Vesmírná architektura (10. díl)

Stále častěji slýcháme o tom, jaké to asi bude, až se lidem podaří přistát na planetě Mars? Pokud nechceme opakovat minulost a opravdu stojíme o udržitelné zázemí na jiném než pozemském světě, bude potřeba vyvinout vhodné a hlavně funkční, dlouhodobě udržitelné habitaty. V tomto směru se samozřejmě již nyní podniká celá řada nejrůznějších kroků po celém světě. Nejaktivnější je v tomto zaměření agentura NASA, pod jejíž záštitou v současnosti probíhá vizionářská soutěž o nejlepší návrh marťanského obydlí zhotoveného za pomoci 3D tisku. Soutěž začala už v roce 2014 a v současnosti se nachází v poslední fázi. Z 18 týmů NASA minulý rok vybrala 5 finalistů a jejich návrhy představila veřejnosti. Návrhy to jsou natolik zajímavé, že jsem se rozhodl věnovat jim jeden z dílů seriálu Vesmírná architektura.

Obydlí na Marsu?

Zatím mělo pouze pár šťastlivců možnost přistát a projít se po jiném nebeském tělese. Úspěch programu Apollo však kupodivu nenastartoval další průzkum Měsíce. Ambiciózní plány na další pokračování v pilotovaném průzkumu našeho nejbližšího nebeského souseda vzaly totiž bohužel za své, nebo jak se někdy trefně říká „odvál je vítr“. Faktem je, že po ukončení pilotovaného lunárního programu se člověk nevydal dál než na nízkou oběžnou dráhu. To vše by se konečně mohlo v následujících dekádách změnit. Plánuje se návrat k Měsíci. NASA přitom slibuje, že nepůjde pouze o krátké návštěvy, ale o dlouhodobý průzkum.  Ještě o něco více se ovšem v poslední době hovoří o přistání na Marsu. Například společnost SpaceX v čele s Elonem Muskem střádá plány na dopravní systém, který bude schopný dopravit až 100 lidí na rudou planetu.  Systém by měl být plně znovupoužitelný, a proto i velice levný oproti stávajícím dopravním nosičům. Tento systém se bude skládat z rakety BFR (nově Super Heavy) a kosmické lodi BFS (nově Star Ship). První pasažéři by se mohli na povrch podívat už v roce 2024, pokud tedy nedojde k větším zdržením. Realističtější je však období okolo roku 2030 a spíše později. O přistání na Marsu hovoří například i agentura NASA, která již několik let vyvíjí silnou raketu SLS, která bude pravděpodobně budovat infrastrukturu u Měsíce, od kterého by se NASA později ráda vydala právě k Marsu. Dokonce i kontroverzní projekt Mars One podle všeho stále pokračuje (zde jsem však více než skeptický).

Vyslat lidskou posádku na Mars ale není nic jednoduchého a ještě mnohem těžší bude na povrchu planety dlouhodobě žít. Navíc je tu stále celá řada dalších nevyřešených otázek. Infrastruktura na Marsu bude muset odolávat intenzivnímu slunečnímu záření a drastickým změnám teplot. Opravdovou výzvou bude vytvoření soběstačně udržitelného prostředí pro lidi, kteří se na planetu vydají. Tento už tak těžký úkol navíc stěžují prostorové a hmotnostní limity kosmických nosičů.

Některé problémy by mohla vyřešit stále populárnější technologie 3D tisku. Ta má na Zemi stále širší využití. Dokonce se už v Nizozemsku poblíž města Eindhoven podařilo vytisknout funkční dům. Jeho tvůrci tvrdí, že brzy tímto způsobem postaví celé město a předpovídají, že v budoucnu bude podobné počínání zcela běžné. Na Marsu ale panují jiné podmínky než na Zemi a 3D tiskárny na jeho povrchu si budou muset pravděpodobně vystačit z větší části pouze z místními zdroji. Například pokud tisknoucí stroje využijí tamní půdu jako svůj „inkoust“, nepotřebovali bychom přeplňovat drahocenné místo v nákladových prostorech raket stavebními materiály. Navíc celkové snížení hmotnosti nákladu znamená jediné: průzkum Marsu by byl levnější.

Světové kosmické agentury i soukromé společnosti se podobné problémy snaží řešit, ale přiznejme si to, peněz je v podobných programech málo. O to víc je potěšující soutěž NASA o nejlepší 3D tištěný habitat pro rudou planetu. Soutěž má podobným projektům pomoci a navíc rozvíjí tuto myšlenku dál a převádí ji z utopie do skutečného světa. V klání, které začalo už v roce 2014, zůstalo 5 finalistů složených z absolventů amerických univerzit a firem angažovaných ve stavebnictví nebo architektuře. Tyto týmy představily své sofistikované návrhy využívající technologie autonomního 3D tisku v marsovském prostředí.

1. Zopherus 

Představa obydlí na Marsu podle týmu Zopherus.

Představa obydlí na Marsu podle týmu Zopherus. Zdroj: https://www.nasa.gov

Tým Zopherus z Arkansasu přišel s myšlenkou kombinace marťanského betonu vytvářeného z lokálních zdrojů, jako například led, kameny nebo karbonáty s již předpřipravenými kusy materiálu (krycí kupole, okna, přechodové komory, vstupní otvory atd.), které by bylo třeba dopravit na povrch rudé planety. Pracovní tiskařský stroj by byl celou dobu schován pod krycí kopulí, kde by pomalu vznikal obytný habitat. Materiál na stavbu by na povrchu získávaly mobilní stroje, které ho  dopraví k tiskařskému stroji. Ten zároveň chrání vznikající habitat po celou dobu stavby před nežádoucími vlivy z okolí. Krycí kopule je navržena tak, aby se mohla přesunout na jiné místo hned, jakmile je celá stavba habitatu dokončena a celý proces opakovat.

Výsledné habitaty mají šestiúhelníkový půdorys a jsou schopné dlouhodobě odolávat marťanskému klimatu. Stěny budov budou dostatečně silné, aby odolávaly nebezpečnému záření a dostatečně chránily lidi žijící uvnitř. Veškeré nutné vybavení jako například toaleta, přechodová komora, okna atd. se již nacházejí předpřipravené v krycí pracovní kopuli a ve vhodný čas jsou jednotlivé části zakomponovány do stavby. To vše by mělo probíhat v autonomním režimu ještě před tím, než dorazí posádka.

 

2. AI SpaceFactory

Tým z New Yorku se pokouší do svého návrhu zakomponovat humanitní prvky. Zejména pak využívá architektonické zákonitosti, které umožňují najít vhodný poměr mezi funkčností a efektivitou stavby. Vzniká tak důvěryhodně vypadající habitat, který je navržen pro cizí prostředí, ale přesto působí „pozemsky“. Vypadá totiž jako včelí úl. Svůj koncept nazvali Marsha (Mars Habitat).

Habitat Marsha připomíná včelí úl.

Habitat Marsha připomíná včelí úl. Zdroj: https://www.nasa.gov

Habitat Marsha má tedy válcový tvar a to zejména proto, aby mohl být efektivně využit a maximalizován použitelný prostor uvnitř a také kvůli lepší účinnosti natlakování obytných prostorů. Vnitřní uspořádání je navrženo jako vícepodlažní, což umožňuje interiér zajímavě rozdělit. To je například důležité pro psychiku posádek, protože vznikají oddělené prostory, které umožňují soukromí. To bude velice důležité zejména při dlouhodobých pobytech.

Návrh Marsha obsahuje ještě jedno zajímavé řešení. Pohyblivý mechanismus, díky kterému je budova schopna drobných posuvů, aby se lépe přizpůsobovala změnám v okolím prostředí. Navíc se Habitat skládá ze dvou vrstev, které odolnosti ještě napomáhají.  Vnější struktura má odolávat nehostinnému prostředí Marsu, kterému bude vystavena. Stavebním materiálem má být kombinace opakovaně použitelného termoplastu smíchaného s místní horninou pro ještě větší pevnost. Tento typ plastu se nazývá PLA a pro tuto vrstvu budovy se prý hodí naprosto skvěle, protože by se neměl tepelně roztahovat a ani naopak stahovat, podobné vlastnosti mají i jiné plasty. Výsledný koncept připomíná včelí úl a v návrhu je patrný důraz na vertikální linie. Součástí stavby je i možnost přímého napojení na průzkumné rovery a pracovní skafandry.

Druhá, vnitřní vrstva bude zaručovat udržitelné a stabilní prostředí, které bude působit přirozeně, tak aby se posádka uvnitř cítila co možná nejlépe.

 

3. Kahn-Yates

Tým Kahn-Yates si jako partnera zvolil architektonickou kancelář Albert Kahn a je to na výsledku znát.

Tým Kahn-Yates si jako partnera zvolil architektonickou kancelář Albert Kahn a je to na výsledku znát. Zdroj: https://www.nasa.gov

Tým z města Jackson ve státě Mississippi navrhl habitat, který bude mít již předvyrobené multifunkční jádro, které se zhotoví na Zemi a zakomponuje do speciálního landeru. Ten bude vyslán na rudou planetu a hned po jeho dosednutí na povrch dojde k vysunutí velkého pětiosého ramene na 3D tisk, které zahájí práce na vnitřních stěnách. Habitat je navržen jako několikapodlažní s potřebným zázemím pro jeho obyvatele. V prostorách nebude chybět toaleta, ložnice, kuchyň, pracovní místa i prostory k odpočinku. Po dokončení vnitřního tisku se ramena pustí do budování obvodových částí. Mezi předvyrobeným jádrem budovy a vnějšími stěnami tak vznikne prostor, který bude vhodný pro vybudování „zahrady“, která pomůže filtrovat vzduch uvnitř habitatu. Vnitřní prostor je uzpůsoben tak, aby zde sluneční světlo bylo po celý den a v noci bylo možné vidět na noční oblohu. Tým si jako partnera zvolil architektonickou kancelář Albert Kahn a na designu je to opravdu znát.

