Hubbleův teleskop měřil pohyby hvězd v Magellanově oblaku

Díky pozorování HST cílenému na našeho trpasličího galaktického souputníka, Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223), byli poprvé v dějinách astronomie vědci schopni měřit jeho rotační moment pomocí změření drobných rozdílů v pohybech místních hvězd. A opravdu nejde o fádní či nudné zjištění. Výsledky měření poukazují na to, že hvězdy oběhnou centrum Velkého Magellanova oblaku přibližně jednou za 250 milionů let – to je takřka stejná doba, kterou trvá našemu slunečnímu systému, aby jednou oběhl centrum Galaxie.

A opravdu nejde o fádní, či nudné zjiištění. Výsledky měření poukazují na to, že hvězdy oběhnou centrum Velkého Magellanova oblaku přibližně jednou za 250 milionů let – to je takřka stejná doba, která trvá našemu slunečnímu systému aby jednou oběhl centrum naší Galaxie.

Falcon dostane nožičky!

Na to, že na mezinárodní vesmírnou stanici dopravují zásoby soukromé firmy jsme si už tak trochu zvykli. Ještě před deseti lety se to zdálo jako čirá fikce a nyní už se z toho málem stává rutina. Skoro by mohlo hrozit, že by starty raket Falcon přestaly diváky zajímat. Ale SpaceX to očividně nehodlá dopustit a proto v minulých hodinách vypustila do pléna informaci, která zaručeně zvedla tepovou frekvenci všech fandů kosmonautiky. Nebudeme chodit kolem horké kaše – SpaceX chce udělat další výrazný krok ke znovupoužitelnosti svých raket.

SLS musí létat co nejčastěji

Nová americká raketa SLS by mohla nastartovat novou éru kosmonautiky, dopravit lidské posádky dál, než kam se člověk kdy dostal. Mohla by vynášet těžkotonážní družice s ohromným vědeckým přínosem a bez přehánění rozjet další fázi světové kosmonautiky. Prozatím má ale nasmlouvané a pevně dané pouze dva starty, což je na nějakou revoluci proklatě málo. Nyní se ale zdá, že si NASA začíná tuto situaci plně uvědomovat a ledy by se tedy mohly dát konečně do pohybu. Svůj zájem kromě vědců navíc začínají projevovat i soukromé firmy a ani armáda jistě nezůstane pozadu.

Cygnus opustil ISS

Na začátku ledna jsme v našem článku psali o tom, že americké soukromá loď Cygnus měla velkou smůlu na neobvyklé odklady. Obavy a opatrnost byly na místě – Cygnus se vydával na svou první operační misi k ISS. Po startu, který proběhl devátého ledna už šlo všechno podle plánu. O tři dny později už kosmická loď dorazila k Mezinárodní stanici. Michael Hopkins s pomocí Koičiho Wakaty zachytili Cygnus pomocí robotické paže a připojili jej na spodní uzel modulu Harmony. Soukromá loď pobývala na stanici až do včerejšího dne, kdy bylo naplánované její oddělení.

Vesmírné osudy 42. díl – John Glenn

John Glenn byl hrdina. S titulem prvního Američana, který obletěl Zemi, se zdálo, že když nastoupí politickou kariéru, že to bude mít o něco lehčí. Avšak to nebyl důvod, proč začal s politikou. Mnohem důležitější bylo, že se rozhodl dál zastávat postoje a ideály zavražděného J. F. Kennedyho, s jehož rodinou zůstal i po jeho smrti v úzkém kontaktu. Nástup Glenna do politiky však byl překažen hned na začátku. Jeho životní cesta měla mít ještě mnoho zákrut. V posledním díle životního příběhu Johna Glenna se podíváme blíže na jeho politickou kariéru, která je neméně zajímavá, než ta kosmická a nakonec se s tímto velikánem podíváme ještě jednou do vesmíru.

Přej si něco, padá satelit!

