TOP5: Kosmické projekty, které se nedočkaly realizace

Roky přípravy, práce tisíců lidí, investované miliardy dolarů –  a na konci je (slušně řečeno) jedno velké nic. Obří kosmické programy, které nebyly dotažené do konce, sice nejsou pilíři historie, ale přesto v ní mají své místo. A rozhodně bychom na ně neměli zapomínat. Ze „slepých uliček“ se můžeme poučit. Nehledě na to, že se mnohé z nich staly „podhoubím“ dalšího směrování kosmonautiky. Navíc nám pomáhají pochopit kontext ostatních programů, které do vítězného konce dotaženy byly. A v neposlední řadě se nad nimi můžeme zasnít a na chvíli popustit uzdu fantazii. Co by bylo, kdyby…

Jeden ze zkušebních „zážehů“ v rámci vývoje motoru NERVA

Jeden ze zkušebních „zážehů“ v rámci vývoje motoru NERVA
Foto: NASA

5- Atomový motor NERVA
Plných pět let ještě zbývalo do startu první umělé družice, sovětského Sputniku, když americké letectvo začalo rozpracovávat v roce 1952 projekt atomového motoru pro využití v kosmických letech. Ten dostal název Rover (1955), pak jej převzala nově vzniklá agentura NASA a v roce 1960 přejmenovala na NERVA (Nuclear Engine for Rocket Vehicle Application).

Princip atomového motoru je jednoduchý: pracovní médium (typicky kapalný vodík) vstupuje do aktivní zóny jaderného reaktoru, zde se ohřívá a tryskou proudí vysokou rychlostí ven. Specifický impuls je v takovém případě deset- až dvanáctkrát vyšší, než u klasických chemických motorů! Ale jak už to v životě bývá, je to „něco za něco“. Jednak je pracovní médium po průchodu aktivní zónou reaktoru silně radioaktivní, což omezuje použití motoru hlavně na horní stupně nosných raket. A jednak je takovýto motor extrémně náročný na použité materiály, protože aktivní zónou reaktoru proudí médium rychlostí několika kilometrů za sekundu a výstupní rychlost z trysky mělo třeba u projektu NERVA 4900 m/s!

Prototyp atomového motoru NERVA XE je dnes k vidění v U.S. Space and Rocket Center (Huntsville, Alabama)

Prototyp atomového motoru NERVA XE je dnes k vidění v U.S. Space and Rocket Center (Huntsville, Alabama)
Foto: T. Přibyl

Ovšem pokud by horní stupeň Saturnu V nahradil stupeň s motorem NERVA, mohla by nosnost rakety vzrůst o plus mínus 50 procent. (Lze nalézt i jiné hodnoty, někdy vyšší, někdy nižší.) Každopádně z kapacity 145 t nákladu na nízkou dráhu by se stalo cca 220 t nákladu. Není divu, že NASA počítala s motorem NERVA pro let na Mars (dříve narození si možná vzpomenou na knihu Karla Pacnera „Cesta na Mars 1998-99“, kde právě s použitím atomových motorů v hypotetické cestě na Rudou planetu počítá).

Po převzetí vývoje zahájila NASA testy prototypů motorů. Dlužno podotknout, že dle dnešních měřítek by neměly šanci projít přes hodnocení EIA (Environmental Impact Assessment, Vyhodnocení vlivu na životní prostředí). Na Nevada Test Site se zkoušely motory s tím, že (radioaktivní) pracovní médium se prostě vypouštělo do atmosféry. Jednou byla dokonce provedená řízená exploze motoru (a jednou neřízená), aby se zjistily důsledky „nejhoršího možného scénáře selhání“. NASA chystala na rok 1964 letovou zkoušku RIFT (Reactor In-Flight Test), ale pak ji odložila na pozdější dobu, kdy se mělo praktické využití motoru více přiblížit.

Navzdory konci programu Apollo a nosiče Saturn V běžel vývoj motoru NERVA dál. Amerika snila svůj sen o Marsu, navíc se s atomovým motorem počítalo jako s možným „kosmickým tahačem“ pro raketoplány. Vývoj byl zastavený až v roce 1973, celkem do něj bylo vloženo 1,4 mld. USD.

4 – Urychlovací stupeň Centaur G
O kapalném vodíku jako raketovém palivu uvažovali už Konstantin Ciolkovskij i Robert Goddard – ale oba jej svorně odmítli. Důvodů měli několik. Musí se skladovat při teplotě mínus 253 stupňů Celsia, špatně se skladuje (při ohřátí velmi rychle expanduje), jeho plamen má přes 3000 stupňů Celsia (náročnost konstrukce motorů), je schopný pronikat skrze různé materiály, je vysoce reaktivní, mění vlastnosti materiálů… K odpůrcům vodíku patřil i Wernher von Braun: „Největší dojem na mě udělaly nekonečné úniky vodíku a obtíže při manipulaci s ním.

