TOP5: Letadla ve službách kosmonautiky

Kosmonautika má poměrně velkou a složitou infrastrukturu, která je tak trochu za oponou toho „velkého dění“ okolo. Proto se možná na první pohled může zdát, že kvalitní a bezpečná přeprava je snad triviální a nepodstatnou složkou misí do kosmu. Opak je ale pravdou a jak se říká: „I velké věci někdy začínají úplnými maličkostmi“. Kvalitní transport je totiž naprosto klíčovým prvkem a to v podstatě každé mise do kosmu, ať už té pilotované, či robotické. Kosmonautika prakticky od začátku využívá nejrůznější typy letadel k zajištění svých interních potřeb a někdy se je dokonce snaží i vyvíjet. V tom má dnes asi největší praxi agentura NASA, která se podílela na některých zajímavých projektech série X, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v letectví vzniklo. Následující řádky ale nebudou patřit letadlům řady X, nýbrž dříčům v pozadí, kteří dnem i nocí pracují ve službách kosmonautiky a proto si zaslouží naší pozornost.

Ani tentokrát nebyl výběr vhodných kandidátů úplně jednoduchý, protože v tomto odvětví je pozoruhodných letounů samozřejmě mnohem, mnohem víc. Pokusil jsem se tedy některé zajímavé zástupce vybrat a přiznám se, že jsem přitom trochu podváděl, protože letadel se v textu nakonec objeví více než pět. Tak mi to snad pro tentokrát odpustíte.

5) Lockheed L-1011 Tristar „Stargazer“

Lockheed L-1011 „Stargazer“ společnosti Orbital ATK s raketou Pegasus při přípravě na start v roce 2016.

Lockheed L-1011 „Stargazer“ společnosti Orbital ATK s raketou Pegasus při přípravě na start v roce 2016.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

První stroj, na který se podíváme, bude „Stargazer“ (hvězdář). „Hvězdář“ je registrován pod označením  N140SC a byl to původně dopravní letoun Lockheed L-1011 Tristar postavený už v roce 1974. Svého času patřil tento typ k nejbezpečnějším letadlům světa a tak není divu, že se pro něj společnost Orbital Sciences (dnes Orbital ATK) rozhodla a nechala ho v roce 1994 přestavět na „odpalovací rampu“ pro rakety řady Pegasus. Stroj na délku měří 54 metrů a rozpětí křídel má 47 metrů. O pohon se starají tři motory Rolls-Royce RB211 a již na první pohled upoutá fakt, že třetí motor je umístěný v zadní části letadla. Díky tomu vypadá celý stroj mohutněji a je opravdu rychlý. Letouny typu Lockheed L-1011 Tristar dosahovaly maximální rychlosti až 1102 km/h, což je zatím nejvíce ze všech podzvukových komerčních dopravních letadel. Konfigurace motorů se nazývá Trijet a v současné době se již u velkých letounů nepoužívá.

Orbital ATK svůj letoun nabízí i jako výzkumnou platformu a transportní letoun s kapacitou 23 tun. „Stargazer“ tak pod svým trupem už například převážel i experimentální letoun X-34. Uvnitř „Hvězdáře“ hned za kokpitem najdeme řídicí stanoviště, kde jsou umístěny počítače a konzole. Právě odtud palubní inženýři řídí start rakety připevněné pod letadlem na speciálním pylonu. Dále je v  interiéru jen pár sedadel v bývalé první třídě. Jinak vše přebytečné bylo kvůli váze odstraněno. Název „Stargazer“ si společnost prý vypůjčila ze seriálu Star Trek.

První raketa Pegasus z tohoto stroje vzlétla už v roce 1994 a poslední úspěšný start zatím proběhl pro NASA v roce 2016 s mikrodružicemi CYGNUS. Sestava dopravila do kosmu také známý ultrafialový teleskop IRIS nebo teleskop  NuSTAR.  A jak takový start raket Pegasus s nákladem vlastně vypadá? Letoun „Stargazer“ nejdříve vystoupá okolo 12 kilometrů vysoko, pak se raketa Pegasus oddělí a po pěti sekundách zažehne první stupeň a rychle stoupá vzhůru. Nosnost je přibližně 263kg na polární dráhu a okolo půl tuny na dráhu rovníkovou. Čísla jsou samozřejmě pouze na nízkou oběžnou dráhu (LEO). Celý systém funguje více méně bez větších potíží, jen těch startů je poměrně málo. Tímto způsobem od roku 1994 vzlétlo asi 38 raket a startů je čím dál méně. Svého nástupce se tak raketa Pegasus asi jen tak nedočká, zato letoun „Stargazer“ možná ano. Nedávno byl světu totiž představen obří letoun Stratolaunch, který by prý mohl být schopen vynášet hned několik raket typu Pegasus najednou. Jestli k tomu ale opravdu dojde, to zatím nikdo neví.

