Stavba mobilní věže pro Ariane 6 je hotová

Téměř na den přesně po 13 měsících od zahájení prací byla dokončena stavba kovové kostry mobilní obslužné/montážní věže pro novou evropskou raketu Ariane 6. Postavená konstrukce dosahuje výšky 100 metrů a dominuje tak celé startovní rampě s výměrou 150 hektarů. Osmá a poslední střešní traverza byla na své místo uložena 30. listopadu. Obslužná a montážní věž bude v dalších měsících postupně doplněna o stěny, kromě toho bude vybavena pohyblivými podlahami, které umožní přístup k různým úrovním rakety připravované ke startu. Nosná konstrukce bude vybavena i jeřábem s nosností 45 tun. Po kompletním dokončení bude tato věž vážit 7 000 tun, což je srovnatelné s Eiffelovou věží. jen s tím rozdílem, že celá konstrukce bude pohyblivá – podvozky přitom dodala česká firma UNEX z Uničova.

Další zpoždění v jízdním řádu FKP

Pomineme-li starty k Mezinárodní vesmírné stanici, bylo na loňský rok v rámci Federálního kosmického programu Ruské federace plánováno šest kosmických startů. Toto číslo nezahrnuje všechny ruské kosmické mise, ale pouze ty, které jsou financovány ze státního rozpočtu skrze Státní korporaci pro kosmické aktivity „Roskosmos“. Po skončení roku můžeme rekapitulovat, že z těchto šesti se uskutečnily dva. V únoru vynesla raket Sojuz-2.1a s horním stupněm Fregat-M z kosmodromu Vostočnyj dvojici družic Kanopus-V č. 3 a 4. Stejná konfigurace vynesla v prosinci družice s pořadovými čísly 5 a 6.

Špičková snímkovací družice ztracena

Společnost Maxar, pod kterou spadá i projekt Digital Globe, včera oznámila ztrátu družice WorldView-4. Tu potkala závada na systému gyroskopů, které řídí orientaci v prostoru. Družice, jejímž jediným úkolem je pořizovat mimořádně přesné snímky tak přišla o schopnost stabilizace v jedné z os, což ji prakticky vyřadilo z provozu. Firma sice uvedla, že stále probíhají pokusy o řešení, na kterých se podílí i dodavatelé jednotlivých systémů, ale zatím byly všechny pokusy neúspěšné. Sama společnost Maxar přiznává, že nečeká návrat této družice do aktivní služby – dálkovým pokynem ještě převedla stroj do bezpečného režimu, aby mohla nadále sledovat jeho stav.

Svět nad planetou (13. díl)

Mir s připojeným Kvantem-2 v pravém úhlu

Onen prosincový pátek, kdy Alexandr Viktorenko a Alexandr Serebrov poprvé otevřeli příklop a vpluli do nitra nového modulu Kvant-2, znamenal velký posun v možnostech Miru, ale hlavně v komfortu, který mohl komplex poskytnout posádkám. Během předchozích směn kosmonauti doslova zakopávali jeden o druhého zejména v okamžicích, kdy na palubě pobývala návštěvnická posádka a celkový počet osob na stanici se vyšplhal na číslo šest. Krom omezeného prostoru znamenala dosavadní konfigurace právě v období práce návštěvnických posádek obrovský nápor na environmentální systém stanice, nehledě k faktu, že přes solidní vybavení Kvantu-1 nevyužíval Mir naplno svůj vědecký a technologický potenciál, jež mu jeho tvůrci dali do vínku. To měl přílet Kvantu-2 do značné míry změnit. Krom výše zmíněného bylo možno také očekávat obrovské usnadnění práce v otevřeném prostoru díky plnohodnotné přechodové komoře s průlezem o průměru 1 metr – dosud se kosmonauti dostávali ven skrze relativně úzké průlezy ve stísněném přechodovém modulu. Přechodová komora měla navíc objem 9 m3, což byl oproti 5,6 m3 v přechodovém úseku doslova královský prostor. Všechno ovšem nebylo růžové. Příletem Kvantu-2 začalo pro Mir krátké období, kdy byly kladeny vysoké nároky na orientační systém. Tvar komplexu připomínající písmeno „L“ rozhodně nepřispíval k jednoduchému manévrování. A z opačné strany právě orientační systém a také výpočetní systém zaznamenaly příletem Kvantu-2 vítané posílení. A čistě pro milovníky statistik a encyklopedisty byl prosinec 1989 mezníkem, kdy poprvé na orbitální dráze začala fungovat stanice sestávající ze tří stálých modulů. Finální podoba Miru se pomalinku začala zhmotňovat, byť do okamžiku, kdy zapadne poslední dílek skládačky, uběhne ještě pár let…