Ovšem pokud se vodík podaří „zkrotit“, má ohromné přednosti. Má totiž nízkou molární hmotnost: tím má vysokou teplotu při spalování a z toho plyne vysoká výtoková rychlost spalin z motoru. Pro dosažení určitého cíle je tak množství paliva možné oproti jiným směsím redukovat (a tím mít menší raketu). Vyjádřeno v jasných číslech: vodíkový raketový stupeň má nosnost o 35 až 40 procent vyšší ve srovnání s jinými palivy.

V šedesátých letech vyvinuly Spojené státy kyslíko-vodíkový urychlovací stupeň Centaur, který se (v modernizované podobě) používá dodnes na raketách Atlas V. V sedmdesátých letech pak byly zahájeny práce na jeho úpravách (Centaur G) pro lety na raketoplánech. Teoreticky se to zdá jako jednoduchý úkol: stupeň je hotový, stačí jej lehce upravit. Chyba lávky! Šlo o nesmírně náročný projekt. Třeba zajištění stupně v nákladovém prostoru raketoplánu: jiné urychlovací stupně využívaly pevné pohonné hmoty, Centaur G kapalné. Bylo třeba řešit pohyb kapalin, případné vypouštění pohonných hmot při nouzovém přistání, vliv kryogenního stupně na další části raketoplánu, odvětrávání nákladového prostoru, propojení s raketoplánem i pozemní infrastrukturou… Není divu, že astronauti přezdívali Centauru G „hvězda smrti“ nebo „vodíková bomba“.

Slavnostní představení první letového exempláře stupně Centaur G (označení SC-1) v srpnu 1985

Slavnostní představení první letového exempláře stupně Centaur G (označení SC-1) v srpnu 1985
Foto: NASA

Přes všechny problémy se nakonec vývoj podařilo dokončit a na květen 1986 byla plánovaná ostrá premiéra. Patnáctého května měl odstartovat raketoplán Challenger STS-61F se stupněm Centaur G a sondou Ulysses, po čtyřdenním letu by přistál – a hned následující den měl vzlétnout Atlantis STS-61G se stupněm Centaur G a sondou Galileo. (Krom těchto dvou raketoplánů byl na mise s Centaurem G přestavěný i stroj Discovery.)

Po havárii Challengeru (leden 1986) bylo použití stupně Centaur G přehodnoceno a z programu raketoplánů zmizel. Ke zrušení došlo v červnu 1986. Veškeré náklady na program Centaur G byly 980 mil. USD.

Kosmická stanice Freedom měnila svoji zamýšlenou podobu prakticky každý rok: toto je původní podoba nazývaná „věž“ (Tower) z roku 1984

Kosmická stanice Freedom měnila svoji zamýšlenou podobu prakticky každý rok: toto je původní podoba nazývaná „věž“ (Tower) z roku 1984
Foto: NASA

3- Kosmická stanice Freedom
O vlastní kosmické stanici NASA snila od šedesátých let. Pak sice realizovala Skylab, ale to byl jen slabý odvar původních plánů. S vývojem raketoplánů musela jít stanice na vedlejší kolej (nebylo možné financovat dva tak velké programy najednou; jako prozatímní řešení byla zvolena laboratoř Spacelab startující v nákladovém prostoru raketoplánů), ale po jejich zalétání se znovu vynořila. Ve „Zprávě o stavu Unie“ 25. ledna 1984 se tehdejší prezident Ronald Reagan stanici obšírně věnoval a mj. řekl: „Dnes nařizuji NASA vyvinout trvale osídlenou pilotovanou kosmickou stanici, a to do deseti let.

Stanice tak byla počata, ale čekala ji opravdu trnitá cesta. Měnily se plány na využití, podoba, rozměry a počty jednotlivých modulů, operační mód, podíl mezinárodních partnerů… Když všechny tyto peripetie přeskočíme a posuneme se v čase o osm let dopředu, tak můžeme konstatovat, že v rozmezí let 1984 až 92 bylo do projektu stanice Freedom (jak byla mezitím pojmenována) investováno devět miliard dolarů. Ale nebyl vyrobený jediný kilogram letového hardware! V červnu 1993 se stanice ocitá „na popravčím špalku“: Kongres USA hlasuje o jejím zrušení. Nakonec program pokračuje, ovšem hlasování končí nejtěsnějším možným poměrem 215:216. V říjnu 1993 ale Freedom stejně zaniká: slučuje se s ruským projektem Mir 2 a na scénu přichází Mezinárodní kosmická stanice (International Space Station, ISS).