Součástí návrhu je také přechodová komora, která umožňuje napojení na další habitat v budoucnu. Je tu i možnost na přímé napojení na rover, jenž umožní výpravy po okolí planety. Výsledkem je organicky působící návrh, který však bere ohledy na mnoho dalších faktorů. Ze všech představených návrhů se mi právě tento zalíbil nejvíc a je to můj favorit na absolutního vítěze soutěže.

 

4. SEArch+Apis Cor

Další tým je také z New Yorku a dbá především na správné umístění habitatu na povrchu Marsu. A to zejména kvůli zmírnění vlivů okolního prostředí na minimum a naopak jeho využití ve prospěch stavby. Podobné postupy se praktikují i na Zemi. Další důraz tým klade na využití slunečního světla v interiéru budovy a při hledání vhodné rovnováhy se dokonce pro svůj návrh inspirovali stratovulkánem Erebus ležícím na Antarktidě, na Rossově ostrově.

SEArch+Apis Cor mají velké ambice a nejlepší technologické zázemí ze všech.

SEArch+Apis Cor mají velké ambice a nejlepší technologické zázemí ze všech. Zdroj: http://www.spacexarch.com

Tým si jako svého partnera zvolil inovativní a nadějnou stavební firmu Apis Cor. Ta se úspěšně zabývá 3D tiskem budov v pozemských podmínkách a má v tomto odvětví již bohaté zkušenosti. Společnost vyvinula speciální stroje k tisku budov z betonové směsi a tímto způsobem už úspěšně vytiskla dům v Rusku a již brzy by ráda tímto způsobem stavěla domy na všech obyvatelných kontinentech a jednou možná také na Marsu. Tento tým má tedy jednoznačně nejlepší technologické zázemí ze všech.

Návrh tohoto kolektivu je zajímavý také tím, že spojuje hned dvě zajímavé technologie. Tou první je samozřejmě 3D tisk budov, který je společný pro všechny finalisty, a tou druhou zajímavou technologií je využití nafukovacích habitatů jako základ pro budoucí stavbu. Na jeden funkční habitat X-Hause by bylo třeba dopravit na povrch nejdříve dvojici nafukovacích modulů a okolo nich by pak stavební stroje začaly tisknout vnější „skořápku“ s využitím místních hornin. Vnější vrstva přitom poslouží jako ochrana před nežádoucími vlivy a vytvoří charakter celé stavby. Samozřejmostí je přechodová komora i přímé napojení na rover.  Stavební stroje budou mobilní a zcela autonomní. Habitat bude obsahovat mimo jiné také sklad, kam půjdou po dokončení komplexu stroje uskladnit a později využít například pro opravy nebo jiné neprojektované  stavby.

 

5. Northwestern University

Poslední tým je ze Severozápadní univerzity v Evanstonu. Tento tým vsadil na již předpřipravené části habitatu a dokončení pomocí 3D tisku, který by čerpal a využíval místní suroviny. Týmu se již podařilo vyvinout jakousi obdobu

Marťanský beton, který tým ze severozápadní univerzity v Evanstonu neustále vylepšuje.

Marťanský beton, který tým ze severozápadní univerzity v Evanstonu neustále vylepšuje. Zdroj : https://sites.northwestern.edu

marťanského betonu, který je odvozen z typů hornin, které se běžně vyskytují na Marsu. Výjimečný je například tím, že nepotřebuje vodu, místo ní si vystačí s kapalnou sírou a je navíc prý ještě o něco pevnější než normální, pozemský beton. Tento materiál se přitom snaží i nadále zlepšovat.

Práce na povrchu zahájí mobilní stroje a postaví nejdříve základnu pro již předpřipravený nafukovací obytný modul ve tvaru iglú. Poslední fází bude zakrytí vybudované stavby za pomocí 3D tisku a využití speciálního betonu. Habitat obsahuje na každém konci přechodovou komoru, ke které lze připojit rover nebo napojit další podobnou stavbu. Tým celý koncept neustále vylepšuje a stálé experimentuje s nejvhodnější směsí pro výrobu co nejstabilnějšího betonu, který by v tamních podmínkách nebylo těžké namíchat.

Habitat má kruhový půdorys a na první pohled působí nejjednodušeji ze všech finálových designů. Interiér nabízí kuchyň, koupelnu, jídelnu a další prostory, které jsou navrženy tak, aby na sebe vhodně navazovaly a posádka měla dostatek soukromí. Celý komplex se inspiroval zkušebním habitatem NASA HI-SEAS, který stojí v nehostinném prostředí poblíž havajské sopky Mauna Loa.

 

Vítězné týmy si mezi sebe rozdělily sto tisíc americký dolarů následovně:

  • Tým Zopherus z Arkansasu – $20,957.95
  • Tým AI. SpaceFactory z New Yorku – $20,957.24
  • Tým Kahn-Yates z Jackson, Mississippi – $20,622.74
  • Tým SEArch+/Apis Cor z New Yorku – $19,580.97
  • Tým Northwestern University z Evanstonu, Illinois – $17,881.10

Zároveň postupují do posledního fáze projektu, ve které mají za úkol zhotovit svůj návrh v měřítku 1:3. Všechny představené konečné návrhy jsou něčím zajímavé, ale reálnou šanci na úspěch mají jen některé.

Architektura na Zemi hraje klíčovou roli v tom, jak dnes žijeme a velkou měrou se podílí na lidském pohodlí a spokojenosti. Každý prostor kolem nás má svá pravidla a my už je v podstatě ani nevnímáme. Staly se totiž součástí každodenního života.  Na Marsu však tyto principy zatím neexistují. Budeme je muset teprve vytvořit a pokusit se o to samé, aby budoucí generace mohla žít na povrchu rudé planety stejně přirozeně.

Bude to stát jistě mnoho úsilí, protože role architektury dosahuje na Marsu nové, ještě vyšší úrovně. Součástí staveb totiž budou navíc i autonomní stroje udržující obyvatele naživu. Proto každé sebemenší rozhodnutí v návrhu reálných staveb bude muset být zvoleno velmi pečlivě, protože nakonec může mít i nepatrný detail velký vliv na úspěch celé mise. Vnitřní uspořádání habitatů bude muset být především funkční a uzpůsobené požadavkům jednotlivých expedic. Celý komplex přitom musí zůstat dostatečně odolný a pružný, aby mohl reagovat na změny v tamním prostředí a dokázal tak nabídnout dlouhodobě udržitelné zázemí pro osadníky této pusté, ale přesto nádherné planety.

P.S.: Na tomto místě bych moc rád poděkoval Michalu Voplatkovi za jeho skvělý překlad videí k článku. Moc si vážím práce, kterou jsi tomu věnoval. Díky!

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/directorates/spacetech/rn.edu/nasachallenge/
https://futurism.com/nasa-mars-habitat-design-competition/
https://www.albertkahn.com/marschallenge
https://www.nasa.gov/directorates/
https://www.aispacefactory.com/
https://sites.northwestern.edu/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/
https://www.nasa.gov/sites/default/files/
https://www.nasa.gov/directorates/
https://i.ytimg.com/vi
https://sites.northwestern.edu/nasachallenge/

Vesmírná architektura (10. díl), 5.0 out of 5 based on 20 ratings
Pin It
(Visited 5 179 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (20 votes cast)
(Visited 5 179 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


92 komentářů ke článku “Vesmírná architektura (10. díl)”

  1. Daniel napsal:

    Díky za skvělý článek. Je zajímavé jak každý tým klade důraz na jiná hlediska a přináší originální úhly pohledu – u č.1 ochrana tiskárny před devastujícím prachem, u 2 analýza tvaru, u 4 důsledná ochrana proti radiaci. Jen bych čekal, že bude existovat jednotné zadání na odolnost proti vnějším vlivům. Třeba pokud je radiace takový problém jak prezentuje 4, tak průhledné plochy u 1, 2 a zvlášť 3 tomu neodpovídají. 4 má zase spoustu zákoutí, kde se bude usazovat prach a písek a kosmonauti budou po každé bouři zametat 🙂 . Čištění průhledných ploch bude taky asi oříšek. Budou si tisknout i nábytek? Fotovoltaika nebude? Jednu z komplikací bude představovat nutná/bezpečná vzdálenost mezi habitatem a přistávací plochou a z toho vyplývající transport nákladů.
    Jestli si mohu dovolit hodnocení, tak z pohledu architektury se mi nejvíce líbí 4 z exterieru a 2 z interieru. 2 má navíc skvělé 3D vizualizace.

  2. Tomáš napsal:

    U všech návrhů mě překvapuje naprostá absence jakéhokoliv technologického zázemí. Všechny se soustředí jenom na obytnou a pracovní část, ale kde bude životní podpora? Kam se budou odstraňovat odpady, jak temperovat / chladit, kde budou nutné zásoby atd…
    Beru to spíš jako designové cvičení ve stylu “papír snese všechno”, než vážně míněnou studii – bohužel.

    • Vojta napsal:

      Jde o studii využití 3D tisku z místních materiálů pro habitaty ne pro kompletní základnu. Něco jako studie SpaceX s dopravou na Mars, kde zase neřeší habitaty a továrnu na palivo.

      • Karel Zvoník napsal:

        Ano přesně tak. Nejedná se o plnohodnotné habitaty. Na to je příliš brzy. Jde o pracovní postupy stavby a jejich proveditelnost v marsovském prostředí.

