Pět důležitých věcí o přistání mise InSight

10 dní! Přesně tolik času nám zbývá do jednoho z mnoha významných vrcholů letošního roku. Ne každý den se totiž dočkáme toho, že by se mělo přistávat na Marsu. 26. listopadu má americká sonda InSight přistát na rovinaté pláni Elysium Planitia a nás, fanoušky kosmonautiky po celém světě čeká stejně jako odborníky z vývojového týmu nervy drásající fáze, ve které můžeme jen držet palce. Každé přistání na Marsu je v tomto ohledu stejné – bez ohledu na počet dřívější úspěšných pokusů. Každý pokus o přistání je totiž trochu jiný a má svá vlastní úskalí a riziková místa. Sonda InSight, která má studovat vnitřní stavbu rudé planety není v tomto ohledu výjimkou. NASA pro tuto příležitost připravila článek, který rozebírá pět hlavních témat spojených s blížícím se přistáním.

Přistát na Marsu je těžké

Pouze 40 % misí, které byly v historii poslány k Marsu – bez dělení na kosmické agentury – bylo úspěšných. Americké mise jsou zatím jediné, které byly zakončeny přistáním, které daná mise přečkala. Přesto nemůžeme říct, že by InSight čekalo něco snadného. Tenká atmosféra má sotva setinový tlak vůči pozemské klade přistávající technice příliš malý odpor, který je nutný ke zpomalení sestupu. NASA se sice může chlubit sérií úspěšných misí, ale i přesto budeme 26. listopadu svírat palce v dlaních. Celý proces přistání velmi srozumitelně popisuje video od NASA Jet Propulsion Laboratory, které náš kolega Michael Voplatka opatřil českými titulky.

InSight používá ověřenou technologii

V roce 2008 se odborníkům z kalifornské Jet Propulsion Laboratory podařilo přistát u severního pólu Marsu se sondou Phoenix. O deset let později přichází InSight, který je založen na technologickém odkazu mise Phoenix – obě také vznikly v Denveru v hale firmy Lockheed Martin Space. Došlo sice k úpravám tepelného štítu a nadzvukového padáku, ale celkový konstrukční návrh landeru je pořád prakticky identický. Po oddělení od přeletového modulu začne ochranné pouzdro klesat atmosférou. Pomocí padáků a motorů dojde k postupnému zpomalení a vysunuté nohy se postarají o ztlumení nárazu po dosednutí.

Umělecká představa pohledu z povrchu lokality Elysium Planitia.

Umělecká představa pohledu z povrchu lokality Elysium Planitia.
Zdroj: https://www.nasa.gov

InSight přistane na „největším parkovišti na Marsu“

Jedna z věcí, kterou přístroje sondy InSight vynikají, je jejich schopnost zaznamenávat stejně cenná data bez ohledu na to, kde přesně se na planetě nachází. To uvolnilo plánovačům mise ruce a ti se mohli při výběru místa přistání zaměřit pouze na hledání rovinatého, pevného povrchu – ideálně s malým množstvím kamenů a balvanů. Pro přistání tedy byla zvolena již zmíněná oblast Elysium Planitia, které se pro její extrémní rovinatost občas přezdívá „největší parkoviště na Marsu.“ Přistávací oblasti jsme se detailněji věnovali v nedávném článku.

Umělecká představa přistání landeru InSight.

Umělecká představa přistání landeru InSight.
Zdroj: https://www.nasa.gov

InSight byl navržen, aby zvládl přistát za prachové bouře

Inženýři navrhující a stavějící tuto sondu odvedli dobrou práci. Vytvořili stroj, který by byl schopen bezpečně dosednout i za prachové bouře, pokud by si to situace vyžádala. Samotný tepelný štít je dostatečně silný, aby odolal obrušování prachovými zrnky, která se při bouřích snadno dostanou i několik kilometrů vysoko. Jeho padák má lana, která jsou oproti misi Phoenix zesílená. Padák tak bude schopen odolat i většímu odporu atmosféry, který by se dal při prašné bouři očekávat.

