Crew Dragon je připraven k pilotovanému letu

V titulku k originálnímu článku Erica Bergera v  ArsTechnica je mj. ještě uvedeno: Téměř, zbývá většinou je papírová práce. Ačkoli to NASA zatím veřejně neoznámila, je podle autora původního článku zřejmé, že Crew Dragon DM-2, která poprvé od roku 2011 vyšle na orbitu pilotovanou loď z území USA a přivede astronauty Douga Hurleye a Boba Behnkena k ISS, je připravována na 7. května 2020. Když byl na tento termín startu dotazován Mark Geyer, ředitel JSC (Johnson Space Center), řekl, že je to nezávazné a že zatím o tom nebylo rozhodnuto. Na uvedeném datu se údajně shodli jako na přijatelném představitelé programů ISS (International Space Station) a CC (Commercial Crew) a jejich vedoucí nyní pokračují v konzultacích s Administrátorem NASA Jimem Bridenstinem a se šéfem pilotovaných letů Dougem Loverro o tom, kdy skutečně bude mise DM-2 odstartována. Proto je stále dost dobře možné, že DM-2 může letět kdykoli mezi druhou polovinou dubna a červnem t.r.

Falcon se čtvrtou várku Starlinků již čeká

Družicová síť Starlink, která má pokrýt celý svět a zajistit vysokorychlostní připojení k internetu s nízkým zpožděním, se utěšeně rozrůstá. Když koncem minulého roku SpaceX prohlásila, že chce v roce 2020 vynášet šedesát družic zhruba každých 14 dní, aby stihla 20 startů za rok, zdálo se to přehnané. V lednu ale stihli dva starty a teď tu máme polovinu února a další start je dveřmi. Je potěšující sledovat, že síť Starlink skutečně začíná vznikat a dost možná se ještě letos dočkáme spuštění jejích služeb pro zákazníky v Severní Americe a v příštím roce by měla přijít řada i na zákazníky ve zbytku světa.

ŽIVĚ A ČESKY: Odložený Antares čeká na svou šanci

Raketa Antares 230+ s lodí Cygnus měla startovat už v neděli krátce před půlnocí našeho času. Ale kvůli závadě na senzoru pozemního vybavení musel být start nejprve posunut na konec pětiminutového okna a vzápětí došlo k jeho úplnému zrušení. Vzlet byl přeplánován až na čtvrteční večer, ale to zase zlobilo počasí, takže přišel odklad o dalších 24 hodin. Dnes máme pátek a zdá se, že by startu snad nemělo stát nic v cestě. Přijměte proto naše pozvání na opakovaný komentovaný přenos ze startu mise Cygnus NG-13 – start je plánován na 21:43 SEČ.

Přežije cubesat Qarman průchod atmosférou?

Nejnovější evropský cubesat se s vakuem oběžné dráhy neseznámí po oddělení z rakety, ale po vypuštění z ISS. Cubesat Qarman bude mít na první pohled jednoduchý úkol – padat. Zatímco jiné družice se ze všech sil snaží zůstat na oběžné dráze a vzdorovat brzdícím účinkům atmosféry Země, Qarman nechá okolní prostředí dělat svou práci. Po několika měsících jej stále hustší vrstvy atmosféry přivedou k neodvratnému konci – vstupu do atmosféry. Zatímco v této fázi pro všechny cubesaty jejich mise končí, pro Qarman jeho hlavní úkol teprve čeká – bude totiž sbírat data o horkém vstupu do atmosféry.

Půlhodina kochání krásou JWST

Sestavený Dalekohled Jamese Webba.

Definic skutečného nadšence do kosmonautiky bychom určitě vymysleli mnoho. Jedna z nich by mohla být: „Vydrží se zájmem sledovat dvě videa se souhrnnou délkou skoro půl hodiny, která nemají žádný komentář ani podkresovou hudbu, pouze se dívá na záběry s Dalekohledem Jamese Webba.“ Pokud se tedy podle této definice řadíte mezi nadšence do kosmonautiky, jistě Vás potěší dnešní článek. Při brouzdání internetem jsem totiž na oficiálním YouTube kanálu Dalekohledu Jamese Webba našel dvě videa – jedno s délkou 9 minut a druhé s dvojnásobnou stopáží. Jde o hrubý materiál pořízený při natáčení propagačních videí o JWST. Jelikož kameraman natáčel každý záběr na několikrát, dostanete možnost se pokochat každičkým detailem této vlajkové lodi astronomie nového desetiletí.

ISS vyzkouší superrychlé datové připojení

Astronauti na palubě Mezinárodní kosmické stanice se již pomalu chystají na připojení nové antény, díky které bude moci ISS komunikovat se Zemí prakticky v reálném čase. Toto vylepšení se týká evropského laboratorního modulu Columbus, na kterém bude nové zařízení nainstalováno. Vědcům novinka umožní přijímat data z vědeckých experimentů na ISS prakticky okamžitě. Nové zařízení o velikosti ledničky přiveze na ISS zásobovací loď Cygnus od společnosti Northrop Grumman.