        • Slavek napsal:

          Jako průzkum možností 3D tisku fajn. Jenže toto není země. Jestliže vyberou kteroukoliv variantu tak musí mít jasno kdy a jak tam nastěhují “gauč” o podpoře života se ani bavit nebudu. Technologickému vybavení se takřka nevěnují. Aby tam mohla posádka přistát a jít bydlet tak to musí být plně funkční zázemí s vodou, klimou, elektrikou, rovněž musí být vyřešeno skladování potravin, vědeckého vybavení a odpadů.

          • Karel Zvoník napsal:

            To není cílem této soutěže. Je velmi pravděpodobné, že v navrhovaných podobách se na povrch Marsu nevydá žádný z návrhů. Jde o spíše o posun v této oblasti a vzbuzení potřebného zájmu. Dostat člověka na povrch Marsu je jedna věc a infrastruktura druhá. Potřebné jsou však obě.

  3. bill napsal:

    Děkuji za přehledný článek. Vývoj v oblasti budování obydlí na Marsu pozorně sleduji. Dospěl jsem k závěru, že první trvale udržitelný habitat bude vybudován v podzemí v nějaké jeskyni, kde se vytvoří pomoci hermetických přepážek a nástřiku stěn první přetlakový prostor a potom se bude postupovat dál. Když se dívám na dosavadní architektonické návrhy vycházejíci z toho, jak se to dělá obvykle na Zemi, tak si myslím, že je to špatný směr uvažování. Abychom uspěli, tak musíme uvažovat mnohem více realisticky, pragmaticky a musíme posunout kreativitu úplně jiným směrem. Bohatě prosklené architektonicky atraktivní a finančně neomezená řešení jsou nepoužitelná. Pořád bude platit klíčový vztah hmotnost/cena/výkon, který naivní myšlenkou neobejdeme. NASA už tou investovanou částkou vyjadřuje, že si to téma zatím jen osahává a že se tomu seriózně nevěnuje. Až to opravdu začnou řešit, tak to bude úplně jinak. Teď je to spíš jen takové PR agentury, aby se něco dělo.

    • Vojta napsal:

      Vidím to podobně, ale bohužel v tom vidím i potíže. Najít vhodnou přírodní jeskyni nebude úplně jednoduché. Na Zemi jeskyně obvykle vytváří voda a ta na Marsu už hodně dlouho není. Vykopat tunel by byla asi rozumnější možnost, ale také to není snadné. Aby stačilo jen impregnovat stěny kvůli neprodyšnosti, muselo by jít o kompaktní skálu, do které se vrtá obtížně. do narušené horniny se vrtá snáz, ale zase jsou třeba výztuže. Krom toho tunelování vyžaduje těžké stroje. Pokud tedy Elon v jeho Boring company nevymyslel o hodně úspornější řešení.
      Nejrealističtější mi přijde použít částečně zahloubené nafukovací moduly chráněné kupolí z místního materiálu. Podobně, jako to má varianta 4 a 5. Čtyřka navíc vypadá moc hezky.

    • Karel Zvoník napsal:

      Částečně souhlasím. Na druhou stranu je důležité, aby byly budovy nejen funkční, ale i uživatelsky přivětivé. Jejich design nemusí být zrovna úchvatný, ale trochu toho pohodlí bude muset nabídnout.
      V současnosti je právě onen laboratorní charakter orbitálních stanic to, na co si mnozí astronauti stěžují při dlouhodobém pobytu.

      • bill napsal:

        Souhlasím s Vámi, na druhou stranu je pohodlí až dost vzadu za všemi skutečnými potřebami. Ti lidé, kteří tam jednou odletí budou v takovém nebezpečí, že řešit pohodlí je neuvěřitelné mrhání invenci a penězi. Zapomeňme na scifi a spíš si představme provizoria prvních osadníků kdekoliv. Navíc na Zemi okamžitě nezaplatíte chybné rozhodnutí životem.

      • bill napsal:

        Všechna á la “pozemská řešení” typu “Zaha Hadid” jsou mrháním penězi a příležitostmi. Netvrdím, že to není hezké nebo nápadité. Chybí tomu ale účelnost ve vztahu k danému cíli a to je základní předpoklad pro Mars, ale bylo by dobré kdyby se nemrhalo ani tady na Zemi. Je to strašné plýtvání zdroji. Vím, stále se učíme.

        • Karel Zvoník napsal:

          I na Zemi už vznikají tzv. chytré budovy, které právě čerpají ze zkušeností vesmírné architektury.
          Určitě půjde vzhled a pohodlí v počátcích průzkumu Marsu do pozadí, ale pokud tam budeme chtít zůstat, tak se dřív nebo později bez něho neobejdeme.

        • bill napsal:

          Pane Zvoníku, já pochopitelně nevím, jak to všechno bude a nemám ani žádné podklady pro svá tvrzení. Jen si ale myslím, že přístup do vesmíru je sice o nadšení, ale hlavně vždy o penězích. Vesmírné aktivity budou vždy ukusovat z finančního koláče dějů tady na Zemi. Ano, rozumím výzkumu a investicím do něj, to tím nevylučuji. Poslední myšlenka – chytré budovy na zemi nečerpají ze zkušeností vesmírné architektury, ale spíše z technologiích vyvinutých pro vesmírné aktivity. Je v tom jen zdánlivý rozdíl, ale ten je opravdu zásadní.

          Ještě jednou moc děkuji, co tady pro nás Vy i ostatní kolegové na kosmonautixu děláte!

          • Karel Zvoník napsal:

            To už je v podstatě o slovíčkaření. Vesmírná architektura je obor, který se opírá o kosmické technologie. Dlouho navíc pracovali architekti pro kosmické programy po celém světě aniž by byl tento obor přesně definován.
            Vesmírná architektura rozhodně napomáhá rozvoji inteligentních budov na Zemi, protože architekti často hledají soběstačné a odolné systémy, které se nakonec mohou implementovat do pozemských staveb.

  4. bill napsal:

    Na nalezení jeskyně máme nejméně příštích 50 let. To už bude k dispozici technologie, která to tam prohledá dle realistického zadání. K poznání proveditelnosti v času a prostoru dospěje každý, pokud zapojí kritické myšlení i selský rozum. Na kalkulačce si nastavte 1 kg dopravené hmoty na Mars 0,5 mil USD a k tomu si představte lavice kongresu plné senátorů s různými tématy. Pokud není Mars nějak použitelný pro udržení bezpečnosti USA, tak to bude vždy projekt na hranicích možného. Prostě chybí zásadní důvod, proto se to bude pohybovat touto rychlostí i dál. Spoustu potřebného odpracují automatizované systémy. Mezitím se dopracují androidní systémy, které pořeší vše co bude potřeba. Takže operace Mars bude potom vnímána i provedena především jako oslava našich lidských schopností (jistě pro někoho to může být i příležitost ukázat svoji technologickou vyspělost, případně výkladní skříň nějaké vlády). To ostatní v tomto tématu je spíš jen to, s čím je nyní schopna pracovat naše současná představivost. Všechno bude jinak. Tady i tam.

  5. Michal napsal:

    Divím se, že všechny návrhy jsou “na povrchu” Marsu. Já měl zato, že bude lepší “zakopat se” pod povrch.

    • Karel Zvoník napsal:

      Možná je to kvůli proveditelnosti. Stavba pod povrchem bude mnohem náročnější na stavbu. Je proto dost dobře možné, že vynaložená námaha nemusí v konečném důsledku stát za to.

      • bill napsal:

        O reálné stavbě uvažujme až budou efektivně vyřešeny přepravní kapacity.
        Vidím to spíš na nalezení nějaké jeskyně nebo spíš nějaké “pukliny”. Která se opracuje nějakou hmotou, prostor se uzavře hermetickou přepážkou… a to až kosmonaut sundá po natlakování prostoru přilbu, to bude první vítězství.

        Ano, mohu se před tím vysazovat různá nafukovadla a k tomu nahrnout nějaký materiál. Já si ale stejně myslím, že než se toto všechno domyslí a zrealizuje,tak už budou tak vyspělí roboti/androidi, kteří se tam vysadí v dostatečném počtu, aby provedli požadované úkoly. (Oni nebudou mít takové nároky na “udržení života” jako lidé. Takto to bude efektivnější.)

        No a to mě tedy přivádí na otázku – Co by vlastně mělo být hlavním důvodem – lidé na Mars? Kolonizace ve smyslu udržení života? Bez skokových změn v pohonech, přepravních kapacitách a technologiích to nebude reálné. Hlavně si ale myslím, že už to nebude aktuální. Zemi bych ale přál, aby pro ni pracovalo stále více takových odborníků, abychom to my všichni zvládli především tady doma.

        • Karel Zvoník napsal:

          Právě 3D tisk souvisí s přepravní kapacitou nosičů, která je dosti limitovaná. Stavby pomocí 3D tisku by mohly některé problémy řešit. Vše je to však o vzdálené budoucnosti. Někde se však začít musí. 🙂

  6. Jan Jančura napsal:

    Někteří odborníci na Mars tvrdí, že na Marsu by měly existovat rozsáhlé lávové tunely (prázdné), což by bylo velmi zajímavé pokud by se to potvrdilo. V nich by se daly vybudovat rozsáhlé habitaty včetně např. zahrad apod. Prý jsou takové tunely u havajských sopek a mohly by být i na Měsíci.

  7. Tomas Kratochvil napsal:

    Pokud chceme trvale osidlit Mars, nebudeme nakonec zit v tunelech a jeskynich (pokud existuji), ale budem potrebovat obydli, ktera se daji dobre rozsirovat a ve kterych muze clovek prozit cely zivot, aniz by mu hrablo. Architektura bude hrat vyznamnou roli. 3D tisk je jednoznacna volba. Najit jeskyni nedaleko pristavaci oblasti muze byt neresitelny problem.

