Kosmotýdeník 371 (21.10. – 27.10.)

Na stole se vám již jistě kouří z nedělního oběda a tak je ideální čas, aby vyšel pravidelný souhrn informací z kosmonautiky, které se udály za posledních sedm dní. Kosmotýdeník se tentokrát rozrostl o poněkud obsáhlejší téma prvních snímků, které pořídil evropský rentgenový teleskop eROSITA na ruském teleskopu Spektr-RG. Podíváme se však také na přípravu na testování záchranného systému lodi Crew Dragon, anebo na vozítko Curiosity, které na Marsu právě provádí opravdu zajímavý experiment, na který se vědecký tým těšil už od doby, co v roce 2012 vozítko na Marsu přistálo. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

eROSITA nám poslala první snímky

Ruský rentgenový teleskop úspěšně obíhá kolem libračního bodu L2 soustavy Slunce – Země a vědci už se těší z prvních výsledků prvního zkušebního pozorování. Teleskop, který na raketě Proton odstartoval v červenci letošního roku, nese vlastně teleskopy dva. Jednak ruský rentgenový teleskop ART-XC pro energie 4-30 keV a evropský teleskop eROSITA pro energie 0,3-10 keV. Právě jmenovaný evropský teleskop nyní dodal první parádní snímky, které nám dovolují nahlédnout nejen do blízkosti naší Galaxie, ale i dále. Navíc se nyní otvírá cesta k mnohem podrobnějšímu zkoumání vazeb vzdálených vesmírných objektů a temné hmoty. Výsledky jsou hned na počátku velmi slibné, pojďme se na ně podívat.

Velké Magallanovo mračno vyfocené přístrojem eROSITA

Velké Magallanovo mračno vyfocené přístrojem eROSITA
Zdroj: https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/

„První snímky z našeho dalekohledu ukazují skutečnou krásu skrytého vesmíru,“ řekl Peter Predehl, hlavní řešitel eROSITA z Institutu Maxe Plancka MPE. „Abychom splnili naše vědecké cíle, potřebovali jsme dostatečnou citlivost k detekci nejvzdálenějších shluků galaxií a schopnost určit jejich polohu ve vesmíru. Tyto první snímky ukazují, že to dokážeme přesně, ale můžeme jít ještě mnohem dále.“

První pozorování eROSITA, což je zkratka pro ROentgen Survey and Imaging Telescope Array, bylo uskutečněno mezi 17. a 19. říjnem. Jeden ze snímků zveřejněných v úterý ukazuje Velký Magellanův oblak, satelitní galaxii naší Galaxie. Další snímek ukazuje dvojici galaxií, které jsou vzdálené 800 milionů světelných let. Snímky pocházejí ze série expozic pořízených pomocí sedmi jednotlivých rentgenových zrcadlových modulů uvnitř eROSITA. Mraky super-horkého plynu – viditelné právě díky rentgenovému dalekohledu, dominují snímku Velkého Magellanova oblaku. Kromě jiných světelných zdrojů ukazuje obrázek světlý zbytek, připomínající výtrysk, který zanechal výbuch supernovy detekovaný v roce 1987.

„Toto je klíčový okamžik mise, protože jsme mohli poprvé vidět, v jakém celkovém stavu je celý systém,“ řekl Thomas Mernik, projektový manažer eROSITA z německé kosmické agentury DLR. „Díky pozorováním Velkého Magellanova mračna eROSITA prokázal své schopnosti. Získali jsme snímky ostré jako břitva s pozoruhodně malým šumem v pozadí. Tyto první dojmy nám umožňují v nadcházejících letech předvídat skvělé objevy.“

Spektr-RG

Spektr-RG
Zdroj: https://ichef.bbci.co.uk/

Snímky Velkého Magellanova oblaku máme i z předchozích pozorování, například jiný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton jej pozoroval také. Díky tomu je možné porovnat výkony, které nyní nabízí eROSITA. XMM-Newton byl vynikající v pozorování jednotlivých menších objektů, což eROSITA zvládá také, ale navíc nabízí velmi kvalitní a celkové snímky komplexních objektů jako jsou galaxie. Úkolem eROSITy bude studovat celý horký vesmír.

Data z průzkumu celé oblohy by mohla sloužit jako základní mapa pro teleskop Chandra a budoucí rentgenové mise za účelem již cílených pozorování jednotlivých objektů. Spektr-RG je navržen tak, aby fungoval nejméně sedm let, přičemž čtyři roky budou věnovány průzkumu celé oblohy – teleskop prohlédne celou oblohu vždy jednou za šest měsíců – následovaným třemi roky cílených pozorování, která již budou sledovat konkrétní cíle.

