Úpravy rampy 39A pro Starship

Už začátkem srpna jsme Vás v článku informovali o tom, že SpaceX chce do zkoušek lodi Starship zapojit i startovní komplex 39A na Floridě. Dva měsíce utekly jako voda a dnes můžeme říct, že práce na zdejším startovním a přistávacím vybavení jsou v plném proudu. Těžká technika pohybující se v těsné blízkosti ikonického komplexu 39A zde připravuje základy. Měl by tu být startovní stůl, který by měl posloužit ke startu prototypu Starship Mk2, který se staví na Floridě. Součástí budovaného zázemí je i přistávací plocha, na kterou by měly přistávat vracející se stroje.

ŽIVĚ A ČESKY: Prototyp opraváře družic

Společnost Orbital ATK začala před několika lety pracovat na projektu Mission Extension Vehicle, zkráceně MEV. Cílem tohoto projektu bylo vyzkoušet technologie pro servisování družic na oběžné dráze, čímž by jim byla prodloužena životnost. Projekt nezanikl ani poté, co se firma stala součástí obřího koncernu Northtrop Grumman a dnes již první exemplář stojí na startovní rampě. Družice MEV-1 poletí na oběžnou dráhu společně s družicí EUTELSAT 5 West B na raketě Proton-M z kosmodromu Bajkonur. Start je zatím plánován na zítřek ve 12:17 našeho času.

Svět nad planetou (52. díl)

Emblém mise Euromir 95

Stanice Mir byla v polovině devadesátých let jedinou platformou, na níž bylo možné provádět dlouhodobé experimenty pod přímou lidskou kontrolou. Oproti americkým raketoplánům, které nabízely let maximálně zhruba dva týdny dlouhý, byl Mir ideálním prostředkem pro plnění letového plánu o délce několika měsíců či let. To bylo pochopitelně lákavé nejen pro ruské výzkumníky, ale také pro jejich kolegy z mnoha zemí světa. Proto se také na palubě Miru vystřídalo mnoho „internacionálů“. Svá želízka v ohni měla i evropská agentura ESA, která s ruskými protějšky spustila program s názvem Euromir. V polovině roku 1993 začala výcvik pro tento program čtveřice mužů: Němci Ulf Merbold a Thomas Reiter, Švéd Christer Fuglesang a Španěl Pedro Duque. Merbold byl následně vybrán pro uskutečnění prvního letu v rámci programu, přičemž jeho dublérem byl Duque. Reitera a Fuglesanga pak čekal druhý let Euromiru. Zatímco Merboldova mise Euromir 94 trvala přibližně měsíc, druhý let nazvaný Euromir 95 měl svou délkou kopírovat délku ruských expedic. Naplánována byla mise trvající zhruba 135 dní. Zprvu byl hlavním kandidátem pro let Christer Fuglesang s tím, že Thomas Reiter bude jeho dublérem. Ale 17. března 1995 generální ředitel ESA Jean-Marie Luton na tiskové konferenci oznámil, že misi Euromir 95 nakonec uskuteční Reiter. V dubnu začal ve Hvězdném městečku výcvik posádek pro nadcházející internacionální expedici…

Juno uhýbala stínu

Juno dnes potřetí prolétá nejnižším bodem její oběžné dráhy kolem Jupiteru

Přelom měsíců byl pro sondu Juno ve znamení manévru, který trval 10,5 hodiny. Tento na poměry mise dlouhý zážeh měl mimořádně důležitý úkol a bez jeho provedení by mise skončila. Sonda Juno získává elektrickou energii pro palubní systémy z fotovoltaických panelů – při příštím přiblížení k planetě 3. listopadu by totiž pobývala příliš dlouho ve stínu obří planety. Samotný manévr začal 1. října v 1:46 SELČ, zatímco v USA bylo ještě 30. září. Zážeh využil malé korekční trysky a byl vskutku rekordní – trval 5× déle než jakýkoliv předchozí zážeh tohoto systému. Manévr změnil rychlost sondy o 203 km/h, k čemuž potřeboval 73 kg pohonných látek.

Poprvé uskuteční EVA dvě ženy

Říjen a listopad budou na Mezinárodní kosmické stanici ve znamení těžko uvěřitelného počtu vycházek do volného prostoru – EVA. Jen na říjen je aktuálně plánováno pět EVA s tím, že možná přibude šestá – pokud vše půjde dle plánu a v listopadu se pak bude v tomto tempu pokračovat. Nás tentokrát bude zajímat čtvrtá z prvních pěti EVA. Jedná se o první vycházku, v rámci které se do volného prostoru vypraví dvě ženy. Krom této skutečnosti je však čeká velmi nabitý a zajímavý program, který má co dočinění s akumulátory stanice – což je také hlavní program všech prvních pěti vycházek. Podíváme se také na další plánované vycházky, které navážou hned v listopadu. 

