Evropský modul Columbus schytal stovky nárazů

Příběh našeho dnešního článku začal 6. září loňského roku, když se 17 metrů dlouhá robotická paže na mezinárodní vesmírné stanici dala do pohybu. Měla před sebou jasně daný úkol – detailně prozkoumat stav vnějšího povrchu evropského laboratorního modulu Columbus a zjistit, jak jej v uplynulých letech poškodily nárazy mikrometeoritů. Jelikož robotická paže vykonává řadu jiných úkolů a také s přihlédnutím k detailnosti průzkumu, nemůžeme se divit, že sběr dat v rámci prvních dvou skenování, skončil teprve nedávno. K dispozici jsou již první údaje o tom, kolik drobných kráterů obsahují vnější panely evropského modulu.

Pokec s Kosmonautixem – leden 2019

Dámy a pánové, sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Před několika měsíci jsme Vám slibovali, že až dojde k přesunu našich živě a česky komentovaných přenosů startů raket z YouTube na Mall.TV, spustíme nový pořad. Ten bude vycházet na YouTube a bude mít formu přímého přenosu. Jeho náplní bude přátelské virtuální setkání členů redakce našeho webu s Vámi, našimi čtenáři a diváky. Setkání bude trvat zhruba jednu až dvě hodiny a její náplní bude odpovídání na dotazy z chatu. Něco podobného už vlastně naši pravidelní diváci znají, protože podobný formát jsme už několikrát uskutečnili v rámci oslav narozenin našeho diskusního fóra.

Konečně nová fotka Ultima Thule

Sonda New Horizons

Sonda New Horizons nemohla zhruba deset dní posílat na zemi data nasbíraná při novoročním průletu kolem objektu Ultima Thule, ale v posledních dnech již na Zemi proudí nové fotky i výsledky měření. Specialisté z vědeckého týmu včera večer zveřejnili doposud nejdetailnější snímek tělesa 2014 MU69 – nejvzdálenějšího objektu, kolem kterého  kdy proletěla lidská sonda. Snímek pořídila širokoúhlá kamera MVIC (Multicolor Visible Imaging Camera), která je součástí přístroje Ralph. Níže přiložený snímek vznikl 1. ledna v 6:26 SEČ, tedy pouhých sedm minut před maximálním přiblížením. Fotka s originálním rozlišením 135 metrů na pixel byla uložena do palubní paměti a na Zemi ji sonda odeslala mezi 18. a 19. lednem. Odborníci pak na surový snímek aplikovali algoritmy, které snímek zostřily a podpořily detaily. Tento proces zvaný dekonvoluce však na druhou stranu také zvyšuje zrnitost snímku s vyšším kontrastem.

SpaceX míří k nepilotovanému testu Crew Dragonu

Vizualizace Crew Dragonu u ISS

Jestli je letošní rok něčím skutečně mimořádný, pak je to skutečnost, že by v roce 2019 mělo poprvé dojít k připojení soukromé lodě s posádkou k Mezinárodní vesmírné stanici. O to by se měly postarat lodě Crew Dragon od SpaceXStarliner od Boeingu. Obě by měly před vstupem do ostré služby provést dvě testovací mise – první z nich bude nepilotovaná, druhá pilotovaná. SpaceX má zatím proti Boeingu náskok pár měsíců a její první testovací mise by měla přijít během pár týdnů. Jasný důkaz přišel včera, když Falcon 9 určený pro tuto misi provedl statický zážeh.

ŽIVĚ: Falcon s Crew Dragonem čeká na zážeh

Původně mělo ke statickému zážehu devíti motorů Merlin na prvním stupni rakety Falcon 9 dojít už včera – raketa se 22. ledna vydala na rampu 39A, ale v průběhu odpoledne došlo k jejímu sklopení do horizontální polohy. Za několik hodin již byla opět vztyčená a předpokládá se, že by ke statickému zážehu mohlo dojít dnes. V našem psaném přenosu budeme celou událost sledovat, abychom Vám mohli přinášet všechny aktuální zajímavé informace a fotografie, které se na internetu objeví. Předpokládá se, že by se okno pro zážeh mělo otevřít ve 20:00 našeho času, ale problémy možná bude dělat počasí.

Jaká bude asi NASA za 20 let?

Harrison Schmitt pózuje s americkou vlajkou při výstupu na lunární povrch v rámci mise Apollo 17.

