Týden s Jedenáctkou (10) Kterak jsme se (ne)chránili před vetřelci z Měsíce aneb přijde zkáza planety Země z hlubin oceánu?

Čím více se blížilo první přistání na Měsíci, tím více rezonovala otázka „Jsou-li tam žáby taky?“ Aneb nejsou na našem přirozeném souputníkovi přece jen nějaké bakterie, viry nebo jiné breberky, které by se nám mohly stát fatálními? Jistě, výměna materiálu mezi Zemí a Měsícem probíhá odpradávna, ale pilotovaná výprava je přece jen expresní jízda. Vědci považovali Měsíc za mrtvé těleso a jakoukoliv stopu života za nepravděpodobnou, leč znáte to. Vždy se najde někdo, kdo si udělá živnost ze zpochybňování nebo vymýšlení nepravděpodobných scénářů. A když se mu dostane politické či mediální pozornosti… Myšlenka na preventivní karanténu astronautů poprvé zazněla v červenci 1964 na konferenci Národní akademie věd. Naše znalosti o Měsíci v té době byly velmi limitované (i to svědčí o výzvě, jaká ležela před programem Apollo). NASA se proto v případě prvních lunárních přistání rozhodla pro preventivní karanténu astronautů. Nikoliv odborné argumenty, ale právě veřejné mínění bylo hybatelem tohoto rozhodnutí. Lékaři rozhodli, že karanténa astronautů bude trvat 21 dní od prvního kontaktu s lunární horninou. To bylo mnohem více, než u známých nakažlivých chorob.

Clancy Hatleberg (vlevo; jako jediný nemá nafukovací vestu) a posádka Apolla 11 ve člunu po přistání

Clancy Hatleberg (vlevo; jako jediný nemá nafukovací vestu) a posádka Apolla 11 ve člunu po přistání
Foto NASA

Jen pro představu: ředitel LRL (Lunar Receiving Laboratory) Persa Bell označil pravděpodobnost toho, že si s sebou astronauti z Měsíce přivezou něco nebezpečného za „jedna ku sto miliardám“.

Když návratový modul Apolla 11 přistál, seskočili k němu čtyři potápěči a zajistili ho nafukovacím límcem. Pak nafoukli dva gumové čluny. Jeden zůstal u Apolla (Clancy Hatleberg), druhý se se třemi muži na palubě vzdálil na bezpečných (plus mínus) dvacet metrů. Každý z trojice měl přiděleného jednoho astronauta: kdyby se cokoliv šeredně pokazilo a modul se začal potápět, měli astronauty (kteří mohli být po kosmické výpravě unavení) dostat do bezpečí. Čtvrtý potápěč pak otevřel vstupní průlez do lodi se sníženým tlakem a rychle – aby si lunární bakterie neměly čas všimnout, že je otevřeno – vhodil dovnitř vak s ochrannými obleky BIG (Biological Isolation Garments; s jejich vývojem pomáhal astronaut Joe Kerwin) a nafouknuté záchranné vesty. Průlez bleskově uzavřel a jeho okolí postříkal dezinfekčním roztokem.

Clancy Hatleberg v nedbalkách

Clancy Hatleberg v nedbalkách
Foto NavSource Naval History

Astronauti unavení náročným letem a odvyklí gravitaci museli v lodi houpající se na vlnách („Byla to výtečná loď v letu, ale mizerná při plavbě.“ Donn Eisele, Apollo 7) vysvléci ze skafandrů a obléci si oděvy BIG. V rámci možností si navzájem pomáhali. S Hatlebergem se domlouvali znaky skrze okénko (tato pantomina pokračovala i na palubě člunu a ve vrtulníku, protože jiný způsob komunikace neměli). Když bylo vše připraveno, astronauti otevřeli průlez a přestoupili do nafukovacího člunu. Měli už nasazené záchranné vesty, které teď nafoukli. Ve člunu se navzájem postříkali dvojicí různých dezinfekcí. Clancy Hatleberg, který jim celou dobu pomáhal, mezitím opět zavřel průlez do lodi a opět ho dezinfikoval.