 4)  Airbus Beluga a NASA Super Guppy

„Bílá velryba“ neboli Airbus A300-600ST

„Bílá velryba“ neboli Airbus A300-600ST
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Dalším významným letounem ve službách kosmonautiky je Airbus Beluga (Běluha) neboli Airbus A300-600ST. Tento letoun pro dopravu rozměrných nákladů je tak osobitý, že si ho určitě s jiným letounem nikdy nespletete. Pro jeho nezaměnitelný tvar bývá někdy označován jako bílá velryba. On totiž letoun skutečně svým tvarem vzdáleně připomíná mořskou Běluhu.

Airbus Beluga patří mezi největší transportní letadla světa a nabízí nejvšestrannější nákladový prostor na světě. Celkem bylo vyrobeno pouze pět kusů tohoto typu letounu.  Je proto obdivuhodné, že již více jak dvacet let spolehlivě zajišťují objemnou přepravu pro letecký a kosmický průmysl v Evropě. „Běluhy“ tak z různých výrobních závodů po celé Evropě zajišťují přepravu částí letadel a pro kosmický průmysl transport nejrůznějších sond, částí raket nebo i celých modulů. Letadlo na délku měří 56,15 metrů a rozpětí křídel činí 44,84 metrů. O pohon se starají spolehlivé pohonné jednotky General motors s označením CF6-80C2, které jsou standardně používané v Airbusech A330 i A300. Dolet těchto letounů je okolo tří tisíc kilometrů a to rozhodně nepatří k nejlepším na světě, plně však dostačuje původnímu zaměření strategického transportního letounu pro Evropu.

Od roku 2014 se pilně pracuje na nástupci, který by měl být po všech směrech ještě o něco lepší. Nový letoun ponese označení Airbus Beluga XL a konstrukčně bude vycházet z dopravního letadla A330. Podobně jako předchozí verze vycházela z letadla A300. První nová Beluga XL, z celkových pěti kusů, by mohla být v provozu okolo roku 2020 a do roku 2025 by postupně měly i ostatní kusy nahrazovat stávající flotilu.

„Bílé velryby“ toho pro kosmický průmysl přepravily již mnoho. Například v roce 2006 byl transportován  evropský laboratorní modul Columbus pro ISS do Kennedyho vesmírného střediska, odkud se později v útrobách majestátního raketoplánu Atlantis vydal do vesmíru. V roce 2009 byl transportován další modul ISS s názvem Tranquility.

Legendární letoun „Super Guppy“ stále slouží potřebám NASA.

Legendární letoun „Super Guppy“ stále slouží potřebám NASA.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Airbus Beluga za svůj specifický design vděčí jinému typu letounu, který dodnes pro NASA přepravuje nejrůznější komponenty. Společnost Airbus totiž původně pro podobné účely využívala služeb čtyř letounů Super Guppy. Brzy však jejich kapacita přestala dostačovat a tak se společnost Airbus rozhodla na podobném principu předělat vlastní dopravní letoun A300. NASA dnes vlastní poslední verzi „Super Guppy“ označovanou jako SGT a přepravuje jím velkoobjemové náklady pro kosmický průmysl. A ani zde není slovíčko „Guppy“ v názvu letounu jen tak náhodou. Je to totiž název oblíbené sladkovodní akvarijní rybičky, u nás známé jako paví očko nebo gupka, jejíž tvar letadlo nesporně připomíná.  Super Guppy měří na délku necelých 44 metrů a rozpětí křídel má okolo 47 metrů. Nosnost „Pavího očka“ je zhruba 25 tun. Nejlepší léta má však již za sebou.

Bez podobných typů letadel jako je Airbus Beluga nebo Super Guppy by transport rozměrných nákladů v kosmickém sektoru prostě nebyl možný a proto je dobré, že tu podobné letouny jsou. V našem žebříčku jim patří bramborová pozice.

