Pokec s Kosmonautixem – červen 2019

Čtyři týdny uběhly jako voda a opět tu máme poslední pátek v měsíci. A to znamená, že přichází další díl našeho seriálu Pokec s kosmonautixem. Formát se oproti minulým dílům nijak nezměnil – stále na Vás čeká zhruba dvouhodinové živé vysílání, jehož podobu ovlivňujete Vy, diváci. Vaše dotazy v chatu pokaždé určují, o čem bude v rámci pokecu řeč. Pokud tedy máte čas a chuť strávit zhruba dvě hodiny přátelským povídáním s lidmi, kteří mají stejné zájmy, pak jste srdečně zváni. Ještě připomenu, že startujeme už dnes v osm večer.

Kosmonautika pomáhá: Webbův teleskop pro dobrý zrak

O tom, že je kosmonautika užitečná, není mezi čtenáři našeho webu nutno pochybovat. Každý ví, že výzkum, které kosmické sondy dělají, posouvá naše znalosti vpřed. Nikdo také nepochybuje o tom, že některé činnosti či technologie by bez družic neexistovaly, nebo by fungovaly hodně špatně. Je však potřeba stále ukazovat konkrétní příklady užitečnosti letů do vesmíru. Je nutné dávat najevo, že i cesta může být cílem. Mnohdy je totiž družice či sonda užitečná ještě před svým startem, protože její technologie najde uplatnění i v běžném životě. Dnes vám přineseme jedno konkrétní a možná i trochu nečekané využití.

ŽIVĚ: NASA oznámí novou vědeckou misi

Dnes ve 22:00 našeho času by měl Thomas Zurbuchen, zástupce administrátora NASA pro vědeckou činnost na tiskové konferenci oznámit výběr nové vědecké mise. Neupřesnila sice, z jakého programu má mise pocházet, nicméně na webu uvádí, že mezi řečníky na konferenci bude i Curt Niebur, což je vedoucí vědecký pracovník programu New frontiers. I časově by to odpovídalo, protože na konci roku 2017 se předpokládalo, že čtvrtá mise z programu New Frontiers bude vybrána na jaře roku 2019, takže je nejvyšší čas. Ve finále jsou dva projekty a oba jsou mimořádně lákavé, posuďte sami.

Kolos se dnes vydá na startovní rampu

Obsluha pozemních systémů floridského kosmodromu EGS (Exploration Ground Systems) v uplynulých měsících tvrdě pracovala na dalším významném milníku k misi Artemis 1. Konkrétně je řeč o zkušebním vývozu mobilní odpalovací plošiny ML-1 na rampu 39B na Kennedyho středisku. Jde o významný krok k finální fázi integrace testování kombinace obslužných ramen a samotné konstrukce. Kolos, ze kterého bude startovat raketa SLS zatím čeká v montážní hale VAB, kde strávil několik posledních měsíců. Během dnešního dne by se však měl vydat na několikahodinovou cestu, kterou budete moci sledovat v tomto článku ve vloženém okně.

Na Falconu Heavy letěl cubesat s brněnským rukopisem

Cubesaty zažívají v posledních letech boom a nás velmi těší, že zlaté české ručičky tento trend následují. Dnes se podíváme na cubesat, který se sice nemůže označovat jako stoprocentně český, ovšem Češi na něm odvedli velký kus práce. Cubesat PSAT-2 vynesla tento týden na oběžnou dráhu nejsilnější raketa současnosti Falcon Heavy při své misi STP-2. Název PSAT-2 dává jasně najevo, že jde již o druhou generaci. „Jeho předchůdce PSAT funguje od roku 2015. Současný PSAT2 zachovává funkce APRS systémů původního PSATu a přidává nová rozšíření,“ vysvětluje Aleš Povalač z Ústavu radioelektroniky Vysokého učení technického v Brně, který se na konstrukci cubesatu podílel.

Triumf lapače aerodynamických krytů

GO Ms. Tree je pravděpodobně jedna z nejsledovanějších lodí současnosti. Udivuje jak fanoušky kosmonautiky, tak nautiky a to zejména proto, že tu nic podobného nikdy předtím nebylo. Loď sama prošla v posledních měsících řadou menších úprav a nakonec došlo i na změnu jména. Původní loď, jejíž majitelem byla společnost SeaTran Marine, nesla název Mr. Steven a všichni jí určitě dobře znáte. Nově nese název Ms. Tree, což je tak trošku slovní hříčka, která svou výslovností připomíná slovo Mystery (záhada). A velkou neznámou dlouho zůstalo také to, zda se nově pojmenovaná loď skutečně vydá na svůj první „lov“ aerodynamického krytu během misie STP-2. Nakonec Ms. Tree přeci jen vyplula z přístavu a hned na své první historické misi pod novým majitelem i jménem uspěla. Po předešlé sérii neúspěšných pokusů o zachycení krytu je konečně čas slavit. Plavidlo GO Ms. Tree poprvé v historii lapilo aerodynamický kryt.