Samotná sestupová fáze má v mnoha bodech jistou volnost, takže se dá přizpůsobit různému počasí. Pozemní operátoři budou před přistáním dostávat každý den aktualizace o podmínkách v oblasti Elysium Planitia, přičemž hlavním zdrojem těchto informací bude sonda Mars Reconnaissance Orbiter. Týmy specialistů tak budou moci upřesnit, kdy má dojít k vystřelení padáku a kdy začít používat radar k zaměření povrchu.

Takto vypadá vizualizace sondy InSight na Marsu.

Takto vypadá vizualizace sondy InSight na Marsu.
Zdroj: https://mars.nasa.gov

Po přistání nám InSight prozradí nové poznatky o kamenných planetách

Tenhle lander nás naučí mnoho nových informací o vnitřní stavbě planet včetně té naší. Specialisté doufají, že se díky lepšímu pochopení interiéru Marsu budeme moci dozvědět i o tom, jak se formovaly jiné světy – nejen Země, ale třeba i Měsíc. Stačí jen základní srovnání – Země a Mars vznikly před 4,5 miliardami let ze stejného základního materiálu, ale nakonec se od sebe liší. Proč nevypadají stejně?

Z kamenných planet jsme zatím detailně studovali jen jednu – Zemi. Když se nám podaří srovnat vnitřní stavbu Země a Marsu, mohli bychom lépe pochopit celou sluneční soustavu. Nové poznatky bychom mohli uplatnit i na kamenné exoplanety a třeba jednou i zúžit okruh těch, které by teoreticky mohly hostit život. Takže i když je InSight mise k Marsu, prozradí nám informace nejen o Marsu.

Pokud máte zájem o detailnější informace o misi InSight, pak můžete využít buďto náš předstartovní článek s detailním popisem, nebo výborně zpracovaný press-kit v angličtině.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://mars.nasa.gov/system/downloadable_items/42166_PIA22813.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/main-pia22743-nasa.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia22812-nasa.jpg
https://mars.nasa.gov/system/downloadable_items/42184_PIA22743.png

Pět důležitých věcí o přistání mise InSight, 5.0 out of 5 based on 22 ratings
Pin It
(Visited 4 271 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (22 votes cast)
(Visited 4 271 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


28 komentářů ke článku “Pět důležitých věcí o přistání mise InSight”

  1. Petr Scheirich napsal:

    Já bych ten závěr článku viděl ještě trošku jinak. V době formování terestrických planet obíhaly ve vnitřní Sluneční soustavě desítky planetárních embryí velikosti Marsu a stovky velikosti Měsíce. Jejich postupným posrážením vznikly Země a Venuše (ostatně dnes se má za téměř jisté, že při jedné z posledních takových srážek vznikl náš Měsíc). Na Mars se lze tedy dívat jako na takovou “zapomenutou” protoplanetu, která shodou náhod nedostala šanci podilet se na něčem větším. (Což samozřejmě význam mise nijak nesnižuje, spíš naopak.)

    • Tonotime napsal:

      Já bych ten závěr článku viděl ještě trošku jinak…
      Vývoj našej Slnečnej sústavy mohol byť ešte bizardnejší. Všetky planéty ako aj život nemuseli vzniknúť v našej Slnečnej sústave. Z misie ESA GAIA už vypočítali, že naše Slnko zažívalo oveľa viac blízkych stretnutí s inými hviezdami ako sa v minulosti predpokladalo a v budúcnosti nám znova budú hroziť takéto stretnutie. Pri takých stretnutiach si môžu hviezdy prisvojiť planéty od cudzích hviezd. Prvý dôkaz možného prenosu hmoty ktorá nevznikla v našej Slnečnej sústave už padol. Je ňou stále záhadnejšie kométa Oumuamua. Napríklad link http://www.osel.cz/10190-mohl-by-mezihvezdny-objekt-oumuamua-byt-mimozemskou-hvezdnou-plachetnici.html
      Alebo link http://sci.esa.int/gaia/60688-gaia-finds-candidates-for-interstellar-oumuamuas-home/
      V našej galaxii sa pohybuje aj veľa osamelých planét, ktoré si mohlo naše Slnko tiež cestou galaxiou nejaké prisvojiť.
      V našich katalógov utešene pribúda telies s extrémnym sklonom dráhy voči rovine, v ktorej obiehajú planety. Napríklad linky: https://www.exoplanety.cz/2018/05/22/extremne-extremni-asteroid-muze-byt-dalsi-dukazem-planety-devet/
      Na podobnú dráhu muselo objekty, planétky niečo dostať. Teoreticky to mohol byť dávny blízky prelet nejaké hviezdy, interakcia s Neptunom a pod. Veľmi pekným a jednoduchým vysvetlením ale môže byť existencia doposiaľ neobjavenej planéty deväť.
      Tiež vidím veľkú záhadu okolo migrácie našich veľkých planét nielen smerom k Slnku, ale aj smerom od Slnka. Simulácie to potvrdili. Tvorcovia simulácii dokonca v poslednej dobe jednú planétu pridávajú,( ktorá bola neskôr vymrštená von z našej sústavy ) do simulácii, aby udržali stabilitu slnečnej sústavy do súčasnosti.
      Naše Slnko má oproti iným hviezdam tých planét štatistický nadpočet!
      Tak isto otázka vzniku života je stále nejasná. Nielen že existujú teórie panspermii, že život do našej sústavy mohol doletieť podobne, ako stále záhadna Oumuamua. Niektorí vedci počítali pospiatky vek života v štýle Moorovho zákona, podľa narastania zložitosti. Vyšlo im že život je starý asi cez 10 miliárd rokov!!! Teda riadne starší ako vek Zeme asi 4,5 miliárd rokov a dokonca aj vek našej hviezdy Slnka asi 5 miliárd rokov!
      K asteroidom, kometam a na Mars už dokázali poslať misie USA, Rusko, Japonsko, ESA, India, v možnostiach je to aj u Číny. Mohli by sme mať vždy v zálohe pripravenú jednú prieskumnú záložnú misiu, napríklad 5 rokov. Táto záložná misia by mala byť schopná preskúmať nielen potencionálne križiče Zeme, ale aj mimozemské telesa ako Oumuamua. Pohotovosť takých misii by platila napríklad OSN. V pohotovosti by sa naše kozmické veľmoci a súkromníci mohli striedať, rotovať. 5 rokov asi preto, lebo technika rýchlo napreduje a veľa veci už nemá po čase záruku.

    • Dušan Majer napsal:

      To je dobrý postřeh.

  2. Alois napsal:

    Opravdu skvělý článek a naprosto přesně načasovaný. Nejvíc mne ale potěšil zcela objektivní pohled co do náročnosti a úspěšnosti pokusů o přistávání na Marsu.
    Jen bych si dovolil doplnit že jedinou americkou sondou, která přistání na Marsu nezvládla a havarovala byl Polar Lander, který jakoby z oka vypadl současné sondě. Stejný způsob přistání použil, jak v článku uvedeno, i Phoenix . Z toho plyne dosavadní statistická úspěšnost tohoto druhu amerického přistávání “pouhých” 50%, oproti 100% jiných druhů. To samozřejmě výrazně přispívá k napínavosti očekávaného pokusu o přistání na Marsu, dokonce bych uvedl, že zakládá i nezanedbatelné obavy o konečný výsledek.

