Kosmotýdeník 286 (5.3. – 11.3.)

Další týden utekl jako voda, máme tu neděli a s ní i čas zrekapitulovat si, co nám přinesl právě končící týden. Rozhodně jsme se nenudili a byli jsme svědky mnoha zajímavých momentů, které jsme Vám v průběhu týdne přinášeli ve formě článků. V Kosmotýdeníku si nejen shrneme všechny naše vydané články, ale podíváme se i na jedno větší téma, na které se v minulých dnech nedostalo a přesto by naší pozornosti nemělo ujít. Týká se totiž významného pokroku na cestě k možná nejvýznamnějšímu letošnímu evropskému startu. Kromě toho se můžete těšit na tradiční rubriky jako je Video či Snímek týdne.

BepiColombo dostala zelenou

BepiColombo v přeletové konfiguraci se zapálenými iontovými motory přeletového stupně.

BepiColombo v přeletové konfiguraci se zapálenými iontovými motory přeletového stupně.
Zdroj: http://www.esa.int

Evropská kosmická agentura již vyslala své nepilotované sondy k různým objektům sluneční soustavy, ale Merkur, planeta, která obíhá nejblíže ke Slunci, zatím ve sbírce chybí. To by se ale mělo změnit díky misi BepiColombo, která se již brzy vydá na kosmodrom v Kourou, kde podstoupí závěrečné předstartovní přípravy.

8. března přišla velmi příjemná zpráva – přezkoumání hlavních atributů celé mise bylo dokončeno s pozitivním výsledkem. Odboníci věnující se misi samotné i pozemnímu vybavení se navíc shodli, že jsou připraveni na přesun cenného nákladu z technologického střediska Evropské kosmické agentury ESA ESTEC v nizozemském Noordwijku na kosmodrom v Jižní Americe. Pokud se nic nepokazí, mělo by k tomuto přesunu dojít na konci dubna, přičemž startovní okno se otevírá 5. října a zavře se 29. listopadu.

Základní díly tvořící sestavu BepiColombo odshora: Mercury Magnetospheric Orbiter, sluneční štít, Mercury Planetary Orbiter, Mercury Transfer Module.

Základní díly tvořící sestavu BepiColombo odshora: Mercury Magnetospheric Orbiter, sluneční štít, Mercury Planetary Orbiter, Mercury Transfer Module.
Zdroj: http://www.esa.int/

„Cesta do tohoto bodu byla dlouhá a občas trochu hrbolatá, navíc máme před sebou ještě hodně práce, než budeme připraveni ke startu,“ přiznává Ulrich Reininghaus, projektový manažer mise BepiColombo z ESA a dodává: „Velmi nás ale těší, že jsme konečně naše přípravy posunuli směrem ke kosmodromu a jsme vděční všem, kteří to umožnili. Současně s těmito přípravami pokračujeme i v dlouhodobých zážezích repliky přeletového modulu, které probíhají v podmínkách podobných vesmírnému prostředí, abychom byli maximálně připraveni na cestu k Merkuru.“

Kdo by si myslel, že připlutím na jihoamerický kosmodrom veškerá práce končí a že se do nádrží natankuje palivo a celá sestava se posadí na špičku rakety, ten se mýlí. V Kourou totiž na BepiColombo čeká skoro šest dlouhých měsíců intenzivních příprav včetně série kontrol nejdůležitějších systémů. Inženýři zabalí letový hardware do ochranné izolační vrstvy, který jej ochrání před drsným prostředím s extrémními teplotami panujícími u Slunce. Dojde také k připojení a ozkoušení solárních panelů včetně testu jejich výklopného mechanismu. Následovat bude instalace slunečního štítu, tankování paliva a spojení všech tří složek dohromady.

BepiColombo u Merkuru

BepiColombo u Merkuru
Zdroj: http://www.esa.int

Pár týdnů před startem se celá sestava uloží do aerodynamického krytu rakety Ariane 5, se kterou se následně spojí. Asi není potřeba zdůrazňovat, že příprava samotného nosiče bude probíhat už několik měsíců před startem samotným. Po startu pak přijde dlouhé období přeletové fáze, která zabere sedm let. Po celou dobu budou tři základní prvky spojené dohromady – přeletový modul dopraví dvě vědecké sondy až k nejvnitřnější planetě sluneční soustavy, k čemuž použije jak svůj iontový pohon, tak i devíti (!!!) gravitačních manévrů u Země, Venuše a Merkuru.

Každá ze dvou vědeckých sond bude kroužit po vlastní oběžné dráze kolem Merkuru a jejich měření se budou vzájemně doplňovat. Evropská a japonská sonda společně prozkoumají Merkur ze všech stran. Od jeho vnitřních vrstev až po interakci se slunečním větrem. Poznáme, jak se až doposud Merkur vyvíjel v těsné blízkosti své mateřské hvězdy.

