Znovupoužitelnost kosmických nosičů včera, dnes a zítra

Říká se, že všechny starty do kosmu jsou důležité, ale některé z nich jsou přeci jen významnější, protože se navždy zapisují do historie a lidé se k nim ve vzpomínkách často vracejí. A přesně jeden takový start jsme zažili 22. prosince 2015. Miliony fanoušků se zatajeným dechem tehdy sledovalo raketu Falcon 9 (v1.2) připravenou odstartovat z kosmodromu na Mysu Canaveral k misi Orbcomm OG2. Očekávání byla opravdu veliká a atmosféra by se dala doslova „krájet“. Proto není divu, že i majitel společnosti SpaceX Elon Musk byl tehdy velmi nervózní. Falcon 9 se totiž vracel do služby po nešťastné havárii, ke které došlo během mise CRS-7 a navíc se měl poprvé představit ve vylepšené verzi 1.2. Neklid byl však cítit i v celém řídicím středisku SpaceX a napětí nepolevilo ani pár sekund před startem. Motory Merlin na prvním stupni konečně zaburácely a rozzářily okolí rakety Falcon 9, která stoupala z mraků kouře vzhůru a byla k nezastavení. To nejdůležitější se mělo ten den ale ještě odehrát. Po úspěšném oddělení stupňů pokračoval ostře sledovaný horní stupeň i s nákladem na nízkou oběžnou dráhu. Zatímco ten první zahájil kontrolovaný sestup na zem. Ohnivá koule na černé obloze se stále zvětšovala. Na chvilku připomínala ony komety z uměleckých děl, o kterých se vypráví legendy. Okolní klid narušil až mohutný sonický třesk a pak návratový stupeň zahájil brzdící proceduru. Vyklopily se přistávací nohy a spodní část rakety zahalil plamen. První stupeň rakety Falcon 9 s číslem B1019 poprvé úspěšně přistál na pevnině a ten okamžik se navždy zapsal do dějin kosmonautiky. Stojící raketa osvětlená reflektory, kolem které stoupal jemný dým, byla jako nějaký výjev z budoucnosti. Bylo to až k neuvěření, ale přitom nikdo nepochyboval, že právě došlo k milníku v kosmické dopravě. Tento zásadní moment pro jednou opět přiblížil kosmonautiku masám.

Od té doby se rakety SpaceX úspěšně vracejí nejen na pevninu, ale také na plovoucí plošiny ASDS a široká veřejnost toto počínání začíná pomalu (a trochu nešťastně) vnímat jako běžnou rutinu. Logicky se tedy nabízí otázka, proč opětovně použitelné rakety nevyužívá mnohem více společností? V poslední době se čím dál častěji v nejrůznějších diskusích i na jiných místech objevuje silná kritika některých společností i agentur včetně NASA. Stále dokola se opakují mínění, že jiné než opětovně použitelné kosmické nosiče nemají šanci v následujícím desetiletí uspět, nebo že je dokonce nemá cenu ani stavět. Jednoduše řečeno podle mnoha názorů nemá v dnešní době cenu vyvíjet raketu, kterou lze použít pouze jednou. Jak je to ale doopravdy? Proč po celém světě ve velkém stále nevznikají opětovně použitelné kosmické rakety? Jednoduše proto, že se to v mnoha případech stále nevyplatí, protože pokud má být provoz opětovně použitelného nosiče rentabilní, je třeba dodržet jistá pravidla, ale nepředbíhejme.

Vzestup raket Ariane

Pět generací raket Ariane se stalo symbolem komerčního vynášení nákladů do kosmu. Nasazení duálních adaptérů byl nadčasový krok. Rakety Ariane navíc partnerům zaručují nezávislý přístup do kosmu.

Pět generací raket Ariane se stalo symbolem komerčního vynášení nákladů do kosmu. Nasazení duálních adaptérů byl nadčasový krok. Rakety Ariane navíc partnerům zaručují nezávislý přístup do kosmu. Zdroj: https://spacenews.com

V devadesátých letech 20. století neměla znovupoužitelnost kosmických nosičů zrovna nejlepší pověst a mohly za to samozřejmě americké raketoplány. Ty byly pro mnohé velkým zklamáním, alespoň co se ekonomické stránky týče. Raketoplány se totiž původně plánovaným požadavkům ani nepřiblížily. Záměr 50 startů za rok i provoz podobný fungování komerčních aerolinek se ukázal jako příliš ambiciózní na dobu, ve které tento projekt vznikl. Program STS počítal, že se alespoň jednou týdně do kosmu vydá jeden z raketoplánů a start vyjde zhruba na 30 milionů dolarů. Cena se však v reálném provozu neúnosně vyšplhala i přes hranici 1 miliardy dolarů a pro mnohé společnosti se staly raketoplány jednoduše nedostupné.

Už během vývoje raketoplánů tedy na komerčním trhu začal vznikat prostor, který tehdy nejlépe využila ESA (Evropská kosmická agentura). Ta měla v provozu čtyřstupňový nosič Ariane 1, který díky faktickému selhání projektu raketoplánů (STS) zaznamenal neočekávaný úspěch. Koncept vynášení dvou družic najednou se osvědčil a ukázal se jako nadčasový. Postupným vývojem navíc dosáhl původní návrh maximálního výkonu, který naplno využila raketa Ariane 4. Tento překvapivý úspěch dodal Evropským partnerům odvahu vybudovat od základů zcela novou silnou raketu, která měla ještě větší ambice a byla schopna vynášet i pilotovanou kosmickou loď na ISS. Tak vznikl zdařilý kosmický nosič Ariane 5, který se v podstatě stal prvním komerčním nosičem na světě. Umístění kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně bylo pro agenturu ESA a partnery nespornou výhodou a nutno dodat, že tehdy skutečně nikdo nelétal do kosmu levněji. Pokud si uvědomíme, že z evropských zemí do kosmického programu jde mnohem méně peněz ze státních rozpočtů, pak se jednalo skutečně o nevídaný úspěch.

Na poli vynášení komerčních satelitů si značka Ariane rychle vybudovala pevnou pozici lídra. V současnosti jsou však raketoplány už minulostí a je čím dál tím více znát politický tlak a chuť Spojených států vrátit se a dominovat komerčnímu trhu vynášení nákladů do kosmu, kterému je navíc předpovězen výrazný růst. Reakce na tento předpokládaný vývoj jsou nějakou dobu již dobře patrné.

Víme, že v současnosti po celém světě vznikají nové orbitální nosiče, státní i soukromé. Jejich cíle jsou možná různé, ale jedno mají společné, měly by být levnější než jejich předchůdci. V USA se očekávají například rakety Vulcan, OmegA, New GlennSLS. V Japonsku vzniká raketa H-3 a v Rusku Sojuz-5. Čína dokončuje varianty raket Dlouhý pochod 5 (CZ-5) a plánuje opětovně použitelnou CZ-8. Evropská kosmická agentura ESA připravuje Ariane 6 a upravenou verzi nosiče Vega. Všimněte si, že většina nových raket bude bez možnosti opětovného použití a i nadále budou v tzv. expendable verzi. Nejsou tedy extra anomálií, naopak, rakety jako Falcon 9 budou na trhu prozatím spíše výjimkou.