    • Spytihněv napsal:

      No tak čistě statisticky ano, 50%, ale dva kusy jsou opravdu malý vzorek, navíc MPL byla premiéra a příčinu s největší pravděpodobností známe (i když chybějící telemetrie při sestupu to trochu komplikuje) a u Phoenixu už to bylo zohledněno. Může se samozřejmě pokazit ledacos, ale přistávat s tímto typem už umíme, takže si myslím, že na tu statistiku můžeme zapomenout. Věřím, že se zadaří a pokud ne, nebude to kvůli procentům. A navíc stejně jako u Phoenixu přistáváme na placku, takže další plus do šancí.

      • Alois napsal:

        Na Marsu se zase tak často nepřistává, aby dva kusy byly ” malý ” vzorek. Za celou historii kosmonautiky se o to , krom Američanů 4xpokusili Sověti/Rusové a 2x Evropa.

        • Tovy napsal:

          Fakticky to sice pravda je, ale statisticky použitelný vzorek jsou stovky až tisíce pokusů (FH má pravděpodobnost úspěchu taky 100%, ale nic to neznamená 🙂 ).
          Uvidíme, jak se statistikou zamávají tato další plánované mise. Doufám, že v pozitivním smyslu. Každopádně 24. jedu pálit, tak doufám, že 26. budu slavit 🙂

  3. Radim napsal:

    To je parádně udělaný video!

  4. Jirka napsal:

    Je to jak přes kopírák Orion Trial by Fire (https://www.youtube.com/watch?v=KyZqSWWKmHQ). A opět ten nesmysl o odrážení se od atmosféry při malém úhlu vstupu.

    • Alois napsal:

      Proč “nesmysl”. Bylo pozorováno několik bolidů, které vstoupily do atmosféry pod malým úhlem, tudíž brzdící efekt byl nedostatečný a bolidy atmosféru opustily a pokračovaly v letu do meziplanetárního prostoru.
      Tepelný štít díky svému tvaru navíc při nesprávné orientaci může působit jako vztlakové těleso, což u bolidu nemůže nikdy nastat.

    • Maniak napsal:

      Podle mě nejde o odrážení, ale prostě když jí sonda štrejchne příliš krátkou sečnou, nezpomalí dost, aby ji planeta přitáhla a zase vyletí ven. Takový nepovedený aerobreaking.

    • Dušan Majer napsal:

      Zjednodušeně řečeno se to tak dá říct – pouzdro by proletělo atmosférou a zase by z ní vyletělo. Pro popularizační účely se dá mluvit o odražení – jako když kámen skáče žabky po hladině.

      • Petr Poruban napsal:

        Určitě při tom manévru – odražení pod malým úhlem – ztratí sonda část energie, o kterou přijde třením o atmosféru. O odrazu se mluví pravděpodobně proto, že změní původní směr letu a pokračuje do meziplanetárního prostoru.

  5. casso napsal:

    Planujete tu na stranke urobit clanok typu “Sledujeme” ohladom pristavania InSight?

    Vie sa na ako dlho bude prerusene spojenie pocas pristavania? resp. kolko minut od vstupu do atmosfery bude trvat kym sa sonda prihlasi z povrchu? Pre niektorych pracovnikov v nasa to budu urcite najdlhsie minuty v zivote.

  6. Geo napsal:

    Takže v pondělí 26.listopadu od 17 hodin přibití u počítačů ! Paráda 😀

  7. Marek Tokarcik napsal:

    sky crane je najefektívnejší v bezpečnom doručení nákladu nechápem prečo sa toľko spoliehajú na nazvukový padák keď je tak málo efektívny

    • Dušan Majer napsal:

      Možná vám uniklo, že sky crane potřebuje před svou aktivací také padák. Pokud bychom padák nepoužili, bylo by ke zpomalení potřeba velké množství paliva. Padák sice nestačí na úplné zpomalení, ale sestavu zpomalí velmi výrazně.

  8. Martin napsal:

    Super video a perfekní článek, je to skvělé jakou práci tady odvádíte. Moc VÁM za to díky !!!

Zanechte komentář