2- Pomocné motory ASRM
Zkáza Challengeru v lednu 1986 přinutila špičky NASA k zamyšlení nad technologií pomocných motorů, které raketoplány využívaly. Kromě zásadního přepracování původních motorů SRB (Solid Rocket Booster) na RSRB (Redesigned SRB, byť tento název se nikdy neujal) se rozjel i vývoj jejich nástupců.

Motory ASRM to „dotáhly“ až na zkušební stavy, nikoliv ale na startovací rampu

Motory ASRM to „dotáhly“ až na zkušební stavy, nikoliv ale na startovací rampu
Foto: NASA

Od zahájení vývoje SRB tehdy uplynulo více než patnáct let a technologie i znalosti výrazně pokročily. Proto NASA už v roce 1986 – bezprostředně pod dojmem ze zkázy Challengeru, kde byl právě pomocný motor jedním z hlavních „viníků“ – rozhodl o vývoji jejich nástupce. Ten dostal jméno ASRM (Advanced Solid Rocket Motor) a představoval zcela novou konstrukci. Jinými slovy, nešlo o nějaké kosmetické vylepšení, ale o radikální řez a vývoj motorů „na zelené louce“. Projekt měl za cíl zvýšit bezpečnost, spolehlivost, zjednodušit a zlevnit výrobu plus zvýšit výkon motoru.

NASA vyhlašuje konkurz a z něj vychází vítězně návrh předložený firmami Lockheed Missiles and Space Company a Aerojet Space Boosters. Kontrakt v hodnotě 1,2 mld. je uzavřený v dubnu 1988. Předpokládal první zkušební start v červenci 1994 a zahrnoval výrobu dvanáct kusů motorů pro šest letů raketoplánů plus opci na dalších 44 párů. Hlavní rozdíl mezi starými a novými motory byl v tom, že SRB musely být plněny po segmentech a do finální podoby sestavovány až na Floridě. Naproti tomu ASRM počítal s plněním sestaveného motoru a jeho následnou lodní dopravou na místo startu. Pro výrobu motorů ASRM byla vybudována nová továrna v Yellow Creek (stát Mississippi) v areálu nedokončené jaderné elektrárny.

Prototypy motorů ASRM se staly (po přetření na bílo, aby věrněji zachytávaly používanou letovou konfiguraci) součástí expozice raketoplánu Pathfinder v U.S. Space and Rocket Center

Prototypy motorů ASRM se staly (po přetření na bílo, aby věrněji zachytávaly používanou letovou konfiguraci) součástí expozice raketoplánu Pathfinder v U.S. Space and Rocket Center
Foto: archiv autora

Cena programu ASRM ovšem oproti původním předpokladům rostla. Částečně to bylo způsobeno nutností překonávat technologické výzvy, částečně přidáváním prací, které v původním zadání nebyly. V roce 1992 bylo do programu investováno 2,2 mld. USD s tím, že k premiérovému letu mělo dojít nejdříve v roce 1998. Kongres USA ale odmítl uvolnit dalších 500 mil. až jednu miliardu dolarů na dokončení programu, a ten tak byl v roce 1993 zastavený. Náklady na ukončení přitom činily dalších 300 mil. USD.

Premiérový start rakety Ares I-X (28. října 2009) byl zároveň i labutí písní celého programu Constellation

Premiérový start rakety Ares I-X (28. října 2009) byl zároveň i labutí písní celého programu Constellation
Foto: NASA

1 – Constellation: na Měsíc, na Mars a dále
V lednu 2004 vyhlásil tehdejší prezident George Bush Jr. novou vizi americké kosmonautiky pod heslem „na Měsíc, na Mars a dále“. Rozjel se tak velkorysý program Constellation, který měl nejen ukončit lety raketoplánů a využívání kosmické stanice ISS, ale především vyvinout zcela novou techniku pro dobývání vesmíru. A to „osobní“ raketu Ares I, obří „nákladní“ Ares V, pilotovanou loď CEV (Crew Exploration Vehicle, záhy překřtěnou na Orion), lunární modul Altair… Jenže celý program v dubnu 2010 následující prezident Barack Obama zastavil. Jen ukončení programu Constellation přišlo americké daňové poplatníky na zhruba 2,6 mld. dolarů. V letech 2005 až 09 pak do vlastního programu šlo 11,9 mld. USD.

Pro úplnost doplňujeme, že část programu Constellation byla „přetavena“ do nových projektů. Např. loď Orion žije v přepracované podobě dále a z plánů na raketu Ares V se stal supernosič SLS (Space Launch System).

