Tak trochu jiný raketový motor (2/2)

V roce 1987 byly Spojené státy v kosmonautice v nezáviděníhodné pozici a samozřejmě hledaly cestu ven. V předcházejícím roce totiž utrpěla nejen národní bezpečnostní komunita USA, ale i veřejnost hned dvěma bolestnými ránami v řadě. Tou první byla smutná havárie raketoplánu Challenger v lednu 1986 a o tři měsíce později přišla druhá, již sice méně tragická, ale neméně udivující. Vojenská nosná raketa Titan 34D-9 již podruhé v řadě selhala, ale tentokrát připravila přihlížejícím divákům nevídanou a velmi nebezpečnou podívanou. Nosič explodoval krátce po startu nad rampou SLC-4E na Vandenbergově letecké základně a napáchal škody doslova po celém kosmodromu, který nakonec i vyřadil na rok a půl z provozu. Množství menších požárů na místě hořelo po celé dva dny a vážně poškozeny byly i okolní budovy. Kosmodrom byl zamořen jedovatým spadem a několik lidí muselo být následně ošetřeno. Incident se jen jako zázrakem obešel bez ztrát na životech. Tyto tragické nehody však patří dodnes mezi nejhorší katastrofy, které se v historii kosmických letů odehrály, a v obou případech za jejích vznik s největší pravděpodobností vděčíme selhání pomocných motorů na tuhé pohonné látky.

ŽIVĚ A ČESKY: Antares vynáší loď Cygnus

Kosmická loď Cygnus už netrpělivě čeká, až vyrazí k Mezinárodní kosmické stanici s několika tunami zásob – od jídla, přes vědecké experimenty až po hardware nutný k provozu stanice. Na odpalovací rampě kosmodromu MARS na severovýchodě USA již stojí vztyčená raketa Antares, která je opět připravena splnit další zakázku. Tato 42,5 metru vysoká raketa se má s tahem 391 tun od země odlepit ve 22:45 našeho času a my Vám tento start chceme zprostředkovat živě s českým komentářem.

Gateway (duben 2019)

Viceprezident Spojených států amerických Mike Pence pověřil 26. března kosmickou agenturu NASA, aby urychlila plán příštího pilotovaného přistání na Měsíci z roku 2028 již na rok 2024. Současně oznámil cílovou destinaci – jižní pól Měsíce. Proč právě jižní pól? Již v roce 2006 byla část valu kráteru Shackleton v bezprostřední blízkosti pólu vyhodnocena jako vhodné místo pro stavbu lunární základny. Splňuje totiž dva základní požadavky. Díky své vyvýšené poloze je po dobu 80 % lunárního dne osvícena Sluncem. To je výhodné pro generování solární energie. Druhou výhodou je bezprostřední blízkost trvale odstíněného kráteru s vysokou pravděpodobností výskytu vodního ledu. Administrátor NASA Jim Bridenstine následně oznámil, že projekt stavby stanice Gateway na oběžné dráze Měsíce bude adaptován na podporu urychleného přistání lidí na Měsíci. Tým pod vedením Williama Gerstenmaiera dokončuje počáteční revizi původního plánu, který jsme popsali v březnovém dílu.

Dubnová kosmoschůzka 2019

kosmoschůzka, zdroj: nasa.gov

Tentokrát výjimečně předposlední středu v měsíci, to jest 17.4.2019, pořádá Kosmo Klub z.s. akci s názvem Kosmoschůzka, na níž můžete shlédnout a poslechnout si obvykle dvě až tři zajímavé přednášky z kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka proběhne opět v prostorách pražského Planetária. (viz mapa níže). První část dubnové Kosmoschůzky bude vyhrazena aktualitám z kosmonautiky. Ve druhé části se představí pilotovaná kosmická loď Crew Dragon od SpaceX. Třetí přednáška vás zavede tak blízko ke Slunci, jak se zatím lidstvo se svými sondami dostalo. Akce začíná v 17:30.

Aeolus je na správné cestě

Vyhodnotit přesnost dat získaných zbrusu novou technologií je složité. Ale právě o to se nyní snaží inženýři a vědci, kteří v uplynulých měsících pracovali s údaji z evropské družice Aeolus. Zajímalo je, zda tato data mohou být s jistotou zapojena do předpovědních modelů. Sonda vypuštěná v srpnu loňského roku nese na své palubě přístroj Aladin, který funguje na unikátní laserové technologii. Do atmosféry vysílá krátké, ale silné laserové pulsy a jeho teleskop s velmi citlivými senzory zachytává záření.

Svět nad planetou (27. díl)

Posádka mise Antares-92 (zleva: Toginini, Solovjov, Avdějev)