Jak již zaznělo v minulém odstavci, mise BepiColombo se řadí k mezinárodním projektům. Konkrétně jde o spolupráci mezi Evropskou kosmickou agenturou ESA a její japonskou obdobou JAXA. Zatímco Evropa do projektu dodá přeletový modul MTM (Mercury Transfer Module), sondu MPO (Mercury Planetary Orbiter) a sluneční štít, Japonci se postarají o výrobu sondy MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter).

Časová osa mise BepiColombo

Časová osa mise BepiColombo
Zdroj: http://www.esa.int

Kosmický přehled týdne:

Start Falconu 9 s družicí Hispasat 30W-6 vypadal na první pohled nudně – použil se nový první stupeň, který se ani nepokusil o přistání a nákladem byla běžná telekomunikační družice. Přesto se u této mise objevilo překvapení. Po startu se totiž v dokumentech objevily dva objekty spojené s tímto startem, které však měly písmena A a C. Když začal objekt A upravovat svou dráhu, bylo jasné, že jde o družici, takže C musí být horní stupeň Falconu. Ale proč se horní stupeň neoznačuje jako B a co je vlastně objekt B zač? Nedošlo snad k havárii? Je to úlomek z horního stupně? Všechny tyto spekulace utichly až po několika dnech, kdy vyšlo najevo, že Hispasat měl malého spolucestujícího. O subsatelitu označovaném PODSat (Payload Orbital Delivery system Satellite), který vznikl pod křídly agentury DARPA je však jen velmi málo informací.

Intertank rakety SLS pro strukturální zkoušky dorazil na Marshallovo středisko. Člun Pegasus plul s tímto testovacím kusem z Michoudova centra v New Orleans. Vůbec poprvé se při této přepravě použily nové transportéry MPTS (Multipurpose Transportation System).

Naše redakce letí ke Slunci. A co Vy?

Naše redakce letí ke Slunci. A co Vy?
Zdroj: https://www.nasa.gov

NASA nabídla internetové veřejnosti možnost poslat své jméno ke Slunci. Kdo se přihlásí přes online formulář, dostane možnost vytisknout si certifikát a hlavně bude jeho jméno uloženo na čip, který poletí na sondě Parker Solar Probe ke Slunci blíže, než kam se kdy dostal jakýkoliv lidský výtvor.

Nejsilnější čínská raketa (Dlouhý pochod 5) by se letos měla vrátit do služby ve druhé polovině letošního roku. Jejím nákladem bude telekomunikační družice SJ-20 vybavená několika experimentálními systémy. Půjde o dvojče družice SJ-18, kterou vynášela raketa Dlouhý pochod 5 při své loňské misi, která však skončila havárií.

Nová generace motoru pro raketu Vector-R.

Nová generace motoru pro raketu Vector-R.
Zdroj: https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net

Firma Vector Space Systems představila novou generací motoru pro raketu Vector-R. Zajímavé je, že vstřikovací systém společnost vyvíjela ve spolupráci s NASA a při výrobě se ve velké míře používá 3D tisk.

Evropa pokračuje v přípravě své rakety Vega C, která má konstrukčně vycházet z používané rakety Vega, ale použije vylepšené systémy. Zatímco současná Vega používá na prvním stupni motor R80, Vega C dostane větší P120. Změna bude i na druhém stupni, kde bude motor P23 nahrazen větším motorem Zefiro 40 (Z40). Níže přiložené video zachycuje zkušební zážeh právě motoru Zefiro 40. Pokud vše půjde dobře, dočká se Vega C svého premiérového letu již v příštím roce. Ani zde však nemá vývoj skončit a na rok 2024 je plánována premiéra vylepšené verze Vega E, která bude vycházet z varianty Vega C. Hlavní změnou má být nasazení kryogenního horního stupně MIRA na kapalný kyslík a kapalný metan, který má nahradit stupně Z9 a AVUM.

Přehled z Kosmonautixu:

Ani tento týden jsme nepřerušili naši několik let trvající tradici minimálně dvou článků denně. V neděli odpoledne jsme se podívali do Kalifornie, kam dorazila sonda InSight a pak jsme rovnýma nohama skočili do hloubkové analýzy příprav centrálního stupně rakety SLS. Živě a česky jsme odkomentovali start Falconu 9 a v historickém úterním okénku jsme nakoukli do programu Gemini. I kosmická technika musí občas cestovat po silnici a někdy jsou to dokonce tisíce kilometrů, ale až se jednou lidé vydají mnohem dál, bude potřeba aby architekti rozhodli o tom, jak a kde budou žít. O tom, že se start sondy BepiColombo blíží, jsme psali v dnešním Kosmotýdeníku, ale už v průběhu týdne se na své místo dostalo dvojče družice pro zkoušky programů nanečisto. Japonská sonda Hayabusa 2 vůbec poprvé spatřila svůj cíl – asteroid Ryugu. Evropská družice Aeolus podstoupila další z předstartovních zkoušekSpaceX nám možná v dalších týdnech připraví raketový čardáš v divokém tempu. V pátek jsme ještě sledovali start rakety Sojuz se čtyřmi družicemi O3b a pak už nás čekalo představení teleskopu TESS, který může významně rozšířit množství známých exoplanet. Milovníky infografik pak zřejmě potěšil náš článek věnovaný zkouškám intertanku rakety SLS.