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://arstechnica.com/
http://articles.latimes.com/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/

TOP5: Kosmické projekty, které se nedočkaly realizace, 5.0 out of 5 based on 24 ratings
Pin It
(Visited 5 010 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (24 votes cast)
(Visited 5 010 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


48 komentářů ke článku “TOP5: Kosmické projekty, které se nedočkaly realizace”

  1. Pajuc napsal:

    Děkuji za velice zajímavý článek! (I za ty předchozí)

    Což takhle na odlehčení další díl o TOP5 vlhkých snech Dmitrije Rogozina?

    • Vladimír Todt napsal:

      18.7. Byl u V. Putina na koberečku – dodrřovat termíny, zpřisnit kontrolu dále dodělat v termínech 3 hlavní nosiče + nařízení ohledně Vostočného.

      Jestli to Vladimír myslel vážně, tak bude mít následné časy Dmitrij špatný spaní, sám ví jaké má reálné možnosti.

  2. Mirek S. napsal:

    Krásný článek.
    Za mě je teda největší škoda Altairu. Ale třeba i on povstane z popela .

  3. BlackSheepOI2 napsal:

    ďakujem za krátky únos do ríše fantázie.
    Asi žiaden z tých projektov nie je len zbytočne vyhodenými peniazmi a časom, keďže vieme sledovať nejaké náväznosti v budúcich projektoch či riešeniach.

    Som rovnako za protiváhu z Ruskej kozmonautiky, prípadne aj iných (ESA, India, Čína). Tam sa to asi ťahšie dohľadáva.

    btw. Ako je na tom ohlasovaný nukleárny raketový motor z Ruska?

    • TP napsal:

      Díky za reakce!

      Taky jsem si po napsání všiml, že je to hodně NASA-centrické. Při psaní jsem totiž měl jedno “interní” kritérium: musí být známá cena zrušeného projektu. Což je třeba u SSSR/Ruska problém (tam je tedy problém správně vyčíslit i živé projekty), o Číně ani nemluvě. A třeba z Japonska nebo od ESA jsou to jen – z hlediska světové kosmonautiky – menší věci.

      Ale jinak souhlasím a nad “pokračováním” už přemýšlím. Holt budu muset zrušit ono kritérium známé ceny – a pak tady můžeme dumat, co bylo nebo je důležitější/dražší/smutnější…

      • BlackSheepOI2 napsal:

        Tak to súhlasím. Informácie o iných projektoch a hlavne pri kritériu – cena projektu, je poskromne.
        Aj napriek tomu by som za ESA navrhol Hermes.

        • TP napsal:

          Hermes je vzácná výjimka projektu ESA, který byl významný – a zrušený.

          Pro zajímavost: vývoj se sice zastavil v roce 1993, ale poslední účetní operace s ním provedla ESA v roce 2014! Až poté byl uzavřený i administrativně…

          Jinak pokud někoho Hermes zajímá, dovolím si přihřát polívčičku: loni jsem o něm měl na semináři “Kosmonautika a raketová technika” ve Valašském Meziříčí podrobnou přednášku. Jestli se z ní někdy někde objeví záznam, nevím. Ale prezentace je k dispozici zde: http://www.astrovm.cz/userfiles/file/seminare/kosmonautika-2017/Pribyl_Hermes.pdf

        • jregent napsal:

          Diky moc za clanek i tip na Herme 🙂

      • Pajuc napsal:

        A nemohl jste se spokojit s odhady? U projektů jako byla N1 nebo Buran určitě nějaké jsou.

        • TP napsal:

          Zrovna N-1 a Buran jsou projekty, které byly dotažené do realizace. Sice skončily havárií/předčasně, ale na start se dostaly.

          Ono je to strašně jednoduché: prostě se příště zaměříme jen na ruské projekty a nebudeme řešit cenu.

  4. tonda napsal:

    Perfektní článek,děkuji za krásné čtení k ranní kávě!Mě nejvíc mrzí motor Nerva a pak program Constelation.Když si uvědomím,kde jsme už mohli být,pokud by byl dotažen do konce!Ale to je co by kdyby,bohužel.Teď je ticho po pěšině ,jak probíhá vývoj motoru Vasimr,už se měl dávno zkoušet na ISS.Asi se něco zadrhlo.Peníze?A doufám,že osud projektů z článku nepotká dalekohled JWST,to by byla rána!

    • jregent napsal:

      Nervy je skoda, ale treba neco takoveho bude uzivano
      “Nuclear Thermal Propulsion (NTP)”

    • gg napsal:

      NERVA mi leze na nervy. I kdybychom přepokládali, že nějak magicky bude technicky bezproblémová a bezúdržbová pro desítky letů (nebude), tak ani teoreticky při zapojení ISRU není výhodnější než obyčejný kyslíkovodíkový pohon (který se na rozdíl od NERVA dá servisovat).