OBRAZEM: Návrat Sojuzu MS-11

Třetího prosince loňského roku se z kosmodromu Bajkonur vydala kosmické loď Sojuz MS-11, které velel Rus Oleg Kononěnko a spolu s ním letěla Američanka Anne McClain a Kanaďan David Saint-Jacques, pro které šlo o první kosmickou misi. Tato posádka po dobu několika měsíců pobývala na ISS sama. Vinou loňské nehody Sojuzu MS-10 byla expedice s číslem 58 pouze tříčlenná. V březnu se trojice dočkala návštěvy dalších tří kosmonautů a počet lidí na ISS se rozrostl na šest. V noci na dnešek našeho času přišel pro posádku Sojuzu MS-11 čas návratu. Po přesně 203 dnech, 15 hodinách a 16 minutách v kosmickém prostoru jejich mise skončila. Půl roku dělali vědu na ISS, přijímali různé kosmické lodě včetně prvního exempláře Crew Dragonu. Jejich mise byla úspěšně zakončena přistáním v kazašské stepi u města Džezkazgan.

Svět nad planetou (37. díl)

Emblém 16. expedice

V říjnu 1977 se odehrála v rámci sovětského pilotovaného programu jedna událost, která měla dlouhé roky vliv na složení posádek kosmických lodí. Dvoučlenná posádka Sojuzu-25 měla na stanici Saljut 6 strávit tři měsíce a ustavit tak rekord v délce pobytu ve vesmíru. Posádku tehdy tvořili Vladimir Kovaljonok a Valerij Rjumin, oba nováčci. Jenže přes veškeré úsilí se jim nepodařilo Sojuz se stanicí spojit. Důvodů bylo více, od ne zcela dostačujícího výcviku přes některé chyby v činnosti posádky, každopádně Sojuz-25 musel po pouhých dvou dnech ve vesmíru s nepořízenou zamířit domů. Jedním z výstupů následných rozborů bylo pravidlo, že u všech následujících letů bude na palubě kosmické lodi alespoň jeden veterán. Sojuz-25 tak byl na půl druhé dekády poslední lodí s posádkou složenou výlučně z nováčků. Ani Sojuz TM-19, jenž měl na Mir dopravit posádku pro expedici EO-16, neměl být výjimkou. V polovině roku 1993 byla zformována posádka ve složení Jurij Malenčenko a Talgat Musabajev. Protože ani jeden z nich neměl ještě „zářez na pažbě“, doplnil je velezkušený Gennadij Strekalov, který s nimi měl letět k Miru a vrátit se spolu s Afanasjevem a Usačovem po dvoutýdenním pobytu na palubě stanice. Ještě na počátku roku 1994, tedy zhruba šest měsíců před startem, figuroval tento tým v plánech pro daný rok. Jenže zakrátko bylo vše jinak. Vzápětí po startu Sojuzu TM-18 se začalo hovořit o tom, že pokud by Sojuz TM-19 byl dvoumístný a na místě třetího křesla by vezl náklad, mohl by se tím ušetřit jeden nákladní Progress. Navíc Strekalov se pomalu začal připravovat na extrémně důležitou mezinárodní expedici, která měla proběhnout v roce 1995 a „vyrušení“ v podobě přípravy a krátkého letu v létě 1994 by jej zbytečně zdržovalo od výcviku pro onen mezinárodní let. Strekalov byl tedy ještě v lednu z posádky Sojuzu TM-19 potichu stažen. Vypadalo to, že pravidlo o nováčcích se na začátku roku 1994 nenápadně vytratilo…

ŽIVĚ A ČESKY: Nejkomplexnější mise v historii SpaceX

Tak tohle bude stát za to a hned z několika důvodů! Nejsilnější raketa současnosti se potřetí vydává do vesmíru. Oba její boční stupně pochází z minulé mise a opět se pokusí o přistání na pevnině. Centrální stupeň je nový, ale přistávací plošina čeká v rekordní vzdálenosti od pobřeží. Půjde o první noční start Falconu Heavy. Pod aerodynamickým krytem se ukrývá 24 družic, které horní stupeň rozveze na tři různé oběžné dráhy. Celá mise potrvá šest hodin a do vesmíru poletí i cubesat s českou stopou. To už je dost důvodů, proč považovat tuto misi za atraktivní. Přijměte proto naše pozvání k česky komentovanému přenosu startu, jehož okno se otevírá zítra v 5:30 našeho času.

VZLUSAT-1 oslavil dva roky v kosmu

VZLÚSAT-1

Včera to byly přesně dva roky od startu indické rakety PSLV, která nesla na oběžnou dráhu desítky malých družic. Mezi nimi bychom našli i český cubesat VZLUSAT-1. Zástupci projektu v rámci výročí vydali tiskovou zprávu, podle které se českému výtvoru ve výšce 495 km stále daří a je zdrojem cenných dat. „Průměrná délka života Cubesatů se přitom udává 1,1 roku. VZLUSAT-1 tak vstoupil do vybrané společnosti zhruba 15 % cubesatů, které jsou schopny operovat dva roky a více,“ poznamenal Daniel Zeman z Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu. Zkušenosti z provozu prvního českého cubesatu se navíc využijí i při stavbě jeho nástupce.