Systém jmenování posádek se na přelomu osmdesátých a devadesátých let ustálil v zaběhnutém rytmu. K dlouhodobé expedici se vždy připravovaly tři posádky – hlavní, záložní a druhá záložní/podpůrná. Hlavní měla vykonat daný let, pro další misi se pak dvě zbývající posádky posunuly o příčku vzhůru, tedy do rolí hlavní a záložní posádky. Občas se stávalo, že bylo třeba provést změny, vesměs v souvislosti se změnou letového řádu nebo ze zdravotních důvodů. Ovšem někdy byly důvody ke změnám, mírně řečeno, velmi neobvyklé. Záložní osádkou EO-11 byla dvojice Anatolij Solovjov a Sergej Avdějev. Podpůrnou posádkou pak byli Valerij Korzun a Alexandr Lavejkin. Solovjov a Avdějev se začali od dubna 1992 připravovat coby hlavní posádka na expedici EO-12 a jejich dubléry s vyhlídkou na další expedici měli být Korzun s Lavejkinem. Ovšem v březnu se udála neslýchaná věc: u Valerije Korzuna lékaři při testech zjistili, že jeho výška vsedě překračuje povolené limity. A to byl velký průšvih. Při pobytu ve vesmíru se prodlužuje páteř, což je zjevné zejména u dlouhodobých expedic. Hrozilo, že by se Korzun nemusel vejít do křesla v návratové kabině Sojuzu. Jak je možné, že se na překročení limitů nepřišlo dříve, to nebyl nikdo schopen vysvětlit. Kuriozní je, že právě výška vsedě je jedním ze základních kritérií při náboru nových členů oddílu kosmonautů. Korzuna tedy odstavili od dlouhodobých letů a byl převeden do programu „záchranářů“, kteří byli cvičeni na sólové ovládání Sojuzu pro případ, že by bylo třeba v případě nouze zachránit kolegy uvězněné na stanici. A aby toho nebylo málo, ve stejné době dostal stopku od lékařů také Alexandr Lavejkin z naprosto neslýchaného důvodu: objem jeho svalové hmoty byl příliš velký pro práci ve skafandru Orlan! Lavejkin byl převeden na krátkodobé lety s podmínkou, že jejich součástí nesmí být výstup do otevřeného prostoru. Vzhledem k tomu, že krátkodobé lety v té době Rusové neprováděli, znamenalo to de facto konec Lavejkinovy kariéry. Alexandr v roce 1994 oddíl kosmonautů opustil…

Hrubá topografická mapa Bennu

Díky datům, která nasbíral laserový výškoměr OLA na sondě OSIRIS-REx, mohl vzniknout trojrozměrný model planetky Bennu, který vědcům ukazuje topografii různých oblastí tohoto malého světa. Tento kanadský přístroj provedl mezi 12. a 17. únorem více než 11 milionů měření vzdálenosti mezi sondou a povrchem planetky. OSIRIS-REx byl v té době na oběžné dráze kolem Bennu ve výšce méně než 2 kilometry nad terénem, což je mimochodem historicky nejnižší oběžná dráha jakékoliv kosmické sondy. Nasbíraná data pak sonda poslala na Zemi, kde z nich byl složen hrubý trojrozměrný model planetky. Není dokonalý, některá místa zůstala nezmapována, ale i přesto slouží jako dobrý odrazový můstek. V průběhu letošního roku bude přístroj OLA pokračovat ve sběru dat, aby mohl vytvořit podrobnější mapu planetky.

Sledování slonů afrických z kosmu

tracking-elephants-fpet

Slon africký (Loxodonta africana) je největší suchozemský savec, který dorůstá výšky až 4 m. Vyskytuje se roztroušeně v celé Africe jižně od Sahelu (v severní Africe byli vyhubeni za římských dob). Slony můžeme najít v deštných lesích (tam žijící sloni jsou někdy uváděni jako podruh, nebo dokonce jako samostatný druh L. cyclotis), na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5 000 m n. m. Sloni jsou velice inteligentní a poměrně přizpůsobiví – důležitý je pro ně jen dostatek potravy a vody v teritoriu. Jsou to býložravá zvířata, která musí denně spořádat až 225 kg potravy. Stádo slonů dovede překonávat značné vzdálenosti, ale drží se při tom v blízkosti vody, protože každý slon potřebuje denně pít až 190 litrů vody a rád se koupe.  V současné době nejsou sloni ve většině zemí, ve kterých žijí, v bezpečí. Hlavním důvodem je rozšířené pytláctví – sloni jsou zabíjeni, protože spásají obilí nebo pro získání slonoviny, která je vysoce žádána na asijských trzích. Lidská populace v Africe rychle roste a v důsledku toho je více a více původních sloních habitatů osidlováno a zemědělsky obděláváno. Území, kde se mohou sloni volně pohybovat se stále zmenšují a konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty jsou proto stále častější.

První brněnský dispenzer pro rakety Vega

Model vypouštěcího adaptéru malých družic pro raketu Vega

Jak jsme již několikrát psali, jedním z největších a nejzajímavějších projektů, na kterých české firmy zapojené do kosmického průmyslu pracují, je vývoj dispenzeru pro lehké evropské rakety Vega a Vega-C. Tohle zařízení má umožnit širšímu okruhu zákazníků využívat služeb evropských raket. Na tomto trhu se v současné době prosazuje stále více malých nosičů a Evropa chce zůstat konkurenceschopná. Na zmíněném projektu dispenzeru malých družic pracují specialisté z brněnské firmy SAB Aerospace a dlouhé přípravy pomalu míří do velkého finále. V čisté místnosti se specifikací ISO 8 totiž vzniká první letový exemplář, který se má vydat na oběžnou dráhu již v září letošního roku. V tomto článku najdete fotografie z výroby tohoto zařízení, které nám poskytl ředitel SAB Aerospace, Petr Kapoun.

Kosmotýdeník 343 (8.4. – 14.4.)

Kosmotýdeník vám již tradičně shrne to nejzajímavější, co se událo v kosmonautice v uplynulých sedmi dnech. Tentokrát se v hlavním tématu – překvapení – nezaměříme na Falcon Heavy, ale na hledání možností, jak vyřešit, že se sonda InSight nemůže proklepat hlouběji pod povrch Marsu. V dalších tématech zamíříme na Měsíc, jak za sondou Beresheet, tak za Chang’e 4. Podíváme se také na první let letounu Stratolaunch.