„Rentgenové spektrum nám poskytuje jedinečný pohled na vesmír skrytý pozorování v běžném viditelném spektru,“ řekl Kirpal Nandra, vedoucí oddělení astrofyziky s vysokou energií v MPE. „Když se podíváme na zdánlivě normální hvězdu, v rentgenových paprscích můžeme například vidět obíhajícího bílého trpaslíka nebo neutronové hvězdy, které zrovna pohlcují svého společníka. Viditelné světlo ukazuje strukturu galaxie tvořenou jejími hvězdami, ale rentgenovým paprskům dominují supermasivní černé díry rostoucí v jejich centrech. A tam, kde s optickými dalekohledy vidíme shluky galaxií, rentgenové paprsky odhalují obrovské kapsy plynu, které vyplňují prostor mezi nimi a sledují strukturu temné hmoty ve vesmíru,“ řekl Nandra. „Díky prokázanému výkonu nyní víme, že eROSITA povede k průlomu v našem chápání vývoje energie vesmíru.“

Dvě vzdálené skupiny galaxií vyfocené eROSITou a ve viditelném spektru

Dvě vzdálené skupiny galaxií vyfocené eROSITou
Zdroj: https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/

Zatímco Velký Magellanův oblak je v našem blízkém kosmickém sousedství – je vzdálený asi 170 000 světelných let – eROSITA také nahlédla hlouběji do vesmíru, aby pozorovala pár mnohem vzdálenějších galaxií. Konkrétně se zaměřila na dvě ovlivňující se skupiny galaxií A3391 a A3395, které jsou vzdálené 800 milionů světelných let. Pozorování bylo provedeno mezi 17. a 19. říjnem 2019 pomocí všech sedmi modulů dalekohledu eROSITA. Jednotlivé snímky byly podrobeny různým analytickým technikám a poté barveny v různých barevných spektrech, aby se lépe zvýraznily různé struktury. Na obrázku jsou na pravé straně červené, zelené a modré barvy ukazující tři různé energetické pásy pozorované přes teleskop eROSITA. Tyto dvě skupiny galaxií lze jasně považovat za mlhavé struktury, které v rentgenovém spektru jasně vyzařují díky přítomnosti extrémně horkého plynu v prostoru mezi těmito dvěma galaxiemi. Obrázek vlevo zvýrazňuje „můstek“ anebo „vlákno“ mezi dvěma skupinami, což potvrzuje podezření, že tyto dvě obrovské struktury dynamicky interagují. Pozorování eROSITA také ukazují stovky bodových zdrojů, které odhalují vzdálené supermasivní černé díry nebo horké hvězdy v naší Galaxii. Pozorování dvou vzájemně se ovlivňujících skupin galaxií ilustruje zobrazovací schopnosti eROSITA, který je určen k detekci a mapování masivních struktur v celém vesmíru. Pozorování pomohou astronomům zmapovat, jaké je rozložení hmoty v celém vesmíru, což zpřesní modely o povaze temné energie.

Temná energie je termín, kterým astronomové označují skrytou energii, která se zásadně podílí na zrychlující se expanzi vesmíru. Vědci se domnívají, že temná energie představuje asi 70 procent energetické hustoty vesmíru, společně s temnou hmotou – hmotou, která se projevuje gravitačně na viditelné objekty, ale nevyzařuje žádné světlo – která podle NASA tvoří asi 25 procent vesmíru. Vědci tvrdí, že obyčejná hmota – tvořená jednoduše řečeno věcmi, které můžeme vidět – tvoří jen asi 5 procent vesmíru. Gravitační vazby spojují galaxie do skupin a shluků podél gigantických vláken horkého plynu detekovatelného právě rentgenovými dalekohledy. Nástroj eROSITA má najít a zmapovat až 100 000 galaktických skupin.

Uvedení přístroje eROSITA do provozu zasáhla také jedna nepříjemnost. Elektronika některých optických modulů eROSITA podle DLR selhala. „Fáze uvedení eROSITy do provozu trvala déle, než jsme očekávali. Zdržení přišlo poté, co jsme detekovali nějaké anomálie v elektronice kamer,“ řekl Predehl. „Ale tyto problémy nejsou překvapivé. Právě kvůli nalezení všech technických anomálií máme zkušební pozorovací fázi, která je má odhalit. Po pečlivé analýze jsme zjistili, že problémy nejsou kritické. Stále na nich pracujeme, ale mezitím může vědecký program probíhat normálně.“

Kosmický přehled týdne:

Na začátku listopadu (uvažuje se o 5. listopadu) by mělo dojít k zopakování testu únikového systému lodi Crew Dragon, který letos pro SpaceX skončil havárií a výbuchem. Poté, co byl jako viník selhání odhalen ventil palivového systému a byl nahrazen membránou, je nyní SpaceX připravena pokračovat dále v certifikaci své lodě. Stejný test, který zničil první exemplář lodě Crew Dragon, jenž jako první úspěšně doletěl k ISS a zase se vrátil, bude proveden i na stejném místě. Testovat se bude na standu blízko Landing Zone 1 na Floridě. Pokud se test zdaří, bude stejný exemplář lodě Crew Dragon použit pro test únikového systému lodi z rakety za letu. Tento test by měl být proveden ještě tento rok.

V sobotu kolem osmé hodiny večerní SELČ došlo k pokusu o start malé sondážní rakety SARGE soukromé společnosti EXOS Aerospace ze soukromého kosmodromu Spaceport America. Bohužel start skončil havárií. Šlo o čtvrtý pokusný start této malé a v budoucnosti snad i znovupoužitelné rakety. Ačkoli sondážní rakety nepatří mezi naše témata, dlouhodobě se této společnosti věnujeme, kvůli jejich zajímavému plánu na další vývoj.

Vozítko Curiosity si pořídilo nejčerstvější selfie, která byla pořízena díky kameře na robotické paži. Ta vyfotografovala celkem 57 snímků, složených do fotografie přiložené níže. To však samo o sobě není až tak důležité. Podstatné je, že Curiosity se nyní nachází v oblasti se zkamenělými jíly, které mohou obsahovat zbytky organických materiálů, má funkční vrtačku a vědci se s vozítkem dostali tam, kam se těšili od doby, kdy v roce 2012 přistálo. Oblast, kde se vozítko aktuálně nachází, se nazývá Glen Etive a byly zde provedeny dva zkušební vrty, které jsou viditelné na fotografii. Odebrané vzorky nyní putovaly do laboratoře SAM, která obsahuje 74 nádob určených na zpracování těchto vzorků. Nicméně zatímco běžně se v těchto nádobách vzorky analyzují tak, že se zahřejí na vysokou teplotu a výpary pak analyzuje laboratoř vozítka, tentokrát půjde o test speciální. Sedm ze 74 nádob totiž obsahuje takzvanou mokrou chemii, roztok, do kterého budou vzorky nasypány, a následná analýza může odhalit zbytky organických materiálů. Tento experiment proběhne teprve podruhé. Poprvé byl použit nouzově, když Curiosity přišla o svůj vrták a nebylo jisté, zda se jej podaří opravit. Nyní se však vědci konečně dostali k nadějným jílům, na které se těšili od začátku. Výsledky aktuální analýzy by mohly být známé do roka.

Selfie Curiosity z 11. října 2019

Selfie Curiosity z 11. října 2019
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Dnes ráno v 8:51 SEČ přistál na ranveji Kennedyho kosmického střediska na Floridě americký armádní miniraketoplán X-37B. Jeho mise OTV-5 tak skončila po 780 dnech od startu, což je rekordní délka. K šesté misi by mělo dojít příští rok.

Přehled z Kosmonautixu:

V této rubrice naleznete přehled všech článků, které jsme za uplynulý týden na Kosmonautixu vydali. Píšeme minimálně dva články o kosmonautice denně. Pojďme se na ně podívat. Začali jsme výpravou za indickými vesmírnými Start-upy a to už rovnou druhým dílem. Nechali jsme vám také nahlédnout na dva přesuny dvou evropských misí, které se pomalu chystají ke startu. Poměrně nečekaná byla zpráva z USA, kde malá soukromá firma Firefly Aerospace navázala spolupráci se známou aerokosmickou firmou Aerojet Rocketdyne. V úterý nadešel čas na další díl seriálu Svět nad planetou. Společnost Rocket Lab překvapila svým plánem na použití své rakety Electron na mise až k Měsíci. Vyšel také říjnový přehled o přípravách, změnách a výrobě plánované stanice Gateway. Uplynulo také již deset let od chvíle, co se na internetu objevilo diskusní fórum vesmir.thos, které je prvním zárodkem serveru Kosmonautix. Pozvali jsme vás na tradiční přenos, kde jsme odpovídali na otázky ohledně kosmonautiky. Dalekohled Jamese Webba se dočkal úspěšné zkoušky, při které rozložil svůj velký a citlivý sluneční štít. Velmi zajímavá mise Lucy pokořila další milník ve své přípravě. Nečekaná zpráva přišla také z Polska, které se snaží postavit a vyslat malou sondu k planetě Mars. Jak už bývá na našem portálu zvykem, poslední pátek v měsíci jsme vás pozvali na Pokec s Kosmonautixem. Podívali jsme se na vývoj systémů, které budou mít za úkol omezit střety družic na oběžné dráze Země. Na závěr týdne jsme si udělali radost se sondou InSight, které se začalo dařit s krtkem.

