iSpace
Čínský výrobce znovupoužitelných nosných raket iSpace získal první část financování v rámci kola série E, několik měsíců po obrovském investičním kole D++, přičemž získávání dalších finančních prostředků stále pokračuje.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čínský výrobce znovupoužitelných nosných raket iSpace získal první část financování v rámci kola série E, několik měsíců po obrovském investičním kole D++, přičemž získávání dalších finančních prostředků stále pokračuje.
Americké vesmírné síly přidaly k existující smlouvě se společností Impulse Space 28 milionů dolarů na dodávku dalších dvou manévrovatelných kosmických zařízení pro takticky rychle reagující vesmírné mise. Tím se rozšiřuje role tohoto startupu v rámci snahy poskytnout vojenským operátorům rychlejší možnosti reakce na dění na oběžné dráze.
Virgin Galactic uvádí, že komerční lety své nové suborbitální kosmické lodi zahájí až začátkem roku 2027, což představuje zpoždění o několik měsíců.
Společnost BlackSky 11. srpna oznámila víceletý kontrakt, v jehož rámci poskytne mezinárodnímu zákazníkovi nepřetržité monitorování z vesmíru a garantované i na vyžádání prováděné zadávání úkolů satelitům.
Představitelé NASA uvádějí, že jsou přesvědčeni o realizaci plánů vypustit do konce roku 2028 demonstrační misi s jaderným elektrickým pohonem. Uvedli to poté, co navštívili národní laboratoř, která pro tuto misi staví jaderný reaktor.
Firefly Aerospace uvádí, že zaznamenává silný zájem o své nosné rakety a navyšuje jejich výrobu, tyto snahy se však zatím nepromítly do zvýšení frekvence startů.
Litevská společnost Astrolight, která se zabývá laserovou komunikací ve vesmíru, podepsala memorandum o porozumění se společností ATMOS Space Cargo. Cílem je demonstrovat optické komunikační spojení za letu mezi návratovým kosmickým zařízením a družicí na oběžné dráze.
Většinový vlastník společnosti Rocket Factory Augsburg je i přes neúspěch při testování stále přesvědčen, že společnost letos uskuteční svůj první pokus o orbitální start.
Společnost Kepler Communications plánuje v roce 2028 vypustit své družice nové generace pro optický přenos dat na připravované raketě Neutron od společnosti Rocket Lab. Půjde o jednu z několika misí, které má kanadský provozovatel naplánované na rok 2028.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Vzhledem k příznivému počasí a velké vzácnosti bylo letošní zatmění Slunce astronomickou událostí roku číslo jedna. Země ale není jediným místem ve Sluneční soustavě, odkud je možné zatmění pozorovat. A Měsíc není jediným objektem, který je schopen zatmění vytvořit. Použít lze některou z planet, její měsíc nebo dokonce planetku. Zatímco některá mimozemská zatmění známe jen z výpočtů a představ, jiná pozorovaly sondy či dokonce lidé na palubách kosmických lodí. Aneb stačí jen málo: být ve správný čas na správném místě.
Nerad se chlubím cizím peřím, ale tentokrát udělám výjimku. Prostě proto, že jsem tuto atrakci během naší cesty do Spojených států na rozdíl od jiných členů výpravy neabsolvoval, ale zároveň proto, že tento zážitek byl bezesporu parádní. Let vrtulníkem nad kosmodromem. Pochopitelně se nedá letět všude: vzdušný prostor přímo nad kosmodromem je uzavřený, navíc jde z velké části o vojenské zařízení. Vrtulník se mohl pohybovat jen na jeho hranicích, a to ještě pouze ze západní části. I tak toho ale bylo k vidění dost. A když už nic jiného, bylo to pozorovatelné z ptačí perspektivy.
Jednou z „atrakcí“ návštěvnického komplexu Kennedyho kosmického střediska je každodenní účast bývalých astronautů. Nejen astronautů NASA, ale často jde i o zástupce jiných zemí. Hlavně musí umět anglicky, aby mohli komunikovat s návštěvníky. Typický den astronauta v návštěvnickém komplexu začíná dopolední přednáškou pro širokou veřejnost, pokračuje autogramiádou v obchodě se suvenýry, následuje oběd s astronautem nebo placený „pokec“ s astronautem, druhá přednáška pro veřejnost a druhá autogramiáda v hale s raketoplánem Atlantis.