    • Karel Zvoník napsal:

      Vidím to naprosto stejně. Podzemní architektura a budovaní měst, či komplexů pod povrchem je navíc mnohem složitější na proveditelnost. Neříkám, že nebudou některé i pod povrchem, ale pouze pod povrchem si to představit nedokážu.

      • Tovy napsal:

        Já to vidím v prvé fázi spíše na obyvatelné landery s hvězdicově umístěnými nafukovacími místnostmi, které se budou pokusně zahrnovat materiálem pomocí řízených, nebo autonomních bagrů.
        Ve druhé fázi pak test 3D tisku a jednoduché natisknutelné objekty (válec, polokoule s nějakou ochrannou folií uvnitř) – cca desítky let po přistání.
        No a s další generací tiskáren klidně i komplikované budovy téměř pozemského typu a designu – cca stovky let od přistání.
        Myslím, že dojde k opakování situace prvních osadníků – chatrč z kusů lodí a místních materiálů, potom jednoduché stavby z kamene a dřeva (kompletní použití místních materiálů) a následně se architektura rozjede naplno (továrny, haly, obchody, rodinné domky).

        Co se týče architektonických studií – všichni víme, jak vypadají studie domů a aut dnes, ale každý jezdíme a bydlíme v něčem úplně jiném, více “pozemském” 🙂
        Díky za zajímavý článek

  8. frank napsal:

    Popravdě nějak si nedovedu představit faktor bezpečnosti výpravy/kolonie daný jednou ” kompletní tiskárnou” která postupně postaví habit( ty).
    Chtělo by to nějakou zálohu, plán B 🙂
    Jedna z mála materiálově nenáročných metod , která může ušetřit náklady při hloubení a transportu potřebných prostředků na kosmická tělesa, je podle mě použití výbušnin( některé by se daly vyrábět i na místě z paliva ( metan kyslík, voda ). Pokud vím, tak na Měsíci dokázali astronauté odebrat vzorky zhruba z hloubky 2-3 metry, v takové hloubce uložené nálože příslušné velikosti mohou postupně udělat pěkný kráter 🙂 Navíc by výbušniny mohly pomoc při těžbě vody z ledu nebo materiálu pro tiskárny.
    Prostě udělat si takový šikovný kráter 3-4 metry hluboký 7 – 12 metrů v průměru , do něj strčit nafukovací posléze samonosný habitat s nějakou lamelovou střechou a celé to růčo obsypat/zasypat materiálem z okolí . Na vojně jsme takhle v ČSLA při likvidaci ostré munice z cvičení udělali takových kráterů několik 🙂 a to byla volně ložená na povrch a řeknu vám, netrvalo to víc než jeden hodinu každý…:D

    • Michal napsal:

      No já nevím, dělat krátery je fajn, ale co se stane, když odpálíte kus šutru na Marsu, kde je menší gravitace a prakticky žádná atmosféra? Nedovedu si to představit, ale určitě to nebude tak snadné 🙂

      • frank napsal:

        Musk chtěl Mars rovnou bombardovat 🙂

        Nic zvláštního se nestane, prostě materiál odletí o kus dál, což je možná vlastně fajn 🙂

        No uvidíme, stejně nakonec nejlépe dopadne nápad vzít na Mars mezi 100 osadníky 10-15 zedníků 🙂

        • Tovy napsal:

          Naprosto souhlasím, zajímavé a jednoduché a levné řešení 🙂
          Army styl bývá ze začátku nejvhodnější.
          Problém je, co nám dovolí místní ekologové 🙂

        • frank napsal:

          Tovy.
          Na Mars se musíme dostat dřív, než si nějací, zatím nedocenění, ekologové všimnou, že kosmonauti se nedají dezinfikovat tak jako sondy, které zkoumají prakticky sterilní vesmír 🙂 Jinak má lidstvo jako nepůvodní/invazní druh s pokusem zničit šanci Marsu na vlastní ” původní” život utrum.

  9. Alois napsal:

    Pilotovaná kosmonautika je velice populární, ale výsledky nikdy nebudou odpovídat vynaloženým nákladům.
    Automaty jsou dnes schopny zcela nahradit člověka za zlomek ceny. Člověk uzavřený v neforemném skafandru s omezeným výhledem nedokáže vybrat objekt či místo ke zkoumání tak kvalitně jako automat, vybavený vším možným a hlavně v žádné časové tísni.
    Zkrátka je třeba se oprostit od romantických představ našich předků o astronautech zírajících na Měsíci do dalekohledu, či odebírajících vzorky údery kladívka.

    • Dušan Majer napsal:

      A píšete to stále bez ohledu na to, co vám píší ostatní! Nepilotovaná kosmonautika posouvá vpřed znalosti, což ta pilotovaná dělá taky. Kromě toho se ale pro ni vyvíjejí technologie, které se mohou snáze uplatnit i v běžném životě.

      • Jan Jančura napsal:

        Je přece stará pravda, že většina nemusí mít pravdu. Pilotovaná i robotická kosmonautika posouvají znalosti, otázka je za jakou cenu. Pilotovaná kosmonautika přináší navíc poznatky o člověku ve vesmíru. Otázkou je kdy a za jakou cenu je chceme získat. Zda pro pár nejbližších desetiletí k tomu nestačí cislunární dráha, případně základna na Měsíci.

        • Dušan Majer napsal:

          Tvrzení, že většina nemusí mít pravdu je zvrácený a otevírá cestu všem možným pitomostem až po konspirační teorie. Dneska se tímhle argumentem ohání kdekdo a už na něj začínám být alergický. Pod tímhle heslem má každý pocit, že může napsat kdejakou hloupost, která ani nemusí být nijak podložená. Co na tom, že je to v mnoha případech bohapustý výmysl a lež. Takže, prosím, s tímhle argumentem opravdu jako se šafránem. Neměli bychom jej zneužívat pokaždé, když někdo chce být zajímavý a jít proti proudu.
          Stanice v cislunárním prostoru má sloužit hlavně k nabrání zkušeností pro let k Marsu. A ohledně času a ceny – myslíte si, že se jednou bude nějaký asteroid na kolizní dráze se Zemí ptát, jestli už mělo lidstvo dost času na rozvoj pilotované kosmonautiky a rozvoj kolonií mimo Zemi?

        • Jan Jančura napsal:

          Nějak se mi můj původní komentář ztratil.
          Nechci Vám příliš oponovat, poněvadž se mi Vaše publikační činnost líbí a považuji ji za velmi přínosnou, včetně Vaší objektivity. To o té pravdě/nepravdě většiny jsem uvedl jako reakci na Vaší “kritiku” předcházejícího článku. Já bych i opakovaná stanoviska autorů příspěvku, pokud jsou slušná, nějak neomezoval. Asi žádný z nás není špičkový odborník v kosmonautice, takže se může mýlit, jako se stejně může mýlit jeho kritik. Nač se nad nimi vzrušovat.
          Já vůbec nic nemám proti pilotované kosmonautice, líbí se projekt NASA, který jste popsal ve Vašich přednáškách. Jen skromně zvažuji, zda není výhodnější budovat lidské kolonie na vesmírných habitatech, ale samozřejmě mohou být i na planetách a jejich měsících kolonie výzkumníků, pokud to bude efektivní. Jen vše chce svůj čas, předčasné projekty nic moc nepřinášejí, jen čerpají náklady na momentálně příhodnější projekty. Jen se mi tak zdá, zda není výhodnější než v blízké budoucnosti kolonizovat Mars, tak vybudovat na Měsíci astronomickou laboratoř z infra dalekohledy u nichž by nebyl problém doplnit helium resp. je dle potřeby modernizovat, radioteleskopy na odvrácené straně Měsíce, gravitační laboratoře, částicové urychlovače apod. Vše výhodou vysokého vakua a se Zemí za humny.

          • Dušan Majer napsal:

            Víte, on je problém hlavně v tom, že diskuse je o názorech. Ty by měly být něčím podepřeny. Pokud jedna strana píše stále stejné věci a strana druhá jí stále vysvětluje, že to tak není a své názory má i podložené, pak je to únavné. To není diskuse, ale házení hrachu na zeď.

        • tycka napsal:

          “rozvoj kolonií mimo Zemi”
          Bez zásobování ze Země na Marsu ještě velmi dlouho nikdo nepřežije. Výroba nutných technologií je tak náročná, že se nedá o ni uvažovat – vím to třeba o elektronice – jsem z oboru. A o 3D tisku mi jako o řešení nepište – postup výroby polovodičů a jeho náročnost znám.

    • Karel Zvoník napsal:

      Pilotované výpravy mají rozhodně smysl. Stačí se podívat na přínos programu Apollo. Robotický průzkum je důležitý, ale rozhodně není na takové úrovni, aby plně nahradil lidskou přítomnost. Robot dělá pouze to, na co je naprogramován. Kdežto člověk může reagovat bezprostředně na danou situaci.
      Navíc pokud chceme jako druh přežít musíme se pokusit naučit žít a stavět v kosmu.

      • Jan Jančura napsal:

        Jenže na ten robot dohlíží ze Země tým specialistů, kteří si záznamy všech kamer a sond na robotu mohou opakovaně pouštět, takže zde bych nevýhodu robotů neviděl.
        To vaše tvrzení v druhém odstavci je jen často opakovaná fráze, nijak doložená. Hlavně problém je v tom, zda a kdy budou lidské vesmírné ostrovy ve všem soběstačné, pokud nebudou, tak se smrtí lidstva na Zemi zahynou i ony. Navíc lidstvo vůbec nemusí trvale osídlit Měsíc či Mars, může vybudovat vesmírné habitaty, kde se bude moci člověk pohybovat bez skafandrů v přirozené gravitaci. Náklady na jejich vybudování nebo vyšší, pokud nebudou nižší, než výstavba lidských osad na Měsíci či Marsu. Navíc tyto vesmírné habitaty se mohou pohybovat napříč celou sluneční soustavou, v daleké budoucnosti možná i ke hvězdám.