Doprava dvou karantén MQF na letadlovou loď Hornet v červnu 1969

Doprava dvou karantén MQF na letadlovou loď Hornet v červnu 1969
Foto NavSource Naval History

Následně musela posádka do košů spuštěných z vrtulníku, na což astronauti vzpomínali opravdu neradi. Třeba Michael Collins: „Pilot vrtulníku byl šílenec, který nás začal tahat vzhůru, jen jsme natáhli ke koši ruku nebo nohu.“ Astronauti byli vyčerpáni nejen kosmickým letem, ale i celou procedurou, se kterou jim nikdo nepomohl – a navíc začalo být v oblecích BIG v tropickém podnebí nesnesitelné vedro. Obleky neměly klimatizaci ani vlastní zásobu vzduchu: filtrovaly jen vydechovaný vzduch. Nechme opět promluvit Michaela Collinse: „Kdybychom museli v oblecích zůstat o 15 až 20 minut déle, strhli bychom si kapuce.“ Neil Armstrong mu přizvukoval: „Myslím, že jsme se hodně přiblížili limitu toho, který může být po lidech oprávněně vyžadováno.“ Když vstupovali do karantény, jejich masky byly zcela zamlžené.

Prezident Richard Nixon u karantény dvacet minut před přistáním Apolla 11

Prezident Richard Nixon u karantény dvacet minut před přistáním Apolla 11
Foto NavSource Naval History

Když astronauti zmizeli ze scény, vrátila se trojice potápěčů k Clancymu Hatlebergovi a postříkala jej dezinfekcí. Hatleberg se poté svlékli z ochranného obleku do spodního prádla a nechal se vyzvednout na palubu vrtulníku. Ostatní tři potápěči učinili totéž: jen před tím noži probodli oba gumové čluny i s Hatlebergovým ochranným oblekem. Vše tak bylo „ekologicky zlikvidováno“ a kleslo na dno Tichého oceánu, odkud se jednou… Možná… Vynoří…

A zpět k posádce Apolla 11. Po přeletu na palubu letadlové lodi USS Hornet nesměli astronauti vystoupit z vrtulníku. Ten s nimi sjel výtahem do podpalubí, kde byl odtažený do blízkosti karanténního kontejneru MQF (Mobile Quarantine Facility).

Posádka Apolla 11 přechází z vrtulníku do karantény v podpalubí USS Hornet

Posádka Apolla 11 přechází z vrtulníku do karantény v podpalubí USS Hornet
Foto NASA

Šlo vlastně o modifikovaný sériově vyráběný autokaravan firmy Airstream z Jacksonu (Ohio) o délce 9,8 m. Ten neměl kola a byl umístěný na speciální o metr delší přepravní paletě. Úpravy karavanu provedla už v roce 1968 firma MelPar v rámci kontraktu s NASA (čtyři kusy za 250 tisíc USD). V karavanu byli s astronauty dva dobrovolníci, kteří s nimi měli sdílet následující karanténu: lékař Bill Carpentier a technik John Hirasaki. Ke karavanu byl připojený plastový rukáv, k němuž byla později přistavena loď Apollo. Tímto rukávem byly vynesené např. osobní věci astronautů.

Když byli astronauti v karavanu (mimochodem, na palubě letadlové lodi byly vždy připraveny dva), mohli si sundat oděvy BIG. Oknem pak sledovali, jak posádka lodi přivezla krásný dort a začala hodovat. Po osmi dnech na kosmické stravě a vyčerpávající misi to musela být skutečná Tantalova muka. Vzápětí vznikla slavná fotografie posádky Apolla 11 s prezidentem Richardem Nixonem, kdy je nad třemi astronauty cedule „Hornet + 3“. Letadlová loď pak karanténu dopravila na Havaj, kde putoval na letiště Hickam Field. Odtud pak na palubě letounu C-141 na základu Elligton AFB v Houstonu. Vykládka se zdržela o hodinu, karanténa se totiž dvakrát v letadle zasekla. Jak poznamenal lékař Carpentier: „Dostanou bezpečně člověka na Měsíc a zpátky, ale nedokážou ho dostat ven z letadla!“

Armstrong, Collins a Aldrin vstupují do karantény, muž v oranžovém je lékař Bill Carpentier

