Automatické systémy omezující kolize družic

Tradiční smutný pohled na zaneřádění nízké oběžné dráhy zdroj:theblaze.com

Evropská kosmická agentura vydala zprávu, že začíná s přípravami inovativního systému, který by využíval procesů strojového učení, aby chránil družice před hrozbou kolize s jinými objekty – ať již pasivními družicemi nebo kosmickou tříští. Jinými slovy ESA vyvíjí systém, který zabrání kolizím, jelikož bude automaticky vyhodnocovat míru rizika srážky na oběžné dráze. Tento systém by umožnil zlepšit celý proces rozhodování, zda je úhybný manévr potřebný, či nikoliv. Systém by dokonce měl být schopen posílat konkrétní a na míru šité pokyny konkrétním družicím, kterým kolize hrozí, aby se mohly vyhnout.

Pokec s Kosmonautixem – říjen 2019

Fanoušci našich „povídacích“ přenosů si tento týden opravdu užijí – předevčírem jsme slavili desáté narozeniny našeho diskusního fóra a součástí oslav byl i dvouhodinový přenos, ve kterém jsme reagovali na Vaše dotazy v chatu. A jelikož dnes máme poslední pátek v měsíci, znamená to jediné – je čas na další Pokec s kosmonautixem. Již desáté vydání bude stát na stejných principech, na jaké jste si zvykli v minulých měsících. V průběhu zhruba dvou hodin budeme v přátelské a pohodové atmosféře odpovídat na Vaše dotazy, které napíšete do chatu. Pokud tedy máte čas a chuť, budeme rádi, když se k nám přidáte – začínáme dnes večer ve 20:00 SELČ.

Polský nanosatelit k Marsu

Mars

Zkoumání Marsu vesmírnými sondami probíhá již od raných 60. let XX. století. Jejich vysílání závisí na dostupnosti efektivních drah ze Země, na rozvoji techniky a techologie, na případných zpožděních při přípravě jednotlivých sond a nezřídka také na politických rozhodnutích. Nejbližší okno pro cestu k Rudé planetě se otevírá příští rok. Mimo tradiční cestovatele USA (Mars 2020 s roverem v kráteře Jezero) a Evropu s Ruskem (ExoMars 2020 s roverem „Rosalind Franklin“ na Oxia Planum nebo Mawrth Vallis), se na tuto cestu poprvé chystají Číňané (Mars 2020 s orbiterem a roverem HX-1 na Chryse Planitia nebo v regionu Planitia a Elysium Mons). Na svou první cestu se také chystají Spojené arabské emiráty (Hope – al-Amal – Naděje: orbiter), ve spolupráci s univerzitami v USA, s Japonskem a Indií. SpaceX plánuje svou první soukromou misi na rok 2022, s přistáním pravděpodobně někde na pomezí Arcadia Planitia a Amazonis Planitia (uvidíme, co s tím udělá Elonův časový koeficient). Japonci i Indové chystají své vlastní sondy na pozdější termíny (Japonský NICT mikrosondu TEREX v roce 2022 a znovu v r. 2024, stejně jako JAXA sondu MMX a Indové sondu MOM 2), možná někdy v tom období poletí i zatím tajemní Izraelci (po ztroskotání sondy Beresheet prohlásili, že cílí na zatím neidentifikovaný objekt). Zatím poslední oznámili svůj úmysl letět k Marsu Poláci – snad se startem v roce 2022 – během konference Impact mobility rEVolution`19 v Katovicích podepsali dohodu o vytvoření konsorcia, jehož hlavním cílem bude zkonstruovat nanosatelit a vyslat jej na cestu.

Lucy splnila další milník

Vizualizace sondy Lucy

18. října projekt americké mise Lucy úspěšně dokončil kritické zhodnocení návrhu. Při tomto procesu prezentovali členové odborného týmu kompletní návrh celé mise, dokazovali, že jejich tým splnil všechny technologické výzvy, které před ně tato mise klade a že jsou připraveni začít stavět skutečný hardware. Po dokončení celého procesu přišla ke slovu nezávislá hodnotící komise od NASA, která nakonec dala projektu zelenou. Nic tedy nebrání začátku výrobní fáze celé mise. Kritické zhodnocení návrhu mise Lucy začalo 15. října v coloradském městě Littleton v sídle firmy Lockheed Martin. Když o několik dní později přišel pozitivní výsledek, všichni moc dobře věděli, že tento milník znamená vyvrcholení měsíců posuzování a hodnocení jednotlivých systémů a podsystémů.

Webb rozložil svůj obří štít

Sluneční štít Dalekohledu Jamese Webba prošel zkouškou, která je nezbytná k vypuštění celé unikátní observatoře na jaře roku 2021. Technici a inženýři rozložili a napnuli každou z pěti vrstev, které tvoří sluneční štít teleskopu. Dostali jej tak do stejné pozice, ve které bude pracovat zhruba milion a půl kilometrů od Země. „Vůbec poprvé byl sluneční štít rozložen a napnut pomocí palubní elektroniky a navíc i s připojenou teleskopovou částí. Rozložený štít je vizuálně ohromující a jeho splnění byla výzva,“ přiznává James Cooper, manažer slunečního štítu JWST z Goddardova střediska v Greenbeltu, stát Maryland.

