Články autora 'Ondřej Šamárek':

Testovací konstrukce nádrže LOX pro SLS

Umělecké znázornění nádrže na LOX v testovacím stendu 4697

Neutuchajícím tempem pokračuje práce na vývoji a konstrukci nového mamutího nosiče SLS, který by měl NASA opět umožnit opustit nízký orbit a vyslat astronauty trochu dále, než pouze za zemská “humna”. V minulých týdnech a měsících jsme vás informovali o krocích a krůčcích, jež NASA ve svých střediscích v souvislosti s SLS podniká. Jeden důležitý krok se nyní uskutečnil v Marshallově středisku v Alabamě, kde byla dokončena konstrukce testovacího stendu č. 4697. Na něm se má obří nádrž na kapalný kyslík centrálního stupně rakety podrobit zatížení, jaké je předpokládáno během startu. Protože centrální stupeň SLS se bude pyšnit skutečně gigantickými rozměry, je jasné, že totéž bude platit i pro jeho kyslíkovou nádrž. Ta bude na výšku měřit úctyhodných 21,3 metrů, její průměr bude neméně impozantních 8,5 metrů a pojmout by měla 741 941 litrů kapalného kyslíku.

Opravný pokus Sojuzu MS-02

Start Sojuzu

Ve chvíli, kdy je tento článek publikován, měl být ve vesmíru dávno být Sojuz MS-02. Současně měla Mezinárodní kosmická stanice hostit šestičlennou posádku Expedice 49. Poprvé měly také u stanice kotvit výhradně transportní lodě Sojuz nové specifikace MS. Nicméně Murphyho zákon praví, že nakonec je všechno vždycky jinak. Bohužel, ani kosmonautice se Murphyho zákony nevyhýbají a posádka ISS je v těchto dnech stále ještě trojčlenná. Anatolij Ivanišin, Takuja Oniši a Kathleen Rubins si budou muset na své tři kolegy ještě nějakou dobu počkat, stejně tak si na svůj let bude muset počkat druhá polovina Expedice 49 ve složení Sergej Ryžikov, Andrej Borisenko a Shane Kimbrough, přičemž speciálně nedočkavý musí být Sergej Ryžikov, pro nějž má být start premiérou. Také termíny startů Sojuzů a Progressů v předchozích dnech malinko připomínaly trhací kalendář. A za vším přitom stojí taková banalita…

ŽIVĚ: Prezentace marsovské architektury SpaceX

Dnes nastane jedna z nejočekávanějších událostí tohoto roku, Elon Musk bude na konferenci IAC 2016 v Mexiku prezentovat plány SpaceX na dobytí Marsu. Můžete se těšit na informace o motoru Raptor, o raketě, která pravděpodobně dostane jiné jméno než BFR (Big “Falcon” Rocket) a o lodi Interplanetary Transport System, která byla ještě nedávno známá jako Mars Colonial Transporter. Přednášku můžete sledovat anglicky v přímém přenosu, a navíc pro vás bude na této stránce připraven česky psaný textový přenos, o který se budou starat Martin Gembec a Ondřej Šamárek. Stránku nemusíte obnovovat, nové příspěvky se vám budou ukazovat automaticky.

Prezentace začíná ve 20:30 našeho času.

Proč právě Mars?

Spekulace, jak by mohla vypadat raketa BFR

Často se v diskuzích setkáváme s otázkou, proč vlastně vydávat tolik energie a prostředků na výpravu na Mars. Nebo se dokonce pokoušet osídlit tento velmi nevlídný svět. Názory na to se různí a to nejen mezi diskutujícími, ale přirozeně i v naší redakci. Rádi bychom vám den před oficiálním vyjádřením Elona Muska přinesli pohled na tuto otázku našima očima. Článek bude navíc doplněn o zajímavé obrázky, které proběhly internetem ještě před oficiálním vyjádřením Elona Muska, které bychom vám rádi zprostředkovali o den později v psaném online přenosu. Ten začne ve stejný čas jako přednáška, tedy v 8:30 večer našeho času. Pojďme si projít jednotlivé příspěvky.