Armstrong, Collins a Aldrin vstupují do karantény, muž v oranžovém je lékař Bill Carpentier
Foto NavSource Naval History

Na Ellingtion AFB se poprvé „potkali“ s manželkami – byť jen přes sklo karanténní laboratoře a pomocí telefonů. Pak kontejner MQF pokračoval v cestě do speciálního laboratoře LRL ve Středisku pilotovaných letů (později přejmenováno na Johnsonovo kosmické středisko). Zde mohli kontejner opustit, ale zůstali v uzavřených prostorách na další pozorování. Doplnil je další personál, který se průběžně rozšiřoval. Třeba fotograf NASA Terry Slezak vzal do ruky kazetu s filmem naexponovaným na Měsíci: zde ovšem kazeta spadla astronautům do prachu, takže musel do karantény a do sprchy. Než se ale osprchoval, „zachránil“ něco měsíčního prachu ze své dlaně na kus izolepy o ploše zhruba jednoho palce čtverečního. Ten pak v roce 2001 prodal za 25 tisíc dolarů.

Posádka Apolla 11 s prezidentem Richardem Nixonem

Posádka Apolla 11 s prezidentem Richardem Nixonem
Foto NASA

Astronauti sice především odpočívali, ale jinak nemařili čas. Sepsali a na magnetofonové pásky namluvili co nejpodrobnější zprávu o letu, problémech, návrzích na zlepšení – dokud měli vše v čerstvé paměti a byl klid. Materiál se pak stal nesmírně cenných zdrojem, podle kterého byly upraveny všechny následující výpravy Apollo. Po přepsání to bylo 500 strojopisných stránek, řádkování jedna. Dne 11. srpna 1969 byli Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin Aldrin z karantény propuštěni.

Posádky Apolla 12 a 14 („třináctka“ na Měsíci nepřistála) sice také putovaly do karantény, ale už měly režim volnější. Třeba namísto obleků BIG po přistání použili jen dýchací masky. Posádka Apolla 15 a všechny následující už do karantény nemusela, nicméně právě její velitel David Scott si povzdechl, že by se vůbec nezlobil, kdyby jí prošla. Ne z obavy ze zavlečení vetřelců, ale prostě proto, že po náročné misi si právě v karanténě mohli astronauti odpočinout, uklidnit se a provést kvalitní rozbor letu. Na nic z toho totiž v blázinci po návratu z Měsíce nebyl čas.

Kontextový záběr na posádku Apolla 11 s prezidentem Richardem Nixonem

Kontextový záběr na posádku Apolla 11 s prezidentem Richardem Nixonem
Foto NavSource Naval History

Zajímavé je, že vyrobené karantény nebyly po programu Apollo považovány za kdovíjak cenné artefakty. Tedy kromě MQF003, v níž byla posádka Apolla 11: tu si převzala věhlasná Smithsonian Institution. Původně byla vystavována v U.S. Space and Rocket Center u Marshallova střediska NASA v Alabamě, nyní se nachází v Steven F. Udvar-Hazy Center (Virginie).

Třetí pokus vyšel aneb vykládka karantény z letounu na základně Ellington AFB

Třetí pokus vyšel aneb vykládka karantény z letounu na základně Ellington AFB
Foto NASA

Karanténa MQF002 použitá posádkou Apolla 12 měla zvláštní osud. Nejprve byla používána Střediskem pro kontrolu nemocí (CDC, Center for Disease Control), které v ní převáželo americké občany vystavené nakažlivým virům ze Sierry Leone do USA. Karanténa byla po čase beznadějně zastaralá, takže strávila několik let ve skladu. Následně si ji převzalo Ministerstvo zemědělství státu Georgia a používalo ji jako mobilní velitelství. Počátkem devadesátých let ji převzala U.S. Geological Survey Biological Resources Division, která ji používala jako rybářskou chatu. Jako taková byla pak u města Marion v Alabamě v roce 2007 objevena. Pak putovala do U.S.Space and Rocket Center, kde prošla rozsáhlou rekonstrukcí a kde je dodnes vystavována. Karanténa MQF001 pro Apollo 13 nebyla nikdy použita a údajně byla zničena při blíže nespecifikovaném lesním požáru. A poslední MQF004 posádky Apollo 14 je dnes k vidění na palubě letadlové lodi USS Hornet. Přitom „Čtrnáctka“ byla zachráněna letadlovou lodí USS New Orleans. USS Hornet „vylovila“ jen Apollo 11 a 12.