Po celém světě vznikají nové kosmické nosiče, které budou nebo již jsou ve většině případů stále na jedno použití. Plánované termíny uvedené na obrázku jsou pouze orientační.

Po celém světě vznikají nové kosmické nosiče, které budou nebo již jsou ve většině případů stále na jedno použití. Plánované termíny uvedené na obrázku jsou pouze orientační. Obrázek: popis a úprava autor. Kredit: CNES

Nespornou výhodou soukromé společnosti SpaceX je, že má velkou finanční i technologickou podporu od NASA a státního sektoru. O podobné podpoře si mohou nosiče, například z Evropy, nechat pouze zdát. Události předcházející budoucí kosmický nosič Ariane 6 to jen potvrzují. Vzestup konkurence z USA se očekával již dříve. Proto se už v roce 2009 navrhla nová raketa s cílem zlevnit budoucí vynášení nákladů do kosmu. Rozhodnutí o financování nového programu ale přišlo až v roce 2014 a to už bylo logicky moc pozdě. Například nebylo dlouho jisté, zda nedostane přednost jen vylepšení stávající verze rakety Ariane 5. Rychlost rozhodování evropských partnerů je v tomto ohledu dlouhodobý problém.

Pro evropské země je však krom komerčního úspěchu velmi důležitá také nezávislost přístupu do kosmu. Problematika je to mnohem složitější, než se na první pohled zdá, protože potřeba vlastního raketového nosiče je i politickou a strategickou záležitostí. Faktickým příkladem může být historický program Symphonie (Symfonie).

Při počátku rozvoje telekomunikačních technologií hrozilo reálné riziko globálního monopolu USA v této oblasti poskytování služeb. Vznikla sice mezinárodní telekomunikační organizace Intelsat, ale ta nezměnila požadavky a nastupující dominanci Spojených států v telekomunikační oblasti. Západoevropskou odpovědí byla stavba vlastních telekomunikačních družic Symphonie, které měly zaručit informační nezávislost nejen západoevropským zemím. Vznikly dva letové exempláře a jeden prototyp. Problémem byl ale vhodný raketový nosič. Čtyřstupňová raketa Europa II při svém prvním a zároveň posledním letu v roce 1972 bohužel selhala a bylo proto nutné porozhlédnout se jinde.

Telekomunikační družice Symphonie je dobrým příkladem proč je nezávislý přístup do kosmu pro ESA a partnery tak důležitý.

Telekomunikační družice Symphonie je dobrým příkladem proč je nezávislý přístup do kosmu pro ESA a partnery tak důležitý. Zdroj: http://www.cnes-observatoire.net

Představenstvo usilovně hledalo vhodné řešení. V potaz byly tehdy brány obě kosmické velmoci, USA i Sovětský svaz, ale z politických důvodů padlo rozhodnutí dát přednost americkým nosičům Thor-Delta. Jednání s USA nebyla jednoduchá a nakonec vyjednaná klauzule zněla asi nějak takto: „ Francouzská vláda se musí zavázat k experimentální povaze vynášené družice a musí jasně potvrdit, že nebude používat určité služby pro komerční účely. V opačném případě NASA náklad nepřevezme a do vesmíru nedopraví“. Tím by de facto použití družic Symphonie podléhalo stávajícím podmínkám společnosti Intelsat.

Pro Francouze byla taková smlouva samozřejmě nepřijatelná. Na druhou stranu Němci navrhovali, aby byla smlouva akceptována ve stávající verzi, která bude později znovu projednána, bude-li to nutné. Po dlouhých jednáních se tato omezující podmínka nakonec stala mimosmluvní a to jen díky usilovné diplomatické korespondenci. Během provozu první družice Symphonie se Francouzi navíc i nadále snažili vysvětlit organizaci Intelsat důležitost nezávislých regionálních telekomunikačních systémů, což se částečně podařilo prosadit díky propagaci těchto družic v Africe. Nicméně je to stále dobrý příklad toho, proč je tolik důležité mít vlastní kosmický nosič.

Pokud se vrátíme do současnosti, tak na globálním trhu je k dispozici pouze 25 až 30 komerčních nákladů ročně. Většinou jde přitom o geostacionární komunikační družice. Nikdo navíc neví jistě, zda tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Ona pozitivní predikce vzestupu kosmického průmyslu zatím nepřichází. Přitom jedním ze základních pilířů rentabilního provozu opětovně použitelného systému je vysoký počet startů. To si plně uvědomuje i Elon Musk, který se snaží nejen o co nejčetnější nasazení svých raket, ale přemýšlí i jak tento počet startů ještě navýšit. Nespornou výhodou USA v tomto ohledu je roční počet institucionálních startů. V roce 2017 jich bylo 17, zatímco v Evropě pouze 3!

Země jako Japonsko, Indie nebo evropské státy tuto výhodu nemají. Státních startů je zde k dispozici mnohem méně. Například v Evropě je to v průměru jen 4 až 5 startů ročně, které nejsou navíc nějak smluvně zaručené. ArianeGroup se to snaží kompenzovat získaným podílem na komerčním trhu, aby byl průmyslový koloběh vůbec životaschopný. Zatímco v USA je podíl těchto startů tak vysoký, že tvoří až 60 procent ekonomického podílu. Pojďme se ale přesunout zpět k technice znovupoužitelnosti.

Existují různé způsoby, jak realizovat opakované použití kosmických prostředků: Falcon 9 má přiměřené technické cíle, které naplňuje krok za krokem a tím se také podstatně liší od raketoplánu. Program STS (Space Trasportation Systém) doplatil na příliš velké ambice a zejména na technické požadavky, které byly neuskutečnitelné v době, ve které vznikly. V současnosti tedy známe již několik strategií opětovného využití. Vzhledem k tomu, že hlavním úkolem je především minimalizovat dopady na návratový stupeň, přistávání pomocí padáků do oceánu není tou nejlepší volbou: slaná voda činí následnou rekonstrukci víc než komplikovanou a drahou.

Rakety Falcon 9 úspěšně používají pro návrat tzv. metodu „toss-back“. Dochází k motorickému přistání raketového stupně, což je poměrně komplikované, ale jak víme ne nemožné. Velkým „oříškem“ v tomto případě zůstává schopnost opětovné zažehnutí motoru při sestupu atmosférou. Klíčovým aspektem této návratové metody je fakt, že tento způsob v podstatě nepředstavuje žádné riziko pro vynášený náklad. To zároveň umožňuje sestupový profil raketového stupně dostatečně a úspěšně testovat poté, co druhý stupeň rakety pokračuje na oběžnou dráhu. Fakticky má toto řešení zatím i nejmenší dopad na parametry celého nosiče. Například u řešení, která počítají s přidáním křídel a návratem stupně klouzavým nebo motorickým letem, je zásah do konstrukce rakety mnohem citelnější a následkem toho mohou tyto přidané prvky více či méně ovlivňovat konečný úspěch mise.