Start Worldview-4 zatím ve hvězdách…

Požár na Vandenbergu

Ještě před pár dny to vypadalo, že plejáda satelitů snímkujících zemský povrch se rozroste o nový přírůstek. Družice Worldview-4 měla původně odstartovat v pátek 16. září. Technická závada na jednom z ventilů, jimiž byl do nosiče Atlas V tankován kapalný vodík, však přinutila techniky zrušit start a vadný ventil vyměnit. Zajímavostí v této souvislosti je, že pro Atlas V se jednalo o první technický odklad během prvního startovního pokusu za čtyři roky a po více než třiceti startech. Původně bylo v plánu po výměně ventilu startovat v sobotu 17. září, problémy během výměny si pak vyžádaly ještě jeden posun termínu na neděli 18. září. Nakonec se vše zkomplikovalo působením zcela neočekávaného faktoru. Hlavu si tentokrát postavil suchý porost v areálu základny Vandenberg…

První občanská debata o budoucnosti agentury ESA

Občanská debata o ESA

„V sobotu 10. září se v prostorách Masarykovy koleje v Praze bude konat debata občanů o směřování, programech a roli Evropské kosmické agentury.“ Pro ty, k nimž tato zpráva během prázdnin přes přátele a známé, diskuzní fóra či přes sociální sítě doputovala, by se mohlo jednat o nenápadnou noticku, jaká bývá relativně snadno přehlédnutelná v mediálním šumu. Ovšem při bližším pohledu byli čtenáři této zprávičky vyveden z omylu. ESA se poprvé v historii rozhodla zeptat evropských občanů na to, jak by si představovali další směřování Evropy v kosmickém programu. Koncept veřejné debaty byl o to zajímavější, že ve stejný čas podobné debaty probíhaly ve všech 22 členských státech ESA a zapojilo se do nich kolem dvou tisícovek účastníků. Výstupy z debaty budou použity mimo jiné jako podkladové materiály pro zasedání rady ESA na ministerské úrovni, jež proběhne v prosinci tohoto roku.

Skylab – laboratoř na nebesích (10. díl)

Skylab

Stroj, na jehož palubě se toho tolik odehrálo, byl od počátku února 1974 v pasivním stavu a jako tichá, neživá masa oblétával na své zdánlivě nekonečné pouti planetu. Skylab byl uveden do spánkového režimu, kdy byly aktivní pouze radiové přijímače. Přestože byl původně koncipován zhruba na roční misi, neoficiálně se počítalo s tím, že se k němu astronauti ještě v budoucnu vrátí. Vzhledem k faktu, že sesterská stanice Skylab B byla sice z větší části hotova, avšak peníze na její dovybavení a vypuštění nehodlali politici uvolnit, byl návrat na Skylab zajímavou alternativou. Projekt Apollo, jenž poskytoval programu Skylab transportní kapacity, však skončil společnou americko-sovětskou misí v létě 1975 a v americkém programu pilotovaných letů nastalo na nějaký čas vakuum. Času ovšem bylo zdánlivě dost. Skylab byl před opuštěním poslední posádkou „pošťouchnut“ na mírně vyšší oběžnou dráhu a podle balistických propočtů, vycházejících z aktuálních údajů o celkové hmotnosti stanice a o stavu atmosféry, byl jeho zánik predikován zhruba na březen roku 1983. Do té doby však bude určitě uveden do provozu systém Space Shuttle, pomocí nějž by mohli astronauti vdechnout Skylabu nový život. Jenže nikdo nemohl předvídat, že proti Skylabu se postaví ten samý objekt, jenž byl hlavním předmětem vědeckého výzkumu na stanici – Slunce…

Skylab – laboratoř na nebesích (9. díl)

Skylab

Sobota 9. února byla zvláštním okamžikem v kontextu amerického pilotovaného programu. Právě toho dne byla deaktivována stanice Skylab. Do tohoto dne existovaly pro její využití přesné plány, harmonogramy a prostředky. Od roku 1969 se stanicí nepřetržitě zabývaly stovky a tisíce lidí, kteří pomáhali nejprve stanici navrhnout, zkonstruovat, vypustit, pomoci vstát z mrtvých, zabydlet ji. Do tohoto dne byl Skylab také jedinečnou laboratoří, ve které pracovaly tři posádky a další se k tomu alespoň chystaly. V obdobích, kdy byla stanice dočasně neobydlena, operátoři ze Země ovládali některé aparatury, aby se co nejvíce maximalizovala příležitost k vědeckým pozorováním. A teď byla najednou stanice jen tichým, potemnělým a neživým kusem hmoty, pomalu kroužícím kolem naší planety. Ačkoliv – tak úplně neživým kusem hmoty vlastně nebyla. Zástupy lidí měly ke Skylabu osobní vztah, neboť do tohoto stroje investovaly kus vlastního života. Přestože před stanicí stála poměrně nejistá perspektiva, svým způsobem se její život dostal do nové fáze. Vědci a výzkumníci se mohli vrhnout na záplavy dat, snímků, filmů a artefaktů, které astronauti ze Skylabu přivezli. Ne, v únoru 1974 se Skylab nerozloučil – až nyní vlastně konečně přišel čas ohlédnout se za aktivitami na jeho palubě a začít sklízet plody…