Mobilní čistá místnost v akci

Aby konstrukce Teleskopu Jamese Webba zůstal čistá a v bezpečí, je potřeba ji před každým přesunem důkladně chránit. Pro přesuny mezi halami se proto používá mobilní čistá místnost. Klasickou čistou místnost známe dobře – připravují se v ní družice, které potřebují stabilní a kontrolované prostředí. V čistých místnostech se kromě jiného hlídá i množství volných prachových částic. Mobilní čistá místnost nese oficiální označení In-Plant Transporter a vypadá jako stříbřitá krabice. V jejích útrobách je skrz průhledné obalové vrstvy vidět letový exemplář dalekohledu Jamese Webba. Konkrétně jde o sluneční štít a servisní modul.

SpaceX dokončí největší obnovu satelitní sítě v historii

Dva vypouštěcí adaptéry družic Iridium NEXT, které se následně spojí dohromady.

Loňský rok byl pro SpaceX mimořádně úspěšný a do roku letošního chce také vstoupit ve velkém stylu – téměř na den přesně po dvou letech od prvního startu by mělo dojít k vypuštění poslední sady družic systému Iridium. Falcon 9 zatím nesl šestkrát deset a jednou pět družic tohoto systému, který umožňuje zákazníkům uskutečnit hovor prakticky z jakéhokoliv místa na světě. Nyní na start čeká Falcon 9 s poslední desítkou družic. Start z kalifornského kosmodromu sám o sobě bude zajímavý tím, že při něm bude použit již jednou použitý stupeň, který se pokusí  přistání na mořské plošině.

Evropský motor Vinci prošel kvalifikací

Vinci je raketový motor schopný vícenásobných zážehů. Jeho nasazení na horním stupni rakety Ariane 6 zlepší její provozní flexibilitu a také zajistí schopnost stažení horního stupně z oběžné dráhy po ukončení hlavní mise, tedy po vynesení nákladu. Při testovacím procesu motor Vinci absolvoval více než 140 zkoušek, při kterých byl opakovaně zažeháván v prostředí, které se blíží vakuu. Tyto zkoušky byly nezbytné k dokončení kvalifikačního procesu tohoto nového hardwaru.

Kosmotýdeník 329 (31.12.2018 – 6.1.2019)

Přelom let 2018 a 2019 se rozhodně zapsal do historie kosmonautiky. Stalo se toho opravdu hodně a tak krom zopakování si známých událostí, zbylo v Kosmotýdeníku místo i na události další, které by rozhodně neměly zapadnout. Sondě OSIRIS-REx se například podařilo usadit na oběžné dráze planetky Bennu. Je to dráha rekordní, budeme se jí věnovat v hlavním článku. Dále nevynecháme novinky ohledně stavby testovacího zařízení lodi Starship, nebo třeba aktuality kolem práce sondy InSight. Přeji vám u Kosmotýdeníku hezkou neděli a dobré čtení.

OBRAZEM: Premiéra Crew Dragonu na rampě

O vývozu rakety Falcon 9 s prvním exemplářem lodi Crew Dragon jsme Vás informovali už ve čtvrtek 3. ledna. Během včerejšího dne probíhaly zkoušky kompatibility rampy 39A s raketou a lodí včetně testovacího přiklopení přístupového ramene CAA. Zkouška nazvaná Integrated Stack Dry Dress Rehearsal sice ještě není u konce, ale dnes se SpaceX pochlubila oficiálními fotkami z historického vývozu, který je významným krokem ke vstupu soukromých firem na pole dopravy posádek do vesmíru.

Návrat k poslovi bohů – 13. díl

Iontové motory T6 přeletového modulu MTM BepiColombo.

Vlevo od tohoto textu nevidíte ilustraci z vědecko-fantastické literatury zobrazující exotický pohon jakési mezihvězdné lodi, nýbrž dvojici iontových motorů T6 procházejících důkladným testováním ve vakuové komoře společnosti QinetiQ v anglickém Farnborough. Pohonný systém přeletového modulu Mercury Transfer Module (MTM) evropsko-japonské sondy BepiColombo má kvůli redundanci čtyři tyto motory, přičemž během standardního operačního provozu budou vždy pracovat pouze dva a občas jen jediný z nich. Testování dvou motorů najednou ověřilo možnost jejich souběžného chodu v průběhu několika měsíců bez jakéhokoliv vzájemného negativního ovlivňování. Záře modravých proudů ionizovaného plynu proudící z motorů ve skutečnosti ve vesmíru vidět nepůjdou. Objevují se pouze v testovací komoře kvůli hromadění plynu v nedokonalém vakuu. Záře motorů samotných je však viditelná vždy.