      • jregent napsal:

        jako lail nedovedu domyslet detaily
        ale jako tahac by se par let neuzivil?
        caem 🙂

      • gg napsal:

        Tahač kde přesně? Na oběžné dráze Země? Jestli malý, tak jako 1) jaderný systém 2) na vodík bude mít problémy se suchou hmotností. NERVA sama je dost těžká, vodík naopak zase moc lehký. A třeba Falcon 9 by i při vyplnění celého krytu vodíkem vynesl jen deset tun vodíku.

        • jregent napsal:

          Tahac pro dopravu mezi Zemi a Mesicem, L2..
          Nechapu realnost, jen snim 🙂

        • gg napsal:

          Tak to se mi právě jeví dost problematické, protože pokud zavedete do L2 dopravu vody z Měsíce, ztratí rázem NERVA výrazně na atraktivitě. Především proto, že oproti kyslíkovodíku dokáže zužitkovat asi jen sedminu vytěžené hmoty, což ani dvojnásobný specifický impulz nevykompenzuje.

        • jregent napsal:

          OK, diky za osvetleni

  5. lvy napsal:

    Moc hezký článek, z mého pohledu mi chybí trochu více technických informací, třeba by mě zajímalo u RSRB jestli se měla zvednout celková nosnost sestavy.

    Jinak na těchto pěti ukázkách je krásně vidět jak politika likviduje pokrok. Z dnešního pohledu se dá říct, že bez politiky a politiků by nám všem bylo mnohem lépe a podle mě je to jen otázkou času, kdy na to dojde.

    • TP napsal:

      To je těžké: když tam člověk dá technické informace a půjde do hloubky, tak je to na knihu…

      Nevím, jestli jste myslel nosnost v případě RSRB (Redesigned SRB), nebo měl na mysli právě ASRM, o nichž je text. Budu předpokládat, že jste myslel ASRM: uvádělo se zvýšení nosnosti raketoplánu o cca pět tun. Neměla to být jen přímá zásluha ASRM, ale i nepřímá, protože mělo dojít ke změně profilu fungování hlavních kyslíko-vodíkových motorů SSME.

      Mj. nový tvar zrna měl dovolit přirozené snížení tahu v době největšího dynamického namáhání stroje (Max Q), takže nebylo nutné snižovat a zvyšovat tah SSME. “Vedlejším produktem” tak byla eliminace 176 módů selhání!

      • lvy napsal:

        Pardon, samozřejmě jsem myslel ASRM, ale omylem napsal RSRB. Pět tun je docela hodně. Ví se proč to zařízli? Postavili novou továrnu, takže tuším, že za tím byl nějaký senátor, který nechtěl, aby zavřeli starou.

        • TP napsal:

          Hlavním důvodem byl nárůst ceny. Namísto původně zamýšlených 1,2 mld. USD nakonec utratili 2,2 mld. USD – a na dokončení bylo třeba dalších 0,5 až 1 mld. USD.

          Jestli za tím byly i nějaké jiné tlaky (třeba John Young ve svých pamětech nový motor kritizoval, ale on tam kritizuje úplně všechno), fakt nevím. Tím neříkám, že nebyly – prostě nevím.

      • gg napsal:

        “…ale i nepřímá, protože mělo dojít ke změně profilu fungování hlavních kyslíko-vodíkových motorů SSME. Mj. nový tvar zrna měl dovolit přirozené snížení tahu v době největšího dynamického namáhání stroje (Max Q), takže nebylo nutné snižovat a zvyšovat tah SSME. „Vedlejším produktem“ tak byla eliminace 176 módů selhání!”

        A tohle mělo výkon *zvýšit*? To z hlediska principů raket nedává smysl. Vždycky se snažíte nejdřív spálit palivo ve stupni, který odhodíte nejdříve.

        • TP napsal:

          Je to myšleno tak, že ke zvýšení nosnosti přispěla změna CELÉHO profilu práce motorů – nikoliv jeden krátký úsek. V některých okamžicích nemusela změna profilu vést ke zvýšení nosnosti, ale zvýšení bezpečnosti – ovšem jako celek ke zvýšení nosnosti vedla.