3) Antonov AN-225 Mrija a Antonov An-124 Ruslan

Majestátní Antonov An-225 Mrija a legendární kosmoplán Buran v roce 1989.

Majestátní Antonov An-225 Mrija a legendární kosmoplán Buran v roce 1989. Zdroj: https://en.wikipedia.org

Kdo by neznal tento legendární letoun, který byl vyvinut pro potřeby tehdejšího sovětského svazu, jako transportní letoun kosmoplánu Buran a dílů pro raketu Eněrgija. Mrija (sen) má rozpětí křídel neuvěřitelných 88 metrů a na délku měří 84 metrů. Již více jak dvacet let tak zůstává největším letadlem na světě. První zkušební let absolvoval tento letoun 21. Prosince 1988 a ani ne o rok později už vzlétl také s kosmoplánem Buran. Pohled na celou sestavu musel být opravdu ohromující, když uvážíme parametry letounu s kosmoplánem. Jenže osud celému programu nepřál a obří letoun dodnes zůstává smutnou upomínkou na sovětský program stavby kosmoplánů MKS.

Sovětský svaz měl ale s tímto jedinečným strojem ještě i jiné plány a v 80. letech ho testoval pro možnost využít ho jako „první stupeň“ pro mini-kosmoplán MAKS (Víceúčelový letecko-kosmický systém), který by ze zad letounu Antonov AN-225 startoval do kosmu. Tento koncept „neumřel“ a ještě v roce 2010 s ním sdružení Molnija soutěžilo o tendr na novou kosmickou loď. Podle ekonomických odhadů by to prý nebyl vůbec špatný nápad… Bohužel tento zajímavý systém se ani tentokrát nedočkal a je proto velice pravděpodobné, že k realizaci už nikdy nedojde. Ve skutečnosti dodnes existuje pouze jediný exemplář Antonov AN-225, což jen umocňuje jedinečnost tohoto stroje. Letoun v ukrajinských barvách provozuje společnost Antonov Airlines, která se zaměřuje na leteckou přepravu rozměrných nákladů.

Tento stroj je v leteckém světě opravdovým unikátem. Antonov AN-225 je držitelem mnoha světových rekordů a jeho služeb dnes využívají i takové společnosti jako Airbus a Boeing. Objem nákladového prostoru je 1300 m3 a vzletová hmotnost stroje nyní činí až neuvěřitelných 640 tun. Maximální nosnost nákladu je tedy okolo 250 tun a to je na letadlo opravdu úctyhodný výkon.

Antonov An-124 Ruslan je menší bráška letounu Atonov An-225 a své uplatnění našel také v kosmickém sektoru. Zde například dopravil družici GIOVE-B na letiště na kosmodromu Bajkonur v roce 2008.

Antonov An-124 Ruslan je menší bráška letounu Atonov An-225 a své uplatnění našel také v kosmickém sektoru. Zde například dopravil družici GIOVE-B na letiště kosmodromu Bajkonur v roce 2008. Zdroj : http://www.esa.int (Kredit: ESA – P. Müller)

Unikátní Antonov AN-225 však za své výjimečné parametry vděčí svému předchůdci, ze kterého se vyvinul a který taktéž patří do kategorie světových leteckých nej. Řeč je samozřejmě o letounu Antonov 124 Ruslan, který se zatím rozhodně do důchodu nechystá a úspěšně slouží i potřebám kosmického průmyslu. I tento stroj má zcela nadstandardní rozměry, které z něj činí jedno z nejvíce vyhledávaných velkokapacitních letadel světa. Na délku měří necelých 70 metrů a rozpětí křídel je okolo 74 metrů.  Antonov 124 se může pochlubit nákladovým prostorem, který pojme až 150 tun nákladu. Zajímavostí je, že v rámci strategického programu SALIS má Evropa dlouhodobě pronajato šest strojů An-124, které mají stálou základnu na letišti v Lipsku.

Evropská kosmická agentura (ESA) využívá přepravních služeb Volga-Dněpr Airlines, které vlastní deset těchto přepravních korábů a v jejich nákladovém prostoru se již například svezly sondy Sentinel-2A, Hispasat 36W-1 nebo vesmírná observatoř Herschel a části mise ExoMars. A nesmíme zapomenout ani na evropský servisní modul pro kosmickou loď Orion.