Snímek týdne:

Ano, psali jsme, že start Falconu 9 s družicí Hispasat 30W-6 byl relativně rutinní a ničím výjimečným se nelišil od průměru. Ovšem i „průměrný“ start může ukrývat neskutečnou krásu. O tom nás (již poněkolikáté) přesvědčil fotografický kouzelník John Kraus, který zachytil mizivě krátký okamžik po odlepení Falconu od startovní rampy. Málo platné, takováhle fotka už je na úrovni uměleckého díla.

Když někdo umí s fotoaparátem tak, jako John Kraus, jsou z toho neuvěřitelné snímky.

Když někdo umí s fotoaparátem tak, jako John Kraus, jsou z toho neuvěřitelné snímky.
Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com

Video týdne:

A start Falconu 9 ještě jednou. Start rakety je vždy působivá podívaná – spaliny se nadzvukovou rychlostí ženou z trysek a rampu zahaluje kouř spalin. Ale lidské oko je nedokonalé a spousta zajímavých jevů, které trvají jen krátce, mu splývá do jednoho. Ve chvíli, kdy ale na startující raketu zamíříme rychloběžnou kameru a pak záznam přehrajeme běžnou rychlostí, můžeme spatřit i to, co běžně zůstává našim očím skryto. Pokochejte se tedy pohledem na dvacetkrát zpomalený start Falconu 9.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
http://space.skyrocket.de/
http://forum.kosmonautix.cz/

Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/BepiColombo_approaching_Mercury.jpg
http://www.esa.int/…/BepiColombo_in_cruise_configuration.png
http://www.esa.int/…/BepiColombo_exploded_view.jpg
http://www.esa.int/…/bepicolombo_at_mercury/16896419-5-eng-GB/BepiColombo_at_Mercury.jpg
http://www.esa.int/…/bepi_colombo_timeline/17193015-1-eng-GB/Bepi_Colombo_timeline.jpg
https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/…yJpIjoiYiJ9&oh=cd36309ca3e42f62baf5921d005a9494&oe=5B33D3A7
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=44695.0;attach=1480962;image

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

13 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 286 (5.3. – 11.3.)”

  1. Magy napsal:

    V obrazku „Časová osa mise BepiColombo“ sa nejako pomiesali pismenka. Ci to len ja mam tak?

  2. -gt- napsal:

    Díky za info a omluva, ten článek mi unikl.

  3. -gt- napsal:

    Mám dvě nesouvisející otázky.
    1) co se myslí tím sledovaným projektilem na videu
    2) od posledního úspěšného startu úplně zmizely další informace k raketám Electron.
    Díky předem

  4. Vladimír Todt napsal:

    To včerejší nové video s novými záběry na Falcon Heavy ukazuje jak pěkněj sešup měl centrální stupeň vedle OCISLY do moře. Ještě, že to nasměrovali vedle, jinak by byla OCISLY asi na totální rekonstrukci nebo výměnu.

    • Jožka Somík napsal:

      No, já bych řekl, že to, že centrální stupeň minul OSCILY, byla i z části náhoda. Ale pěkně tam zahučel! Tak hlavně že se nikomu i ničemu nic nestalo. 🙂

      • kopapaka napsal:

        Spodní stupeň by měl při každém mířit kus vedle místa dosednutí a správně ho pošoupne až ten poslední zážeh.
        Při sedání na zem by měl bez zážehu spadnout do moře…

  5. Jožka Somík napsal:

    Ten snímek Johna Krause není žádné kouzlení. Snímek má velký dynamický rozsah, který je buď dán přímo fotoaparátem, nebo kombinací více snímků s různou délkou expozice.
    Podobná „kouzla“ dělá každý astro amatér, když se snaží zachytit třeba mlhovinu M42 bez přesvětleného jádra a zároveň se slabými okrajovými partiemi. Ale snímek je to působivý.

    • Dušan Majer Administrátor napsal:

      Pro nás, nefotografy je podobný snímek opravdu úžasná podívaná.

    • Magy napsal:

      Myslim, ze pri tom, ako kratko trva start a ze kazdy zlomok sekundy sa ten obraz meni, je HDR pomocou skladania viacerych snimkov nepouzitelne. POuzivat HDR pri foteni mlhovin a galaxii, ako te popisali, je lahke, lebo casu na pokusy a cvakanie je neurekom. Co rozhodne nie je tento pripad. Tu je to naozaj trochu kuzlenie, lebo nastavujete parametre fotoaparatu na nieco, co si mozete vo chvili nastavovania len domysliet, ako to naozaj bude a neuspesny pokus sa zopakovat tak skoro neda. Toto je vysledkom jednak kvalitnej fototechniky ale najme skusenosti, ktore si nikde neprecitate. Pokial mate dojem, ze to je take lahke, tak si to skuste. Vsetci sa tesime na vase fotky 😉

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.