16. srpna 2020
První marsovský vrtulník prošel 7. srpna kontrolou systémů a také dobil svůj energetický systém. V té době měla sestava za sebou první týden kosmického letu, který bude trvat zhruba sedm měsíců. A jelikož jde o první kosmickou helikoptéru, budou s její misí spojeny nejrůznější rekordy v této kategorii. Nyní se stala prvním vrtulníkem, jehož akumulátory byly nabity v kosmickém prostoru. Celý proces trval osm hodin a pozemní týmy při něm analyzovaly stav šesti lithium-iontových akumulátorů, které byly nabity až na úroveň 35 %. Už před startem bylo určeno, že během přeletové fáze bude pro optimální fungování akumulátorů výhodnější udržovat je nabité jen lehce.
„Šlo o velký krok, protože to byla od startu 30. července naše první možnost zapnout Ingenuity a vyzkoušet palubní elektroniku,“ uvedl Tim Canham, hlavní provozní technik projektu Mars Helicopter z Jet Propulsion Laboratory a dodal: „Všechno šlapalo jako po másle a podobné činnosti budeme provádět každé zhruba dva týdny, abychom udrželi optimální úroveň nabití.“
Snímek z vakuové komory ukazuje, jak bude vypadat Ingenuity po oddělení od roveru Perseverance.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Dvoukilogramový vrtulník kombinující na míru vyrobené díly s běžně dostupnými systémy je nyní uložen na břiše roveru Perseverance a elektrickou energii získává právě od vozítka. Jakmile Perseverance přistane na Marsu a dojde k vyložení Ingenuity, budou jeho akumulátory dobíjeny pouze z jeho fotovoltaického panelu. Pokud malý vrtulník zvládne přežít chladné marsovské noci, budou na něj čekat zajímavé letové zkoušky.
„Nabíjecí aktivita ukazuje, že systém přečkal start a zatím zvládá drsné podmínky v meziplanetárním prostoru,“ uvedla MiMi Aung, projektová manažerka projektu Ingenuity na JPL a dodává: „Než se pokusíme o první experimentální let na Marsu, čeká nás ještě hodně prvenství. V tuto chvíli to s budoucností projektu vidíme velmi dobře.“ Dvourotorový stroj by měl fungovat 30 solů (31 pozemských dní), během kterých na něj čekají testy. Pokud budou úspěšné, pak Ingenuity prokáže, že motorický autonomně řízený let v atmosféře Marsu je možný. Teoreticky by mohl otevřít i brány k potenciálnímu průzkumu Marsu z „ptačí perspektivy“ pomocí létajících sond nové generace.
V těchto dnech přišla od vozítka Perseverance další dobrá zpráva. Přeletová sestava totiž vykonala první z šesti plánovaných korekcí dráhy. Tyto drobné manévry mají zajistit, že sestava přiletí k Marsu po správné dráze a zamíří na správné místo. V době manévru se sestava urazila prostorem už 43 milionů kilometrů a k cíli jí zbývalo zhruba 425 milionů kilometrů.
Přeletová dráha vozítka Perseverance mezi Zemí a Marsem s vyznačením plánovaných korekcí.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23720-1041.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia24043-1041.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EfbPrpQWoAIDc18?format=jpg&name=4096×4096
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Nyní je to v článku O.K. Hruška – hruška.
TO JB.: To určitě nepíši. Pokud rozdělíte uletěnou vzdálenost po dráze čímkoli nikdy nedostanete vzdálenost od Země, ale zase je uletěnou vzdálenost po dráze za daný časový úsek.
Mícháte jablka a hrušky, vzdálenost od Země je jablko a libovolný úsek dráhy od startu je hruška.
Příkladem je druhý číselný údaj v článku, je to jasná hruška. Přidáte-li němu již absolvovaných 43 mil. km, dostanete se na číslo 468 mil. km. Vzdálenost mezi Marsem a Zemí nemůže být nikdy větší než 399 mil. km a to by musela být Země i Mars v apoheliu a současně v konjukci se Sluncem, což v době příletu sondy zcela jistě nenastane, což je jasné dle obrázku a tak vzdálenost mezi Zemí a Marsem v době přistání sondy bude maximálně 250 mil.km.
Podle DSN je nyní sestava 6 mil.km od Země, tudíž v době korekce to bylo méně než 5 mil.km.
To je zvláštní. Že by měli v oficiální zprávě chybu?
Kousek pravdy bude na obou stranách. Je třeba si uvědomit, že Země není statická, ale posunuje se po své oběžné dráze kolem Slunce. Po jiné oběžné dráze se pohybuje přeletová sestava (viz poslední obrázek v článku). Oba objekty (Země i sestava) se tak od sebe vzdalují, ale nikoliv rychlostí, kterou letí sestava. DSN změřila aktuální vzdálenost těchto dvou bodů 6 mil km (neověřoval jsem), ale dráha, kterou sestava zatím uletěla je větší.
Jo takhle. Tedy rozdíl mezi uletěnou vzdáleností a fyzickou vzdáleností obou objektů. To by dávalo smysl, díky!
Vzdálenost o Země limitují dva body na spojovací přímce bez ohledu po jakých drahách se pohybují. Prvé korekce které mají eliminovat podstatnou část odchylky od ideální dráhy se zpravidla dělají co nedříve po startu, obvykle ve vzdálenosti 2 až 2,5 mil. km od Země. Na obrázku přeletové dráhy to vskutku vypadá, že sonda je v době prvé korekce oněch napadených 43 mil. km od Země, jenže to je zásadní omyl, zemský globus na obrázku vyznačuje místo staru sondy.
Krom toho rychlost sondy vůči Zemi na hranici její gravitační sféry je cca 3 km/s a plynule klesá jak se sonda vzdaluje od Slunce, za 28 dní, pokud by neklesala, to dá 7 mil km, což je dobré shodě s DSN.
Píšete jinými slovy to samé, co já. Země sama se po oběžné dráze kolem Slunce pohybuje rychlostí cca 30 km/s. Když si vydělíte vzdálenost, kterou sonda uletěla prostorem, dobou od odletu ze Země po korekční manévr, dojdete cca k témuž číslu, které píšete.
Z tohodle jsem dost nedšen!! Pokud se to tomu vrtulníku povede tak to nejspíš otevře nový obor v letectví!
Já také.
Škoda, že do prvního pokusu zbývá ještě tolik času.
Bohužel je to v této první verzi velmi limitované kapacitou baterie a výkonem toho solárního článku. Takže jednou denně 1.5 minuty a dost :-(. Ale i tak – je to fantazie, že se to podařilo realizovat.
Šťastní lidé, ti, kteří na tom pracují…