        • Karel Zvoník napsal:

          Pokud si můj komentář přečtete znova, tak zjistíte, že jsem psal o žití a stavbách v kosmu. Tudíž nejen na jiných nebeských tělesech. Může se to zdát jako otřepaná fráze, ale je to skutečně tak.

        • Vojta napsal:

          Akorát má tým na Zemi při komunikaci se sondou na Marsu reakční dobu klidně půl hodiny a kosmonaut na místě může vše řešit hned. Vybavení robotické sondy ještě hodně dlouho nepřekoná variabilitu lidských rukou, i když jsou omezené skafandrem.
          A možnost žít na jiném místě než na Zemi rozhodně není k zahození a když se nezačne aspoň takto omezeně, nezačne se vůbec.

        • Goodman napsal:

          “Jenže na ten robot dohlíží ze Země tým specialistů, kteří si záznamy všech kamer a sond na robotu mohou opakovaně pouštět, takže zde bych nevýhodu robotů neviděl.”
          Robot je na Marsu o několik řádů méně efektivní než člověk ! Pilotovaná kosmonautika je pro akceleraci objevů a výzkumu na Marsu a Měsíci nepostradatelná.

      • Jan Jančura napsal:

        K Dušanovi Majerovi v předchozím příspěvku.
        Nechci Vám příliš oponovat, poněvadž se mi Vaše publikační činnost líbí a považuji ji za velmi přínosnou, včetně Vaší objektivity. To o té pravdě/nepravdě většiny jsem uvedl jako reakci na Vaší “kritiku” předcházejícího článku. Já bych i opakovaná stanoviska autorů příspěvku, pokud jsou slušná, nějak neomezoval. Asi žádný z nás není špičkový odborník v kosmonautice, takže se může mýlit, jako se stejně může mýlit jeho kritik. Nač se nad nimi vzrušovat.
        Já vůbec nic nemám proti pilotované kosmonautice, líbí se projekt NASA, který jste popsal ve Vašich přednáškách. Jen skromně zvažuji, zda není výhodnější budovat lidské kolonie na vesmírných habitatech, ale samozřejmě mohou být i na planetách a jejich měsících kolonie výzkumníků, pokud to bude efektivní. Jen vše chce svůj čas, předčasné projekty nic moc nepřinášejí, jen čerpají náklady na momentálně příhodnější projekty. Jen se mi tak zdá, zda není výhodnější než v blízké budoucnosti kolonizovat Mars, tak vybudovat na Měsíci astronomickou laboratoř z infra dalekohledy u nichž by nebyl problém doplnit helium resp. je dle potřeby modernizovat, radioteleskopy na odvrácené straně Měsíce, gravitační laboratoře, částicové urychlovače apod. Vše výhodou vysokého vakua a se Zemí za humny.

    • Jan Jančura napsal:

      Naprostý souhlas.

    • Goodman napsal:

      Pane Aloisi, jezdíte na dovolenou? A proč? Vždyť si v televizi můžete pustit cestopisný dokument, v nákupáku si koupíte mňamku z dovozu a je to. Neriskujete úraz nebo třeba ztrátu zavazadel. A je to podstatně levnější!
      A úplně stejné je to i s pilotovanou kosmonautikou. Žádný robot nenahradí přítomnost lidí.

      • Tovy napsal:

        Problém taky vidím v tom, proč letět k Marsu (s výjimkou vědeckých experimentů) jako obyčejný smrtelník. Ano, každý cítíme, že je to důležité, třeba jen pro přežití lidstva. Ale jak říká klasik – “… když to srovnám s tím výletem na Kokořín…”
        Bude potřeba levná doprava, solidní ubytování, atrakce. Jako na té dovolené. Jinak skončíme jen u jednoduchých věděckých základen. 🙁

        Proto myslím, že se dříve něco na komerční bázi vybuduje na Měsíci a až potom na Marsu. Má to mraky výhod.
        Kámen úrazu bude ale hlavně doprava. Bezpečná a levná v šíleném prostředí.
        Ale strašně rád bych se mýlil.

        • Karel Zvoník napsal:

          S tím Měsícem mám podobný názor. Nikdo dnes neví zda kosmické cestování nebude mít své limity, ať už kvůli záření či jiným problémům. Proto bude velmi důležitá stanice u Měsíce,kde si lidstvo hodně věcí odzkouší.

  10. Bohumil Boruvka napsal:

    K tomu bydleni na Marsu bnych taky rad neco rekl-Podle me to ubytovani muze byt klidne neco jako jsme vydeli ve filmu Martan,Protoze Prvni ukol osadniku bude postavyt stroje na vyrobu atmosfery at uz to bude kdekoli na planete takze si myslim ze tam bude tak 100-200 Lidi kteri se budou zit spartansky a budou se po nejake dobe vracet na Zemi kde budou vystridani dalsi partou.
    Dle meho nazoru nema smysl se dohadovat jaky pouziji zdroj energie protoze je to jeste hodne daleko.Ja osobne jsem velky fanda teto myslenky (Osidleni marsu) ale vzhledem k dlouhodobosti celeho projektu a nestabylity lidstva je tato myslenka velice krehka.
    Myslim si ze bez prehaneni se bavime o nejakych 100-200 letech pro vystavbu a pak dalsich 500-1000 pro vyrobu atmosfery-Pokud to vubec bude mozne.A behem te doby tam porad budou muset letat party pro provoz a udrzbu.A ceho bych se nevic obaval je ze pri nejake budouci celosvetove financni kryzi treba za nejakych 500 let od soucasnosti se spoplecenstvi statu kteri se na tom budou podilet rozhodne ze je to dal proste financne neunosne…A celi projekt zrusi.Chci tim rict ze asi nejvetsi prekazkou bude lidska mentalita a neschopnost prijmout fakt ze buduje neco co bude mozna pouzitelne treba az za dalsich 200 generaci pokud vubec…

  11. Tomas mik napsal:

    Jak je mozne aby z pudy marsu rostliny,kdyz se v pude marsu vyskytuje napr.hlinik a calcium.

  12. Bill napsal:

    Pevně doufám, že zdejší komentáře jsou nějak archivovány a budou zachovány pro příští generace. Určitě se i oni budou usmívat, stejně jako jsme se usmívali my při čtení vizí do budoucnosti třeba z roku 1900. 🙂

    Tímto zdravím 4. generaci Kosmonautixu! (Přejmenovávat jste ho teda nemuseli! Kostix – dobrý Bože!) Pevně věřím, že jste Dušanu Majerovi aspoň postavili v Jihlavě na náměstí sochu. Když jste si za sto let nebyli schopni postavit pořádný kosmodrom. :))

  13. Alois napsal:

    Podíváme-li se do historie tak se již jednou soutěž mezi pilotovaným a nepilotovaným programem odehrála. Oba programy měly v zásadě stejný vědecký cíl : dopravit kousek Měsíce na Zem. Stalo se to před padesáti lety, kdy úroveň techniky a technologie v poměru s dnešní úrovni byla ” předpotopní “, samozřejmě ke škodě automatů. Vzdor tomu chybělo jen málo a automaty, z dnešního hlediska primitivní, v soutěži zvítězily.
    V každém případě tehdejší automatická doprava vzorků z Měsíce v souběhu s pilotovaným programem za zlomek ceny pilotovaného programu je neoddiskutovatelná. Při psaní mého příspěvku z 15:32 hod jsem z tohoto faktu vycházel.
    Dále jsem se zamyslel nad tím jak by asi vypadal tehdy úspěšný pilotovaný program, pokud by byl v automatické verzi a nevláčel sebou astronauty, jejich kyslík, vodu, potraviny, skafandry a nevím co ještě. Možná se mýlím, ale vyšlo mi, že by rover řízený ze Země s jednoduchým ramenem mohl jezdit po Měsíci třeba půl roku a na Zem by bylo možno dopravit při jednom letu tunu regolitu.

    • A k čemu by nám proboha byla tuna regolitu? Vy pořád všechno kvantifikujete a děláte si ze všeho soutěž a vesmírné závody, přičemž ale porovnáváte jabka s hruškama. Luna byla bezesporu úspěch. Ale psát o tom, že málem zvítězila nad Apollem v dopravě vzorků, je hloupost. Nechcete snad porovnávat vědecký přínos jednoho hrábnutí do naprosto náhodného místa a nabrání trochy regolitu na straně jedné, a dvoudenní systematickou práci dvou geologicky vzdělaných lidí s pečlivým výběrem stovek vzorků s dokumentací a zasazením do kontextu na straně druhé? Žádná soutěž se neodehrála, to je jen ve vaší hlavě. Nikdo žádnou soutěž nevyhlásil a cíle Luny a Apolla byly zcela jiné, byť obě mise dopravily na Zemi lunární horniny. Pokud nechápete důležitost člověka v průzkumu vesmíru, doporučuji vám dokumentární sérii Ze Země na Měsíc (From the Earth to the Moon), konkrétně desátý díl – Galileo was right.