2) Boeing 747

Povedený záběr na kultovní stroje, které psaly historii aviatiky. Na obou strojích je již dobře patrný „zub času". Záběr byl pořízen v roce 2012 nad historickým stadionem Memorial Coliseum v Los Angeles.

Povedený záběr na kultovní stroje, které psaly historii aviatiky. Na obou strojích je již dobře patrný „zub času”. Záběr byl pořízen v roce 2012 nad historickým stadionem Memorial Coliseum v Los Angeles.
Zdroj: https://www.nasa.gov (Kredit: NASA/Jim Ross)

Myslím si, že Boeing 747 není třeba dlouze představovat. Zná ho totiž snad úplně každý. Tento typ letadla patří mezi světově nejznámější a ještě donedávna mu patřil statut největšího dopravního letadla na světě. V současnosti toto prvenství převzal Airbus A380. Tento fakt ale nic nemění na tom, že obří Boeing 747 stále létá ve službách nejen velkých aerolinek světa, ale i samotného amerického prezidenta a dokonce ještě nedávno měla jeden pronajatý metalová kapela Iron Maiden. Byl pojmenován „ED Force One“ a pilotoval ho sám zpěvák skupiny Bruce Dickinson.

Výjimečných schopností Boeingu 747 pochopitelně využila a dodnes využívá také NASA. A když se řekne Boeing 747 ve spojení s NASA, většině z nás se asi hned vybaví onen nezaměnitelný obrázek letadla, které na svém „hřbetu“ nese slavný americký raketoplán. Málokdo však již ví, že původně měl raketoplány převážet transportní letoun Lockheed C-5 Galaxy, NASA však nakonec dala přednost právě Boeingu 747 kvůli jeho letovým vlastnostem a možnosti přímého vlastnictví.

NASA celkem upravila dva letouny Boeing 747, která nazvala Shuttle Carier Aircraft (SCA). První stroj byl upravený typ 747-100 původně registrovaný jako N905NA a byl použit například na původní testy se zkušebním exemplářem raketoplánů, který nese označení Enterprise. Druhý modernější typ s kratší dráhou doletu označený 747-100SR a registrovaný jako N911NA byl po stejných modifikacích nasazen do služeb NASA v roce 1991 a později převážel například (tehdy) nový raketoplán Endeavour z Kalifornie do Kennedyho vesmírného střediska.

Oba tyto letouny byly téměř identické až na pár drobných detailů, které neměly žádný vliv na jejich konečný výkon. Kvůli jejich zaměření a specifickému nákladu se však výrazně zkrátila jejich operační dráha doletu. Proto bylo provedeno několik testů tankování sestavy za letu, ale neúspěšně. Kvůli zbytečně velkému riziku a neúčelnosti byly další zamýšlené testy zastaveny. Transportéry ovšem musely být schopné provozu i z alternativních míst jako např. z Velké Británie, Španělska nebo Francie.

Společnost Boeing také v roce 2010 využila takto upravený transportér 747 k převozu experimentálního letounu Fantom Ray, který byl odvozen od X-45C. Po smutném odchodu raketoplánů do „důchodu“ byly některé Orbitry přemístěny za pomoci Boeing 747 N905A do nejrůznějších muzeí v Americe a v roce 2012 odešly do „důchodu“ i oba letouny 747 Shuttle Carrier. Typ N905NA se v současnosti nachází vystaven v Houstonu a na zádech mu „sedí“ prototyp raketoplánu Independence, dříve známý jako Explorer. Tato expozice byla pro návštěvníky otevřena teprve v roce 2016. Druhý exemplář N911NA slouží dosud jako možný zdroj náhradních dílů pro stratosférickou observatoř (SOFIA) a je k vidění v Kalifornii v Airparku v Palmdale.

A to už se dostáváme k dalšímu využití upraveného typu Boeingu 747 registrovaného jako N747NA, který v současnosti slouží jako obří observatoř v oblacích a je znám pod označením SOFIA neboli Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy. Observatoř spravuje zejména agentura NASA a německý výzkumný ústav DLR. NASA poskytuje letadlo a letiště a DLR dodala teleskop a zaplatila přestavbu. O vysoký roční rozpočet se oba partneři programu dělí.