V současném stavu technologií je to jednoznačně metoda „toss-back“, která v praxi funguje nejlépe a umožňuje experimentovat s návratovým stupněm i během jednorázových startů. Proto je návrat raketových stupňů tímto způsobem zatím nejzajímavější volbou. Na samotnou raketu v této konfiguraci přitom přibudou jen minimální, nutné součásti, takže je ve výsledku méně nákladná na výrobu i provoz oproti ostatním známým způsobům znovupoužitelnosti. Tato metoda má samozřejmě svá pro i proti. Některé si tedy uvedeme:

Klady:

  • Snížení ceny za 1 kg nákladu
  • Záchrana prvního raketového stupně s motorovou sekcí šetří až 50 % výrobních nákladů
  • Odpadá čekací doba na výrobu prvního stupně
  • Zvýšená možnost kadence startů

    Některé klady a zápory metody, kterou používá společnost SpaceX.

    Některé klady a zápory metody, kterou používá společnost SpaceX. Obrázek: popis a úprava autor. Kredit: CNES

  • Menší náklady na výrobu
  • Ekonomika provozu

Zápory:

  • Ztráta výkonu
  • Větší nároky na celkovou bezpečnost
  • Nutná další infrastruktura
  • Díly navíc
  • Nutnost více startů
  • Větší riziko selhání

Nicméně některé kosmodromy pro tento typ návratu raketových stupňů mají situaci ještě o něco ztíženou a proto jde také do značné míry o individuální přístup a vlastní invence. Například na základně v Kourou v Jižní Americe je obydlená část poměrně nedaleko kosmického centra a místní vody jsou také dost mělké.  Již dobře také víme, že pokud se vrací raketový stupeň na plovoucí platformu, jedním z důležitých faktorů úspěchu je i počasí.

Dalším nezbytným předpokladem k ekonomickému úspěchu (nejen) metody „toss-back“ je četnost startů. Prakticky lze říct, že čím více startů nosič uskuteční, tím více bude celý systém rentabilní. Zde fakticky naráží obří nosič NASA – SLS (Space Launch Systém). Tato raketa vzniká jako jednorázově použitelná jednoduše proto, že by se její znovupoužitelnost nevyplatila. Ve skutečnosti by tato snaha naopak celý program značně prodražila a zpomalila. NASA o variantě alespoň částečné použitelnosti některých částí fakticky uvažovala již při návrhu, ale ukázalo se, že z ekonomického hlediska se to jednoduše nevyplatí.

Pokud se nasadí raketa SLS do provozu, četnost startů bude navíc tak malá, že by šlo v podstatě o ekonomickou sebevraždu. V případě NASA je navíc problémem nezávislost. Jakýkoliv projekt může být doslova kdykoli zrušen a podobný přístup provozu opětovně použitelnému systému nenahrává. Dalším problémem rakety SLS je paradoxně její velikost. Nosič to má být opravdu silný a to i v nejslabší variantě, proto je pro rentabilitu nutné vhodně využít přepravní kapacitu rakety a startovat s ní alespoň jednou ročně. Vhodných nákladů zatím ale není tolik, aby se uvažovalo o zásadním nárůstu počtu misí za rok, tak aby se vyplatila investice do znovupoužitelnosti rakety SLS.

Je tu však ještě jeden důležitý faktor, na který se poslední dobou často zapomíná a přitom je znám již z dob programu Apollo. Mám na mysli ekonomickou návratnost. Světové kosmické agentury, včetně NASA, přispívají k ekonomickému růstu svých zemí a musí na to brát ohledy. Peníze vynaložené na rozvoj kosmického průmyslu jsou navíc investicí do naší budoucnosti. Největší projekty vždy vznikaly ze státních peněz a zůstane to tak i nadále.

Jak jsem naznačil v úvodu, úspěšný provoz znovupoužitelných raket vyžaduje dodržení některých pravidel. Například pokud má být provoz ekonomicky výhodný, je třeba mít prosperující výrobu. Jenže v případě, že některé části rakety dokážete opětovně používat, tak vaše produkce bude logicky menší. Takže je nutné co největší část výroby vhodně sjednotit. Cestou je například použití stejného nebo velmi podobného raketového motoru pro všechny stupně kosmického nosiče, kvůli udržení stabilní produkce. Stejný přístup má i společnost SpaceX nebo firma Blue Origin, která se navíc snaží nabízet svůj nový motor BE-4 jiným zákazníkům, tak aby byla zaručena co největší produkce.

To má však opět své nevýhody, protože použití stejných nebo velmi podobných motorů muže svým způsobem raketu zároveň i limitovat. Hezkým příkladem je nejsilnější raketa současnosti Falcon Heavy, která nemá nejlepší druhý stupeň, což se projeví zejména u misí na vyšší nebo únikové dráhy. Na některé mise se zkratka příliš nehodí.

Nalezení ohně

Je ale třeba přiznat, že SpaceX udělala nezbytný krok směrem, kterým se ostatní báli vydat a teď budou nuceni onen náskok dohánět a to bude samozřejmě ještě nějakou dobu trvat. Nejen evropští partneři však stále sází na obě možnosti. Raket na jedno použití se tedy úplně nevzdávají. Podle posledních zpráv je plán ArianeGroup nasadit v budoucnu částečně znovupoužitelné nosiče pro náklady na nízkou oběžnou dráhu. Zatímco pro GEO a únikové dráhy se budou používat nadále jednorázové rakety jako Ariane 6. To by prý umožnilo zachovat výrobní kapacity i rychlost výroby. Nevýhodou je však menší míra úspor.

Tento způsob by podle CNES ušetřil asi 30 % nákladů. Bude ovšem potřeba toho v Evropě ještě hodně vyvinout, protože je nutno zvládnout mnoho složitých operací. Zejména francouzská agentura CNES podniká některé kroky, které by měly vyvrcholit opětovně použitelnými prvky raket. V plánu je demonstrátor Callisto a větší raketový stupeň Themis.

 

Pro konkurenceschopnost a zaručení nezávislého přístupu do kosmu jsou podobné projekty pro agenturu ESA a partnery nezbytně nutné. Nepřipravenost a malou invenci rakety Ariane 6 ostatně nedávno kritizoval i Francouzský státní auditor.

Koneckonců lehké to nebudou mít v nadcházejících letech ani ostatní kosmické rakety, ať už ty stávající, či ty, které teprve vznikají. Úspěšnost SpaceX je evidentní a proto lze očekávat, že bude narůstat i počet opětovně použitelných technologií, ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Zatím se musíme smířit s faktem, že tu budou i kosmické nosiče na jednou použití. V některých případech je jejich nasazení stále dokonce výhodnější. Proto není třeba automaticky odsuzovat vše, co není nebo neplánuje být opětovně použitelné. Rakety na jedno použití tu ještě nějakou dobu určitě budou a i jejich vylepšování je důležitou součástí levného přístupu do kosmu.

