Koncept nafukovací lunární základny

Když se řekne nafukovací kosmické moduly, tak s většině fanoušků kosmonautiky vybaví firma Bigelow Aerospace. Ta po dvou samostatně letících modulech Genesis 1 a Genesis 2 připojila k ISS testovací modul BEAM, který si vedl tak dobře, že i po ukončení testovacího provozu zůstal trvalou součástí ISS. Firma čas od času vypustí na veřejnost informace o možnostech dalšího vývoje nafukovacích konstrukcí v kosmickém prostoru a dnes tomu nebude jinak. Před lety avizovaný modul B330 se sice ještě do provozu nedostal ani na nízké oběžné dráze, ani u Měsíce, jak firma plánovala, ale už je tu plán nový – tentokrát míří přímo na povrch Měsíce.

O projektu First Base (doslova přeloženo První základna) není mnoho informací. Společnost Bigelow Aerospace zatím představila jen model povrchové stanice a pár dodatečných informací. Podle všeho se jedná o další ukázku možností využití nafukovacích konstrukcí, která však zatím není podpořena zakázkou či vývojem. Pokud by k realizaci došlo, tak by tento projekt měl podle informací od firmy zajistit dlouhodobý pobyt čtyřčlenné posádky, případně až šesti lidí po dobu 120 dní na povrchu Měsíce. Tito lidé by měli k dispozici prostor o vnitřním objemu 330 metrů krychlových, do kterého nejsou započítány dvě přechodové komory.

Zdroje informací:
https://twitter.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/D8JlEoEVUAAnDaW.jpg:large

Koncept nafukovací lunární základny, 5.0 out of 5 based on 14 ratings
Pin It
(Visited 3 268 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (14 votes cast)
(Visited 3 268 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


17 komentářů ke článku “Koncept nafukovací lunární základny”

  1. Hawk napsal:

    Stale neni vyreseno zasobovani energii po dobu lunarni noci. V teto souvislosti jsem narazil na princip Stirlingova motoru.

    https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?topic=9393.0

    • Dušan Majer napsal:

      Ano, ale pak je potřeba ještě říct, že u jižního pólu nejsou jen trvale zastíněné krátery, ale i vrcholky, které jsou naopak osvětleny téměř nonstop. Takže fotovoltaika není tak špatná volba.

      • Vojta napsal:

        To stínění proti radiaci není oproti Gateway zas tak špatné. Především budou dostávat jen polovinu dávky a to nejen ze Slunce, ale i z galaktického pozadí (což je ta hůře stínitelná část). Druhou polovinu odstíní Měsíc. Regolitový záhrab by byl samozřejmě lepší, otázkou je, jak snadno nebo těžko by byl realizovatelný.
        Ohledně problémů s výběrem místa máte pravdu, nebude to snadné. Myslím, že zvolí spíš (skoro) trvale osvětlené místo a na ta trvale zastíněná budou dojíždět roverem, takže mohou být i dál.

    • Jiný Honza napsal:

      Tak zásobování energií přes noc je snad jen otázka velikosti baterií a dostatečné plochy FV panelů k jejich nabití, ne?

      Stirlingův motor využívající nějakého jaderného zdroje tepla by určitě šel použít. Je otázka jestli to ve výsledku nebude dražší, složitější a poruchovější, než ta FV a baterky.

      • tycka napsal:

        A tedy dostatku financí na přepravu obojího (panelů a baterií) až na Měsíc. Ona ta přeprava taky něco stojí.

    • ldx napsal:

      To naopak skoro vyřešeno je. Přesně pro tyto účely NASA vyvinula reaktory Kilopower, které jsou malé ale s dostatečným výkonem pro takový typ základny (cca 10kW s možností škálování).

  2. Kamil napsal:

    Nějaké další informace jako hmotnost či délka nejsou?

  3. HnD napsal:

    Vypadá to pěkně, ale docela by mě zajímalo, jak tam s tím chtějí přistát.

    • android napsal:

      Tipuju, že opatrně 🙂
      Ale myslím, že zde hodně pomůže šestinová gravitace. B330 měl vážit 23tun.. tedy tohle tipuju tak na min 30 tun. Mno… Vypadá to pěkně, ale docela by mě zajímalo, jak tam s tím chtějí přistát. 😀

    • DrHorak napsal:

      Ve vyfouknutém stavu, možná na několikrát. Bližší info zatím není.