Čas od času se tento výjimečný letoun vydává do vrstev stratosféry, odkud tým vědců provádí pozorování v oboru infračervené astronomie. Jelikož SOFIA může provádět svá pozorování pouze v noci, říká se jí také upíří letadlo. Jedna mise trvá asi 10 hodin a v nedávné době odtud byla například studována planeta Pluto a další plánovaný cíl sondy New Horizons objekt 2014 MU69. Teleskop na palubě má přes 2,5 metru velké zrcadlo a před otevřením speciálních vrat na boku letadla ho na okolní teplotu vzduchu ochlazuje systém naplněný tekutým dusíkem. Výroba a integrace teleskopu do trupu letadla byla velmi náročná. A ani provoz 747 SOFIA není zadarmo, jedna letová hodina této výjimečné observatoře stojí až 100.000 amerických dolarů.

Služeb Boeingu 747 ale samozřejmě nevyužívá pouze NASA, ale i jiné kosmické agentury a soukromé společnosti. Jako například evropská ESA, která je pravidelným zákazníkem společnosti Air France, která vlastní několik upravených Boeingů 747-400 cargo pro přepravu kusového nákladu. V nedávné době tyto letouny například transportovaly družice navigačního systému Galileo. Výjimečných vlastností sedm čtyři sedmičky se rozhodla využít i soukromá společnost Virgin Galactic, která si nedávno pořídila moderní Boeing 747-41R, který v současnosti upravuje na startovací platformu pro malé dvoustupňové rakety LauncherOne. Bude to tak vůbec poprvé, kdy Boeing 747 bude sloužit jako mateřská loď. Virgin Galactic pojmenovala svůj letoun „Cosmic Girl“ (Vesmírné děvče) a v roce 2015 byl tento stroj nově registrován pod číslem N744VG. Rakety LauncherOne bude letoun vynášet pod levým křídlem, kde bude situován speciální pylon. Startu celé sestavy bychom se mohli dočkat už začátkem roku 2018.

Boeing 747 je opravdovým dříčem a to nejen v kosmickém sektoru. Již mnohokrát prokázal své nesporné kvality a stal se leteckou ikonou. Nebojím se říct, že Boeing 747 aspiruje na titul nejvšestrannějšího letounu všech dob a v našem žebříčku mu zaslouženě patří druhé místo.

1) Boeing B-52 Stratofortress

Legendární Boeing B-52 Stratofortress a experimentální kluzák X-38 v červenci 2001.

Legendární Boeing B-52 Stratofortress a experimentální kluzák X-38 v červenci 2001.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Většina z Vás bude pravděpodobně znát také strategický bombardér Boeing B-52. Zúčastnil se totiž snad každého většího válečného konfliktu od padesátých let dvacátého století. Méně známý už je ale fakt, že hodně práce odvedl Boeing B-52  také pro vědu a výzkum ve službách NASA a nejen to. S přehledem můžeme říci, že Boeing B-52 byl nejdéle sloužícím letadlem ve službách kosmonautiky. Pojďme si ho tedy přiblížit.

NASA vlastnila celkem dva typy těchto nesmrtelných korábů. Prvním strojem byl legendární B-52B, který se poprvé k obloze vydal už v roce 1955 a od roku 1959 sloužil potřebám NASA. Brzy byl přestaven na mateřskou loď. Délka stroje byla téměř 50 metrů a rozpětí křídel okolo 56 metrů. Stroj byl poháněn osmi motory Pratt a Whitney a aby byl schopný vynášet legendární letoun X-15 potřeboval speciální pylon, který byl umístěn pod pravým křídlem. Celkově odlétal tento stroj asi 140 misí pro program X-15 a byl využit také v programech X-24, HiMAT, HL-10, X-38 a X-43. Pomáhal s vývojem raketoplánů a sloužil jako mateřská loď pro množství experimentálních kluzáků a nejen to. Sloužil totiž dokonce jako výzkumná platforma pro odzkoušení nejrůznějších nových technologií. Například odzkoušel brzdící padáky pro raketoplány nebo figuroval v aerodynamickém projektu DAST. Podílel se taktéž na vývoji raket OSC Pegasus a byl u jejich zrodu.