Kosmotýdeník 368 (30.9. – 5.10.)

Jako již tradičně, naservírovali jsme vám k nedělnímu obědu pravidelný souhrn nejzajímavějších zpráv z kosmonautiky, které se udály za poslední týden. Kosmotýdeník vám tentokrát nabídne pohled na přípravy testu únikového systému soukromé lodi Starliner od Boeingu. Podíváme se také na návrat Sojuzu MS-12 a na velmi osobní výpověď amerického astronauta Nicka Hagueho. Zamíříme ale také na Mars a nevynecháme ani tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

ŽIVĚ: Maraton výstupů z ISS začíná

V nejbližších týdnech bude mít posádka na ISS skutečně nabitý program – čeká na ně celkem deset výstupů do volného prostoru. Dnes přijde první z nich – zhruba ve 13:50 vystoupí Christina Koch a Andrew Morgan do volného prostoru, aby zahájili třetí kolo výměny staničních akumulátorů za nové. Původní nikl-vodíkové akumulátory nahradí nové a výkonnější lithium-iontové, které na stanici před pár dny přivezla japonská loď HTV-8. NASA TV začne vysílat přímý přenos z příprav na výstup už kolem 12:30. V tomto článku najdete vložený přehrávač.

Výsledky European Rover Challenge 2019

European Rover Challenge je soutěž pořádaná v Polsku od roku 2014. Je součástí tzv. Rover Challenge Series (ve které jsou ještě podobné soutěže z USA, Kanady, Velké Británie a Indie). Konstrukční týmy soutěží v plnění úkolů podobných těm, které rovery budou provádět na povrchu Marsu nebo Měsíce. Soutěž má stimulovat novou generaci inženýrů a poskytuje jim možnost ověřovat si meziroční pokroky v konstrukci roverů. Je to nástroj k rozvoji jejich kompetencí a podporuje jejich budoucí kariéry v kosmickém průmyslu. Podle organizátorů se letošního 5. ročníku účastnilo 29 týmů z pěti kontinentů, z toho 13 polských. Dokonce přijely čtyři týmy z Bangladéše. Jednotlivé týmy byly různě početné – celkem v nich bylo 400 mladých konstruktérů.

Najdeme sestupový modul Čandraján-2?

Není žádným tajemstvím, že na Měsíci panují rozdílné podmínky. Například dramatické výkyvy teplot, jejichž rozdíly jsou asi nejznatelnější. Toto kolísání značně ztěžuje průzkum robotům, protože aby mohli na povrchu Měsíce vůbec přežít, tak musí být opravdu odolní. Měsíční noc je skutečně krutá. Teplota klesá až na -180 °C . Své o tom ví i indická sestava automatického měsíčního vozítka (Pragyan) a přistávací platformy (Vikram), která se 7. září pokusila přistát v oblasti jižního pólu. Sestava byla navržena především na denní podmínky a dopředu panovala jen velmi malá naděje, že zařízení přežijí i lunární noc a navážou opět spojení. Dnes už víme, že se Indii pokus o přistání na Měsíci nepovedl, ale malou záhadou stále zůstává, proč se to nepovedlo a jak sestupový modul nakonec vůbec skončil. V nedávném rozhovoru pro Times of India uvedl předseda indické kosmické agentury ISRO K. Sivan několik novinek a to nejen o této misi, ale i o dalším směřování indické kosmonautiky. Rozhodl jsem se tedy udělat menší výtah z toho, co v rozhovoru zaznělo a na závěr se podíváme na prozatímní výsledky agentury NASA, která se pokouší lander Vikram také najít.

Pathfinder dorazil do montážní haly VAB

O tom, že na floridský kosmodrom dorazil transportní člun Pegasus s tzv. Pathfinderem, tedy hmotnostní a rozměrovou maketou centrálního stupně nové americké rakety SLS, jsme na našem webu už před pár dny psali, ale v tomto článku se k celé akci ještě vrátíme. Máme totiž k dispozici nové fotografie a videa, díky kterým si můžeme udělat mnohem lepší představu o rozměrech kolosu, který nyní spočívá v útrobách montážní haly VAB. Člun Pegasus připlul na Kennedyho středisko 27. září a v jeho útrobách se ukrýval 64,5 metru dlouhý a 103,5 tuny těžký Pathfinder. Jeho úkolem je prověřit veškeré pozemní vybavení, které přijde do styku s letovým hardwarem. Pozemní personál si na něm může bez rizika závažného poškození vyzkoušet veškeré integrační postupy, které bude provádět s letovým centrálním stupněm.