Kolem floridského kosmodromu jsou desítky míst, které vesmírnému nadšenci stojí za návštěvu. Některé jsou poněkud komerční a nablýskané, jiné naopak decentní a vkusné. Do té druhé patří Space View Park v Titusville: veřejný park, kde jsou památníky programům Mercury, Gemini, Apollo a Space Shuttle. A kde jsou připomenuti lidé, kteří se s nimi vydali do kosmického prostoru. Park vznikl v roce 1994 jako pocta americkému kosmickému programu; myšlenka na jeho vznik se ale datuje do roku 1988, kdy vznikla nadace financující jeho vznik. O park formálně pečuje soukromé American Space Museum, které vzniklo v roce 2001 (tehdy ještě pod názvem U.S. Space Walk of Fame Museum) a které sídlí o několik ulic vedle. To na jednotlivé památníky programů získalo peníze (např. prodejem kosmických artefaktů nebo komerčními autogramiádami astronautů), aby je pak předalo do správy městu Titusville. Památník programu Mercury byl odhalený v květnu 1995, Gemini v listopadu 1997, Apollu v červenci 1999 a raketoplánům v listopadu 2014. Do budoucna se plánuje ještě jeden, a to bude připomínka Mezinárodní kosmické stanici. Nejzajímavější částí parku jsou z pohledu běžného návštěvníka
„Myslím, že tato cesta vede jinam, než je náš cíl.“ „Já neměl odbočit doleva?“ „Ne.“ „Já měl odbočit doprava?“ „Jo.“ „No nic, dyť je tady hezky, tak se kousek projedeme.“ O chvíli později: „Hele, zkusím to objet tady za těma barákama.“ A vzápětí: „Podívej!“ A oba zíráme jak v Jiříkově vidění. Brzdíme auto kus od U.S. Space and Rocket Center (stát Alabama), kde jsme byli minulé úterý (10. února), na místě, které není na žádné mapě. A nevěříme vlastním očím: na silnici proti nám stojí Molab (Mobile Laboratory), což je prototyp obytného hermetizovaného vozidla, které NASA vyvíjela pro program Apollo Applications (nakonec z něj zůstala jen stanice Skylab) v 60. letech minulého století.
Jubilejní 600. start rakety Falcon 9, jubilejní 20. start pilotované lodi Dragon, první let evropské astronautky z výběru 2022 (kde je členem rezervního oddílu i „náš“ Aleš Svoboda), první přistání stupně Falconu 9 na nově vybudované ploše LZ-40… A pak se řekne „takový tuctový start“, že? Různých startů kosmických raket jsem v poslední době viděl celkem dost (abecedně): Atlas V, Falcon 9 i Heavy, SLS, Starship, Vulcan… Ale pilotovanou misi naposledy v únoru 2011 (raketoplán Discovery STS-133), tedy před patnácti lety. Byl nejvyšší čas to napravit… No, po pravdě řečeno: spadla nám tak nějak řízením osudu do klína, protože původně měla mise Crew 12 startovat na konci března. Pak ji přesunuli na polovinu února, pak s ní začali po evakuaci předchozí výpravy letos v lednu hýbat, aby byla doba s redukovanou posádkou na ISS co nejmenší. Pak se do hry vložilo počasí… Plánovat cesty na start není pro mentálně slabé jedince.
Jeden neví, o čem má psát dřív. Má popisovat cestu chronologicky, což by ale znamenalo, že některým unikátům bude věnovat jen jednu řádku (no, stejně to tak musí udělat)? Nebo se snažit upřednostnit aktuálnost (máme toho za sebou víc, než je popsáno v seriálu, ale zatím jsme se k tomu prostě nedostali)? Nebo to vzít technicky a stroze popisovat, co vidíme (bez pozastavení se nad raritami, které nás uchvátily)?
Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli. A potom jsem ji spatřil. „Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“ „Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“ „Jestli je to to, co si myslím…“ Přistoupil jsem k objektu blíže. Bylo to ONO. A co to tedy bylo? Na první pohled špinavá olezlá krychle výšky téměř patrového domku, která byla odložená u plotu zcela stranou hlavních turistických proudů. Navíc za terénní vlnou, aby nepoutala pozornost nebo nekazila fotografie. Když jsem krychli obešel, byl jsem si jistý, že je to, co mě napoprvé napadlo. Měla na sobě tři do trojúhelníku uspořádané velké otvory. Bylo to
Minule jsme se s laskavými čtenáři rozloučili v okamžiku, kdy jsme neprozradili, cože tak mimořádného zaujalo moji pozornost v U. S. Space and Rocket Center (Alabama). Snad nám titíž laskaví čtenáři prominou, že je ještě chvíli podržíme v napětí (ale nebojte se, vše prozradíme) a rozjedeme druhou linii příběhu. Ve středu 11. února jsme s vyplazeným jazykem dorazili na Floridu a absolvovali prémiovou (protože za příplatek) KSC Explore Tour autobusem po Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, když jsme dojeli večer na hotel – přesně týden po začátku naší výpravy – tak jsme měli za sebou 3731 mil v autě. V lidštějších jednotkách je to 5999 kilometrů. V jednom řidiči, uf.
Říká se, že žádný dobrý příběh nezačíná slovy „podrž mi ten salát“. Ani ten náš. Ale stejně tak nezačíná obvyklým „podrž mi tu plechovku piva“. Začíná slovy „podrž mi to burito“, která zazněla ve fast foodu s tex-mex jídlem. Bylo pondělí 9. února krátce po poledni, čas oběda. Už 24 hodin (s drobnými přestávkami a jednou větší na noc) jsme odpočítávali míle mezi Starbase a mysem Canaveral. A byli jsme zrovna v Alabamě, když nastal čas oběda. I zašli jsme a při té příležitosti zkontrolovali zprávy. Jednou z nich bylo, že se start mise Crew 12 na raketě Falcon 9 odkládá o 24 hodin. Ze středečního časného rána místního času na ráno čtvrteční. (Nakonec se odkládalo ještě jednou, ale to už pro náš příběh není podstatné.)
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.