Po sérii kontrol, které v uplynulých pěti měsících v kosmickém prostoru provedla evropská i japonská část projektu BepiColombo, je čas na vstup do další fáze. Mise úspěšně zakončila etapu, při které byla relativně blízko naší planety postupně uváděna do provozu. Nyní je připravena na činnosti, které jsou plánované na přeletovou fázi i na vědecký výzkum u samotného cíle – planety Merkur. Než tam však dorazí, uplyne v řekách ještě hodně vody – sonda bude muset několika motorickými manévry, ale i sérií gravitačních manévrů srovnat svou dráhu i rychlost s nejmenší planetou Sluneční soustavy.

BepiColombo zahájila své sedmileté putování k nejbližší planetě ke Slunci 20. října 2018, kdy ji z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně do kosmického prostoru vynesla nejsilnější evropská raketa Ariane 5. 22. října byla oficiálně skončena startovní a časná kosmická fáze. Mohla tedy začít komplexní série činností, které postupně uvedly jednotlivé palubní systémy do provozu. Evropské týmy společně s těmi japonskými kontrolovaly stav vědeckých přístrojů, pohonný systém a další prvky nutné k bezproblémovému fungování.

Základní díly tvořící sestavu BepiColombo odshora: Mercury Magnetospheric Orbiter, sluneční štít, Mercury Planetary Orbiter, Mercury Transfer Module.
Zdroj: http://www.esa.int/

26. března letošního roku hodnotící komise potvrdila, že všechny na konci minulé fáze zjištěné stavy splňují požadavky mise. „Velice nás těší stav BepiColombo a jsme hrdí na práci všech týmů, které umožnily realizovat tak náročnou misi,“ říká Ulrich Reininghaus, projektový manažer BepiColombo z ESA. Tímto rozhodnutím oficiálně skončila fáze uvádění systémů do provozu a provozní tým se nyní může zaměřit na rutinní činnosti a připravovat se na první gravitační manévr, který je plánován na příští rok.

„BepiColombo úspěšně prošla „zdravotní prohlídkou“ a nyní je již i oficiálně v provozu,“ říká manažer mise Patrick Martin z ESA. Jak už naši pravidelní čtenáři jistě vědí, mise je tvořena dvojicí vědeckých sond – evropskou MPO (Mercury Planetary Orbiter) a japonskou MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter). ESA navíc dodala přeletový modul MTM (Mercury Transfer Module), který se postará o doručení obou vědeckých sond k cíli. Využije k tomu kombinaci iontových motorů a devíti gravitačních manévrů – jednoho u Země, dvou u Venuše a šesti u Merkuru.

Přeletová sestava BepiColombo.
Zdroj: http://www.esa.int/

První zážeh iontového pohonu začal 17. prosince, přičemž mu předcházely kontroly všech čtyř nezávislých motorů, ale i takzvané párované zážehy, kdy se zjišťovalo, zda si motory těsně blízko sebe nevadí. První hlavní zážeh (z celkových 22) byl dokončen na počátku března. „Iontový pohon je jednou z klíčových výzev této komplexní mise. Ohromně nás těší, když vidíme tento systém v plném provozu,“ uvedla Elsa Montagnon, provozní manažerka projektu BepiColombo.

Sestava už od startu urazila 450 milionů kilometrů, což jsou zhruba 4 % z celkové trasy, kterou musí urazit před příletem k cíli (plánován na konec roku 2025). BepiColombo se nyní nachází zhruba 50 milionů kilometrů od Země, takže všem pokynům odesílaným ze Země trvá zhruba tři minuty, než rychlostí světla dorazí k sestavě.

Aktivační fáze se ale netýkala jen palubních systémů a vědeckých přístrojů na obou sondách. Pilně se pracovalo i na pozemním segmentu v Evropě i Japonsku. Bylo potřeba řešit jak provozní, tak i vědeckou stránku mise. Nakonec se i zde ukázalo, že ani v tomto případě nejsou žádné překážky a pozemní střediska jsou připravena na vstup mise do další fáze.

BepiColombo při průletu kolem Země.
Zdroj: http://www.esa.int/

„Kromě toho, že jsme zkontrolovali všechny přístroje, tak některé z nich jsou už nyní v plném vědeckém provozu. Pozemní vědecké týmy jsou také připraveny,“ poznamenal hlavní vědecký pracovník mise, Johannes Benkhoff. V nadcházejících týdnech budou pozemní týmy dolaďovat poslední detaily a pustí se také do zkoušek systémů, které vyžadují vysoké napětí. Přitom se už všichni začínají pomalu chystat na další významný milník. 13. dubna 2020 se BepiColombo naposledy vrátí k Zemi – přiblíží se k ní na 11 000 kilometrů a průletem upraví svou dráhu.

V dalších měsících přijde první z průletů kolem Venuše, druhý je pak plánován na srpen 2021. Při těchto průletech dostanou vědci perfektní možnost získat data z měření z vědeckých přístrojů na obou sondách. Průlety, které mají v první řadě upravit oběžnou dráhu kolem Slunce tak poslouží i ke sběru cenných vědeckých informací. Projekt BepiColombo tak bude vědecké obci přínosný ještě předtím, než dorazí ke svému hlavnímu cíli.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/BepiColombo_in_cruise_configuration.png
http://www.esa.int/…/BepiColombo_exploded_view.jpg
https://www.esa.int/…/BepiColombo_cruise_configuration.jpg
http://www.esa.int/…/BepiColombo_Earth_flyby.jpg