátí domů. Během půlroční služby jsou členy dvou dlouhodobých expedic. Právě před pár hodinami skončil pro trojici astronautů pobyt na ISS a čekal je návrat domů. Po 188 dnech ve stavu beztíže se na rodnou planetu vrátil nejen Michail Ťurin, ale i Richard Mastracchio a Koiči Wakata, který se stal historicky prvním japonským velitelem ISS v historii.

Další posílení systému GPS

Raketa Delta IV by měla v tomto týdnu vynést na oběžnou dráhu další družici navigačního systému GPS. Konkrétně se jedná o šestou družici z vylepšené série IIF, která se má stát páteří navigačního systému v příštích letech. Satelit má za sebou finální výstupní kontrolu a pokud bude počasí příznivé, odstartuje z floridského mysu Canaveral na cestu do vesmíru v pátek 16. května.

Vesmírné osudy 54. díl – Neil Armstrong

Vzdalující se Měsíc pohledem z Apolla-11

Zpáteční cesta Apolla-11 probíhala v poklidné atmosféře. To nejdůležitější bylo za nimi, teď byl čas na urovnání myšlenek. Mezi „domácími pracemi“ v podobě úkonů a procedur k údržbě svého kosmického domova byli tři muži Apolla-11 hvězdami dvou televizních přenosů. Během prvního pozorovali diváci na celém světě ukázku efektů stavu beztíže, druhý zase nabídnul reflexi Armstronga, Aldrina a Collinse ohledně uplynulých historických dnů. Neil si vzal slovo jako první a připomenul nesmrtelnou inspiraci Julese Verna. Mike připomenul všechny, kteří se podíleli na konstrukci, stavbě a testování strojů, které je dovezly až na Měsíc, Buzz zase zasadil misi Apolla-11 do širšího rámce lidské zvídavosti, bez které by tato cesta nebyla možná. Přenos uzavřel opět Neil, který připomenul, na čích ramenou Apollo-11 stálo- od velikánů vědecké historie, přes americkou administraci, až po pracovníky průmyslu, jejichž dílem byl hardware Apolla. Když přenos skončil, nastal opět na palubě relativní klid. Bylo to ale ticho před bouří. Protože následující den čekal astronauty návrat do zemské atmosféry druhou kosmickou rychlostí. A to není zrovna všední záležitost…

ISS opět čelí problémům s energií

Pokud bychom si udělali statistiku poruchovosti jednotlivých systémů na Mezinárodní vesmírné stanici, na čele by zůstali dva favoriti – chlazení a zásobování elektřinou. V současné době se musí ISS obejít bez jednoho solárního panelu, který vyřadil z provozu zřejmě zkrat. Situace ale rozhodně není kritická, posádce žádné nebezpečí nehrozí. Dnešní článek rozebere příčiny selhání a zároveň Vás seznámí se systémem distribuce elektrické energie na stanici.

Kosmotýdeník 86. díl (5.5. – 11.5.2014)

Co by to bylo za nedělní poledne, kdyby na našem blogu nevyšel další díl našeho nejdéle vydávaného seriálu. Také dnes se můžete těšit na shrnutí třech největších kosmonautických událostí, které nám přineslo uplynulých sedm dní. Čeká nás vypuštění nového ruského armádního satelitu, další vrt vozítka Curiosity a na závěr si necháme odklad startu soukromé rakety Falcon 9, která má na oběžnou dráhu vynést šest malých telekomunikačních satelitů nové generace a nakonec se ještě pokusit o měkké dosednutí do oceánu.

Další start Falconu se odkládá

Raketa Falcon 9 v1.1 na startovní rampě před zkušebním zážehem

V době, kdy čtete tyto řádky mělo zbývat do startu rakety Falcon 9 v1.1 jen několik hodin. V sobotu 10.5. měla v 15:47 našeho času odstartovat z mysu Canaveral. Jenže včerejší neúspěšný pokus o zkušební zážeh udělal celému startu čáru přes rozpočet a Falcon si tak bude muset na svou cestu do vesmíru počkat. V dnešním článku si připomeneme události posledních dní a nezapomeneme ani na představení vynášeného nákladu – malých komunikačních satelitů Orbcomm. Nebude chybět ani zmínka o připravovaném přistání prvního stupně rakety do vln oceánu.

XMM Newton nalezl binární galaktické jádro

Systém binárních supermasivních černých děr

O tom že naprostá většina galaktických jader ve svém středu ukrývá supermasivní černou díru už dnes asi nikdo nepochybuje. Ale co třeba dokonce dvojice černých děr? Nekonečný vesmír má v záloze i takovouto možnost. Pojďme spolu za vydatné asistence evropské rentgenové observatoře XMM Newton nahlédnout do nitra galaxie s tradičně poetickým jménem SDSS J120136.02+300305.5, kde se právě taková pozoruhodná dvojice nachází.

Rosetta začíná brzdit

Až doteď běželo u evropské sondy Rosetta všechno přesně podle plánu, v těchto dnech začala kritická fáze, ve které se bude lámat chleba. Rosetta je od cílové komety 67-P/Čurjumov-Gerasimenko vzdálená méně než dva miliony kilometrů a každou sekundu se k ní přiblíží o tři čtvrtě kilometru. Je jasné, že aby mohla vstoupit na dráhu kolem komety, musí zpomalit. Pokud by totiž ke korekcím nedošlo, sonda by 4. června prosvištěla 50 000 kilometrů od jádra a mnohaletá snaha by přišla vniveč. Včera proto přišel první opatrný test manévrovacího systému.