    • pbpitko napsal:

      A kto bude dávať peniaze ak nie politici ? Nikto iný nedisponuje takýmito prostriedkami, ani Musk, ani Bill Gates, ani Rockefeller Family. Možno Putin, nikto nemá k dispozícii celú šíru matičku Rus, kde bez reptania platí všetko čo nariadi, nech by to bola hocijaká blbosť, s diktátorom sa nevyjednáva. . Ale ani on sa k tomu akosi nemá.
      Najreálnejšiu variantu vidím potom už len v dobrotivom pán-božkovi ktorý urobí zázrak, navyše s nulovými financiami. Všetky iné varianty sú iba chiméra.
      Či sa nám to páči či nie, bez politikov sa nezaobídeme. To si ale nesmieme voľby mýliť so superStar ! Mýli si ich tak najmenej 90% popukácie.
      Ostatne nás sa to netýka, my na kozmický výskum nedávame žiadne peniaze, ani v rámci ESA, nie to ešte NASA. Je to takmer čisto záležitosť U.S.A. Sem tam sa s nimi príležitostne niekto trošičku zvezie.
      pb

      • Jaro Pudelka napsal:

        Ale politici dávajú naše peniaze. To sú naše dane a poplatky. Tak nech ich dávajú rozumne. Ale to je pri ich rozumovej úrovni príliš náročné, keďže je to väčšinou zbor úplných magorov. Ale toto je naša chyba ako voličov.

  6. Jirka Hadač napsal:

    Krásný článek, až při druhém čtení (poprvé jsem si jen prohlédl témata) mi docvaklo, že mi přijde styl psaní hodně známý, pak už mi to fakticky nedalo, podíval jsem se na autora a bingo, můj oblíbený autor.
    Škoda toho motoru NERVA, ten mohl být velmi zajímavý, i ten Centaur G nevypadal špatně.
    Díky za článek, pěkné počteníčko, takhle před víkendem.

    • android napsal:

      Taky mne mrzí nerva motor. Mohl by někdo srovnat efektivitu iontového a motoru typu nerva?
      Jinak až bude do vesmíru létat 100 raket ze 100 aspon 10 let tak věřím. že na oběžné dráze nerva motor bude sestaven a připojen k nějakému nosiči. Pendl ZeměMars by pro nerva motor mohl být zajímavý.

      • TP napsal:

        Co se srovnání motoru NERVA a iontového týká, je trochu ošemetné. V textu mám v motoru NERVA deset- až dvanáctkrát vyšší specifický impulz, než běžný chemický motor – Wikipedie pak uvádí, že iontový motor má desetkrát vyšší specifický impuls (než běžný chemický). Takže teoreticky jsou z tohoto hlediska srovnatelné.

        Prakticky je ale mezi nimi zásadní rozdíl: iontový motor má nízkou tahovou sílu. Takže každý bude mít použití někde trochu jinde.

        • BlackSheepOI2 napsal:

          S násobkovým porovnaním opatrne. Podľa wiki:
          NERVA:
          Thrust (vacuum): 333.6 kN (75,000 lbf)
          ISP (vacuum): 850 seconds (8.3 km/s)
          ISP (sea level): 380 seconds (3.7 km/s)

          VASIMR
          ISP:3000–12000
          Trust Approx. 5000mN

          – zo žiadneho hľadiska sa porovnie nehodí. Neviem na základe čoho uviedli násobky.

        • TP napsal:

          Tak především VASIMR není iontový motor, ale typ reaktivního.

          Ale jinak souhlasím, že srovnání hodně kulhá.

      • jregent napsal:

        jsou i nadejne zpravy (13.8.2018)

        The Nuclear Reactor Renaissance: Space Exploration and National Security:
        https://www.realclearenergy.org/articles/2018/07/13/the_nuclear_reactor_renaissance_space_exploration_and_national_security_110313.html

    • m chyle napsal:

      Pěkné video o NERVě je na konci tohoto článku
      https://www.aldebaran.cz/bulletin/2016_22_jad.php

  7. Petr Kasan napsal:

    Perfektní čtení, díky!

  8. tyčka napsal:

    “Projekt pokročilých radarových družic FIA (Future Imagery Architecture) běžící v letech 1999 až 2005 stál 10 mld. dolarů; po jejich investování byly práce zastaveny.”
    Jak víte, že nic z toho nebylo využito – přesné parametry projektů vojenských družic přece nejsou známé.
    “A jen projekt „strategické obranné iniciativy“ SDI (tzv. hvězdných válek) přišel americké daňové poplatníky možná až na 120 mld. dolarů.”
    Šlo o zbrojní projekt na který musel protivník nějak reagovat – což bylo právě jeho účelem. To byste to jinak mohl říct o jakékoliv zbrani, která nebyla použita proti nepříteli – jen prostě na ni musel reagovat.

    • TP napsal:

      “Jak víte, že nic z toho nebylo využito” – nic takového netvrdím a v textu nic takového není uvedeno. Naopak: radarové technologie z FIA našly využití na družicích řady Topaz. Jinak samozřejmě, že mnoho ze zrušených programů slouží jako základ programům následujícím.

