Počet astronautů na ISS se vrátí do normálu

11. října 2018 startovala z Bajkonuru raketa Sojuz-FG s pilotovanou lodí Sojuz MS-10. Vinou selhání čidla na jednom ze čtyř urychlovacích bloků však došlo k havárii a Alexej Ovčinin s Nickem Haguem se zachránili jen díky aktivování záchranného systému. Jelikož jejich loď nedoletěla k Mezinárodní kosmické stanici, musel být dočasně zredukován počet členů dlouhodobých posádek na ISS. Zatímco běžně zde pobývá šest lidí, tak v posledních pěti měsících to byl jen poloviční počet. Výjimkou bylo pouze několik dní mezi 3. a 20. prosincem loňského roku, kdy stanici obývalo šest lidí. Třetího totiž přiletěla tříčlenná posádka Sojuzu MS-11, která je na stanici dodnes a 20. prosince odletěla posádka Sojuzu MS-09, která se vracela po půlroční misi. Již příští týden by se ale situace měla vrátit do starých dobrých kolejí se šesti kosmonauty.

Z ISS se prozkoumá kosmické počasí

Americká agentura NASA vybrala novou vědeckou misi, která vědcům pomůže lépe porozumět systému kosmického počasí. V ideálním případě by nabyté znalosti mohly pomoci tyto jevy a jejich změny lépe předpovídat. Kosmické počasí umí výrazně ovlivnit nejen fungování družic, ale i ohrozit zdraví astronautů. Ani lidé na Zemi nejsou před účinky tohoto fenoménu plně chráněni. Kosmické počasí umí narušit rádiovou komunikaci a v extrémních případech ničí i elektrické sítě. Ostatně o tom, co dokáží takzvané výrony koronální hmoty napáchat, jsme psali předevčírem v článku o evropské misi Lagrange. Dnes se podíváme na americký projekt, který by chtěl tento jev lépe prozkoumat.

Příprava na první komerční start Falconu Heavy

Vizualizace startu Falconu Heavy bez lodi Dragon

V sobotu 2. března odstartovala z floridské rampy 39A raketa Falcon 9 s prvním exemplářem lodi Crew Dragon. Jak jsme ale psali v nedávném článku, tak tohle historické odpaliště čeká v letošním roce ještě několik mimořádně atraktivních startů. Tím nejbližším je mise Arabsat-6A, na kterou má vyrazit Falcon Heavy. Ten si sice svou premiéru odbyl už vloni v únoru, ale tehdy šlo jen o zkušební misi, která měla prověřit fungování nejsilnější rakety současnosti v ostrém provozu. Teď, když mise DM-1 odstartovala, se můžeme začít naplno věnovat přípravám na Falcon Heavy. Podle všeho se zdá, že přípravy začaly jen pár hodin po startu Falconu 9 s Crew Dragonem.

Svět nad planetou (21. díl)

Emblém projektu Juno

Když se reklamní kampaň objevila v britském mediálním prostoru, vypadalo to trochu jako nejapný vtip. Rádia, televizní stanice i tisk publikovaly inzeráty, jež byly mnohdy téměř směšné. „Hledá se astronaut. Zkušenosti nejsou potřeba,“ to byla jedna z výzev, které v červenci 1989 zaplavily Británii. Nicméně inzeráty a reklamy byly míněny zcela vážně. Lákaly zájemce na participaci v „Juno“, tedy projektu, jenž si vytyčil za cíl dostat Brita do vesmíru. Jednalo se čistě o záležitost privátního sektoru, konsorcium firem doufalo, že bude schopno celou věc zafinancovat, ať už vlastními prostředky nebo třeba loterií. Dohoda o týdenním letu britského občana na stanici Mir byla podepsána mezi firmou Antequera, Ltd., která byla založena, aby oficiálně zaštítila projekt, a sovětskou stranou 29. června 1989. Sídlo Antequera, Ltd. záhy po vypuknutí kampaně zaplavily přihlášky ze všech koutů Velké Británie. Nakonec jich dorazilo přes 13 000, přičemž věkový rozptyl pretendentů sahal od šestiletého školáka po čtyřiasedmdesátiletou penzistku. Bylo samozřejmě třeba stanovit nějaké limity a požadavky. Do dalšího kola výběru tedy postoupilo 5 000 kandidátů, jejichž věk se pohyboval mezi 21-40 roky. Do třetího kola, jež zahrnovalo i medicínské testy v Londýně, pak postoupilo pouhých 150 osob. Počet se následně začal dále snižovat, ze 150 zbylo 32, z nich pak jen 16 a po návštěvě sovětských specialistů nakonec zůstali poslední čtyři finalisté, tři muži a jedna žena. Vzhledem k tomu, že z oněch tří mužů byli dva vojáci a jeden letecký inženýr, bylo by možné očekávat, že souboj o místo v Sojuzu bude čistě mužskou záležitostí…