  4. David R. napsal:

    Tenhle koncept od Bigelow se mi moc nelíbí, podle všeho tam bude dost slabá ochrana proti radiaci. Očekával bych aspoň jednu sekci zasypanou regolitem, nebo jinak zvýšeně chráněnou, pro případ sluneční bouře a s tím souvisejícího zvýšení hodnot radiace o 1 až (údajně) 2 řády. Doba pobytu, 120, dnů je pravděpodobně spočítaná podle radiační zátěže kosmonautů – povolená je hodnota, která způsobuje 4-procentní riziko rakoviny. (pozn.: počítá se jistě i s tím, že díky otáčení Měsíce je modul vystaven radiaci od Slunce jen 1/2 doby pobytu, výhoda proti Gateway) Ale 120 dnů je málo na to, abychom se dozvěděli, jak na tom budou lidé zdravotně při 1/6 gravitaci. Když vydrží na ISS 1/2 roku až rok, na Měsíci by se měl testovat spíše delší pobyt – rok a více.
    Dále, jestli se plánuje základna někde u pólu (kvůli vodnímu ledu a zkouškám jeho využití), nedávají mi smysl ty solární panely na obrázku. Základna bude buď v oblasti trvalého stínu (maličko depresívní, ale zato s výbornou ochranou proti radiaci a s dalšími výhodami!), pak je fotovoltaika k ničemu, nebo bude na světle, ale v polární oblasti bude nutné mít panely skoro svisle.
    Na zásobování energií se plánuje reaktor (NASA Kilopower, ano, se Stirlingovými generátory), ale já bych raději volil bezpečné solární zdroje. S baterkou bych kromě funkce zálohy moc nepočítal, ta by byla zatraceně těžká. Ono to “téměř” trvalé osvětlení má svoje mouchy: i kdyby to bylo jen 10 procent času, může to být pěkně dlouhých 10 procent. Odklon měsíční osy od ekliptiky je sice malý, ale přesto vzniká na pólech něco jako polární noc, a při skromných 10 kW spotřeby vychází na každých 24 hodin tmy 1 tuna baterií. Což by podstatně lépe řešily palivové články – palivo by mohly mít společné s návratovým modulem. Zpočátku by se dovezlo, později by se vyrábělo z místního ledu a ukládalo do stejných nádrží.
    Chtělo by to nejdřív pořádně zmapovat – malými, robotickými rovery, najít ideální lokalitu, kde by se dala namontovat fotovoltaika někam na kopec, a základna do kráteru pod něj, ale aby to bylo co nejblíž k sobě, kvůli váze kabelu – tak do 2 – 5 km.
    Zajímavé by také bylo základnu zasypat vytěženým ledem, tím získat stínění a současně využít tepelné ztráty k jeho postupnému odpařování, vodní páry chytat a rovnou zpracovávat na palivo. Jenže, když to NASA zadává po kouskách různým firmám, tak se k takhle kompaktnímu řešení asi nedopracuje.

    • Flyboy napsal:

      Nedalo mi “… Palivo by se vyrábělo z místních zdrojů…” A energie na výrobu by byla odkud? Z vytezeneho paliva? Perpetum mobile myslím nefunguje ani na Měsíci

      • ldx napsal:

        Problém paliva je IMO ten nejmenší ze všeho. Důležité jsou spíš zdroje vody atp. Jak jsem už jednou psal, NASA vyvinula reaktory kilopower, které se pro tohle můžou dobře hodit, stejně jako pro Mars (původní určení).

        Ta fotovoltaika může být záložní/nouzový/doplňkový zdroj nebo základní zdroj pro odloučené sondy a přístroje.

      • David R. napsal:

        Perpetuum mobile by bylo lepší, ale solární panely by také mohly stačit. Musely by se ale trochu popasovat s teplotními extrémy. Je zo těžké ale jde to. Reaktor je drahý, ale pracuje ve stínu – pro jeho provoz výhodné umístění.

Napište komentář k DrHorak