Například Ariane 6 je fakticky nejflexibilnější a nejlevnější kosmická raketa, kterou agentura ESA bude mít a to stejné bychom mohli říci i o japonské raketě H-3. Ve skutečnosti se tyto kroky mohou zdát malé či nevýznamné oproti masivním úspěchům SpaceX v poslední době, ale opak je pravdou. Mění se výrobní postupy, nasazuje se 3D tisk a jiné inovativní technologie, jako je využití nových, moderních materiálů. Buduje se potřebná infrastruktura a zázemí. To vše jsou důležité předpoklady k rozvoji opětovně použitelných raket v budoucnu. Na druhou stranu je pravdou, že tato rozhodnutí měla přijít již mnohem dříve…

Začala nová éra dobývání vesmíru a nedávná mise kosmické lodi SpaceX Crew Dragon k ISS jakoby to jen potvrzovala. Létání do kosmu je dalším evolučním krokem lidstva srovnatelným třeba s nalezením metody rozdělávání ohně. Zkrátka hledáme způsoby jak překračovat hranice a jak dlouhodobě přežít a cesta vede přes lety do kosmu, protože osídlení jiných kosmických těles podstatně zvyšuje naše šance na dlouhodobé přežití. Po letech stagnace znovupoužitelnost ukázala jasný směr, kam se evoluce kosmonautiky bude v příštím desetiletí ubírat. Nikdo však neví, jestli všechny plánované projekty budou úspěšné a ekonomicky rentabilní, proto je důležité mít k dispozici vždy více cest, kterými se vydat.

Zdroje informací:
http://www.cannes-aero.pdf
http://www.cnes-observatoire.net.pdf
https://satelliteobservation.net
https://www.elonx.cz/
Rozhovor z Matthiasem Wachterem (Bundesverband der Deutschen Industrie)

Zdroje obrázků:
https://www.elonx.cz/wp.jpg
https://spacenews.com/wp-content.jpg
http://www.cnes-observatoire.net.pdf
https://satelliteobservation.net/2018
https://satelliteobservation.files.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

77 komentářů ke článku “Znovupoužitelnost kosmických nosičů včera, dnes a zítra”

  1. Racek napsal:

    Zajímavý článek, je zde obsaženo dost námětů k zamyšlení. Situace se totiž pořád vyvíjí a některé věci se začínají jevit jinak než před nedávnem. Osobně nejsem zatím přesvědčen o dobré ekonomice současného Muskovu konceptu (no, ono to plstí bohužel o skoro každém jeho projektu. Myslím si, že se snaží prostě překonat konkurenci cenou. Jestli se do ní sám vejde, netušíme. O tom se mnozí diskutující zmínili i přede mnou. Zejména problém sériovosti, zamrzlých (nečinných) investičních kapacitách, problém udržení kvalifikovaných pracovníků při snížení výroby na cca pětinu … No, uvidíme.Přeji mu ovšem úspěch, těmhle lidem fandím, dnes se už moc bohužel nevyskytují. Někdy ovšem své vize poněkud přepaluje a to se může později vymstít.

  2. maiden napsal:

    Super článek. Nicméně pořád se vesmír dobývá tak nějak „vědecky“. Jakmile do toho vlítne zábavní průmysl, tak je vymalováno.

    1. turistika – bez debat. V době, kdy se nechá na špičku M. Everestu vynést šerpama v podstatě kde kdo, včetně lidí na vozíku je nějaké přetížení při startu jen součást „zážitku“. Nakonec to dopadne tak, že na vědecké družice nevyzbyde a bude to muset financovat stát 🙂

    2. internet – bohužel ano. Za chvíli tu bude všude tolik frekvencí, že to vyvaří veškeré oceány včetně ryb (pokud nevyskáčou na souš).

    3. EKOLOGIE – zatím o sobě nedávají moc vědět, ale jakmile se počty startů raket výrazně zvýší v rámci zábavního sektoru, hned přiběhne nějaký tatrman s titulem Bc. a vyhláškou o nakládání s odpady. Což jednopoužitelné stupně nesplňují ani náhodou. Stačí jen počkat, až se všichni ochranáři vyřádí na automobilovém průmyslu a jaderných elektrárnách a až nebude z čeho ždímat, tak se zaměří pozornost dále.
    Chmurná představa.

  3. zargos napsal:

    Díky za článek,ten první odstavec je úplně povídkový úvod.

    Podle aktuální situace na trhu mají své přednosti/nedostaty oba systémy. Pro hodnocení obou je třeba vzít v potaz množství zakázek,o které se nosiče obou typů mohou ucházet a náklady,co by znovupoužitelnost nosiče/stupně stála. Dokud bude trh malý,tak budou vyvíjeny i jednorázové nosiče.

  4. MilAN napsal:

    Díky za velmi zdařilý článek , vystihující v plné šíři problém, který někteří vidí pouze černobíle jako problém „jednorázový / znovupoužitelný“. Důležité jsou právě ty souvislosti, které jste uvedl, nad kterými je potřeba se zamyslet a v každém, jednotlivém případě, je komplexně posoudit.

  5. Petr Poruban napsal:

    Rád bych autorovi poděkoval za objektivně pojatý článek.
    Tímhle přístupem pomáhá posouvat tento server na vyšší úroveň a snaží se vzdělávat čtenáře, kteří často bez technických znalostí věcí neobjektivně zavrhují vše, co nevzešlo od jejich modly SpaceX.
    Realita je samozřejmě mnohem složitější a budoucnost to jistě předvede.
    Díky.

  6. Pajuc napsal:

    Tenhle článek mi zodpověděl spoustu otázek. Díky

  7. Tovy napsal:

    Děkuji za parádní článek.
    Souhlasím, že problém bude s dostatkem potřebných nákladů, jak je už v článku zmíněno.
    I výrobce hyperlevné rakety bez nákladu zkrachuje. Počet družic roste, ale pomalu (jsou drahé a komplikované).
    Klíčová bude dle mého turistika za přijatelnou cenu (na oběžnou dráhu). Musíme ale asi počkat na další generace nosičů. Pokud ceny klesnou na částku letu osoby 1. třídou v letadle, tak je vyhráno. A jak už bylo řečeno, cestující musí let zvládnout bez nutnosti dlouhé přípravy a většího přetížení
    U cubecatů potom budou zajímavé až ceny v jednotkách tisíců dolarů za družici (aby si je mohly dovolit běžné školy).
    Starty mimo oběžnou dráhu (těžba) budou ještě dlouho sci-fi. Ne že by to nebylo možné, ale ještě dlouho to nebude rentabilní.
    Pro lety s lidmi bude ještě dlouho klíčový záchranný systém!

  8. maro napsal:

    Jednou z věcí která na těch vážkách vystupuje proti znovupoužitelnosti je samozřejmě i pokrok v technologiích, především 3D printing. Pokud ten raketový motor dokážete vyrobit za polovinu a desetkrát rychleji, pak vám samozřejmě klesá motivace ho zachraňovat. A o tohle teď jde výrobcům raketových motorů především. Tedy poloviční výrobní náklady a desetkrát větší rychlost výroby:
    https://www.cnbc.com/2015/06/07/3d-printing-made-space-travel-cheaper.html

    • Radim Pretsch Redakce napsal:

      Ani vytištěný motor není z papíru, ale jedná se o pár kg velmi kvalitních materiálů, které zahodíte (utopíte, rozbijete nebo spálíte).