Snímek týdne:

Objevila se první a opravdu parádní fotka, která ukazuje vůbec první nainstalovaný letový motor RS-25 na centrálním stupni rakety SLS. Tento centrální stupeň je určen pro testovací misi Artemis I, která poprvé otestuje raketu SLS a loď Orion v bezpilotním režimu vyšle na oblet Měsíce. Nainstalovaný motor má číslo E2056 a naposledy letěl na misi raketoplánu Discovery STS-121. V současnosti probíhá i instalace dalšího motoru s číslem E2045.

První RS-25 na centrálním stupni SLS pro misi Artemis I

První RS-25 na centrálním stupni SLS pro misi Artemis I
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Video týdne:

Můžete se podívat na zrychlené záběry ze stavby mobilní odpalovací plošiny pro připravovanou raketu Vulcan společnosti ULA. Plošina vzniká na Kennedyho kosmodromu, odkud bude Vulcan také startovat. Připomeňme, že Vulcan vzniká z důvodů nižších nákladů na provoz této rakety oproti raketám Atlas V a Delta IV. Má být později částečně znovupoužitelný, díky oddělitelné motorové sekci a má ukončit závislost amerických raket na ruských raketových motorech.

Zdroje informací:
https://www.mpg.de/
https://spaceflightnow.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
https://twitter.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/maf_20191021_p_rs-25_engine_install_reveal-62.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23378-annotated-1041.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…delivery-replication1-2.jpeg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2019/10/erosita-galaxy-clusters.jpegjsessionid7E4A8D46AA08009486D5ACFFFC67BBC2.delivery-replication1.jpeg
https://ichef.bbci.co.uk/…107864360_899a5d13-e2da-47f7-8fe9-bd29670246bb.jpg
https://physicsworld.com/wp-content/uploads/2019/07/Spektr-RG.jpg

Kosmotýdeník 371 (21.10. – 27.10.), 5.0 out of 5 based on 11 ratings
Pin It
(Visited 2 330 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (11 votes cast)
(Visited 2 330 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


10 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 371 (21.10. – 27.10.)”

  1. Alois napsal:

    Potenciální život na Marsu má výrazně sestupnou tendenci co do kvality. Od vyspělých zlých Marťanů, přes kanály jako stopy po jejich zaniklé civilizaci k sezónním změnám rostlinného krytu nakonec k mikrobům urytým těsně pod povrchem které hledaly Vikingy invokací jejich metabolismu. Po negativním výsledku Vikingů zájem o Mars povadl a dalších padesát let jej udržovalo zkoumání podmínek pro eventuální život. Cur je prvním strojem, který hledá organický materiál, pokud to dobře chápu fosilní, po padesáti letech.
    /Ne/nalezení života, či jeho stop, na Marsu bude mít dalekosáhlý filosofický, kosmologický a náboženský dopad. Krom toho v případě negace bude torpédovat i panspermii s tím že pokud nefunguje mezi dvěma planetami 50 mil.km od sebe, jak by mohla fungovat mezi hvězdami v desítkách, stovkách či tisících, atd. světelných let.

    • Vladimir Todt napsal:

      Že na Marsu byla voda neznamená automaticky, že tam byl život. Atmosféra Marsu začala erodovat působením Slunečního větru ještě pře dopadem asteroidu, který vytvořil Hellas Planitia (stáří něco přes 4 miliardy let, tedy magnetosféra exitovala max cca jen 400 mil. let.). V té době už Mars ztratil/neměl globální magnetické pole. Ano, mohli se vytvořit primitivní organismy, ale podmínky pro ně byly relativně brzo nehostinné – díky ztrátě vody, byly zbylé vodní plochy značně slané a agresivní, a to i oxidačně. Po zeslábnutí atmosféry taky už dopadá tvrdé UV záření na povrch a neustále ho steriluje.
      Objem zbytků primitivního života pod povrchem i jeho neobjevení by mě nijak nepřekvapil.
      Panspermie se při detailním rozboru ukazuje jako blábol, dle posledních poznatků, ale stále se toho někteří drží. Stejně jako se někteří ezoterici drží Lemůrie a Lemuřanů, i když už dávno snad 100 let je jasné proč je to pitomina. Jen to od sebe opisují bez podívání se na aktuální stav poznání – ten se jim samozřejmě navíc nelíbí.
      Dle posledních testů na Zemi při simulaci podmínek vzniku života se ukazuje, že Země byla systémem miliardy/trilióny… “lokálních laboratoří”mim se zcela rozdílnými podmínkami, které byly různě intenzivně propojeny globálními přenosy hmoty a energií a k tomu na to měli milióny let čas, že by spíš, při dlouhodobějším drobet stabilnějším celkovém klimatu, byť s výkyvy, bylo spíše překvapením, kdyby a ní primitivní život nevznikl.
      Primitivní život tedy je na vhodných planetách pravděpodobně relativně častý. Vzácný bude inteligentní. Viz časová osa jak dlouho existovali jen bakterie, archae, viry apod. Kdy teprve vznikly eukaryota, kdy teprve :nedávno” vznikli mnohobuněční a poté teprve došlo k explozi forem a druhů s masivním osídlováním souše, kdy se teprve větší množství života mohlo utkat s “nehostinnými” podmínkami na souších kdy již byli dostatečně odolné a rozvinuté.