Skylab – laboratoř na nebesích (8. díl)

Emblém mise Skylab SL-4

Bylo to jako jeden obří paradox… Tato posádka měla ze všech ostatních nejvíce času k tomu, aby se připravila na svoji misi, jež měla být dosud nejdelším pilotovaným kosmickým letem v historii – a přesto se musela spokojit s drobky simulátorového času, které jim přenechaly dvě předchozí posádky. Když se zdálo, že členové této posádky mají svoji misi zvládnutou tak, že ji dokáží provést téměř se zavřenýma očima, začaly ze všech stran přicházet výzkumné týmy s novými experimenty, u nichž nebyl čas ani pořádně přečíst manuály, natož nacvičit příslušné postupy. Pak se postavila na zadní nosná raketa. Potom vestibulární aparát chlapíka, u kterého se problémy čekaly nejméně. A když byli astronauti konečně na stanici zabydleni, řídicí středisko tvrdošíjně odmítalo pochopit, že den má jen čtyřiadvacet hodin. Jedno z nejvíce očekávaných pozorování skončilo malou globální blamáží (byť ne vinou posádky) a aby toho nebylo dost, astronauti dostali neprávem nálepku vzbouřenců a obyčejná malá chyba v komunikaci byla stále dokola rozebírána v celostátním tisku. Ne, posádka Jerryho Carra rozhodně neměla na růžích ustláno. Čas ovšem ukázal, že to, co během svého pobytu na Skylabu dokázali, přineslo všem užitek a vědcům zajistilo práci na dlouhá léta…

Skylab – laboratoř na nebesích (7. díl)

Emblém mise SL-3

Ve specifickém oboru, jakým je kosmonautika, není výjimkou, když je start přeložen na pozdější termín. Může se tak stát měsíce před plánovaným startem, ovšem i pár minut nebo dokonce sekund před očekávaným okamžikem vzletu. Důvodů mohou být tisíce, od počasí přes poruchy pozemního vybavení až po problémy s nosičem či jeho nákadem samotným. Ovšem naprostou výjimkou jsou naproti tomu případy, kdy je start přeložen na dřívější datum. Jednou z oněch výjimek byla mise SL-3 – tedy druhý pilotovaný let ke Skylabu. Ještě v době, kdy na stanici pracovala Conradova posádka, probíhala v zákulisí programu jednání právě v tomto duchu. Vedení programu dělal vrásky na čele Parasol, u něhož si nebyl nikdo jist úrovní poškození solárními paprsky. Parasol byl konstruován pouze coby dočasné krátkodobé řešení a nebylo moudré spoléhat na něj příliš dlouho. Podle všech zúčastněných by měl být co nejdříve nahrazen plachtou Marshall sail, na jejíž vylepšené verzi se ve středisku Marshall pracovalo. Druhým důvodem k hlubokému zamyšlení byly pomocné nebo také měřící gyroskopy (tzv. rate gyros). Ty měly snímat úhlové rychlosti stanice a údaje předávat elektronickému mozku Skylabu. Ten v případě nutnosti změnil nastavení hlavních gyroskopů, jež dokázaly měnit polohu stanice v prostoru. Ovšem o věrohodnosti údajů z těchto pomocných gyroskopů začali operátoři pochybovat už v době před příletem první posádky. Gyroskopy umístěné na ATM snášely velmi špatně teplotní výkyvy během snah o záchranu stanice a jevily sklony k přehřívání a „driftu“ tedy pomalému vychylování z dané polohy. V průběhu mise první posádky se problémy s gyroskopy začaly horšit natolik, že nebylo jisté, zda Skylab přežije plánovanou přestávku mezi odletem první posádky a příletem posádky druhé. Přítomnost astronautů a transportní lodi byla klíčová. Po prvních jednáních na konci května bylo 6. června definitivně rozhodnuto o urychlení startu druhé posádky. Mise SL-3 měla nově místo 8. srpna odstartovat 27. července. Později bylo datum upraveno o jeden den na 28. červenec, aby byly zajištěny lepší podmínky pro sblížení a dokování. Jestliže předtím byly přípravy na let SL-3 tradičně hektické, nyní se tempo změnilo na téměř frenetické…