      Pokud zlevníte výrobu 3D tiskem/ jiným levným postupem, stane se právě tento materiál nejdražší položku a tím výrazně stoupne motivace pro jeho znovupoužití.

      Já bych to na vážky dal, ale na opačnou misku.

      • maro napsal:

        „Stane se nejdražší položkou“ pouze v procentuálním vyjádření, ne ovšem už tolik podstatnou v absolutní hodnotě v dolarech. A o to jde. O to, kolik za start musíme vysypat dolarů. Pokud půjdeme k limitním hodnotám, tak nejdražšími položkami budou jen ty drahé materiály na jedné straně proti palivu a většímu množství poletových služeb u návratové rakety. A protože služby navíc jsou drahé (vždyť i u SpaceX může doprava zpět a rekonstrukce a retestování dělat snad 30 procent ceny), tak v tom limitním případě ty návratové rakety můžou i třeba úplně prohrát.
        A ty materiály evidentně zas tak drahé nejsou, když jsou schopni jen 3D tiskem srazit cenu na polovinu.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        1) v první větě argumentujete, že jde o absolutní hodnoty, tedy dolary a ve zbytku vaší vlastní odpovědi házíte do placu procenta, poloviny a nedefinované limity.

        2) Jak jsme se shodli, je to případ od případu. Pokud budete startovat 2x do měsíce a motor vás přijde na 2.000 USD, pak za rok „vyhodíte“ 48.000 USD a o znovupoužitelnosti uvažovat nejspíš budete. Potažmo Muskovou podmínkou je, že nebude nutná „rekonstrukce“ motoru, ale jen levná údržba. A testovat musíte i nový stupeň. A zase, testy použitých stupňů jsou stejně nákladné/ levnější.

        Pokud poletíte jednou za dva roky na meziplanetární misi, kde dáte při startu motoru pořádně zabrat, pak se vám znovupoužitelnost nejspíš nevyplatí.

      • BlackSheepOI2 napsal:

        Námaha vyvinúť systém, ako ste to nazvali lacnej „údržby“, môže stáť viac ako peniaze vyhodené za „stratený“ materiál.
        Bodom na ktorom sa isto zhodneme je masovosť. Paradoxne len tá dokáže ekonomicky vybalansovať náklady spojené s retestovaním už použitých dielov.

        V tomto pohľade SpaceX s produkciou Merlinov, prípadne Electron boduje, vzhľadom nba počty, ktoré potrebuje trafili do čierneho. SpaceX dokonca časť vie zachrániť.
        Teoreticky by to mohlo stačiť aj skladačke v Rusku – ako Angara, prípadne Sojuz a jeho deriváty pri zdieľaní stavebných elementov, teda masovo produkovaných menších častiach. Aj keď u nich je to len na polceste. O znovupoužití ani neuvažujú. Asi im ten balanc – restesty, vývoj, úprava infraštruktúry vs. cena klasickej rakety x počet štartov vychádza v prospech lacnej jednorázovej rakety.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Na tom, že masová výroba tlačí dolů náklady, není přece nic paradoxního (rozporného)!? To je naopak zákonitost na kterou přišel už Henry Ford.

        Souhlasím, že ta masovost je pro znovupoužitelnost důležitá/ rozhodující (viz můj příklad ad 2).
        Škoda, že se Musk „nepochlubí“ přesnější ekonomikou provozní Falconů. Že je ten systém perspektivní, to ovšem prokazuje dnes a denně.

      • maro napsal:

        Právě ta procenta co to stojí navíc u SpaceX by byla hodně zajímavá. Ale podstatné je, že ten motor bereme jako drahocenný kus a proto ho taky zachraňujeme. Když bude stát polovičku tak už tak drahocenný nebude. Nehledě na to, že i ty drahé materiály třeba musí být u toho znovupoužitelného ještě dražší než u toho jednorázového. Zlevňující 3D tisk je tedy něco co opravdu nehraje Elonovi do karet. Nakonec zrovna taková raketa Electron je ukázkou, že si dnes díky 3D tisku může postavit efektivní raketu „kdejaký jouda“ bez spousty speciálních přípravků a obráběcích strojů. Vlastně ani ta 3D tiskárna nemusí být jeho. Klidně si ty díly může nechat vyrobit „někde v Číně“ a bude to mnohem levnější, protože ta tiskárna bude využívaná pořád i pro úplně jiné výrobky.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Proboha! Nevím o jakém motoru mluvíte, ale ja mam na mysli raketový motor. Záležitost za minimálně stovky tisíc/ miliony dolarů. Ale i kdyby stál, teď vařím z vody, 10.000. S vaší úvahou by se výrobce dostal na 5.000, znásobte si to počtem motorů ve stupni a krát počet startů.
        Vy tu ležérně mudrujete, jako by to byla technologie za pár set dolarů, jejíž cena se jednoduše srazí řádově na desítky!? A ve finále, že vám to „v poho“ vytiskne Číňan jako vedlejšák!!!

        A už vůbec nechápu, proč si myslíte, že Musk nedokáže 3D tisk využít? Už ho přece při výrobě používá. Kdo z něj těží je v prvé řadě je právě SpaceX.
        Představa, že u motorů pro jednorázové rakety se používá méně kvalitní, výrazně levnější, materiál je pak zcela mimo mísu.

      • maro napsal:

        Ach jo. Už opravdu nevím na čem vám to ještě ukázat. Vám ten Electron nestačí? Kdyby nebyl 3D tisk tak žádný Electron není. Chápete? Prostě není. A Elon by měl další, třeba malou, zakázku od Darpy. SpaceX by bez 3D tisku byl. On má ty nástroje, speciální obráběcí stroje, přípravky. To, na co ostatní investiční prostředky nemají. 3D tisk dostává do hry další hráče, protože právě ty motory zlevňuje. Díky 3D tisku může být třeba časem i ta ULA nebo Ariane levnější. SpaceX už moc neslevní. On už ty jednou vyrobené motory jen amortizuje, ale ostatní ano. Ostatní pro ty své starty vyrábí pořád nové a nové motory, takže se sakra pozná, když je budou umět vyrábět levněji a levněji. V jejich ceně startu není žádné palivo na přistání, žádná plovoucí přistávací plošina a její jízda tam a zpět. V jejich ceně startu hraje ta cena motorů obrovskou roli.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Ale ja vás chápu. Jste bytostně přesvědčen, že znovupoužitelnost nemá ve srovnání s jednorázovými raketami šanci. Mám trošku podezření, že spíš byste rád, aby SpaceX neměl šanci. Ale to je můj, možná zcela mylný, dojem z vašich komentářů (naposled viz Crew Dragon).
        Ať tak či onak,je to váš názor. Budiž vám přáno.

        Svůj názor jsem už vyjádřil výše. Své místo mají podle mne oba systémy. Vývoj na komerčním trhu, možná v celé dopravě na LEO, mě, a mluvím tu pouze za sebe, však utvrzuje v přesvědčení, že v tomto sektoru bude znovupoužitelnost kralovat. Howgh

      • maro napsal:

        Cože? Nejde o nějaké šance, ale o ten váš nesmysl, že 3D tisk dáváte na těch vahách v článku do misky opakovaně používaných raket, kdežto já ho dávám do misky fandící jednorázovým raketám. A je neuvěřitelné, že stále nedokážete tak jednoduchou ekonomickou záležitost pochopit.