Fotograf Terry Slezak v karanténě ukazuje ruku znečištěnou od měsíčního prachu, ve druhé pak drží kazetu s filmem

Fotograf Terry Slezak v karanténě ukazuje ruku znečištěnou od měsíčního prachu, ve druhé pak drží kazetu s filmem
Foto NASA

MQF003 je dnes ve Steven F. Udvar-Hazy Center

MQF003 je dnes ve Steven F. Udvar-Hazy Center
Foto Tomáš Přibyl

MQF002 je v U.S. Space and Rocket Center jen krátce (září 2008), ale nevoní novotou, nýbrž páchne rybinou

MQF002 je v U.S. Space and Rocket Center jen krátce (září 2008), ale nevoní novotou, nýbrž páchne rybinou
Foto Tomáš Přibyl

Na rekonstrukci MQF002 jsme přispěli i my významnou finanční částkou... Finanční částkou... Částkou... No, prostě jsme přispěli

Na rekonstrukci MQF002 jsme přispěli i my významnou finanční částkou… Finanční částkou… Částkou… No, prostě jsme přispěli
Foto Tomáš Přibyl

MQF004 je dnes na palubě letadlové lodi USS Hornet

MQF004 je dnes na palubě letadlové lodi USS Hornet
Foto Tomáš Přibyl

Ve stopách posádky Apollo 11 a 12 do karantény Apolla 14

Ve stopách posádky Apollo 11 a 12 do karantény Apolla 14
Foto Katka Přibylová

Týden s Jedenáctkou (10) Kterak jsme se (ne)chránili před vetřelci z Měsíce aneb přijde zkáza planety Země z hlubin oceánu?, 5.0 out of 5 based on 19 ratings
Pin It
(Visited 2 240 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (19 votes cast)
(Visited 2 240 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


13 komentářů ke článku “Týden s Jedenáctkou (10) Kterak jsme se (ne)chránili před vetřelci z Měsíce aneb přijde zkáza planety Země z hlubin oceánu?”

  1. Mr. G napsal:

    Super clanok 🙂

  2. TP napsal:

    Díky za názor!

    A to kdybyste tušil, co se mi do článku všechno nevešlo… Většinou se doba po přistání Apolla 11 odbývá větou “a šli do karantény”, ovšem těch perliček a zajímavostí kolem jsou mraky…

    Navíc se člověk sám při psaní hodně dozví: do minulého týdne jsem netušil, že na USS Hornet byly vždy DVĚ karantény za sebou (kdyby byl nějaký problém s tou první) nebo že karantény byly testovány v MSC v obří vakuově-termální komoře SESL (Space Environment Simulation Laboratory). Ta se používá dodnes, předloni v ní například byl i Webbův teleskop.

    • Mr. G napsal:

      Mne sa najviac pacia prave tieto clanky.
      Ak niekto pise o Apolle vacsinou sa pise o “velkych veciach” ako: Saturn V, SM, CM, LEM, … Taketo perlicky zo zakulisia programu su super. Je tam vidiet na co vsetko sa musi pri takom programe ako bol Apollo mysliet.

      V SESL testovali vzduchotesnost, alebo islo o nieco ine ?

      Este raz vdaka za clanok 🙂

      • TP napsal:

        Ano, v SESL testovali vzduchotěsnost. Ale kupodivu ne kvůli lunárním broučkům, ale kvůli přepravě karantény v letadle – kdyby došlo k jeho dekompresi, tak zdali bude osazenstvo karantény v bezpečí.

        • Zerna napsal:

          Dobrý den, můžeme se zase někdy těšit na vaši přednášku na YouTube? Děkuji.