Eric Berger, „kosmický“ redaktor Ars Technica se pustil do úvah, kde může být NASA v roce 2038. Neříká nic moc konkrétního, spíše na toto téma medituje. Nečekejte tedy výčet předpokládaných cílů a budoucích misí. Vlastně ani nečekejte uvedení roku 2038 v dalším textu. Následuje výtah z jeho obsáhlejšího článku, který vyšel 16. ledna 2018. Eric se nejdříve věnuje minulým 20 letům. Téma budoucnosti uvádí poukazem na nové vesmírné společnosti (se svými miliardářskými vlastníky) a na růst váhy mezinárodních hráčů, zejména Číny, kteří se snaží srovnat se (popř. překonat) NASA. I když je téměř nemožné předpovídat budoucnost, píše, že je snad možné najít několik záchytných bodů v historii, současném dění a vývoji v NASA, aby bylo možné si představit NASA za dalších 20 let.

První letošní Electron poslouží agentuře DARPA

Americká agentura DARPA (Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty) se zabývá vývojem inovativních technologií, které mohou být později uplatněny v běžném provozu. Firma RocketLab nyní oznámila, že první letošní start jejich rakety Electron poslouží právě této agentuře. Electron zatím prováděl tzv. sdílené starty, kdy najednou letělo několik malých družic – v případě této mise však půjde o tzv. vyhrazený let. Na palubě bude jediná družice – 150 kilogramů vážící platforma R3D2 (DARPA’s Radio Frequency Risk Reduction Deployment Demonstration). Ke startu by mělo dojít na konci února a družice by měla ve vesmíru ověřit chování prototypu odrazné antény, která by měla být schopna vylepšit radiovou komunikaci s malými družicemi.

Nevyužívanou rampu využije smělý startup

Firma Relativity Space získala povolení od amerického letectva, aby mohla využívat rampu na Mysu Canaveral. Z opuštěné startovní plochy číslo 16 by mohly do konce roku 2020 začít létat kyslíkometanové rakety Terran 1, které se budou vyrábět na 3D tiskárnách a jejichž zákazníky se mají stát především výrobci malých družic. „Jsme teprve čtvrtou společností – po SpaceX, ULA a Blue Origin, která bude mít svou vlastní rampu. Přidáme se tedy do elitní společnosti firem tady na Mysu. Jsme z toho skutečně nadšení,“ říká spoluzakladatel a šéf společnosti Relativity Space, Tim Ellis.

Měsíční stromy

Posádka Apollo 14

Měsíční stromy (Moon Trees) nerostou na Měsíci, ani na Měsíci nikdy nebyly. Ve formě semen „jen“ více než třicetkrát obkroužily (po 66:39 hod.) Měsíc. Bylo to více než 400 semen (uvádí se až 500), které letěly před 48 lety koncem ledna 1971 v malých kontejnerech jako součást neoficiálního projektu při misi Apollo 14. Tento let zahrnoval třetí přistání lidí na měsíčním povrchu. V měsíčním modulu letěli Alan Shepard a Edgar Mitchell. Na lunární orbitě zůstal ve velitelském modulu „Kitty Hawk“ pilot Stuart Roosa (na úvodní fotografii ten vlevo). Stuart byl před nástupem do výběru astronautů v roce 1966 testovacím pilotem, ale na začátku 50. let byl i požárním parašutistou správy federálních lesů (U.S. Forest Service smoke jumper), kde se seznámil s pozdějším šéfem této správy Edem Cliffem.

Svět nad planetou (15. díl)

Posádka EO-6: Solovjov (vpravo), Balandin

Původní posádka páté expedice začala původně trénovat scénář mise, kdy budou k Miru připojeny dva doplňkové moduly – 77KSD (Kvant-2) a 77KST. Posouvání jejich startu směrem doprava a posléze přenos startu modulu 77KST až do roku 1990 však znamenalo, že se Viktorenkovi a Serebrovovi uprázdnil v letovém programu prostor, jenž byl promptně zaplněn vědeckými experimenty. Jenže kosmonauti chvílemi připomínali příslovečné myšky v kolečku – hnáni neúprosným časovým plánem sotva stíhali plnit daný program. Aby ušetřili čas, natáhli v interiéru stanice provazy, pomocí nichž se dokázali přesouvat rychleji, než pouhým poletováním. I tak ale citelně chyběly fixační body pro nohy v místech, kde byly experimenty prováděny. Podle svých slov oba muži navíc trávili až 80 % času sestavováním a uklízením aparatury, na provádění samotné vědecké práce tak padlo pouhých 20 % pracovní doby. Navíc měli kosmonauti zákaz vyhazovat vaky s odpadem skrze malou přechodovou komůrku v základním bloku a ke konci jejich pobytu se v interiéru stanice nahromadilo několik desítek vaků, které Viktorenko a Serebrov ukládali, kde se jen dalo. Přes veškeré nepohodlí se mohli pochlubit některými skvělými výsledky své práce – například několika rekordně velkými krystaly arsenidu galia (jeden z nich měl hmotnost 297 gramů!). V polovině února dorazili Solovjov a Balandin, aby stávající posádku vystřídali. Ovšem jejich služba začala nečekaným a nepříjemným překvapením…