      Co se týká zbraně, která “nebyla použita”: v případě SDI jde o to, že ani NEBYLA VYROBENA. A jinak souhlasím, na SDI musela druhá strana reagovat. Což ale nic nemění na tom, že projekt nebyl v zamýšlené podobě uskutečněn. (Jestli vůbec bylo zamýšleno ho uskutečnit, jestli by v možnostech tehdejších technologií apod. – to je věc jiná.)

      • tyčka napsal:

        Děkuji za odpověď.

      • pp napsal:

        dalsi co veri v to, ze reganove “hviezde vojny” zrujnovali zssr 🙂

        protivnik na to nemusel reagovat lebo on vlastny program hviezdnych vojen rozbehol davno predtym ako regan prisiel do bieleho domu
        ale ako vidno legenda sa vdaka kvalitnej masirke zazrala hlboko 🙂

        treba si zistit co vsetko bolo/malo nadvazovat na projekt/buran energia a to nemalo nic spolocne s reganovymi hviezdnymi vojnami kedze sa to schvalovalo pred reganom

        je nezmysel si mysiel, ze projekt co bol oznameny v roku 83 a nasledne reagovanie na neho zo strany zssr znamenalo kolaps zssr, jednoducho casovo to nesedi, lebo bolo priliz malo casu aby sa to mohlo prejavit

        a co je hlavne, zastancovia teorie uzbrojenia pomocou hvieznych vojen trdia, ze zo strany usa a regana to bolo cele len hra ako donutit sovietov k velkym vydavkom a vraj oni nikdy tie hviezdne vojny nemysleli vazne, ale to je blbost lebo regan tie hviezdne vojny myslel vazne a on to nebral ako bluf

  9. Jiný Honza napsal:

    Já bych dal klidně přednost i menším ale zásadním projektům, jako zrušená centrifuga na ISS nebo “rogallo” pro řízené přistání kabiny gemini. A možná i motorické přistání dragonů. I když tam ještě naděje existuje.

    Každopádně díky za pěkný článek.

    • TP napsal:

      Ono ke zrušeným modulům na ISS (centrifuga aj.) by se dalo bez problémů udělat další pokračování “Top 5”.

      Totéž k programu Gemini: nerealizované plány (od rogallova křídla až třeba po Big Gemini) by zaplnily nejedno “Top 5”.

      A co se motorického přistání Dragonu týká, tak o článek o zrušených projektech SpaceX jsem pro “Top 5” uvažoval. Tak uvidíme…

  10. zargos napsal:

    Díky za supr článek. Motoru NERVA je věčná škoda. I díky němu je VAB vyšší než Saturn 5 potřeboval,neboť stupeň s tímto motorem by byl delší. Dnešní obavy jsou poněkud úsměvné,a co teprve takový atomový proudový motor s otevřeným cyklem,který provozovali sověti 🙂

    Veletoč s Constelation nás stál mj. spoustu času. Falcon9 dodnes vnímám jako náhradu Ares I a SLS pak Ares V. Uvidíme jak budou chtít přistávat na Měsíci,třeba něco z Altairu ještě najde uplatnění.

  11. Alois napsal:

    Kosmonautika je obor lidské činnosti, který je na špici vývoje a měl by směřovat k nedosaženému a nepoznanému. Pokud se ten který směr či projekt během vývoje ukáže jako slepá ulička je třeba jej zastavit bez ohledu na vynaložené prostředky. I nedokončený, či nerealizovaný projekt určitě přinese i nepřímé ovoce a zejména ušetří další náklady.
    Na této křižovatce je v současnosti i Webb, nedávno byly zveřejněny fotky Neptunu pořízené ze Země dalekohledem VLT, které kvalitou a ostrostí překonávají HST. Vývoj nečeká, pozemní dalekohledy se díky adaptivní technice vyvíjejí mílovými kroky. Webba ospravedlňuje infra spektrum neprůhledné za Země, které má dohlédnout dále než je dosud možné ve viditelné části spektra. Pozemní dalekohledy dále rostou co do průměru ke 40 rep. 100 m, otázka zní zda Webb, navíc pouhou s pětiletou životností, jim bude důstojnou konkurencí.

    • Dušan Majer napsal:

      Srovnání pozemních dalekohledů vůči HST není fér. Ano, v jednom úkolu se vyrovnávají, ale HST má ještě několik jiných úkolů, kde stále vede.