Pro své sériové označení 52-008 byl tento stroj často přezdíván „Koule 8“ (Balls 8). Po téměř padesátileté aktivní službě se v roce 2004 NASA rozhodla ukončit provoz této legendární B-52 a to po dokončené práci v programu Hyper-X, který taktéž skončil ve stejném roce. „Koule 8“ byl nejdéle sloužící B-52 Stratofortress a jediný typ B-52 v provozu, který měl modelové označení nižší než H a zároveň se stal nejstarším letounem ve službách NASA a kosmonautiky vůbec. Dnes je tento úspěšný stroj umístěn v Kalifornii na Edwardsově letecké základně, kde je zpřístupněn pro veřejnost.

Druhý letoun B-52 se sériovým číslem 61-0025 obdržela NASA darem od U.S. Air Force v roce 2001 jako náhradu za dosluhující koráb „Koule 8“. NASA tento letoun vybavila zbrusu novým pylonem pod křídlem, který byl více flexibilní a snesl větší zátěž.  Nové plány počítaly s využitím stroje pro pokračující testy experimentálního zaměření. Bohužel programy nedostaly potřebné finance a tak byl provoz ukončen. Plného využití ve službě NASA se tento stroj nikdy nedočkal. Nová restrukturalizace vedení agentury a změny v leteckých programech NASA, ve kterých nebyly schopnosti letounu již třeba, se nakonec sama agentura rozhodla letadlo v roce 2007 vrátit zpět do služeb letectva, u kterého dodnes létá jako vojenský výcvikový stroj.

Myslím, že v našem žebříčku letadel ve službách kosmonautiky si Boeing B-52 rozhodně zaslouží první místo, i když je pravdou, že se to opravdu velmi těžko posuzuje. Nicméně pravdou zůstává, že tento stroj byl u zrodu snad většiny historických programů NASA. Výzkum, kterého byl nedílnou součástí, nesporně přispěl rozvoji úspěšných vesmírných programů jako Mercury, Gemini, Apollo, Space Shuttle a další a proto mu nelze upřít jistý statut nesmrtelnosti.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Stargazer_(aircraft)
http://forum.kosmonautix.cz/
https://en.wikipedia.org/wiki/Pegasus_(rocket)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Airbus_Beluga
https://jsc-aircraft-ops.jsc.nasa.gov/guppy/index.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Program_En%C4%9Brgija-Buran
https://en.wikipedia.org/wiki/Antonov_An-124_Ruslan
https://www.nasa.gov/centers
http://edition.cnn.com/travel/
https://en.wikipedia.org/wiki/Stratospheric_Observatory_for_Infrared_Astronomy
https://en.wikipedia.org/wiki/Balls_8
https://www.nasa.gov/centers/armstrong/news/FactSheets/FS-005-DFRC.html

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org
https://www.nasa.gov
https://upload.wikimedia.org
https://www.nasa.gov
https://en.wikipedia.org
http://www.esa.int/spaceinimages
https://www.nasa.gov
https://www.nasa.gov

TOP5: Letadla ve službách kosmonautiky, 5.0 out of 5 based on 28 ratings
Pin It
(Visited 3 806 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (28 votes cast)
(Visited 3 806 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


34 komentářů ke článku “TOP5: Letadla ve službách kosmonautiky”

  1. Jirka Hadač napsal:

    Moc hezky sepsané, a to podvádění a vpašovávání většího počtu letadel bylo milé a nenápadné 🙂 třebas u toho Antonovu to ani jinak nejde.

  2. Radim napsal:

    Luxusní čtení!

  3. Jozef napsal:

    Vyborny clanok, dost ma zaujala poznamka o “projektech série X”…
    Nieco som si nasiel na nete a vyzera to velmi zaujimavo, bude k tomu nejaky clanok? Napr. “TOP5 projekt X”

    • Karel Zvoník napsal:

      Toto měl být původně dlouhý článek, ale pak se mi zalíbila možnost využít TOP5. Pravdou ale také je, že téma je to velice zajímavé a obsáhlé. Možná i na seriál. Proto věřím, že se podobné téma u nás zase někdy objeví.