      • Alois napsal:

        příspěvkem jsem doložil, že v zásadě stejný výsledek již jednou byl dosažen jak pilotovanou výpravou, tak automatem, tím o několik řádů levněji. Jelikož se tak stalo nedlouho po vyhlášení Moon Race prezidentem USA , zcela jistě se jednalo o soutěž. Při tempu vývoje současné techniky lze předpokládat, že zanedlouho si geolog “v  obýváku ” nasadí virtuální helmu a prostřednictvím robota bude ” obracet a ohmatávat” kameny na kterémkoli vesmírném tělese, aniž by vyzul papuče.
        Souhlasím že pro základní výzkum nejsou potřeba ” tuny”, příkladně Hayabusa-1 dovezla nanogramy a stačilo to, tato skutečnost ovšem svědčí pro automaty.

        • Prezident USA vyhlásil závod o přistání člověka na Měsíci, ne o dopravu vzorků. Nepřekrucujte fakta. Geolog si sice může virtuálně ohmatat Měsíc, ale na Marsu mu to kvůli zpoždění signálu moc nepůjde.

        • Jan Jančura napsal:

          Proč by mělo tak vadit zpoždění signálu. Autor komentáře přece nepíše o současném geologickém robotu, ale o robotu blízké budoucnosti, kterému se zadá trasa a úkol a on jej provede a pošle na Zem výsledky. To je podle mne představa zcela reálná, reálnější než tam poslat drahou lidskou expedici. Geolog ze Země bude jen ten robot kontrolovat a korigovat jeho program a u toho zpoždění přece nevadí. Na podobném principu přece pracují dálkové sondy NASA kde je zpoždění hodinové.

        • Ale ten geolog nebude moct pracovat v reálném čase, což je rozhodující. Ať už mu robot zprostředkuje jakékoliv vjemy jakkoliv dokonale, pořád bude práci řídit robot. Geolog se nerozhlédne a nerozhodne okamžitě o dalším postupu, nebude moct v mžiku změnit nástroj, poradit se s kolegou, nahlédnout za kámen, aby se hned rozmyslel, že tudy cesta nevede a šel jinam… . Může maximálně naprogramovat několik kroků dopředu a pak čekat několik desítek minut, hodin či dní. A umělá inteligence není a ještě dlouho nebude na takové úrovni, aby nahradila vzdělaného a zkušeného geologa s intuicí a dalšími lidskými vlastnostmi.

          Ano, pilotovaná kosmonautika je drahá. Ale posouvá nás značně kupředu. Uvědomte si, že to není o množství a kvalitě získaných informací nebo o finanční návratnosti. Člověk od pradávna zkoumal nové končiny a chtěl vědět, co je za horizontem, zkoušel nové věci a učil se. A jen díky tomu se stal dominantním tvorem na planetě a přežil dodnes. Pokud chceme přežít i nadále, nemůžeme zůstat sedět na zadku, protože je něco drahé, nebo protože nám nějaký robot ukáže fotku, jak to vypadá na jiné planetě. Je nutné investovat, zkoumat, zkoušet, padat a zkoušet znova a jinak, být zvědavý a chtít se nejen něco dozvědět, ale i naučit. V opačném případě, tedy kdybychom zavrhli pilotovanou kosmonautiku, dříve či později vyhyneme a bude úplně jedno, jak dokonalé vjemy nám sondy zprostředkují ať už ze Sluneční soustavy nebo třeba z celé galaxie. Denně se vyhazují miliardy a miliardy za zbytečnosti nebo hlouposti. Byli bychom hloupí, kdybychom šetřili na poznání a učení se. Nebo si snad myslíte, že nejvyspělejší státy světa se dostaly tam kde jsou díky tomu, že si sedli na řiť, nechali si vyprávět, jak to vypadá za humny a ušetřily nějakou kačku?

        • Jan Jančura napsal:

          K příspěvku M. Voplatky:
          K prvnímu odstavci – robot bude mít širospektrární kamery, radar, snímače radioaktivity, vrtačku pro odběr a rozbor vzorků apod., vše bude provádět reálném čase. Tým geologů a fyziků může si dle potřeby opakovaně přehrávat všechny záznamy, v případě potřeby vrátit robot zpět. Poněvadž geolog na místě neumí snímat vše v tak širokém spektru, taky musí být vybaven všemi přístroji jako robot vč. vrtačky a zařízení pro rozbor. Vše musí zaznamenávat pro pozdější rozbory. Zařízení budou tak složitá, že je sám z 99% sám neopraví. Tak nač tam je??
          K druhému odstavci – to jsou takové všeobecné „floskule“. Já zde můžu dodat jinou „floskuli“- vývoj robotů přece není na překážku rozvoji lidstva, naopak k prospějí jeho duševnímu rozvoji. Jak mikroskopy a dalekohledy rozšířily pozorování živé a neživé přírody, tak roboti jsou jen dalším krokem. Nahradí rutinní práci výzkumníka „sbírání šutrů“, „vrtání“ apod. činností specialistů na zemí, kteří, jak jsem uvedl výše, všechny záznamy vyhodnotí a vypracují teorie vzniku příslušné části krajiny apod., zde je roboti nenahradí.

        • Ale to já vám vůbec nerozporuju. Nejde o žádné obecné floskule ale zcela relevantní argumenty. Proti robotům ale nemám jediného křivého slova. Naopak, jen houšť! Tady ale nebyla řeč o tom, jestli jsou roboti užiteční, ale o tom, že není člověk potřeba, protože může být zastoupen strojem a levněji. A to není pravda.

        • MartinH napsal:

          Jen mě tak napadlo, pokud se v blízké budoucnosti vyvine komunikace na základě kvantové teleportace, nebude vzdálenost problém. Do té doby ale je člověk nenahraditelný, ta okamžitá rozhodovací schopnost je nepřekonatelná.

        • tycka napsal:

          “ložitá, že je sám z 99% sám neopraví. Tak nač tam je??”
          Relativně snadno si vezme záložní kus. A nebude mít též zvláštní na poruchu náchylné zařízení pro odvalování balvanů.

      • Spytihněv napsal:

        “Žádná soutěž se neodehrála.” Tak to bych netvrdil. Samozřejmě šlo i o to, kdo dopraví na Zemi první vzorky z Měsíce. A bylo celkem jedno, zda to bude automatem nebo pilotovaně. U Luny 15 se dokonce řešilo, jestli nebude dělat Apollu 11 problémy. Startovala 3,5 dne před Apollem a o měsíční povrch se rozmlátila 2 hodiny před odletem prvních lidí z Měsíce. Pokud by se přistání podařilo a vzhledem k tomu, že na rozdíl od Apolla měla přímou návratovou trajektorii, mohlo to být těsné. Jasně, že přínos Apolla a návratových Lun se nedá srovnat, ale o ty první vzorky šlo také. Pokud by se to podařilo Rusům, mohla to být taková malá náplast na fiasko s N-1. Pro USA to asi trochu vedlejší bylo, přece jen první člověk na Měsíci byla a je zatím ta nejvyšší karta, co v dobývání vesmíru platí, ale i tady to potěšilo.

      • Karel Zvoník napsal:

        Pokud nechápete přínos programu Apollo, tak moc nechápu o čem se tu vůbec bavíme. V první řadě je průzkum člověkem mnohem rychlejší než ten robotický a nejen to, je samozřejmě mnohem efektivnější. Stačí porovnat ujetou vzdálenost lunárních roverů. Ten poslední ujel na povrchu Měsíce s posádkou 35 km! A to prosím jen za několik hodin! Celkový čas vycházek Apolla 17 byl okolo 22 h. Toho nejsme s robotem schopni dosáhnout ani dnes! Ani na dálku a ani jinak. Dohromady se podařilo dovést z povrchu 381 kg vzorků. Víte jak dlouho by to dopravovaly dnešní sondy na Zemi? Já Vám to řeknu. Dlouho. A víte kolik by to stálo? Také Vám to prozradím. Víc než by stála 1 pilotovaná výprava. Jenže posádky na povrchu nejen, že sbíraly horniny, ale prováděly i řadu dalších vědeckých experimentů. Některé přístroje byly umístěni na povrch. Měřilo se šíření tepla, šíření seismických vln atd. Pane Alois naše vědomosti a to nejen o Měsíci se tím o řadu let posunuly dopředu. A to nezmiňuji globální a míroví dopad. To žádný robot nedokáže, ať se Vám to líbí nebo ne. Toto jsou jasná a dostupná fakta. Čemu tedy nerozumíte? Nebo proč máte potřebu je zlehčovat a nahrazovat je svou vlastní demagogií?
        Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku. Jedna pilotovaná výprava na Mars by stačila k tomu, aby získala stejné poznatky jaké dnes máme ze všech robotů, kteří na rudé planetě přistály. To neznamená, že nejsou důležití, ale lidskou přítomnost prostě nenahradí.

        • bill napsal:

          Dobrý den, pane Zvoníku. Myslím, že lidé kteří zde předkládají alternativní pohledy nejsou “škůdci kosmonautiky”, ale že naopak vytváří důležitý diskusní pole ve kterém se rodí zajímavé myšlenky, které jsou spíše příležitostí si dané téma prohlédnout z různých stran. Vím, že každý zastáváme nějaký úhel pohledu a to je dobře, protože černobílé vnímání v podstatě nikam nikdy nevedlo. Já celou tuto diskusi vnímám jako posouvání se v poznání v tématu, které jste nám tu tak perfektně zpracované předložil. 🙂

          Ještě k Vaší poslední argumentaci, které se dá skrze parametry málo co vytknout… i když, vždy by se o těch parametrech a výsledcích mohlo a mělo dále diskutovat. Myslím si, že zde nikdo proti výpravám reálných kosmonautů nikdo nic nemá. Nepopíráme ani ty obrovské přínosy. Posuny v poznání a přínosy skrze technologie. Prostě si jen myslíme, že vývoj půjde jiným směrem… a přitom zůstáváme stále vašimi “bratry v kosmu”.