          • TP napsal:

            Určitě! Možná již brzy – zrovna nedávno se jedna natáčela, tak až bude sestříhaná…

            Ono to nezáleží tak moc na mě: já nemám nic proti natáčení a publikování svých přednášek, ale on to někdo prostě musí udělat. Na to nemám sílu a kapacitu. Letos jsem měl už několik desítek přednášek, natáčela se jediná.

            Prostě je to věc organizátorů, jestli do natáčení a práce s tím spojené půjdou…

  3. maro napsal:

    Super. Udělali to nejlíp jak mohli. “Vlk se nažral, a koza zůstala celá”. V dnešní době by hnodopiši našli stovky malých “pochybení” na tomto procesu a začali by je tak řešit, že by vzniklo další celé velké oddělení. I to je jeden z důvodů proč jsou roboty daleko perspektivnější. Ty se většinou nevracejí.

    • TP napsal:

      Ad tehdy a nyní) Tuším John Young ve svých pamětech vzpomínal, jak jednou při testování špatně upevnili rukavici skafandru. Když z komory začali odčerpávat vzduch, příslušnému technikovi rukavice vystřelila jako raketa. Okamžitě obnovili tlak, chlapa prohlédl doktor a za půl hodiny všichni testovali znovu. Dnes by to vedlo k ustanovení vyšetřovacích komisí a zastavení programu na půl roku (konstatuje Young).

      Ad perspektivní roboti) To je otázka, cože od kosmických letů chceme. Fotky a analýzu vzorků? Roboti stačí. Dozvědět se něco o lidském těle a vydat se dále? Na to jsou roboti krátcí…

      • Jiný Honza napsal:

        Roli odvážného až šíleného průkopníka dnes převzala SpaceX a snad i další menší firmy.

        A roboti jsou dnes součástí běžného života, nejen ve výrobě, ale už i v domácnosti. Celkem není důvod je nepřevzít do dlouhodobě zaostávající kosmonautiky.

        No trochu přeháním, ale ne zas tak moc. 🙂

  4. Hawk napsal:

    Je otazka na kolik by pripadne cizi mikroorganismy byli schopny v realu lidi nakazit, pokud vim vyzaduje to jistou miru mezidruhove kompatibility. To uz bych se spise mozna bal mutaci pozemskych mikroorganismu treba na ISS, ale pak bychom uz fakt nemohli vytahnout paty ze Zeme.
    S ohledem na finance a hlemyzdi tempo v dohledne dobe podobne samanske ritualy u kosmonautu nehrozi. Mesic je z tohoto pohledu bezpecny a  pokud bude civilizace drzet pohromade, tak potom az v pripade pilotovane mise na Mars, t.j. “by oko” nekdy v pristim stoleti a kdyz vynechame asteroidy, tak dalsim zajimavym cilem pro lidi je jupiteruv Calisto.

    Nicmene pokud neplati moje prvni veta, tak nam muze zatopit i import sutraku z  roboticke mise na Mars.

    • maro napsal:

      Nebojte. Ta “infekční” oddělení si tu práci zajistí. A když se u Marsu neřeší cesta případných organismů na Zemi, tak se zase dělají šílené tanečky kolem zamezení přenosu pozemského života na Mars. To se u toho Měsíce vůbec neřešilo.

    • Jiný Honza napsal:

      Tak ono je dost pravděpodobné, že život na Měsíci by mohl pocházet ze Země, nebo by mohli oba pocházet z jednoho zdroje.

      Ale je fakt, že na povrchu byla šance na “nakažení” mizivá. Legrace bude, až se jednou někdo provrtá pár set metrů pod povrch a najde tam “vlhkou” horninu plnou nějakých bakterií. To pak bude teprve cvrkot.

      • Petr Bravenec napsal:

        To už se děje:

        https://www.youtube.com/watch?v=PbgB2TaYhio

        V kostce: V bahně na mořském dně žijí bakterie, o kterých jsme dosud neměli ani tušení. Geneticky jsou velmi odlišné od známého života na zemi. V laboratorních podmínkách se nikomu nedaří je pěstovat. Jednou z domněnek, proč se je nedaří pěstovat uměle, je jejich životní prostředí. To je velmi stabilní a bakterie tak možná mají potřebu se množit třeba jednou za sto let.

Zanechte komentář