Parker Solar Probe překračuje očekávání

Parker Solar Probe u Slunce

Americká sonda studující Slunce se pomalu, ale jistě blíží ke svému třetímu průletu nejnižším bodem oběžné dráhy. Vědci zatím mají plné ruce práce, ale nejsou zatíženi žádnými problémy, právě naopak. Probírají se záplavou dat, která sonda naměřila během prvních dvou průletů perihelem. PSP si totiž vede přímo vzorně a pozemním týmům doručí nejen to, co čekali, ale i něco navíc. Třeba takový druhý průlet – 6. května, tedy jen lehce přes měsíc po skončení druhé vědecké fáze v okolí perihelu, dorazil do počítačů odborníků z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory i poslední balíček údajů nasbíraných při tomto průletu – celkem to bylo 22 GB dat.

Z Evropy ke Slunci: Simulace mikrogravitace

Prakticky na většině družic najdeme nějaké pohyblivé díly, které se v průběhu mise postarají o rozložení nějaké konstrukce. Ani evropská sonda Solar Orbiter není v tomto směru žádnou výjimkou. I na ní najdeme vyklápěcí konstrukce, na jejichž správném fungování stojí úspěch celé mise. Na začátku letošního roku se inženýrům podařilo nasbírat velké množství dat ze zkoušek těchto rozkládacích systémů. Některé z nich se týkají antén, ramene s přístroji nebo fotovoltaických panelů. Na začátku července jsme se zkouškám panelů již věnovali v samostatném článku, ale v rámci našeho seriálu Z Evropy ke Slunci se k těmto testům vrátíme a podíváme se na ně trochu podrobněji.

Koordinovaný tanec dvou cubesatů

21. června došlo na nízké oběžné dráze k velmi zajímavému momentu. Vůbec poprvé v historii byl proveden koordinovaný systém manévrů dvou cubesatů na dráze kolem Země. O tohle prvenství se postaraly cubesaty v rámci mise Optical Communications and Sensor Demonstration pod hlavičkou NASA. Dvojice identických družic (1,5 U) se na oběžnou dráhu dostala 12. listopadu 2017 s osmou zásobovací lodí Cygnus. V průběhu roku 2018 otestovaly třeba první vysokorychlostní přenos dat pomocí laseru mezi cubesatem a pozemní stanicí, nebo první optickou komunikační linku mezi dvěma cubesaty. Pro lepší představu dokáží tyhle malé krabičky s využitím pozemního teleskopu o průměru 30 cm přenášet data rychlostí 200 Mb/s. Dnes se však zaměříme na jejich jiný úspěch.

Kosmotýdeník 360 (5.8. – 11.8.)

Přesně sedm dní nás dělí od zatím posledního vydání Kosmotýdeníku a tak je čas na další souhrn těch nejzajímavějších událostí, které kosmonautika za tento týden přinesla. Začneme pohledem na test rozkládacího systému pro sekundární zrcadlo dalekohledu Jamese Webba, byl to poslední velký test před konečným sestavením celé observatoře. Podíváme se také na nestandardní odlet a pokračující misi lodi Cygnus NG-11 a nepřijdete ani o tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

300 metrů vysoký skok a měkké přistání v podání Číny

Čínská soukromá firma LinkSpace má zájem o znovupoužitelnost svých raket. Postavila proto zkušební testovací prototyp RLV-T5, který můžeme považovat za analogii k zařízení Grasshopper, na kterém SpaceX před lety sbírala první zkušenosti s motorickým přistáváním prvních stupňů. RLV-T5 vystoupala 19. dubna letošního roku do výšky 40 metrů a následně měkce přistála. Nyní přišla větší výzva – vyletět do výšky 300 metrů a pokusit se o motorické přistání. Jak dokládá níže přiložené video, pokus byl úspěšný.