      • Alois napsal:

        HST byl postaven právě proto, že ze Země nebylo tehdy možno ani zdaleka dosáhnout jeho plánovaných výkonů. Pokud se pozemské dalekohledy dotahují na výkony HST zcela jistě si to zaslouží pozornost a prezentuje to chvályhodný směr vývoje.
        Ve skladech NASA jsou dva HST z ” přebytků” armády, konstrukce a vybavení Webba je staré dvacet let. Pokud by se jeden z nich vybavil pro IF oblast za použití nejnovější technologie, je zcela možné, že by dosáhl výkonů srovnatelných s Webbem a navíc by mohl být dostupný případný servisním misím a tím pádem mít násobnou životnost než Webb.
        Tím jen chci naznačit, že lpění na Webbu přes řádové zvýšení nákladů a desetileté zpoždění nemusí být optimálním řešení a optimální vynakládání dalších miliard.

        • Dušan Majer napsal:

          Vy si prostě jedete svou bez ohledu na argumenty ostatních. Už mne to s vámi fakt přestává bavit. Plivete špínu prakticky na všechny projekty, všechno víte líp, všemu rozumíte líp. Ach jo. Proč sem vůbec hodíte?

        • Jaro Pudelka napsal:

          Chcete skutočne tvrdiť že NASA má na sklade ďalšie dva HST? Tak prečo ich nepoužili v stave, keď ten vypustený mal veľký problém?
          Dušan má pravdu, ste už známy pľuvač na všetky strany. Byť moderátorom, tak už vás odstrihnem. A viem o čom píšem, robím moderátora na hudobnom webe a zopár zúfalcov ako ste vy som už odstrihol. A ten web žije!

          • Dušan Majer napsal:

            V tomhle konkrétním případě má pan Alois pravdu, byť jen částečně. NASA totiž před několika lety dostala ZRCADLA (nikoliv celé teleskopy) od průzkumného úřadu NRO. Není tajemství, že tento úřad má na oběžné dráze dvojčata Hubblea, která mají jiné přístroje a nehledí do vesmíru, ale na Zemi. Jde o třídu Key Hole-11 (Kennan). Před několika lety NRO zjistil, že už další družice tohoto druhu nepotřebuje a díly tak věnoval NASA – ale bylo to před pár lety, ne v době startu. NASA nyní zvažuje, jak tato zrcadla využije. Jedno z nich by se mělo použít pro teleskop WFIRST.

    • Petr Scheirich napsal:

      Tento nesmysl o vzájemné konkurenci pozemských dalekohledů s adaptivní optikou a HST, případně JWST, zde opakujete už poněkolikáté, a zjevně si ho nejste schopen nechat vymluvit. Pozemní a vesmírné dalekohledy si nekonkurují, naopak se vzájemně skvěle doplňují.
      Pozemské dalekohledy se skutečně dotahují na výkony HST, ale jen v jediné, úzce specializované oblasti.

      Pro ukázky, co dokáže adaptivní optika ze země a to, jak se dotahuje na HST, se pochopitelně používají jen ty nejlepší snímky. A ty vyžadují určité podmínky, které nenastávají vždy. Dalekohled ve vesmíru má podmínky stále konstantní. Nemění se mu počasí, nemění se mu seeing, objekty neprocházejí v průběhu pozorování různě hlubokými vrstvami atmosféry apod. Takže když je třeba například sledovat změny objektu v čase, nemůžeme si být dole na zemi úplně jisti tím, které změny jsou reálné, a které jsou výsledkem měnících se podmínek a “znásilnění” obrazu pomocí adaptivní optiky. Což u dalekohledu ve vesmíru odpadá.

      Dalekohledy se nestaví (jen) proto, aby pořizovaly hezké snímky. Atmosféra výrazně ovlivňuje i kvalitu spektroskopie a fotometrie. Adaptivní optika ale snadno naseká do spekter a fotometrie tolik artefaktů, že je lepší ji na tyhle úlohy nepoužívat.

      Adaptivní optika (zatím) funguje jen na malých zorných polích, maximálně jednotky úhlových minut. Takže se hodí jen na snímání objektů, u nichž už víme, KAM se dívat. HST má naproti tomu perfektní obraz v celém zorném poli, takže je (zatím) nezastupitelný, pokud chceme malé a velmi slabé objekty teprve HLEDAT (pokud bude obraz nekvalitní, malé a slabé objekty se na snímcích tak rozmažou, že prostě zmizí). To byl také jeden z primárních úkolů HST – vyhledávat vzdálené slabé galaxie, které následně byly (a jsou) mnohem detailněji zkoumány pomocí pozemních dalekohledů. Dalším příkladem budiž např. hledání dalších cílů sondy New Horizons v Kuiperově pásu, na čemž si pozemní dalekohledy “vylámaly zuby” a zachránil to až HST.

Napište komentář k jregent