Oslavte s námi desáté narozeniny našeho fóra

Bylo 23. října roku 2009, hodiny ukazovaly 15:36 SELČ, když instalátor na našem hostingu dokončil vytváření souborů pro diskusní fórum o kosmonautice, které sídlilo na adrese vesmir.thos.cz. Fórum se otevřelo světu, ale ještě nikdo o něm nevěděl. teprve až další dny, týdny a měsíce rozhodly o tom, že projekt přežije a nezanikne. Registrovalo se na něm stále více lidí, kteří diskutovali o kosmonautice a i když počet lidí rostl, v drtivé většině případů se mu vyhýbaly flamewary a jiné nešvary známé z jiných internetových diskusí. Po několika letech jsme se přesunuli na doménu kosmonautix.cz a nejaktivnější uživatelé fóra pak vytvořili redakci nově vzniklého blogu. Fórum je však mimořádně důležité i dnes – nejen symbolicky tím, že to všechno odstartovalo, ale i prakticky – právě z něj se rekrutují noví autoři naší redakce a z fóra navíc při tvorbě článků často čerpáme. Dnes, po deseti letech od pomyslného startovního výstřelu jsme se dostali někam, o čem jsme na začátku nesnili ani omylem. A moc rádi bychom pozvali všechny členy naší skvělé komunity na narozeninový živý přenos.

Gateway (říjen 2019)

V minulém dílu našeho seriálu popisujícího aktuální dění kolem příprav kosmické stanice Gateway, která bude vybudována na oběžné dráze Měsíce, jsme si připomněli, že po pohonném a energetickém modulu PPE (Power and Propulsion Element) byly zahájeny výrobní práce i na obytném modulu HALO (Habitation and Logistics Outpost). Dnešní díl bude zaměřen na první pilotovanou misi na stanici. Start čtyřčlenné kosmické expedice Artemis III je plánován na srpen 2024.

Měsíc – příští výzva pro raketu Electron

Raketa Electron je v současné době hlavním hráčem na poli malých raket, které doručují lehké družice na nízkou oběžnou dráhu. Firma Rocket Lab nedávno oznámila, že se bude snažit o znovupoužitelnost prvních stupňů a tím inovace zdaleka nekončí. Podle aktuálního prohlášení firma cílí i na střední, geostacionární a dokonce i lunární oběžnou dráhu. Firma totiž na Mezinárodním astronautickém kongresu odtajnila své plány na rozšíření dosahu svých misí díky družicové platformě Photon, o které jsme na našem webu již psali. Raketa Electron funguje necelé dva roky a firma RocketLab se evidentně nechce spokojit s dosaženými výsledky. Střední, geostacionární i lunární oběžná dráha mají být dalšími cíli pro malé družice. Společnost chce schopnosti rakety Electron zkombinovat s družicovou platformou Photon, ke kterým má přibýt i vyhrazený dodatečný raketový stupeň. S jeho pomocí by měly být dosažitelné i natolik exkluzivní dráhy jako je NRHO (Near Rectilinear Halo Orbit – dráha stanice Gateway), nebo librační centra L1 a L2 soustavy Země-Měsíc. I větší náklady by se tak mohly dostat do cislunárního prostoru včetně geostacionární dráhy.

Svět nad planetou (54. díl)

Mir s připojeným Atlantisem (STS-74)

V Americe bylo krátce po půlnoci 15. listopadu 1995 a Moskva se již začala pomalu probouzet, když se začalo odehrávat závěrečné dějství orbitálního baletu, během nějž se měl raketoplán Atlantis již podruhé připojit k ruské stanici Mir. Americký stroj se v tu dobu nacházel zhruba 15 km za stanicí a jeho posádka navázala spojení s palubou Miru. V půl sedmé ráno moskevského času se vzdálenost začala snižovat a současně posádka Atlantisu přemístila robotickou paži do polohy, kde nepřekážela nadcházejícímu spojení. Současně měla kamera na „lokti“ paže zprostředkovávat boční pohled na proces spojování DM a stykovacího uzlu modulu Kristall. V 8:04 se Atlantis nacházel ve vzdálenosti necelých 100 metrů přímo pod Mirem a Ken Cameron převzal řízení raketoplánu čistě do svých rukou. Oproti Hootu Gibsonovi měl Cameron poměrně mizerný výhled, protože mu v něm bránil dokovací modul. Tím pádem musel velitel STS-74 vzít zavděk pohledem na monitor, kam byl přenášen záběr z kamer umístěných jak uvnitř DM, tak na jeho povrchu a také z kamery na robotické paži. Navíc byl připraven příruční laserový dálkoměr, jehož paprsek měl být odrážen od reflektorů na Kristallu. Když oba stroje dělila vzdálenost přibližně 54 metrů, Cameron Atlantis zabrzdil a po čtvrthodině posledních prověrek obdržel od řídicího střediska definitivní bene. Bylo 9:27:34 moskevského času, když se stykovací uzel APAS na DM dotknul svého protějšku na Kristallu. Už podruhé bylo na orbitální dráze vytvořeno gigantické soulodí o hmotnosti přes 200 tun…

Firefly Aerospace spolupracuje s Aerojet Rocketdyne

Společnosti Aerojet Rocketdyne a Firefly Aerospace společně oznámily spolupráci, která umožní využít možnosti obou firem, aby mohly poskytnout flexibilní, udržitelná a vysoce konkurenceschopní řešení pro přístup do kosmického prostoru. Společně se chtějí zaměřit na rostoucí trh s malými a středně velkými družicemi – ať už na nízkou či geostacionární dráhu Země, ale i k Měsíci. Firelfly do společného úsilí věnuje rodinu svých raket a chystané kosmické služby, Aerojet Rocketdyne přidá zkušenosti s vývojem pohonných systémů, pokročilými výrobními procesy, či pojištěním mise pro komerční, průzkumné a vládní mise.