Atlas V využije další zatím nevyužitou konfiguraci

Rakety Atlas V od firmy United Launch Alliance létají v různých verzích, které se liší počtem urychlovacích motorů na tuhé pohonné látky, průměrem aerodynamického krytu nebo počtem motorů na horním stupni. Od roku 2002 letěl Atlas V celkem 82× a během té doby se ani jendou nesáhlo po variantě označované 511. Nyní se zdá, že koncem letošního roku odstartuje i verze s pětimetrovým krytem a jedním urychlovacím motorem na tuhé pohonné látky. Dvě družice GSSAP 5 a 6 pro nově zřízené Kosmické síly budou součástí systému GSSAP (Geosynchronous Space Situational Awareness Program) pro sledování aktivity družic na geostacionární dráze. Dvojice vypuštěná na Atlasu V se připojí k dalším čtyřem družicím, které vynesly v letech 2014 a 2016 rakety Delta IV.

Gateway (únor 2020)

Stavba servisního modulu Orionu pro misi Artemis III v hale společnosti Thales Alenia Space v Turíně

V úvodu minulého dílu byl popsán přínos Gateway pro případné budoucí mise k Marsu. Ve stejný den, kdy článek vyšel, zveřejnil Výbor pro vědu, vesmír a technologie Sněmovny reprezentantů text návrhu autorizačního zákona, ve kterém specifikuje zprávy, které má administrátor NASA předat Kongresu, a které by sloužily jako podklad pro budoucí rozhodování. Ačkoli může být text zákona ještě změněn, vzhledem k jeho důležitosti se mu věnujeme v závěru tohoto dílu. V srpnu 2018 uvedl viceprezident USA Mike Pence termín, ve kterém má být na palubě Gateway první posádka – před koncem roku 2024. Nyní jsou v počáteční fázi výroby díly pro první dva moduly Gateway i pro pilotovanou misi Artemis III.

Poslední pohled na Solar orbiter ze Země

Vizualizace sondy Solar orbiter.

Když byla evropská sonda Solar orbiter uzavřena do aerodynamického krytu rakety Atlas V, říkalo se, že je to naposledy, kdy ji uvidíme pouhým okem. Byla to pravda, ale pokud si vezmeme na pomoc teleskop, máme ještě jednu možnost. Tým Planetární ochrany Evropské kosmické agentury běžně sleduje potenciálně nebezpečné planetky, které by se mohly se Zemí srazit. Tentokrát se však specialistům podařilo zachytit mnohem vzácnější objekt – sondu Solar orbiter, která opouštěla sféru gravitačního vlivu Země a mířila do meziplanetárního prostoru, kde bude studovat Slunce.

Svět nad planetou (69. díl)

Vzorec etylenglykolu

Jestliže u předchozích expedic o sobě dával věk stanice znát, posádka EO-23 se měla v roce 1997 přesvědčit velmi důrazně o tom, že komplex, a zejména základní blok a Kvant-1, několikanásobně překročily původní životnost. Jako by nestačily problémy se zajištěním dýchatelné atmosféry, které nutily kosmonauty využívat patrony Vika coby náhradu za selhavší aparatury Elektron, také termoregulační systémy udržující přijatelnou teplotu na palubě se rozhodly, že na sebe upozorní tím nejdůraznějším způsobem. Systém teplotní kontroly Miru sestával z několika okruhů v každém z modulů, přičemž náplní byl etylenglykol. Ten jistě vážený čtenář zná z klasického chladiče svého automobilu. Tato kapalina má několik dobrých vlastností a také několik špatných. Mezi dobré patří relativní láce a také velmi dobrý přenos tepla, pročež je etylenglykol k těmto účelům využíván. Mezi ty špatné vlastnosti ovšem patří toxicita. Etylenglykol negativně ovlivňuje centrální nervovou soustavu, srdce a ledviny, a to jak ve formě kapaliny, tak ve formě výparů. Druhou nepěknou vlastností tohoto chladicího média je korozivita. Etylenglykol sice nepatří mezi nejagresivnější korozivní činidla, jeho dlouhodobé neblahé účinky na kovové prvky a těsnění chladicích soustav však dobře zná každý motorista. Rusové nicméně u svých stanic chladicí systémy na bázi etylenglykolu používali několik dekád a až na ojedinělé incidenty se nikdy výraznější problém neobjevil. Nikdo však v době vypuštění základního bloku nepočítal s tím, že systém bude třeba udržet v chodu nikoli původně plánované tři roky, ale více než desetiletí…