      • Jan Jančura napsal:

        K Radim Pretsch 27.3.2019 (21:27)
        SpaceX se u Raptoru se zaměřila na dosažení maximálního tlaku a teploty ve ve spalovací komoře (větší než 250 barů, v turbínách je tlak 640 barů), na co nejmenší hmotnost motoru, střední jednotkový tah (2 MN, Energia či Saturn V přes 7,5 MN) a max. životnost. Což je sice opravdu špičkový motor ve své třídě a za to je velice náročný na použité materiály a kvalitu výroby, takže použití 3D tisku je zde silně omezeno. Cena jednoho motoru se musí pohybovat v desítkách mil. USD. Proto i v budoucnu žádná velká kouzla ke snížení ceny motoru nebude asi moci provést, bude muset usilovat o co největší opakovatelnost použití obou stupňů SHS.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Myslím, že oba směry mají budoucnost a i nadále mají co nabídnout. Hodně bude záležet, jak jste správně napsal, na rozvoji nových technologií.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Souhlasím. Navzdory tomu, co předvádí SpaceX, není znovupoužitelnost lehká a levná záležitost. Nebude tedy pro každého. Což teprve u stupňů, které se dostanou na oběžnou dráhu nebo navádějí náklad na meziplanetární dráhy.

  9. Anna Nova napsal:

    😉 Pekný slnečný deň všetkým priaznivcom kozmonautiky prajem. Ďakujem za super prehľad a novinky! Ospravedlňujem sa za príspevok troška mimo tému..ale aj trošku súvisiacu 🙂 Po projekte Kaplan a aktivitách Rosatomu, konečne sa aj druhá strana rozhýbe ! 😀

    https://aviationweek.com/program-management-corner/darpa-wants-assemble-demo-nuclear-rocket-orbit

    DARPA plans to demonstrate a nuclear thermal propulsion (NTP) system that can be assembled on orbit to expand U.S. operating presence in cislunar space, according to the Pentagon advanced research agency’s fiscal 2020 budget …
    Z ďalšieho zdroja doplňujúce info .. Jako palivo pro energetické zařízení se navrhuje použit nízko obohacený uran, v němž se obsah izotopu U-235 pohybuje od 5 do 20 %. Palivové články reaktoru se plánují vyrobit aditivním způsobem.
    Kompletní montáž demonstrátoru se pro bezpečnostní účely navrhuje provést na oběžné dráze Země.
    Financování projektu ROAR (Reactor On A Rocket) je specifikováno v žádosti o rozpočet na fiskální rok 2020 ve výši deseti milionů dolarů.

  10. Jirka Hadač Redakce napsal:

    Hezký článek na zajímavé téma, jen si myslím, že to nerozlouskeme teď a tady, vzpomínám si na jeden článek, který třebas zmiňoval, že co se týká startu, jsou provozovatelé družic z principu malinko pozadu. Teď startují satelity, které byly objednány mezi léty 2010-2015, tedy až na vyjímky.
    A taky se v tom článku psalo, že trh zatím nemá problém s expendable raketami. No uvidíme. Přál bych si, aby to nedopadlo jako s internetovou horečkou.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Jistotou zůstává, že tu budou minimálně zatím obě verze raket. Jinak souhlasím. Vše ukáže až čas.

      • Jan Jančura napsal:

        Plně souhlasím.
        Takový druhý stupeň rakety Elektron, kde motor vyráběný na 3D tiskárně váží 20 kg je dle mne skoro větší fantazie než superraketa SHS. Pomalu bych si to postavil na zahradě, i to palivo bych nějak zaplatil a mám svou vlastní družici – bohužel mi ji zde nikdo nedovolí vypustit(to je samozřejmě celé nadsázka).

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        V americe by ti stačilo mi experimentální permit. Pokud by si neplatil sám sobě za start. Pak bys měl daleko větší handrkování s papíry 🙂

      • frank napsal:

        Hit suns leones, v zemi kde nikdo není schopen zakázat domácí chov lvů až do doby, než sežerou majitele povolení k ničemu nepotřeba není. Stačí vyrobit a vypustit, je to taky jenom koníček a výslovně to nezakazuje ani jeden z četných zákony… nemáme ani žádný zákon zakazující amatérské vypouštění rakety do kosmu a i kdyby jsme měli, tak ruka zákona je tupá a pomalá neb to spadá pod ministerstvo dopravy a to se zabývá především co nejdelším zneprůjezdněním D1…

      • maro napsal:

        No to nemůžete vědět, co na vás vytáhnou. Mě třeba přijde úplně padlé na hlavu, že v Americe potřebujete jako Američan povolení od jejich úřadu i když tu družici vůbec nevypouštíte z amerického území ani na americké raketě. Tak jako jedna americká společnost dostala pokutu od amerického úřadu, protože si dovolila bez jeho povolení vypustit svou družici v Indii na indické raketě, která samozřejmě tu družici vynesla do kosmu, tedy zase do prostoru nepatřícího Američanům.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        A nebylo to celé náhodou o povolení k vývozu špičkových technologií?
        Vážně se jednalo o povolení k vypuštění?

      • frank napsal:

        tam to bylo především o použitých frekvencích z řídícího střediska v Georgii a  také o neoznámení dráhy tím pádem obtížnější sledování pro ostatní “ účastníky provozu na oběžné dráze“, ale hned další let už byl schválen bez problémů

      • maro napsal:

        No, oni tu žádost dokonce podali, ale byla jim zamítnuta. Důvod byl zajímavý: prý jsou moc malé, aby je dokázala detekovat síť pozemních radarů (krychle o hraně 10 cm). Přestože firma dokonce nabízela, že tam tedy namontuje nějaké održeče, aby šly detekovat líp, byla žádost zamítnuta. No a tak to vypustili jako klasické cubesaty v Indii. Jenže uražené ego amerického úředního šimla zamlaskalo. A přestože nemá páku na desítky jiných cubesatů vypouštěných po celém světě, tak na ty americké prostě má.
        https://www.theverge.com/2018/3/10/17102888/the-fcc-says-a-space-startup-launched-four-tiny-satellites-into-orbit-without-permission

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        to „maro“: přečtěte si odpověď od „frank“. Nesplnili podmínky – dostali pokutu, napodrudhé splnili – dostali povolení.
        Navíc pokuta nebyla za to, že si (podle vás) „dovolili“ vypustit, ale nedodržovali pravidla. Ten druhý start, o kterém frank píše, uvádí váš komentář na pravou míru.

      • maro napsal:

        Tak znovu, nejde o to, že dostali povolení, ale o to, že o to povolení vůbec museli žádat. Člověk by čekal, že budou muset žádat indický úřad, protože to letí z Indie, ne americký. O žádné radiové frekvence nešlo, na to by byly jiné zákony pro nepovolené rádiové vysílání, bez ohledu jestli míří k družici, či jinam. Nakonec, v čem se ten druhý start lišil od toho prvního, že na ten druhý už to povolení dostali „v pohodě“?