Vesmírné výzvy – únor 2019

beresheet zdroj:spacewatch.global

Únorové Vesmírné výzvy si pro nás v úvodu připravily odběr vzorků z planetky Ryugu sondou Hayabusa 2, pak se podíváme na start rakety Falcon 9 se soukromým izraelským lunárním landerem Beresheet na špici, čeká nás i několik prvních testovacích družic sítě OneWeb vynesených raketou Sojuz z kosmodromu Kourou, rozloučíme se s roverem Opportunity a na závěr si zaktualizujeme harmonogram soukromých lodí pro posádku.

Evropská sonda má varovat před projevy Slunce

Když se v kosmonautice řekne Lagrange, každý si asi vzpomene na librační centra v soustavě dvou hmotných objektů, které ve svém díle definoval francouzský matematik a fyzik Joseph Louis Lagrange. Za pár let si ale budeme zřejmě muset zvyknout, že tento název ponese i kosmická sonda, kterou připravuje evropská kosmická agentura. Jak si ukážeme na dalších řádcích, tak jméno nedostala náhodu a bude mu dělat čest – s libračními, nebo chcete-li Lagrangeovými, body totiž bude mít společného víc než dost.

Pohled na pól Bennu

V poslední době bylo z oblasti sond u planetek slyšet hlavně o japonské sondě Hayabusa 2, která se pokusila o odběr vzorků z planetky Ryugu. Ale u planetky Bennu pracuje americká sonda OSIRIS-REx. Tu sice odběr vzorků čeká až za necelý rok, ale to neznamená, že by nám nepřinášela zajímavé informace. Dnes si ukážeme fotku z kamery MapCam, kterou OSIRIS-REx pořídila nad severním pólem Bennu, na kterém je krásně vidět terminátor – hranice světla a stínu na povrchu planetky. Fotka ze vzdálenosti 1,8 kilometru je poměrně kvalitní – každý obrazový bod odpovídá zhruba 12 centimetrům. Pro lepší představu – největší balvan, který se na fotce nachází, má na délku zhruba 16 metrů.

Kosmotýdeník 337 (25.2. – 3.3.)

Hlavní událost uplynulého týdne je jasná. My jsme se však prvnímu startu Crew Dragonu věnovali již dostatečně v jiných článcích a přenosech a proto si ho v Kosmotýdeníku necháme jen jako třešinku na dortu. Hlavním tématem bude Mars a jeho hydrologický cyklus. Konkrétně se zaměříme na nové informace o podzemní vodě, o které zatím chyběly na Marsu důkazy. V dalších tématech se zaměříme na kanadský příspěvek k nově budované stanici u Měsíce a nepřijdete ani o další tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

SLEDUJEME: První Crew Dragon míří k ISS

Dnes ráno v 8:49 SEČ se soukromá raketa Falcon 9 odlepila od floridské rampy 39A, aby zamířila k obloze. Na nízkou oběžnou dráhu vynášela první exemplář nové kosmické lodě Crew Dragon, která jednou bude vozit astronauty na Mezinárodní kosmickou stanici. V rámci aktuální mise DM-1 ještě loď letí bez posádky, aby se dokonale prověřilo její fungování. Tato mise je významným krokem k nástupu soukromých firem do oblasti pilotované kosmonautiky. Rozhodli jsme se proto připravit tento článek s psaným online přenosem, ve kterém budeme přinášet všechny důležité informace z letu lodi Crew Dragon až do jejího automatického připojení k Mezinárodní kosmické stanici, které má přijít v neděli ve 12:00 našeho času. Pojďte s námi prožít onu historickou chvíli.

Co formovalo kometu 67P?

Stres a napětí rozhodně není nic zdraví prospěšného. Napětí totiž dokáže člověka výrazně změnit. Napětí rázu geologického může také výrazně měnit kosmické objekty. Přesvědčili se o tom výzkumníci analyzující data z evropské mise Rosetta. Ti zjistili, že geologické napětí vyplývající z tvaru komety 67P/Čurjumov–Gerasimenko bylo jedním z hlavních vlivů, který formoval povrch jádra, ale i vnitřní stavbu po vzniku tohoto zajímavě tvarovaného objektu. Ten je tvořen dvěma spojenými laloky a jedna z možností vzniku hovoří o pomalé kolizi dvou samostatných objektů před zhruba 4,5 miliardami let. Dnes se podíváme na výsledky studie, která vycházela z dat nasbíraných během dvouletého pobytu sondy Rosetta u této komety. Nové poznatky osvětlují mechanismy, které po vzniku jádra ovlivňovaly v dalších miliardách let její tvar.