Znovupoužitelný Electron

Společnost Rocket Lab si v uplynulých měsících vypracovala velmi slušnou pozici na rodícím se trhu s malými družicemi. Její malá raketa Electron má za sebou již sedm startů, při kterých vynesla dohromady 35 družic. její plány však nejsou vůbec malé – firma by chtěla současnou frekvenci startů zvýšit na dvojnásobek, vyvíjí vlastní družicovou platformu Photon, která by mohla poprvé letět leště letos. Vyrobila již sto 3D tištěných motorů Rutherford s elektrickým čerpadlem, a buduje novou startovní rampu na východním pobřeží USA. Ta by se mimochodem mohla stát nejrychleji postavenou startovní rampou kosmické rakety. Její stavba začala letos v lednu a do konce roku by se z ní mohl uskutečnit první start. V tomto týdnu však přišlo ještě jedno oznámení, které bylo avizováno jako začátek nové éry firmy.

Mars rover 2020 prošel zkouškou zraku

„Dokončili jsme kalibraci strojového vidění, tedy vpřed mířících kamer na vozíku,“ oznámil Justin Maki, hlavní inženýr zodpovědný za provoz snímkovacích zařízení na novém americkém vozítku Mars rover 2020 a dodává: „Tohle měření je nezbytné pro přesný stereo pohled, který je důležitou schopností tohoto roveru.“ K samotné kalibraci použili členové týmu speciální desku pokrytou polem teček. Tuto desku pak umístili do vzdálenosti 1 – 40 metrů od kamery a sledovali kvalitu pořízených snímků.

TOP 5: Evropské stopy na misi Apollo 11

Pokud máme zmínit podíl nějaké evropské země či národnosti na misi Apollo 11, nejspíše nás jako první napadne účast německých raketových odborníků. Wernher von Braun a více než stovka dalších specialistů z Německa se podílela (nejen) na vývoji raket rodiny Saturn. Ovšem evropských stop najdeme na této historické misi mnohem více…

Update návrhu Starship

Mike Wall uveřejnil před několika dny na Space.com úvahu o možné (již několikáté) změně jména meziplanetární lodi společnosti SpaceX. Její současné jméno známe asi všichni – Starship. Elon Musk slíbil, že nejnovější změny v její navrhované konstrukci odhalí po prvním neupoutaném poskočení testovacího Starhopperu, možná v polovině srpna. Starhopper v Boca Chica v jižním Texasu, s jediným motorem Raptor, dosud opustil své stanoviště 3x – 2x upoutaný v dubnu t.r. a 25. července, kdy poskočil do výše cca 20 m a do vzdálenosti asi 10 m. Nyní se čeká už jen na poslední skok – spíše už vzlet – do výše 200 m.

Cesty za kosmonautikou: Bajkonur (2/2)

Sojuz MS-13 několik desítek minut před startem

Už jste někdy měli pocit, že jste se ocitli v příliš hezkém snu, který musí každou chvíli skončit? Pokud jste fanoušky kosmonautiky a pobýváte ve městě Bajkonur, je to zážitek sám o sobě. Ovšem pokud máte možnost zavítat do místní školy, která nese jméno Vladimira Čeloměje, tento pocit nabude exponenciálně na síle. Původně jsme se s bratrem divili, proč máme jet do školy, ale v zájmu udržování dobrých vztahů s místními bez odmlouvání nasedáme do auta a jedeme s ostatními. Na chodbě se nás ujímá sympatický učitel a vede nás do učebny plné modelů, převážně raketových. Po několikaminutovém diskurzu o historii školy a jejím fungování nás zve, abychom si prohlédli výstavku suvenýrů na katedře a v případě zájmu si nějakou maličkost koupili. „Tak odtud vítr vane,“ říkám si. Malá vzájemná výpomoc mezi školou a Ljubov. To ještě netuším, jak moc daleko jsem od pravdy. Učitel nás následně dělí na ruskojazyčnou skupinu, kam se s bratrem začleňujeme, a anglicky mluvící skupinu, kterou si přebírá jeho kolega. Následně je naše skupinka vedena po schodech do prvního patra a tam se před námi začíná otevírat skutečná pohádková pokladnice…