      • frank napsal:

        The agency found that not only had Swarm launched without a license, but it had also illegally used ground communication stations in Georgia to communicate with the satellites for over a week while the spacecraft were in orbit. Plus, the company had done some unlawful tests with weather balloons and other equipment before the launch.
        And to amplify its seriousness, the FCC also sent out an advisory in April, warning other satellite operators not to do what Swarm did or else they would also suffer consequences.

        “We will aggressively enforce the FCC’s requirements that companies seek FCC authorization prior to deploying and operating communications satellites and earth stations,” Rosemary Harold, Chief of the FCC’s Enforcement Bureau, said in a statement. “These important obligations protect other operators against radio interference and collisions, making space a safer place to operate.”

      • frank napsal:

        And that’s exactly what happened with Swarm Technologies. The startup, which is based in Palo Alto, California, has grand ambitions of providing low-cost internet connectivity with 100 tiny satellites. Last year, the company sought a license for its first prototype hardware, four tiny probes called the SpaceBEEs. The satellites were smaller than your standard CubeSat, which is just four inches in height, length, and width. The FCC ultimately denied Swarm’s license for the SpaceBEEs, citing that they would be too difficult to track with the US Space Surveillance Network, which is an array of telescopes operated by the US Department of Defense that follow all satellites currently in orbit. Swarm opted to add radar reflectors on the SpaceBEEs to make them easier to pick up, but the FCC said that wasn’t enough.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Chápu, že uvádíte zdroj, ale hodně čtenářů anglicky neumí a jsme na českém portálu. Poprosím tedy pokud chcete vkládat podobné komentáře, aby jste příště alespoň ve stručnosti obsah vloženého textu vysvětlil. Děkuji za pochopení.

      • maro napsal:

        frank: Tak ale tohle je přece už úplné zoufalství. Nemohli je postihnout za aktivity ve vesmíru, tak je postihli za to že vysílali na Zemi. Ok. Ale to je nepovolené rádiové vysílání. Zrovna jako by si nějaká sekta vysílala poselství mimozemšťanům. To vůbec nesouviselo s tím jestli tam něco jejich letí. A ten meteorologický balón, to už snad vůbec nesouvisí s tím jestli tam mám družici, nebo si jen tak pověsím třeba kameru a natáčím zemi, jako to udělali třeba v Češi na idnes v Technetu.
        A pak už tedy jen ty rozměry o kterých jsem psal, když americká norma říká minimálně 4 palce a oni měli něco menšího. Když to udělají třeba Slováci nebo Indové, tak FCC taky jen pokrčí rameny, ale na Američany má svůj metr.

      • frank napsal:

        Karel Zvoník nějak mi nedošlo, že zrovna zde lidé nevládnou jazyky, občas dávám odkazy i v ruštině a nikdo si zatím nestěžoval 🙂 🙂

        Maro :
        Ohledně toho, že americké úřady regulují americké firmy mi nepřijde nic divné, taky jsem si to užil 🙂
        Naopak mi přijde hodně divné, že americké úřady které spolupracují s dalšími úřady jiných zemí v mezinárodní síti sledování těles na oběžné dráze by neměly mít možnost regulovat/ovlivnit firmy v jejich poli působnosti a tím garantovat kvalitu dat poskytovaných protistranám z dalších zemí.
        Ostatní státy také kontrolují kosmické aktivity jejich firem a tak je to správně, jinak by to vůbec nefungovalo.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Upřímně lidí kteří neovládají angličtinu je tu dost a dávají tedy logicky přednost češtině. Navíc pokud není ve stručnosti uvedeno co je obsahem komentáře, nemá pro ně podobný komentář žádný význam.

      • Vít Výmola napsal:

        Řekl bych, že při vypuštění v noci si toho možná nikdo kompetentní ani nevšimne, ani na radaru ne. Kdyby ano, nebudou vědět, co a odkud letělo a co s tím. Než se začne něco dít, uklidí se místo startu a tím to končí.
        To bych se spíš bál, jestli něco nepřiletí z východu jako automatická odveta. 🙂

      • frank napsal:

        Karel Zvoník, přijde mi to sice stále neuvěřitelné že v roce 2019 na webu o kosmonautice je hodně lidí neznající jazyky, ale budu vám věřit. Ostatně většina lidí zde zjevně vládne internetem a už i technicky jednoduchý překlad strýčka Googla celkem funguje, ale slibuji budu se příště víc snažit ,no i když to byla odpověď člověku, který citoval anglofonní zdroj takže jsem měl pocit, že když mu okopíruji ze stejného zdroje něco čeho si asi nevšiml, tak že mu tím diskusi osvěžím 🙂

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Kolega má pravdu, neangličtinářů k nám chodí hodně – ono je to i tím, že na webu máme denně několik tisíc návštěv. I kdyby anglicky neumělo procento z nich, stále jsou to desítky lidí.

      • Tovy napsal:

        Ono to není vůbec tak jednoduché.
        Stačí mrknout na Technet, kde svého času byly články o vypouštění stratosférického balónu s keškami (https://www.idnes.cz/technet/technika/stratocaching.K73088).
        Psali tam o podrobně o problémech s povolením pro start obyčejného balónu a vyřídit povolení pro, byť malou, raketu by byl úkol asi neuskutečnitelný.

        Vystřelit to „po pirátsku“ určitě jde, ale už to zavání kriminálem. To se jen tak neutají.

      • Pajuc napsal:

        Hic sunt leones

      • tycka napsal:

        „nikdo není schopen zakázat domácí chov lvů “
        Pokud by někomu ublížili tak to majitel samozřejmě odnese – stejně jako když někomu ublíží jeho pes.
        Takže pokud by ta raketa cokoliv poškodila – tak její majitel vždy ponese plnou odpovědnost.

  11. Jan Jančura napsal:

    S tou turistikou to pro blízkou budoucnost nevidím moc růžově – problémy se zrychlením při startu a návratu, zdravotní potíže ze stavu beztíže, únavně dlouhé cesty, málo komfortu. Snad kratší pobyty na oběžné dráze, max. cesta na Měsíc, ale na cca dvouletá cesta na Mars a zpátky?? Určitě se nějací turisté najdou, ale bude jich tolik, aby podstatně rozšířili trh s raketami?
    S tím kosmickým internetem je to podobné. Bude stačit pro efektivnost záměru jeho použití jen pro řídce osídlené oblasti, letadla a lodě? U hustěji osídlených oblastí bude kosmický internet velmi obtížně konkurovat stávajícím pozemním sítím, které se dají mnohem snadněji udržovat a inovovat.
    Těžba nerostů, kolonizace a jiné oblasti podnikání ve vesmíru jsou, jak správně uvádíte za dnešním obzorem.
    V dnešní době miniaturizace – cubestatů apod. budou stačit na jejich vynesení lehké, malé rakety, které si případný zájemce levně zakoupí a nechá si vypustiti svůj satelit, kdy a kde bude chtít (pokud mu to domácí kontrolní instituce dovolí). Takže budoucnost megaraket nevidím moc perspektivní.