        • Jan Jančura napsal:

          K příspěvku K. Zvoníka:
          K prvnímu odstavci – Probůh proč nemůže někdo posuzovat přínos Apolla? Přece to není nějaké dogma. Apollo přece bylo především politický projekt – to nepopřete. Samozřejmě došle k urychlení rozvoje v některých oblastech vědy a techniky, ale to by stejně nastalo, kdyby se na ni vynaložili ty samé finanční prostředky. Kromě toho se posbíralo uvedených 381 kg vzorků a provedlo několik jiných pozorování. Sovětské sondy získaly podstatně méně ale taky za podstatně menší náklady. Nyní se přít, zda by za stejné či menší nebo větší peníze vyvinout roboty je bezpředmětné. Ale to vše je půl století za námi. Za tu dobu automatické sondy prozkoumaly všechny planety sluneční soustavy, prozkoumaly planetky hlavního pásu, doletěly za hranice sluneční soustavy, přistály na kometě a asteroidech. Jejich přínos v poznání lidstva je nezměřitelný v porovnání s Apollem.
          To co popisujete u Apolla dnes provádí sonda InSight na Marsu, bez přítomnosti člověka a za menší peníze. K poznání Měsíce minimálně stejnou měrou jako Apollo přispěly další sondy, které dodnes různé státy k Měsíci poslaly. Zde jen např. dokonalé zmapování povrchu, gravitačního pole, objev ledu na pólech apod.
          Proč vyčítáte někomu kdo stojí na svém názoru demagogii, vždyť to stejné může při vší úctě pak platit i na Vás.
          K druhému odstavci – to jen Váš ničím doložený názor, lidé na Marsu prozatím nejsou a kdoví kdy budou, za to roboti ano. Když pak někdy lidé na Marsu přistanou, tak jejich činnost bude v rozhodující míře ovlivněna tím, co zjistili roboti.
          Vždyť po celou dobu roboti v stále větší míře vykonávají rutinní manuální a duševní práce a tak to je a bude i ve vesmíru. Prostý sběr vzorků bude patřit robotům, lidé budou jejich výsledky vyhodnocovat a k tomu ani nemusí, ale mohou být na Marsu. Vždyť i v případná lidská expedice na Mars tam v podstatě sesbírá vzorky (na víc nebude profesně vybavena), které přiveze na Zem, kde je armáda vědců zpracuje.

          • Dušan Majer napsal:

            Až jednou zamíří k Zemi nějaký asteroid, který nedokážeme odklonit, tak nám bude výzkum všech koutů vesmíru pomocí robotů k ničemu. Budeme jen smutně litovat, že jsme před desítkami let nevsadili více na pilotovanou kosmonautiku, která nám v budoucnu mohla zajistit kolonii někde jinde. Ano, můžete navrhnout, že je to extrémní scénář, ale zapomínat bychom na něj neměli. Navíc z nepilotované kosmonautiky nezískáte tolik znalostí, které se dají aplikovat na běžný život lidí na Zemi.

          • Karel Zvoník napsal:

            Pokud někdo píše takto, viz například „Pilotovaná kosmonautika je velice populární, ale výsledky nikdy nebudou odpovídat vynaloženým nákladům”. Nebo „Automaty jsou dnes schopny zcela nahradit člověka za zlomek ceny” a další podobná a nepravdivá tvrzení. Pak se nezlobte,že podobné argumenty považuji za demagogii.

        • milanch napsal:

          Dnes jsem si přečetl 16. díl Světu nad planetou
          … kolik procedur a času musí člověk provést než vůbec vstoupí do prostředí neslučitelné s naším životem …

          při zdejší polemice člověk-robot mě tak nějak tuhne úsměv na tváři

          cituji : “Po krátké zdravotní prověrce (kosmonauti sami sobě změřili tlak a tělesnou teplotu a naměřené hodnoty sdělili lékařům v řídicím středisku) začalo oblékání. Nejprve se oba muži navlékli do absorpčních plen a na tělo si připevnili pás se snímači fyziologických funkcí. Pak přišla řada na hedvábné ponožky sající pot, na ně si kosmonauti nazuli vlněné ponožky pro zachování tepelného komfortu. Dalším kusem oblečení byl hedvábno-lněný bílý overal a textilní rukavičky pohlcující pot. Nyní teprve nastal čas pro obléknutí chladicího overalu s několika desítkami metrů trubiček, ve kterých bude proudit voda odebírající teplo, jež vyprodukuje organismus. Po nasazení komunikační čepičky mohli Solovjov s Balandinem konečně zamířit ke svým skafandrům a skrze otevřená záda do nich zaplout a uzavřít za sebou dvířka…
          … Komora však byla poměrně prostorná a tak muži netrpěli zvláště stísněnými podmínkami. Mírným snížením tlaku v přechodové komoře byla testována hermetičnost jejího uzavření. Vše bylo v pořádku, mohl tedy nastoupit další bod přípravy k výstupu – skafandry začaly být promývány čistým kyslíkem. Současně docházelo k velmi pomalému snižování tlaku ve skafandrech na hodnotu zhruba třetinového tlaku oproti stavu na Zemi. Nižší tlak byl nutný pro zachování pohyblivosti skafandrů, čistě kyslíková atmosféra zase pro prevenci potenciálně smrtelné kesonové nemoci. Tento krok musí probíhat extrémně pomalu, aby nedošlo právě ke zmiňovanému stavu, jež znají potápěči, vynořivší se příliš rychle z větších hloubek. Až po ukončení této dlouhé a úmorné procedury mohli kosmonauti přistoupit k dalšímu snižování tlaku v komoře.
          I tato fáze vždy probíhá pomalu a během ní kosmonauti pečlivě sledují tlak ve svých skafandrech a také v prostoru přiléhajícímu k přechodové komoře, v tomto případě přístrojově-vědeckém úseku Kvantu-2.

          Od vstupu do přechodové komory uběhlo už několik hodin. !!!!!

          Po celou dobu musejí kosmonauti pečlivě plnit jednotlivé body v dlouhém seznamu úkonů a nesmějí si dovolit sebemenší chybu, sebemenší špatný krok… “

        • Jan Jančura napsal:

          K Dušan Majer ze 31.1.2019 (13:15):
          Velmi dlouho nebude jakákoliv lidská kolonie ve vesmíru soběstačná, takže po zániku Země bude jen bolestně umírat. Navíc podle zákonu schválnosti může asteroid zasáhnout zrovna tu kolonii.
          Já vidím budoucnost spíše než v budování kolonií na planetách tak ve velkých habitatech, které se mohou pohybovat po sluneční soustavě. Mohou např. létat v hlavním pásu asteroidů a čerpat suroviny z jednotlivých asteroidů, pokud to bude efektivní, tak posílat suroviny levně k Zemi, provádět průzkumy planet a jiných těles apod. Taky vidím budoucnost ve vědecké kolonii na Měsíci, kde budou různé výzkumné a pozorovací aparatury využívající místního vakua a levnější dopravy z blízké Země. V robotech efektivní průzkumníky, role lidí pak ve využití výsledků průzkumu. V případě zjištění případného vědeckého nebo ekonomického přínosu mohou lidé na příslušném místě vybudovat stálou nebo přechodnou základnu.

          • Dušan Majer napsal:

            Kdyby planetka zasáhla kolonii, tak by lidstvo nevymřelo, existovalo by stále na Zemi, ale pokud zasáhne planetka Zemi a my budeme jen na ní, má to lidstvo sečtené. Je jedno, zda vytvoříme kolonii na Měsíci, Marsu nebo jinde, nebo zda vytvoříme Vámi navrhované velké habitaty křižující Sluneční soustavu. Ve všech případech je potřeba rozvíjet pilotovanou kosmonautiku už teď.

        • Jan Jančura napsal:

          K Dušan Majer napsal: 31.1.2019 (17:06)
          Kdyby ten asteroid zničil kolonií na Marsu tak by byl život na Zemi automatický zachován – to mi bylo při psaní mého komentáře tak zřejmé, že jsem to nepovažoval za důležité to zvlášť zdůrazňovat.
          Přece pilotovanou kosmonautiku dnes máme – ISS, v blízké budoucnosti DSG u Měsíce, možná pak kolonii na Marsu prostřednictvím SpaceX. To je cesta, ale cíl vybudování kolonie, která by přežila zničení Země je velmi daleko a způsob jeho dosažení je dnes neznámý. Jednou z možných cest je vyslání velkého množství robotických sond po celé sluneční soustavě, které by hledaly možné zdroje surovin. Na základně tohoto průzkumu by se vypracovala strategie vybudování soběstačné lidské kolonie. Jiné robotické sondy ve vesmíru by pozorovaly okolní vesmír a včas nás varovaly. A nejen od asteroidů nám hrozí nebezpečí, zradit nás může i Slunce skrze jeho obrovské erupce, takže jiné sondy musí sledovat i tu naší hvězdu.
          A na závěr se ptám – proč by pro vybudování první lidské kolonie nebyl vhodnější než Mars habitat u nějakého asteroidu nebo planetky, kde jsou snadno dosažitelná zdroje vody a uhlíku. Vyšlo by to asi levněji než na Marsu.

          • Dušan Majer napsal:

            Jasně, na tom se shodneme, jde mi jen o to ukázat, že pilotovaná kosmonautika má mnoho významů – nejen ty vědecké.

        • tycka napsal:

          “ale pokud zasáhne planetka Zemi a my budeme jen na ní, má to lidstvo sečtené”
          To bude mít sečtené i ta kolonie na Marsu – bez zásobování ze Země se prostě velmi dlouho neobejde. A nejspíš to skončí vzájemným vražděním možná několika různých skupin v souboji o tenčící se zdroje.
          Krom toho to značné části populaci ani nebude vadit – když nepřežiji já a moje rodina – tak ať nepřežije nikdo z lidí.