    • František napsal:

      Zajímavé byly projekty “létajících těles” Lifting Body firmy DynaSoar. Foto jednoho je použito i na začátku článku (M2-F3?). Jinak to je také velice zajímavý kus historie, bez nichž by asi raketoplány nevznikly…

  4. bresok napsal:

    Velice pěkný článek se spoustou zajímavých faktů.
    Jako každý “žebříček – TOP něco” asi u někoho vyvolá pocit, že je to seřazeno “špatně”. Nicméně autor neměl lehký úkol, podle čeho to seřadit. Podle odsloužených let, podle velikosti nákladového prostoru, podle vzletové hmotnosti celé sestavy, podle max. nesené hmotnosti nákladu…
    Pacifisty asi hodně nadzvedne 1. místo B-52, stroje který nejen že se zůčastnil kdejakého konfliktu, ale má také na svědomí rekodní počty lidských obětí a gigantické devastace životního prostředí Indočíny defolianty. Jeho použití pro kosmický výzkum je tak jeho malou rehabilitací.
    Mě osobně ve výčtu chybí Mjasiščev M3 upravený speciálně pro náklady testování a přepravy kosmické techniky. Prní start základního modelu M3 1953, později upravený na typ VM-T s dvojitou ocasní plochou. Tento typ si odsloužil spoustu práce při testech Buranu, jeho předchůdců BOR a přepravě dílů rakety Energia.
    U Boingu by mohl být zmíněn transportní speciál 747-400 LCF i když ten je prioritně určen pro přepravu trupů Dreamlifterů.
    Nicméně, článek je perfektní a autorovi dík za pěkné čtení.

    • bresok napsal:

      Vloudil se šotek. Boing Dreamlifter 747-400 LCF určený pro přepravu trupů Boing 787 Dreamliner.

    • Jirka Hadac napsal:

      Kdyz to tak nadhazujes, me tam trosinku chybela nejaka zvracejici kometa anebo T-38:-) a kdyz nadhazujes B-52, tak ta jedina me, priznam se, prekvapila, ve smyslu, ze sem ji necekal.

      • bresok napsal:

        Jasně, těch kritérií by se dalo vymyslet hafo. Takže radši už nic “nadhazovat” nebudu, nemám patent na rozum ;-)).
        Ten Northrop T38 mě nenapadl, ale musím uznat, že si odmakal na výcviku astronautů několika generací pořádný kus práce.

        • bresok napsal:

          Autor článku nás asi “sežere”. V úvodu článku je jasně napsáno …transportní letadla, takže asi tak.

          • vonSchmeks napsal:

            Ked sa to tak vezme, tak T-38 v podstate casto sluzila aj ako transportne lietadlo, ale len pre astronautov. Ano, myslim si ze T-38 by pravom patrila do tohoto clanku, je to kus historie kozmonautiky co ma tato masina pod kridlami.

        • Andrej Vrbenský napsal:

          Tak to čo T-38 vykonal v na východe L-39

      • Karel Zvoník napsal:

        Bohužel se nedostalo na všechny letouny. Ostatně je to uvedeno i v článku. Zajímavých stroju je opravdu hodně a bylo těžké vybrat jen některé. Ostatně, proto jsem trochu podváděl :).

      • František napsal:

        jj, Vomit Comet… 😀

    • Jaro Pudelka napsal:

      “ale má také na svědomí rekodní počty lidských obětí a gigantické devastace životního prostředí…”

      Nevedel som, že B-52 je vlastne AI stroj a má svedomie. Ako môže mať nejaký stroj na svedomí niečo? Ešte stále stroje riadia ľudia nie naopak.

    • Radim napsal:

      “…rekordní počty.., gigantické devastace…” tyto expresivní přívlastky jsou v souvislosti s letadlem nesmyslné a váš výlev na adresu B-52 hloupý.

      Je to stroj, žádný konflikt nerozpoutal ani do něj nevstoupil. Stroj se ani nemůže nijak omluvit, “rehabilitovat” nebo odčinit.
      Taková personifikace je zcela mimo mísu.
      Náznak, že by snad mělo být letadlo “diskvalifikováno” z nějakého srovnání kvůli snad “nevhodnému morálnímu profilu” je opravdu postavený na hlavu.