Do zemské atmosféry vstupují vysloužilé družice celkem pravidelně. Stroje vypuštěné často před mnoha lety pomalu třou o zbytky atmosféry, tím ztrácí rychlost a klesají do stále hustších vrstev atmosféry – smrtící kolotoč se roztáčí stále vyšší rychlostí a končí zánikem družice ve vysokých vrstvách atmosféry. Právě v těchto hodinách obrací lidstvo opět svůj zrak k nebi. Na ohnivý konec se chystá sovětská vojenská družice Kosmos 1220. Problém je, že nikdo přesně neví, kam několik desítek let nepoužívaný stroj dopadne.

Kosmotýdeník 74. díl (10.2. – 16.2.2014)

Týden se s týdnem sešel a jak už tradice vyžaduje, je tu další vydání nedělního kosmotýdeníku. Tentokrát se podíváme na tři velké zprávy z oblasti kosmonautiky. První se bude zaobírat problémy a nadějemi čínského lunárního vozítka Yutu a jeho landeru Chang’e 3. Další zpráva nás zavede na Mars a rekord a výzvy, které tam překonává vozítko Curiosity. Třetí zpráva se bude týkat úspěšného startu Protonu. I tento kosmotýdeník uzavřeme krátkým přehledem o dalších zprávách, které v kosmonautice přinesl tento týden. Přejeme hezkou neděli a příjemné čtení.

Magnetická síť vyčistí orbitu

Space Junk zdroj:avionics-intelligence.com

O eliminaci kosmického odpadu na nízké oběžné dráze jsme už psali mnohokrát. Většina připravovaných technologií se zaměřuje na stahování vysloužilých družic nebo velkých fragmentů. Do praxe už se prosazuje plánovaná deorbitace funkčních kosmických strojů po skončení jejich mise. Tyto velké objekty jsou ovšem v hledáčku armádních i civilních sledovacích stanic. Díky tomu se jim je možné vyhnout, což je případ Mezinárodní kosmické stanice. Na drobné úlomky, atakující povrchy modulů či panely solárních článků zatím neexistuje adekvátní protizbraň. Několik konceptů se v minulosti vyskytlo, například masivní štít, který by do sebe nechal drobné částečky narážet a po určité době by sestoupil do hustých vrstev atmosféry, kde by shořel. Japonci se nyní pokusili o trochu jiný princip zachycení odpadu, ovšem konec mu přichystali stejný.

Spolehlivý tahoun se vrací

Jen těžko bychom v historii kosmonautiky hledali spolehlivější nosič, než je americká Delta II. Ze 151 startů selhala pouze dvakrát. Přesto se nad ní v minulých letech málem zavřela voda. Jejich hlavní artikl, družice systému GPS přešly na Delty IV a Atlasy V, takže stará dobrá “dvojka” ztratila své hlavní odbytiště. Pokud si k tomu přidáme její postupující věk, dojdeme k tomu, že si důchod zaslouží. Na letošní rok se chystá její zmrtvýchvstání, ale i tentokrát hrozí, že se bude jednat pouze o labutí píseň. Kolikrát tedy ještě uvidíme tento elegantní nosič startovat? O tom bude pojednávat náš dnešní článek, který vychází přesně čtvrt století po prvním startu Delty II.

Poznejte, co se zrovna děje na ISS

Mezinárodní vesmírná stanice ISS

Mezinárodní vesmírná stanice, největší lidmi vybudovaný objekt ve vesmíru bude nad 90% světové populace kroužit minimálně do roku 2024. Fanoušci kosmonautiky jsou pochopitelně zvědaví, co se odehrává na palubě orbitálního komplexu s vnitřním hermetizovaným objemem přes 800 metrů krychlových. V dnešní době internetu už ani takové přání není problém. Dnešní článek si klade za cíl ukázat všem zájemcům snadné možnosti, jak nakouknout na palubu stanice, proniknout do spousty aktuálních údajů a ukrátit si dlouhé čekání třeba na autobus.