          • Dušan Majer napsal:

            Kolonie by měla být v určité části samostatná. Pochopitelně to nebude hned.
            Ano, mnozí lidé nedokáží myslet dál než za špičku svého nosu, ale to není důvod k tomu, aby se nerealizovaly projekty, které tito lidé nechápou.

        • tycka napsal:

          “Po celou dobu musejí kosmonauti pečlivě plnit jednotlivé body v dlouhém seznamu úkonů a nesmějí si dovolit sebemenší chybu, sebemenší špatný krok… ”
          Není již automatizace na trochu lepší úrovni na ISS – kde to již hlídá sama ?

      • tycka napsal:

        “ale o robotu blízké budoucnosti, kterému se zadá trasa a úkol a on jej provede a pošle na Zem výsledky. ”
        Jako znalec IT technologii můžu říci, že to bude trvat ještě velmi dlouho, než je provede dostatečně samostatně. Podobně funguje dnešní vozítka a ta trasa musí být plánovaná velmi pečlivě.

        • Jan Jančura napsal:

          To Vaše tvrzení odporuje skutečnosti, že dnes už jezdí automobily se zcela autonomním řízením při plném provozu. To znamená, že příslušný automobil je v podstatě zcela autonomní robot, který se umí pohybovat v reálném čase relativně vysokou rychlostí v reálném provoze. Takže by toho byl schopen i na povrchu Marsu. Samozřejmě je tam úplně jiné prostředí, ale to platí i pro člověka. Reflexy člověka zvyklého na pozemské prostředí mohou pak být na Marsu jak u člověka, tak stejně u robota chybné. Proto zde i člověka bude nutné pečlivě naplánovat trasu, takže nebude o nic rychlejší než robot. Člověk může zahynout, u robota ztratíme jen peníze.

          • Karel Zvoník napsal:

            Automobil by toho na Marsu rozhodně nebyl schopen. Uvědomte si, že je k tomu třeba celá flotila družic kroužících okolo planety a další technologické zázemí, které je nutné nejdříve vybudovat. Pochopte, že v současném stavu lidskou přítomnost v kosmu nelze nahradit. Naše budoucnost leží nad námi. Je tam prostor neomezených možností. Stroje budou součástí dobývaní vesmíru, ale člověka v současném stavu nedokáží nahradit. To je fakt a rozhodně to nedokáží ani zítra. Vývoj umělé, soběstačné a odolné umělé inteligence bude trvat. V celém seriálu kladu důraz na oba aspekty. Stačí si přečíst starší díly. Například v 3. dílu jsem napsal: „Lidská technologie už dávno není spjata jen s pomyslnou hranicí pozemského života. Přes obrovské lodě, křižující řeky, moře a oceány, všudypřítomné automobily nebo letadla brázdící oblohu, jsme otevřeli také „bránu vesmíru”. Po téměř celou historii lidstva byla tato pomyslná brána jen snem, snem, který se neustále vracel a nenechal mnohé spát. Jak se naše vědomosti postupně prohlubovaly, pohled na planety a měsíce kolem nás dostal jiný rozměr. Už nebyly tak neznámé a tajemné, pochopili jsme, že k nim také svým způsobem patříme. Jsou to naši „bratři“ a „sestry“, kteří mají s naší Zemí společný původ. V dnešní době toho o nich víme už celkem dost a to díky důmyslným strojům, které jako naši vyslanci brázdili nebo stále brázdí Sluneční soustavu. Některé meziplanetární sondy dokonce již započaly svou soukromou cestu ke hvězdám, překročily heliopauzu a pokračují na své pouti stále dál. Každý takový robot je vlastně sám o sobě zprávou, která v genialitě jeho designu a provedení vypovídá mnohé o jeho tvůrcích. Prakticky navždy mohou tyto důmyslné stroje obíhat střed Mléčné dráhy… A když si představíme, že za několik miliard let bude Země již mrtvou planetou, sežehlou Sluncem, bez známek života a všechny lidské výtvory na ní se promění buď v prach nebo pouhé atomy… A někde daleko odtud v mezihvězdném prostoru, nedotčeny těmito událostmi, ponesou právě tyto sondy upomínku na svět, který už neexistuje.

            I takto lze dnes na kosmický design pohlížet. Nicméně většina námi vyrobených kosmických družic a strojů měla nebo má samozřejmě jiné cíle. Jsou především nezbytným doplňkem výzkumu posouvajícího pomyslnou hranici našeho poznání značně kupředu a pak také předvojem expanze člověka do vzdálenějších míst Sluneční soustavy. Avšak aby něco takového bylo vůbec možné, je potřeba se toho ještě hodně naučit. Jak nám dobře ukázaly mise Apollo, k uskutečnění prvních krůčků na měsíci bylo potřeba vyslat nejdříve automatické sondy k prozkoumání stavu tamních podmínek a zmapování povrchu. Ať už se nám to líbí nebo ne, samotné přistání jakékoli výpravy vyslané ze Země na jiné kosmické těleso, půjde vždy ruku v ruce s robotickým průzkumem.

            Od dob prvních pilotovaných kosmických letů se však naše technologie i znalosti o pěkný kousek posunuly. Díky sondám a programům jako byly nebo dosud jsou například Mariner, Viking, Pioneer, Voyager 1 a 2, Veněra, Luna – Lunochod, Vega, Zond, Galileo, Cassini-Huygens, MESSENGER, New Horizons, Rosetta, Hayabusa 1 a 2, Mars Express, Mars Odyssey, SOHO a mnoho dalších máme podrobné obrázky a především množství dat a měření, také mapy povrchu Měsíce a jiných těles Sluneční soustavy. Na Marsu pracují úspěšné pojízdné laboratoře, které na planetě jezdí doslova maraton a další, možná ještě úspěšnější vozítka, přijdou na řadu v budoucnu. Za jejich dosavadní úspěch musíme poděkovat zejména inženýrům z JPL, neboli Jet Propulsion Laboratory, kteří zmiňovaná vozítka navrhli, postavili a dodnes se o ně na dálku starají. Mnohé z těchto projektů změnily náš rozhled, ale i to, jak nahlížíme sami na sebe. Na konečném výsledku těchto odvážných misí se podílelo množství lidí z všemožných oborů lidské činnosti, ale v konečném důsledku jsme to byli my všichni. My lidé jsme to dokázali a pokud je naší povinností přežít, nesmíme upustit od výzkumu kosmu“.

        • tycka napsal:

          To auto se umí pohybovat pouze po normální silnici. Nikoliv obtížným terénem jako je na Marsu. A člověk se v terénu pohybuje docela snadno – stačí poměrně krátký výcvik. A co se týče bezpečnosti těch aut – tak to je stále velká otázka.

        • Jan Jančura napsal:

          Robot s člověk „za zády“ zvládne totéž co člověk vybavený analogickými přístroji jako robot, robotu k provozu stačí jen energie, člověk navíc musí mít prostředky k udržení života. Otázka stojí ale jinak – pokud chceme kolonizovat Mars, tak k tomu musíme mít člověka, k průzkumu planety stačí robot.

        • Jan Jančura napsal:

          Ke Karel Zvoník:
          Hezky napsáno a plně s tím souhlasím. Vždy jsem si myslel a dodnes si myslím, že člověk musí „kolonizovat“ vesmír a samozřejmě nejsem proti průzkumu vesmíru. Jen tvrdím, že roboti jsou pro průzkum, člověk pro kolonizaci. Robot za podpory člověka dokáže víc než člověk sám.

  14. bill napsal:

    Jak zmiňuje pan Majer… nebezpečí kolize s asteroidem. Zde si myslím, že by se mělo vynakládat mnohem více úsilí. Já vím, bylo spočítáno atd. … a pak najednou bum – Oumuamua. Taky bych byl radši, kdyby to byla loď mimozemšťanů, protože tam by se dalo najít spousta argumentů, proč jsme se o ní dozvěděli tak pozdě. Jinak je pro mě průlet Oumuamua spíš vztyčeným prstem nad naší nepřipraveností.

    • milanch napsal:

      Čekal jsem, že po zatmění měsíce z 21.1. s impaktem cca.10kg tělesem se objeví téma “odolnost budoucí měsíční základny” a ono nic.
      Snad LRO kráter na souř. 29,47°J a 67,77°Z ± 4 km najde a zdokumentuje, potom myslím že pak začneme uvažovat trochu jinak.

  15. Pavelll napsal:

    Prima clanek, dik. Sice jsem ta videa a texty mnohokrat zkouknul uz loni na podzim na webu NASA, ale cesky clanek to prijemne doplnuje a rozsiruje.

  16. Alois napsal:

    V projektu Apollo bylo prvním úkolem Armstronga na povrchu Měsíce sebrat ” nouzové vzorky” , pokud by A-11 nic nepřivezlo, bylo by všem pro smích. Na druhou stranu mohla Luna 15 dopravit na Zemi ” měsíční kámen ” dříve než Apollo. Pokud by se tak stalo mohli si Američané ” vetknout Apollo za klobouk ” , parafrázuji Wericha. Po takové blamáži by zřejmě program Apollo skončil daleko rychleji než se stalo, pravděpodobně již u čísla 11.

  17. PetrK napsal:

    Díky autorům za bezva přehledový článek. Fajn početní, inspirace a optimismus. Proměňování snů ve skutečnost a realizace zdánlivě nemožného je to, co nás posunuje dál.
    V této fázi už by se mi nejvíce líbilo vzít to nejlepší z každého konceptu a vytvořit výsledek jejich kombinací. Utopie, vím 🙂

  18. jregent napsal:

    opozdene velke diky! 🙂

Napište komentář k Goodman