      • bresok napsal:

        Tak abych vaše výlevy na můj příspěvek uvedl na pravou míru:
        S B-52 nemám žádný problém a vaše konstrukce, že je chci vyřadit z přehledu jsou pouze vaše spekulace. Jediné v čem máte pravdu je to, že se jedná o personifikaci, a tedy neživé věci se přisuzují lidské vlastnosti. Pouze jsem kostatoval, že se to možná nebude líbit pacifistům. Ano, je to stroj, a to velice impozantní. Ty expresívní přívlastky vyplývají pouze z faktu, že žádné zařízení používané pro kosmický průmysl nemá tak smutnou minulost. Nemíním vůbec zabíhat do politiky, z toho jsem se za ta léta co žiju vyléčil a pamatuji toho dost.
        A nakonec si v souvislosti s vaším odsudkem o mé hlouposti dovolím jízlivou poznámku. Některé vaše tvrzení na této diskuzi mi připadají z kategorie “ředitel zeměkoule”. Například takový Roskosmos netuší, že vy víte i co oni vůbec netuší.

        • Radim napsal:

          Komentoval jsem Váš příspěvek, nikoli Vaši osobnost. I moudrý člověk se může dopustit hlouposti. Pokud jste si to vzal osobně, mrzí mě to, ale nepovažuji to za svou chybu.

          Nepasuju se do role ničího mluvčího (Roskosmu, pacifistů,…), natož ředitele zeměkoule, a vždy předkládám pouze své názory. V mých komentářích nenajdete nic o tom, co nadzvedene toho co či onoho, ale jak co působí na mne, či jak to či ono hodnotím podle svého názoru.

          Jsem členem redakce a na kosmonautix přispívám povětšinou články o ruských projektech. Máme tuto problematiku nastudovanou z původních ruských, anglických a německých pramenů, protože těmito jazyky jakžtakž vládnu.

          Pokud tedy napíšu nějaký můj názor (a je to pouze můj pohled na věc, což neopomenu uvést), vychazím vždy ze solidních faktů. V žádném případě Vám ale neupírám právo nad nim ohrnovat nos a řadit je do kategorií jak je Vám libo.
          Hezký víkend 😉

  5. MU napsal:

    Mě zaujalo toto video, jsem čuměl!! Koukněte sami…..

  6. Tom napsal:

    “Tristár” patril k najbezpečnejším lietadlám len kvôli tomu, že v tých časoch sa ich nevyrobilo toľko ako ich konkurentov 747 a DC-10. Naprie tomu všetky padali ako hrušky, takže takže o bezpečnosti by som moc nehovoril, ale inak skvelý článok ako vždy.

  7. Norbert Mogyorósi napsal:

    “O pohon se starají spolehlivé pohonné jednotky General motors s označením CF6-80C2, které jsou standardně používané v Airbusech A330 i A300.”

    V tejto vete si opravte 1 chybičku, výrobca motorov je General Electric, General Motors vyrába autá.
    https://en.wikipedia.org/wiki/General_Electric_CF6

    Ale ináč zaujímavý článok, ďakujem.

  8. zargos napsal:

    Supr článek,B-52 příjemně překvapil,ale vždyť vlastně jo. Zaslouženě. Vojenské nasazení těchto strojů je vedlejší. Kousmonautiku od armády odpárat nelze,vzpomeňme jen na první úspěšný let R-7 a co že to vlastně testovala.

  9. Lojzo napsal:

    V článku je uvedené, že B-52 B odletal asi 140 misi v programu X-15. Ale X-15 letel 199x. Takze musel existovať i další nosič. A našiel jsem ho v m.cs.wikipedia.org. Uvadí i jeden kus verzie B-52A pro pokusný stroj X-15.

  10. Matouš Klugar napsal:

    Za mě by tu neměly chybět flotila letadel, která kroužila kolem planety, aby bylo nepřerušené radiové spojení se SkyLabem.

    • Karel Zvoník napsal:

      Zajímavých letadel v tomto sektoru je opravdu hodně. To už tu padlo několikrát. Nelze však na omezeném prostoru zmínit všechny. Jasně, že existují stroje jako Boeing 737,757, Convair 880, 990, Kawasaki C-2, Beechcrafty, Cessny, Lockheedy, Mjasiščev VM-T, nebo letadla Tupolev (a takto bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho), které také odvedly svůj kus práce, ale přeci jenom a ruku na srdce, nejsou tak známe jako třeba Boeing 747 nebo Mrija. Je třeba si uvědomit jak komplexní toto téma je a pak pochopíte jak těžké je vybrat pouze 5 zástupců.

  11. PM napsal:

    Pěkný článek, já bych určitě přidal možná v barvách NASA i méně známý SR-71 🙂 https://www.dfrc.nasa.gov/Gallery/Photo/SR-71/index.html

Napište komentář k Lojzo