      • Vladimir Todt napsal:

        Tedy upravovat v okénečku gramatiku delšího příspěvku je děs. I přes znovu přečtení tam mám stále gramkiksy.

      • Racek napsal:

        Pěkné, a fundované.. Akorát bych podotkl, že panspermie od dob Svante Arrhenia byla již mnohokrát zavržena a zase vzkříšena, takže jako možnost bych jí rozhodně nezavrhoval. Samozřejmě, i když na zem život přilétl, stejně musel někde vzniknout, že.

        • Vladimir Todt napsal:

          Problém je, že cestování mezi planetami o cestování mezi hvězdnými soustavami život spíše přečká na menších asteroidech, jejichž impakty nejsou drtivé a zcela sterilizační. Což je nevýhoda – po relativně dlouhou dobu putování mezi planetami je totiž takový asteroid vysterilizován kosmickým zářením, jak se ukazuje. A to mimoslunečním také, tedy galaktickým/mezigalaktickým. Ono se to za tu dobu nasčítá. Sice některé bakterie přežijí krátkodobě ve vesmíru, ale hlavně pod krycí vrstvou už mrtvých bakterií na povrchu. Po delší dobu je toto ale již proti tvrdému, sice řídkému, ale stálému záření neochrání.

        • Vladimir Todt napsal:

          Dodatek.
          Pokud některá inteligentní civilizace dospěla do stádia “hraní si” s umělou inteligencí, a ta ji přerostla přes hlavu a došlo tam k tzv. technologické singularitě, tak některá vyspělá civilizace může být klidně civilizací typu AI. Občas jsem se AI trochu zabýval a chápu varování před tím, aby nám nepřerostla přes hlavu. Už nyní jsou primitivní formy návrhu vylepšování AI samotnou AI. Poslední skok v posunu AI byl kolem roku 2017. Klíčové pak je aby AI dostala pod svou kontrolu svou vlastní produkci, opravy, zdroje, zdroj energie a vylepšování. Pak již nebude lidi pro svoji existenci potřebovat co a jak bude činit poté bude na ní.
          Viz pojem technologická singularita. Kam se lidstvo posunulo během 100 000 let, pak 10 000 let, následně 1000 let a o kolik se lidé posunuli technologicky za 100 let. AI ve stavu technologické singularity by v tomto byla ještě rychlejší.

          • Vladimir Todt napsal:

            Pokud bude mít AI proč se takto posouvat vpřed – lidi v tomto ženou obecně emoce, přinejhorším pud sebezáchovy v nejvyšší nouzi. Co by hnalo vpřed AI?

          • Petr Groh napsal:

            ad Vl.Todt:

            Pěkné.

            Ale hlavu si s tím nelámu.
            Jsem jen malá, spokojená baktérie.
            🙂

            Je krásné, být součástí něčeho tak velkého.

  2. Spytihněv napsal:

    Ani po druhém přeletu LRO nad předpokládaným místem dopadu Vikramu nebyl lander na záběrech nalezen. To asi znamená, že neukázaná fotka z indického orbiteru, na které měl být Vikram spatřen krátce po nepodařeném přistání, a která vzbudila takovou pozornost, buď vůbec neexistuje a nebo došlo k záměně za nějaký jiný objekt. Každopádně Vikram to nebyl. Jinak by ISRO určitě poskytla tyto záběry NASA a ta by šla najisto. Každopádně dříve či později k objevu dojde (schopnosti LRO dobře známe).

  3. PetrK napsal:

    Děkuji za mimořádně výživné nedělní počteníčko, super!

Zanechte komentář