    • Kamil napsal:

      U těch satelitních konstelací je klíčové, že se blíží dramatická změna v používání mobilů. Je totiž anachronismus prodávat „telefonní“ volání 100x dráž než ostatní mobilní data, o SMS s nulovou výrobní cenou ani nemluvě. Chápu, že z něčeho musí být operátoři živi, ale to nové hráče zajímat nebude a veškerý mobilní provoz půjde přes data. Taky předpokládám, že hodně lidem se to líbit nebude a budou se bránit změně víc než Nová digitalizaci televize. A v ten moment přijde čas satelitních sítí, které obejdou pozemní síťové monopoly.

      • Jan Jančura napsal:

        U kosmického internetu se nepočítá s přímým příjmem a vysíláním z osobních mobilů z důvodů, že signál skrze vzdálenost satelitů bude min. 10 000 slabší než z běžných BTS. Předpokládá se použití lokálních malých satelitních přijímačů/vysílačů (malých BTS). O tom svědčí žádost společnosti SpaceX na telekomunikační úřad USA o povolení provozování cca 1 mil. takových lokálních stanic na území USA. Takže s tím převratem to nebude tak jednoznačné.
        Takže monopol poskytovatelů kosmického internetu nahradí monopol pozemních poskytovatelů?

      • tycka napsal:

        “ “telefonní” volání 100x dráž než ostatní mobilní data“
        Mobilní volání má zaručený datový tok a i zpoždění signálu a tím i kvalitu na rozdíl od běžných dat což je nutné například v obchodním styku.
        A signál ze satelitů nebude dostupný v budovách – takže žádná konkurence to nebude.
        Navíc část zemí to nejspíš vůbec nepovolí – právě z důvodu ochrany svého telekomunikačního trhu.

  12. tonda napsal:

    Hezké shrnutí,díky za článek!Čas ukáže,jako vždy,která je ta nejlepší cesta.Ale myslím,že to bude stále od každé kategorie něco,jako auta,taky nejsou jen jednoho určení.

  13. Alois napsal:

    Rozhodujícím trhem jsou vojáci a tady nehrozí nedostatek nákladů pro nosiče všech druhů. Jejich náklady jsou ale drahé, je to dané špičkovou technologií úrovní daleko před civilním sektorem. Pochybuji že by takový náklad posadili na očouzenou raketu po několika použitích.

  14. Radoslav Karasek napsal:

    Nikde nezaznelo, co s personálom. Ak bude treba novu raketu vyrobit len občas, co budu ti ľudia robit. Nemôžu ich prepustiť na rok a potom znova povolat do prace. Vyrobna linka musí ist nepretrzite, inak by sa výroba len predrazila. A tiez nemôžu firmy tisickam ludi platit za to, ze budu zametat halu a čakať na výrobu. To by sa potom ta výroba znovu len predrazila.
    Vychádza mi z toho, ze na rentabilitu je nutne mat tých startov skutocne velmi vela. Aby sa aj vyrabalo, ale nie uplne vsetko. Lenže firmy zaspali dobu, s cenami ake maju tazko nejak výrazne zvýšia kadenciu startov, takze investícia do znovupouzitelnosti by bol ohromny finančný risk.. Teraz uz je to zacarovany kruh.

    • lvy napsal:

      Ten personál bude menší a bude se používat primárně na servos a opravy a výroba nových nosičů bude minoritní. Je na tom něco nepochopitelného? Nebo vy byste snad chtěl dodnes zachovávat například lidi na výrobu koňských povozů, když už dávno nejsou potřeba?

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Takto se to nedá úplně brát. Jedná se o vysoce odborný a školený personál. Základem každé dobře fungující společnosti jsou kvalitní lidé. Nelze je jen tak propustit a povolat jen jednou za rok. V tom má Radoslav Karasek pravdu. To lze vidět také na SpaceX i BO. Je to ostatně i v článku uvedeno. Pokud chcete prosperovat, tak musíte být schopný zachovat i běžící výrobu a faktem je, že pokud máte 10 opětovně použitelných nosičů a třeba jen 10 startů za rok, tak je to komplikované.

      • lvy napsal:

        Zkuste si ještě jednou přečíst, co jsem napsal.

      • Racek napsal:

        Já si to taky přečetl. Ehhh…

  15. David R. napsal:

    Situace z ekonomického hlediska není růžová. Alespoň tak, jak se to zde popisuje. XpaceX vyluxuje konkurentům půlku trhu. Komerčních satelitů je málo, a státních zakázek také nmoho nepřibude – rozpočet je omezený (a část sežerou projekty jako SLS). Dále mějme na paměti, že vynášený náklad několikrát převyšuje cenu nosiče. Takže i kdyby byl nosič za hubičku, stejně se tím moc nezmění. Co tedy s tím?
    Chci tu napsat, že já to zas tak černě nevidím. Rýsují se totiž úplně jiné finanční toky.
    1. Vesmírná turistika je doslova na spadnutí. Není vůbec náhoda, že se v téhle věci angažuje nejbohatší muž planety. Je to hodně riziková investice, kterou si málokdo jiný může dovolit. Ale jen z pohledu času. Dříve či později se tenhle byznys rozjede. Není vůbec náhoda, že New Shepard zkušebně lítá roky bez jediné poruchy. Je to budování dobré pověsti. On by totiž bohatý turista sotva nastoupil do něčeho, co s pravděpodobností 1:100 spadne. Není ani náhoda, že se vyvíjí New Glenn, raketa tak velká, že na dnešním trhu sežene pár zakázek ro roka. Kdo chce vozit turisty, nemůže je vystavit přetížení 4 až 5 g! Někdo by mohl zkolabovat – nepěkný zážitek pro ostatní účastníky letu. Raketa tedy musí použít mnohem mírnější letový profil, a to znamená zásadní zvýšení spotřeby paliva. A možná bude jednou vynášet loď s tunami paliva pro komfortní motorické přistání. Nebo součásti vesmírného hotelu – průměr 7 metrů není vůbec špatný na tyhle věci.
    2. Vynášení obřích satelitních konstelací. Nezůstane u dvou sítí. Internet bude mít každý, to bude X miliard poplatníků. A to zapomínám na intenet věcí. Přičtěte auta, lodě, a nevím co ještě. Půjde o desetitisíce družic. Ať se nikdo nezlobí, ale tady asi Ariane s cenou nepochodí. Toto se neobejde bez úplné znovupoužitelnosti.
    3. Těžba ve vesmíru, megastavby na oběžné dráze a kolonizace. Uvádím jen do počtu, protože to je ještě poněkud za obzorem. Ale opět, a to je to podstatné, jde o finanční toky odjinud. Z energetických a těžařských firem. Už jen ve fázi průzkumu asteroidů, demonstračních a pilotních projektů do toho nalijí miliardy. Až ropa dojde, budou muset jít do něčeho dalšího. A peněz mají vyděláno dost. Hlavně Emiráty, Kuvajt atd.
    Sečteno a podtrženo: je tu reálná šance v příštích dekádách začít luxovat peněženky bohatých turistů, poskytovatelů internetu, energetiků, těžařů. Tím zněkolikanásobit obraty v oboru nosičů a trošku to snad už konečně rozjet. THINK BIG!

Napište komentář k Karel Zvoník

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.