OSIRIS-REx zahájil přibližovací fázi

Americká sonda, která má na Zemi dopravit vzorky z asteroidu Bennu vstoupila 17. srpna do další fáze své mise. Nyní je již v přibližovací fázi, ale ta potrvá ještě několik měsíců. Již brzy se můžeme těšit na první fotky cílového asteroidu, které měly být pořízeny ze vzdálenosti dvou milionů kilometrů. Pomalu se dostáváme do fáze, kdy začne více než dvouletá etapa výzkumu asteroidu, která skončí odletem k Zemi naplánovaným na březen roku 2021. Oficiální termín příletu sondy k cíli je stanoven na 3. prosince, kdy sonda začne oblétávat asteroid, aby jej prozkoumala hezky zblízka ze všech stran. U Bennu bude mapovat jeho povrch, studovat složení a vyhledávat vhodné místo pro pětisekundový dotyk, během kterého má odebrat vzorky materiálu z povrchu. Mise je rozdělena do devíti samostatných fází, přičemž každá z nich je navržena tak, aby pozemní specialisté získali maximum informací o asteroidu, naučili se bezpečně pracovat v jeho těsné blízkosti a vybrali vhodné místo k odběru vzorků.

ŽIVĚ A ČESKY: Evropský hlídač větrů na startu

Sonda Aeolus je právem považována za špičku současné techniky. Na první pohled sice její využití nemusí vypadat atraktivně, ale při pohledu druhém zjistíme, že globální a velmi podrobné sledování pohybů vzdušných mas má ohromný význam pro mnoho oblastí lidských činností. Aeolus ponese jediný vědecký přístroj, který však představuje naprostý vrchol inženýrského umění – ultrafialový laserový Dopplerovský lidar jménem ALADIN. V tomto článku bychom Vás rádi pozvali na sledování našeho živě a česky komentovaného přenosu.

Stratolaunch má velké plány

Největší letoun všech dob, dvoutrupý Stratolaunch sice ještě ani jednou nevzlétl do vzduchu, ale v poslední době o sobě dává poměrně významně slyšet. Stejnojmenná firma, kterou založil v roce 2011 spoluzakladatel Microsoftu, Paul Allen, před několika hodinami představila bližší plány celé rodiny nosičů. Ty firma postupně rozvíjí a první z nich by mohly začít létat po roce 2020. V portfoliu jsou dva typy raket a znovupoužitelný raketoplán, který by mohl dokonce vozit astronauty na oběžnou dráhu.

Rameno pro Crew Dragon již zdobí floridskou rampu

V uplynulých několika dnech byl na floridské rampě 39A čilý ruch. Ve čtvrtek 16. srpna se u paty ocelové věže FSS, která zde zbyla z éry raketoplánů objevila bíločerná konstrukce dlouhá několik metrů. Všem bylo hned jasné, že jde o přístupové rameno, kterým budou astronauti nastupovat do lodi Crew Dragon, kterou mají z této rampy vynášet rakety Falcon 9. Český web ElonX se celé události věnoval v psaném přenosu a včera večer našeho času se objevila potěšující zpráva – jeřáb umístil rameno na správné místo.

Administrátoři NASA – 5. díl

V prvních čtyřech dílech jsme od doby založení NASA, na základech její předchůdkyně NACA, postoupili do roku 1992 a pověděli si něco o prvních osmi administrátorech a osmi zastupujících administrátorech (z nich jeden nebyl předtím zástupcem administrátora). Postoupili jsme od krize Sputniku, přes krizi Gagarina, katastrofu Apolla 1 až po katastrofu Challengeru a jejich řešení. Povšimli jsme si i hvězdných okamžiků NASA. Zaznamenali jsme dosavadní maximum ročních výdajů v roce 1966 (43,5 miliard USD) i pokles po ukončení programu Apollo na 14,3 miliard USD v letech 1979 a 1980 (vše v přepočtu na ceny r. 2014).

Tajemný nafukovací „bazén“ od SpaceX

Na našem webu se snažíme přinášet v článcích odpovědi na nejrůznější otázky, či rekapitulovat události v nějakém kosmonautickém směru. Dnes to však bude trochu jiné. Budeme se totiž věnovat něčemu, u čeho přesný účel neznáme. Domníváme se však, že samotné spekulování o daném systému může být pro naše čtenáře zajímavé. Oč vlastně jde? V přístavu o Los Angeles na západním pobřeží kotví loď Mr. Steven, která se snaží zachytávat aerodynamické kryty, ale kousek vedle ní se na vodě houpe konstrukce, která připomíná hodně zvětšený nafukovací dětský bazének.

Šest zajímavostí o probouzení roveru Opportunity

Vozítko Opportunity se z Marsu ozvalo naposledy desátého června, kdy se na Rudé planetě rozhostila prachová bouře, která se o pár dní později stala bouří celoplanetární. Rover, který na Marsu fungoval již 15 let, čerpá energii ze solárních panelů, ale atmosféra byla prostoupená prachem, který blokoval sluneční světlo, takže vozítko upadlo do hibernace. Ale před pár týdny se začala situace zlepšovat, takže všichni čekají, zda a případně kdy se obloha vyčistí natolik, aby solární panely generovaly dostatek energie k obnovení provozu, aby rover mohl zavolat domů.

Sluneční magnetické pole jako umění

V oblasti výzkumu slunce teď na sebe největší pozornost poutá nedávno vypuštěná Parker Solar Probe, ale z vědeckého hlediska nás její objevy teprve čekají. Naopak jiné sondy studující Slunce jsou ve vesmíru již několik let a jejich data jsou pro vědeckou obec nezbytná ke studiu naší nejbližší hvězdy. Není proto od věci si připomenout, jakou službu dělá vědě třeba sonda SDO (Solar Dynamics Observatory) vypuštěná v únoru 2010. Vědci s pomocí pokročilých počítačových modelů vytváří obrazy slunečního magnetického pole. Dnes si ukážeme, jak to vypadá, když se vizualizace těchto siločar promítne na fotku Slunce ze sondy SDO. Snímek vznikl 10. srpna 2018 a zachycuje naši životodárnou hvězdu v extrémní ultrafialové části spektra. Důležité je, že fotka i model překrývajících se čar vznikly ze souběžných měření.

Kosmotýdeník 309 (13.8. – 19.8.)

Uteklo přesně 23 % měsíce srpna od vydání posledního Kosmotýdeníku a je tedy čas na další souhrn toho nejzajímavějšího, co nám přineslo uplynulých sedm dní v kosmonautice. Dnes dojde na dvě hlavní témata. Jednak se podíváme na instalaci tepelného štítu lodě Orion pro misi EM-1. Zamíříme ale také na tiskovou konferenci SpaceX a zblízka si prohlédneme hardware, který tato společnost připravila pro lety s lidmi. Chybět nebudou ani další tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Parker Solar Probe funguje skvěle

12. srpna se na svou unikátní misi vydala sonda Parker Solar Probe a už po dvou dnech si mohly pozemní týmy připsat hned několik splněných milníků. Mezi 13. a 14. srpnem byla z uzamčené pozice uvolněna vysokozisková anténa, přes kterou bude sonda posílat velké objemy nasbíraných dat. Během startu se samozřejmě celá konstrukce hodně chvěje a aby se držák antény nezlomil, byla v této fázi zajištěna zámkem, který již není potřeba. Operátoři také s potěšením sledují, jak sonda autonomně používá své korekční trysky k tomu, aby se zbavila setrvačných pohybů. Díky tomu dosáhne stabilní pozice a optimálního letového profilu.